Užitím ‑icí nebo ‑ící v zakončení rozlišujeme přídavná jména s významem účelu a děje: kropicí konev (kropicí = určený ke kropení; přídavné jméno účelové), v dálce se otáčely hydranty kropící pole (kropící = ten, který něco kropí; přídavné jméno dějové). Tento významový rozdíl dobře vynikne i při srovnání s přídavnými jmény, která mohou vyjádřit týž protiklad jinými zakončeními: seznamovací kancelář × prostředník seznamující dvě osoby, které se neznají.

Přídavná jména dějová bývají často rozvitá a v takovém případě stojí za svým řídícím podstatným jménem: přístroj měřící vlhkost vzduchu, jeřáb zvedající panel. U označení osob se používají pouze podoby na ‑ící: řídící pracovník, velící důstojník, místodržící.

Při rozhodování, zda užít řídící, nebo řídicí, školící, nebo školicí apod., může pomoci analogie s typy vzdělávací –⁠⁠⁠⁠ vzdělávající, dorozumívací –⁠⁠⁠⁠ dorozumívající. Je‑li vzdělávací středisko, mělo by být i školicí středisko, podobně dorozumívací (a tedy také řídicí) signál, je‑li útvar provádějící činnost, pak je i útvar řídící činnost.

Jsou případy, kdy je těžké rozhodnout, zda jde o pojetí účelové (řídicí práce), anebo dějové (řídící práce). To bývá především ve spojení s abstraktními jmény (např. proces, funkce, systém, hodnota) a s označeními výkonných orgánů (řídicí komise, orgán, rada, oddělení). Tazatelé jazykové poradny často argumentují ve prospěch dějového pojetí formulacemi typu „vždyť to řízení přece probíhá pořád“. Vhodnější je však mluvit o tom, že řídicí práce se může odehrát v kterémkoli okamžiku, jde tedy o nekonkrétní, obecnou časovou platnost. Proto v těchto případech dáváme přednost pojetí účelovému. Pro něj ostatně kromě časové platnosti svědčí také intelektuální význam spojení. Ani dějové pojetí zde však nelze pokládat za jednoznačně chybné.

Ze stejného důvodu dáváme přednost účelovému pojetí i ve spojeních typu byla sestavena hodnoticí komise, sešla se hodnoticí komise, hodnoticí komise vybrala nejlepší návrh apod.