Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci

Přechylováním příjmení se rozumí odvozování ženských podob z příjmení mužských, a to domácího i cizího původu. V běžné komunikaci není přechylování příjmení povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Pro jazykový systém češtiny jako flektivního jazyka je však zcela přirozené, vychází z jeho strukturních vlastností –⁠ z toho, že různé gramatické významy slov vyjadřujeme pomocí koncovek. Účelem přechylování je vyhnout se nejednoznačným větám, a tím předcházet nedorozuměním. Nepřechýlené příjmení nelze skloňovat, nemusí tak být např. zřejmé, co je ve větě podmět a co předmět. Věta Susan Sontag navštívila Shirley Temple může znamenat, že Sontagová navštívila Templovou, ale i Sontagovou navštívila Templová. Podobně u věty Smetana zavolala Svoboda nevíme, kdo komu, popř. koho zavolal. Český slovosled není natolik gramatikalizovaný, aby mohl bez pomoci koncovek signalizovat větněčlenské vztahy. Z nepřechýleného příjmení dále nepoznáme rod pojmenované osoby, např. ve větě Na návštěvu přijde Smith není jasné, zda čekat návštěvu pana Smitha, nebo paní Smithové.

Podle tradice však v češtině obvykle nepřechylujeme příjmení některých známých osobností (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Gina Lollobrigida). Zpravidla se nepřechylují také některé typy domácích příjmení, např. jména s formou 2. p. mn. č. typu Janů (viz Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda –⁠ Svobodová)). Náležitý pád nepřechýlených příjmení lze vyjádřit ve spojení s rodným jménem (jestliže je toto jméno sklonné) nebo s obecným podstatným jménem: zavolal Petře Janů / zpěvačce Janů apod.

Při volbě nepřechýlené podoby příjmení žen může hrát roli také heslovitý charakter textu, tj. chybějící začlenění jména do větného kontextu. Např. v encyklopedickém hesle Sharon Stone s výkladem „slavná herečka“ odpadají důvody pro přechýlení jména uvedené výše. V encyklopedické literatuře je namístě uvést informaci o původní podobě nositelova, resp. nositelčina jména. Nepřechýlená zůstávají též příjmení některých zahraničních spisovatelek na obálkách knih, protože jejich jména jsou chápána jako obchodní značky.

Je třeba rozlišovat mezi přechylováním v běžné komunikaci (popsaným výše) a v oficiálních dokumentech právní povahy. Pro úřední zápis příjmení je důležitý zákon o matrikách, jménu a příjmení (č. 301/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Podle něj se příjmení žen „tvoří v souladu s pravidly české mluvnice“, to znamená, že se většina z nich přechyluje. Žena si však při sňatku nebo vzniku partnerství může nechat do matriky zapsat příjmení v nepřechýlené podobě, a to tehdy, jestliže je cizinka, pokud má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, bere‑li si cizince, resp. je cizinkou její partnerka, nebo je‑li jiné než české národnosti. Rovněž při zápisu narození dítěte mohou rodiče nechat zapsat příjmení dívky v nepřechýlené podobě, a to pokud je dívka cizinka, jestliže má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, je‑li jeden z rodičů cizinec nebo pokud je dívka jiné než české národnosti. Pro neúřední komunikaci však i v těchto případech platí uvedené obecné doporučení příjmení přechylovat.

Také u příjmení cizího původu zakončených v psané podobě na samohlásku nebo dvojhlásku (např. ‑eu, ‑au, ‑ia aj.), která mají formu podstatného jména, je možné do matriky zapsat jejich ženskou variantu v nepřechýlené podobě, např. Falke –⁠ Falková, Falkeová Falke, Filipi –⁠ Filipiová Filipi, Lee [lí] –⁠ Leeová Lee, László [lásló] –⁠ Lászlóová László, Landau –⁠ Landauová Landau, White [vajt] –⁠ Whiteová White, Nagy [nať] –⁠ Nagyová [naďová] i Nagy. Ve veřejné (neúřední) komunikaci se však i u těchto jmen doporučuje užívat podoby přechýlené.

Ve výkladech

je uveden popis přechylování různých typů příjmení, který vychází z knihy M. Knappové Naše a cizí příjmení v současné češtině (AZ KORT, 2. vydání, Liberec 2008) a ze současného úzu. Výslovnost ženských příjmení uvádíme zpravidla pouze tehdy, jestliže při přechylování rozšiřujeme základ o hlásku, kterou u mužského příjmení v 1. p. j. č. nevyslovujeme (např. Denis [deny] –⁠ Denisová [denysová]). Pokud lze výslovnost přechýleného příjmení jednoduše odvodit z výslovnosti mužského jména pouhým připojením [ová], resp. [á], výslovnost ženského příjmení neuvádíme.