Slovotvorba – přechylování → Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ SvobodaSvobodová)

Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech (lze zadat jen začátek slova doplněný *).

Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ SvobodaSvobodová)

V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou podstatného jména, která jsou ve výslovnosti zakončena na samohlásku. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).

Domácí i cizí příjmení tohoto typu se přechylují pomocí přípony ‑ová, např. Vondra –⁠⁠⁠⁠⁠ Vondrová, Nevole –⁠⁠⁠⁠⁠ Nevolová, Turzo –⁠⁠⁠⁠⁠ Turzová, Filipi –⁠⁠⁠⁠⁠ Filipiová, Landau –⁠⁠⁠⁠⁠ Landauová, Dumas [dyma] –⁠⁠⁠⁠⁠ Dumasová [dymasová].

U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u cizích příjmení zakončených ve výslovnosti na dlouhou samohlásku i u mnohých zakončených na samohlásku krátkou). U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke –⁠⁠⁠⁠⁠ FalkováFalkeová). V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.

U cizích příjmení uvádíme jen jednu z možných výslovnostních podob, pokud se tyto varianty liší pouze délkou samohlásky (např. u jména Marais vyslovovaného [mare] i [maré] je uvedena jen podoba [maré]).

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a

Při přechylování domácích příjmení samohláska ‑a odpadá: Svoboda –⁠⁠⁠⁠⁠ Svobodová, Vondra –⁠⁠⁠⁠⁠ Vondrová, Krejča –⁠⁠⁠⁠⁠ Krejčová.

Cizí příjmení přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného: Mustafa –⁠⁠⁠⁠⁠ Mustafová, popř. Mustafaová, Loringa –⁠⁠⁠⁠⁠ Loringová, popř. Loringaová, Mantegna [manteňa] –⁠⁠⁠⁠⁠ Mantegnová, popř. Mantegnaová, Lorca [lorka] –⁠⁠⁠⁠⁠ Lorcová, popř. Lorcaová, Mosca [moska] –⁠⁠⁠⁠⁠ Moscová, popř. Moscaová. Předchází‑li před ‑a samohláskové písmeno, častější je přechylování od zkráceného základu: Borgia [bordža] –⁠⁠⁠⁠⁠ Borgiová, popř. Borgiaová, Moravia –⁠⁠⁠⁠⁠ Moraviová, popř. Moraviaová, Kroa –⁠⁠⁠⁠⁠ Kroová, popř. Kroaová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]

Příponu ‑ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá –⁠⁠⁠⁠⁠ Jahjáová, Isá –⁠⁠⁠⁠⁠ Isáová, Kivimaa [kivimá] –⁠⁠⁠⁠⁠ Kivimaaová, Paa [pá] –⁠⁠⁠⁠⁠ Paaová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Francouzská jména zakončená v písmu na ‑oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] –⁠⁠⁠⁠⁠ Duvernoyová [dyvernojová], Leroy [leroa] –⁠⁠⁠⁠⁠ Leroyová [lerojová], Mauroy [moroa] –⁠⁠⁠⁠⁠ Mauroyová [morojová].

Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončena na [a] a v psané podobě na ‑d, ‑t, ‑s, ‑x nebo skupinu ‑ois, ‑oix [oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen ‑x‑ a v některých případech ‑s‑ se vyslovují jako [z]: Bolstad [búlsta] –⁠⁠⁠⁠⁠ Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] –⁠⁠⁠⁠⁠ Maratová [maratová], Dumas [dyma] –⁠⁠⁠⁠⁠ Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] –⁠⁠⁠⁠⁠ Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] –⁠⁠⁠⁠⁠ Delacroixová [delakroazová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑e, ‑ě

Při přechylování domácích příjmení zakončených na ‑e, ‑ě koncová hláska ve většině případů odpadá: Kaše –⁠⁠⁠⁠⁠ Kašová, Nevole –⁠⁠⁠⁠⁠ Nevolová, Purkyně –⁠⁠⁠⁠⁠ Purkyňová, Kubice –⁠⁠⁠⁠⁠ Kubicová.

Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez ‑e působil nezvykle, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona ‑ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě –⁠⁠⁠⁠⁠ PinťováPintěová, Vůle –⁠⁠⁠⁠⁠ VůlováVůleová.

Mezi jména s tímto zakončením patří i složená nebo předložková příjmení typu Skočdopole, Osolsobě, Skamene. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑e/‑ě: Skočdopole –⁠⁠⁠⁠⁠ Skočdopolová, Osolsobě –⁠⁠⁠⁠⁠ Osolsobová, Skamene –⁠⁠⁠⁠⁠ Skamenová.

Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu ‑et‑: Dítě –⁠⁠⁠⁠⁠ DítětováDíťová, Kníže –⁠⁠⁠⁠⁠ KnížetováKnížová, Hrabě –⁠⁠⁠⁠⁠ Hrabětová, popř. Hraběová (možná podoba Hrabová se nepoužívá); Poupě –⁠⁠⁠⁠⁠ Poupětová, popř. Poupěová (možná podoba Poupová se nepoužívá).

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑e

U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu ‑ová k základu zkrácenému o koncové ‑e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe –⁠⁠⁠⁠⁠ Goethová i Goetheová, Heine –⁠⁠⁠⁠⁠ Heinová i Heineová, Šebrle –⁠⁠⁠⁠⁠ Šebrlová i Šebrleová, Teige –⁠⁠⁠⁠⁠ Teigová i Teigeová, Falke –⁠⁠⁠⁠⁠ Falková i Falkeová, Schultze –⁠⁠⁠⁠⁠ Schultzová i Schultzeová, Veronese –⁠⁠⁠⁠⁠ Veronesová i Veroneseová, Nietzsche –⁠⁠⁠⁠⁠ Nietzschová i Nietzscheová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑é připojují příponu ‑ová k celému základu: Doré –⁠⁠⁠⁠⁠ Doréová, Linné –⁠⁠⁠⁠⁠ Linnéová, Pelé –⁠⁠⁠⁠⁠ Peléová, Mathé –⁠⁠⁠⁠⁠ Mathéová.

U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako ‑ée se koncové němé ‑e při přechylování vypouští: Grée [gré] –⁠⁠⁠⁠⁠ Gréová, Karlée [karlé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Karléová.

Příjmení zakončená v písmu na ‑ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee [klé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Kleeová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Odpovídá‑li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než ‑e, ‑é, přípona ‑ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] –⁠⁠⁠⁠⁠ Nexøová, Haanpää [hánpé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Haanpääová, Ernő [erné] –⁠⁠⁠⁠⁠ Ernőová, Richelieu [rišeljé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Richelieuová, Montesquieu [monteskjé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Montesquieuová, Delaunay [delone] –⁠⁠⁠⁠⁠ Delaunayová [deloneová], Aufray [ofre] –⁠⁠⁠⁠⁠ Aufrayová [ofreová].

U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená na ‑t, ‑r, ‑s, ‑z, ‑x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (‑s‑x jako [z]): Maigret [megre] –⁠⁠⁠⁠⁠ Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Bérangerová [beranžérová], Marais [maré] –⁠⁠⁠⁠⁠ Maraisová [marézová], Boulez [bulé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Boulezová [bulézová], Neveux [nevé] –⁠⁠⁠⁠⁠ Neveuxová [nevézová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]

Příjmení zakončená v písmu na ‑i, ‑y a ve výslovnosti na [i]

Příjmení zakončená na ‑i, ‑y jsou nejčastěji cizího původu. Přechylovací přípona se u nich připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy –⁠⁠⁠⁠⁠ Bondyová, Petöfi –⁠⁠⁠⁠⁠ Petöfiová, Verdi –⁠⁠⁠⁠⁠ Verdiová, Filipi –⁠⁠⁠⁠⁠ Filipiová.

Pokud se ojedinělá česká příjmení tohoto typu přechylují, připojují příponu ‑ová k základu bez ‑i: Bezstarosti –⁠⁠⁠⁠⁠ Bezstarostová, Darmopíši –⁠⁠⁠⁠⁠ Darmopíšová.

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑í

Česká příjmení na ‑í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými přídavnými jmény měkkými. Pokud se tato příjmení přechylují, přípona ‑ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší –⁠⁠⁠⁠⁠ Boušová, Konopí –⁠⁠⁠⁠⁠ Konopová, Štěstí –⁠⁠⁠⁠⁠ Štěsťová, Zelí –⁠⁠⁠⁠⁠ Zelová, Kočí –⁠⁠⁠⁠⁠ Kočová, Krejčí –⁠⁠⁠⁠⁠ Krejčová, Tomší –⁠⁠⁠⁠⁠ Tomšová.

Jména cizího původu na ‑í připojují přechylovací příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí –⁠⁠⁠⁠⁠ Gándhíová, Chomejní –⁠⁠⁠⁠⁠ Chomejníová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona ‑ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] –⁠⁠⁠⁠⁠ Shelleyová, Curie [kirí] –⁠⁠⁠⁠⁠ Curieová, Péguy [pegi] –⁠⁠⁠⁠⁠ Péguyová, Blanqui [blanki] –⁠⁠⁠⁠⁠ Blanquiová, Lee [lí] –⁠⁠⁠⁠⁠ Leeová, Lie [lí] –⁠⁠⁠⁠⁠ Lieová, Mackenzie [mekenzí] –⁠⁠⁠⁠⁠ Mackenzieová, Attlee [etlí] –⁠⁠⁠⁠⁠ Attleeová.

U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou ‑gh): Dupuis [dypuji] –⁠⁠⁠⁠⁠ Dupuisová [dypujisová], Petit [pety] –⁠⁠⁠⁠⁠ Petitová [petytová], Camus [kami] –⁠⁠⁠⁠⁠ Camusová [kamisová], Raleigh [róli] –⁠⁠⁠⁠⁠ Raleighová [rólijová], Leigh [lí] –⁠⁠⁠⁠⁠ Leighová [líjová], Denis [deny] –⁠⁠⁠⁠⁠ Denisová [denysová], Ramuz [rami] –⁠⁠⁠⁠⁠ Ramuzová [ramizová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]

Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové ‑o odpadá: Bidlo –⁠⁠⁠⁠⁠ Bidlová, Máslo –⁠⁠⁠⁠⁠ Máslová, Stýblo –⁠⁠⁠⁠⁠ Stýblová; Bondarko –⁠⁠⁠⁠⁠ Bondarková, Eco [eko] –⁠⁠⁠⁠⁠ Ecová, Turzo –⁠⁠⁠⁠⁠ Turzová.

Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do –⁠⁠⁠⁠⁠ Doová, Ngo –⁠⁠⁠⁠⁠ Ngoová, To –⁠⁠⁠⁠⁠ Toová.

U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované ‑t, ‑d, ‑s, ‑z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] –⁠⁠⁠⁠⁠ Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] –⁠⁠⁠⁠⁠ Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] –⁠⁠⁠⁠⁠ Laclosová [laklosová], Buloz [bilo] –⁠⁠⁠⁠⁠ Bulozová [bilozová].

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó [sabó] –⁠⁠⁠⁠⁠ Szabóová, László [lásló] –⁠⁠⁠⁠⁠ Lászlóová, Šindó –⁠⁠⁠⁠⁠ Šindóová, Miró –⁠⁠⁠⁠⁠ Miróová.

Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] –⁠⁠⁠⁠⁠ Rousseauová [rusóová]; Law [ló] –⁠⁠⁠⁠⁠ Lawová [lóová], Waugh [vó] –⁠⁠⁠⁠⁠ Waughová [vóová].

Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na ‑(e)aux [ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malró] –⁠⁠⁠⁠⁠ Malrauxová [malróová] nebo [malrózová], Carpeaux [karpó] –⁠⁠⁠⁠⁠ Carpeauxová [karpóová] nebo [karpózová], Marivaux [marivó] –⁠⁠⁠⁠⁠ Marivauxová [marivóová] nebo [marivózová], Bordeaux [bordó] –⁠⁠⁠⁠⁠ Bordeauxová [bordóová] nebo [bordózová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑u, ‑ů

Domácí příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ů, ‑u (podoby na ‑u jsou původně nářeční) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se –⁠⁠⁠⁠⁠ v závislosti na rodinné tradici –⁠⁠⁠⁠⁠ přechylují. Přípona ‑ová se pak připojuje k jejich zkrácenému základu: Janů –⁠⁠⁠⁠⁠ Janová, Petrů –⁠⁠⁠⁠⁠ Petrová; Janu –⁠⁠⁠⁠⁠ Janová, Adamu –⁠⁠⁠⁠⁠ Adamová.

Příjmení zakončená na ‑ou‑ů typu Hrejsemnou, Přinesdomů vznikla z ustrnulých větných konstrukcí. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑ou/‑ů: Hrejsemnou –⁠⁠⁠⁠⁠ Hrejsemnová; Přinesdomů –⁠⁠⁠⁠⁠ Přinesdomová, Nechoďdomů –⁠⁠⁠⁠⁠ Nechoďdomová.

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑u, ‑ú

Cizí příjmení zakončená na ‑u, jemuž předchází souhláska nebo ‑a, resp. na ‑ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu ‑ová k nezkrácenému základu: Garvizu –⁠⁠⁠⁠⁠ Garvizuová, Hajdu –⁠⁠⁠⁠⁠ Hajduová, Vu –⁠⁠⁠⁠⁠ Vuová, Chu –⁠⁠⁠⁠⁠ Chuová, Landau –⁠⁠⁠⁠⁠ Landauová, Rittau –⁠⁠⁠⁠⁠ Rittauová, Pithou [pitu] –⁠⁠⁠⁠⁠ Pithouová, Fivou [fivu] –⁠⁠⁠⁠⁠ Fivouová. U rumunských příjmení na ‑eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým ‑u: Moiceanu –⁠⁠⁠⁠⁠ MoiceanuováMoiceanová, Olteanu –⁠⁠⁠⁠⁠ OlteanuováOlteanová.

U příjmení zakončených na ‑iu, ‑eu, ‑iou [iju], ‑escu [esku] (zpravidla jde o jména novořecká, albánská nebo rumunská) se koncové ‑u/‑ou při přechylování odsouvá, popř. se přípona ‑ová připojuje k plné podobě mužského příjmení: Aigiriu –⁠⁠⁠⁠⁠ Aigiriová, popř. Aigiriuová, Papandreu –⁠⁠⁠⁠⁠ Papandreová, popř. Papandreuová, Dimitriou [dymitriju] –⁠⁠⁠⁠⁠ Dimitriová, popř. Dimitriouová. Přestože lze při skloňování příjmení na ‑escu psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Ceaușescu [čaušesku] –⁠⁠⁠⁠⁠ CeaușescaCeaușeska [čaušeska]), při přechylování těchto jmen ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení zachováváme: Ceaușescu –⁠⁠⁠⁠⁠ Ceaușescová, popř. Ceaușescuová, Popescu –⁠⁠⁠⁠⁠ Popescová, popř. Popescuová.

Cizí příjmení zakončená v písmu na ‑ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú –⁠⁠⁠⁠⁠ Nehrúová.

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno

Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] –⁠⁠⁠⁠⁠ Bjørneboeová, Moe [mú] –⁠⁠⁠⁠⁠ Moeová, Poe [pou] –⁠⁠⁠⁠⁠ Poeová, Marlow [márlou] –⁠⁠⁠⁠⁠ Marlowová, Agnew [egňú] –⁠⁠⁠⁠⁠ Agnewová, Grew [grú] –⁠⁠⁠⁠⁠ Grewová; Jaloux [žalu] –⁠⁠⁠⁠⁠ Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] –⁠⁠⁠⁠⁠ Giraudouxová [žiroduzová].

Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na ‑o [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na ‑oo [ú] se jedno ‑o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] –⁠⁠⁠⁠⁠ Castelová, Amado [amadu] –⁠⁠⁠⁠⁠ Amadová; Boo [bú] –⁠⁠⁠⁠⁠ Boová [búová].

  

Související hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku