V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou podstatného jména, která jsou ve výslovnosti zakončena na samohlásku. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).

Domácí i cizí příjmení tohoto typu se přechylují pomocí přípony ‑ová, např. Vondra –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vondrová, Nevole –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nevolová, Turzo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Turzová, Filipi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Filipiová, Landau –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Landauová, Dumas [dyma] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Dumasová [dymasová].

U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u cizích příjmení zakončených ve výslovnosti na dlouhou samohlásku i u mnohých zakončených na samohlásku krátkou). U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Falková i Falkeová). V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.

U cizích příjmení uvádíme jen jednu z možných výslovnostních podob, pokud se tyto varianty liší pouze délkou samohlásky (např. u jména Marais vyslovovaného [mare] i [maré] je uvedena jen podoba [maré]).

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a

Při přechylování domácích příjmení samohláska ‑a odpadá: Svoboda –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Svobodová, Vondra –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vondrová, Krejča –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Krejčová.

Cizí příjmení přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného: Mustafa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mustafová, popř. Mustafaová, Loringa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Loringová, popř. Loringaová, Mantegna [manteňa] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mantegnová, popř. Mantegnaová, Lorca [lorka] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Lorcová, popř. Lorcaová, Mosca [moska] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Moscová, popř. Moscaová. Předchází‑li před ‑a samohláskové písmeno, častější je přechylování od zkráceného základu: Borgia [bordža] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Borgiová, popř. Borgiaová, Moravia –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Moraviová, popř. Moraviaová, Kroa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kroová, popř. Kroaová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]

Příponu ‑ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Jahjáová, Isá –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Isáová, Kivimaa [kivimá] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kivimaaová, Paa [pá] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Paaová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Francouzská jména zakončená v písmu na ‑oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Duvernoyová [dyvernojová], Leroy [leroa] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Leroyová [lerojová], Mauroy [moroa] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mauroyová [morojová].

Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončena na [a] a v psané podobě na ‑d, ‑t, ‑s, ‑x nebo skupinu ‑ois, ‑oix [oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen ‑x‑ a v některých případech ‑s‑ se vyslovují jako [z]: Bolstad [búlsta] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Maratová [maratová], Dumas [dyma] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Delacroixová [delakroazová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑e, ‑ě

Při přechylování domácích příjmení zakončených na ‑e, ‑ě koncová hláska ve většině případů odpadá: Kaše –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kašová, Nevole –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nevolová, Purkyně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Purkyňová, Kubice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kubicová.

Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez ‑e působil nezvykle, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona ‑ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Pinťová i Pintěová, Vůle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vůlová i Vůleová.

Mezi jména s tímto zakončením patří i složená nebo předložková příjmení typu Skočdopole, Osolsobě, Skamene. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑e/‑ě: Skočdopole –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Skočdopolová, Osolsobě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Osolsobová, Skamene –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Skamenová.

Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu ‑et‑: Dítě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Dítětová i Díťová, Kníže –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Knížetová i Knížová, Hrabě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hrabětová, popř. Hraběová (možná podoba Hrabová se nepoužívá); Poupě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Poupětová, popř. Poupěová (možná podoba Poupová se nepoužívá).

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑e

U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu ‑ová k základu zkrácenému o koncové ‑e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Goethová i Goetheová, Heine –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Heinová i Heineová, Šebrle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Šebrlová i Šebrleová, Teige –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Teigová i Teigeová, Falke –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Falková i Falkeová, Schultze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Schultzová i Schultzeová, Veronese –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Veronesová i Veroneseová, Nietzsche –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nietzschová i Nietzscheová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑é připojují příponu ‑ová k celému základu: Doré –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Doréová, Linné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Linnéová, Pelé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Peléová, Mathé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mathéová.

U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako ‑ée se koncové němé ‑e při přechylování vypouští: Grée [gré] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gréová, Karlée [karlé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Karléová.

Příjmení zakončená v písmu na ‑ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee [klé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kleeová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Odpovídá‑li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než ‑e, ‑é, přípona ‑ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nexøová, Haanpää [hánpé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Haanpääová, Ernő [erné] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ernőová, Richelieu [rišeljé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Richelieuová, Montesquieu [monteskjé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Montesquieuová, Delaunay [delone] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Delaunayová [deloneová], Aufray [ofre] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Aufrayová [ofreová].

U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená na ‑t, ‑r, ‑s, ‑z, ‑x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (‑s a ‑x jako [z]): Maigret [megre] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bérangerová [beranžérová], Marais [maré] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Maraisová [marézová], Boulez [bulé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Boulezová [bulézová], Neveux [nevé] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Neveuxová [nevézová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]

Příjmení zakončená v písmu na ‑i, ‑y a ve výslovnosti na [i]

Příjmení zakončená na ‑i, ‑y jsou nejčastěji cizího původu. Přechylovací přípona se u nich připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bondyová, Petöfi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Petöfiová, Verdi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Verdiová, Filipi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Filipiová.

Pokud se ojedinělá česká příjmení tohoto typu přechylují, připojují příponu ‑ová k základu bez ‑i: Bezstarosti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bezstarostová, Darmopíši –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Darmopíšová.

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑í

Česká příjmení na ‑í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými přídavnými jmény měkkými. Pokud se tato příjmení přechylují, přípona ‑ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Boušová, Konopí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Konopová, Štěstí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Štěsťová, Zelí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Zelová, Kočí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kočová, Krejčí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Krejčová, Tomší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Tomšová.

Jména cizího původu na ‑í připojují přechylovací příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gándhíová, Chomejní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Chomejníová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona ‑ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Shelleyová, Curie [kirí] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Curieová, Péguy [pegi] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Péguyová, Blanqui [blanki] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Blanquiová, Lee [lí] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Leeová, Lie [lí] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Lieová, Mackenzie [mekenzí] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mackenzieová, Attlee [etlí] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Attleeová.

U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou ‑gh): Dupuis [dypuji] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Dupuisová [dypujisová], Petit [pety] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Petitová [petytová], Camus [kami] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Camusová [kamisová], Raleigh [róli] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Raleighová [rólijová], Leigh [lí] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Leighová [líjová], Denis [deny] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Denisová [denysová], Ramuz [rami] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ramuzová [ramizová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]

Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové ‑o odpadá: Bidlo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bidlová, Máslo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Máslová, Stýblo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Stýblová; Bondarko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bondarková, Eco [eko] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ecová, Turzo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Turzová.

Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Doová, Ngo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ngoová, To –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Toová.

U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované ‑t, ‑d, ‑s, ‑z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Laclosová [laklosová], Buloz [bilo] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bulozová [bilozová].

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó [sabó] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Szabóová, László [lásló] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Lászlóová, Šindó –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Šindóová, Miró –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Miróová.

Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Rousseauová [rusóová]; Law [ló] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Lawová [lóová], Waugh [vó] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Waughová [vóová].

Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na ‑(e)aux [ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malró] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Malrauxová [malróová] nebo [malrózová], Carpeaux [karpó] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Carpeauxová [karpóová] nebo [karpózová], Marivaux [marivó] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Marivauxová [marivóová] nebo [marivózová], Bordeaux [bordó] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bordeauxová [bordóová] nebo [bordózová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑u, ‑ů

Domácí příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ů, ‑u (podoby na ‑u jsou původně nářeční) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v závislosti na rodinné tradici –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přechylují. Přípona ‑ová se pak připojuje k jejich zkrácenému základu: Janů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Janová, Petrů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Petrová; Janu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Janová, Adamu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Adamová.

Příjmení zakončená na ‑ou a ‑ů typu Hrejsemnou, Přinesdomů vznikla z ustrnulých větných konstrukcí. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑ou/‑ů: Hrejsemnou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hrejsemnová; Přinesdomů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Přinesdomová, Nechoďdomů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nechoďdomová.

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑u, ‑ú

Cizí příjmení zakončená na ‑u, jemuž předchází souhláska nebo ‑a, resp. na ‑ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu ‑ová k nezkrácenému základu: Garvizu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Garvizuová, Hajdu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hajduová, Vu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vuová, Chu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Chuová, Landau –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Landauová, Rittau –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Rittauová, Pithou [pitu] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Pithouová, Fivou [fivu] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Fivouová. U rumunských příjmení na ‑eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým ‑u: Moiceanu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Moiceanuová i Moiceanová, Olteanu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Olteanuová i Olteanová.

U příjmení zakončených na ‑iu, ‑eu, ‑iou [iju], ‑escu [esku] (zpravidla jde o jména novořecká, albánská nebo rumunská) se koncové ‑u/‑ou při přechylování odsouvá, popř. se přípona ‑ová připojuje k plné podobě mužského příjmení: Aigiriu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Aigiriová, popř. Aigiriuová, Papandreu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Papandreová, popř. Papandreuová, Dimitriou [dymitriju] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Dimitriová, popř. Dimitriouová. Přestože lze při skloňování příjmení na ‑escu psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Ceaușescu [čaušesku] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ceaușesca i Ceaușeska [čaušeska]), při přechylování těchto jmen ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení zachováváme: Ceaușescu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ceaușescová, popř. Ceaușescuová, Popescu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Popescová, popř. Popescuová.

Cizí příjmení zakončená v písmu na ‑ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nehrúová.

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno

Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bjørneboeová, Moe [mú] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Moeová, Poe [pou] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Poeová, Marlow [márlou] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Marlowová, Agnew [egňú] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Agnewová, Grew [grú] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Grewová; Jaloux [žalu] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Giraudouxová [žiroduzová].

Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na ‑o [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na ‑oo [ú] se jedno ‑o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Castelová, Amado [amadu] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Amadová; Boo [bú] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Boová [búová].

  

Související hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku

• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [i], [í]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au]