Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.
Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová)
Domácí i cizí příjmení s tímto zakončením v českých textech obvykle přechylujeme, a to pomocí přípony ‑ová, např. Vondra – Vondrová, Nevole – Nevolová, Turzo – Turzová, Filipi – Filipiová, Landau – Landauová, Dumas [dyma] – Dumasová [dymasová].
U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u cizích příjmení zakončených ve výslovnosti na dlouhou samohlásku i u mnohých zakončených na samohlásku krátkou).
U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke – Falková i Falkeová), resp. podoby přechýlené a nepřechýlené (např. Krejčí – Krejčová i Krejčí). V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a
Při přechylování domácích příjmení samohláska ‑a odpadá: Svoboda – Svobodová, Vondra – Vondrová, Krejča – Krejčová.
Cizí příjmení přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného: Mustafa – Mustafová, popř. Mustafaová, Loringa – Loringová, popř. Loringaová, Mantegna [manteňa] – Mantegnová, popř. Mantegnaová, Lorca [lorka] – Lorcová, popř. Lorcaová, Mosca [moska] – Moscová, popř. Moscaová. Předchází‑li před ‑a samohláska, častější je přechylování od zkráceného základu: Borgia [bordža] – Borgiová, popř. Borgiaová, Moravia – Moraviová, popř. Moraviaová, Kroa – Kroová, popř. Kroaová.
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]
Příponu ‑ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá – Jahjáová, Isá – Isáová, Kivimaa [kivimá] – Kivimaaová, Paa [pá] – Paaová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
Francouzská jména zakončená v písmu na ‑oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] – Duvernoyová [dyvernojová], Leroy [leroa] – Leroyová [lerojová], Mauroy [moroa] – Mauroyová [morojová].
Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončená na [‑a] a v psané podobě na souhlásku ‑d, ‑t, ‑s, ‑x nebo skupinu ‑ois, ‑oix [‑oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen ‑x‑ a v některých případech ‑s‑ se vyslovují jako [z]: Bolstad [búlsta] – Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] – Maratová [maratová], Dumas [dyma] – Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] – Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] – Delacroixová [delakroazová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]
Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑e, ‑ě
Při přechylování domácích příjmení zakončených na ‑e, ‑ě koncová hláska ve většině případů odpadá: Kaše – Kašová, Nevole – Nevolová, Purkyně – Purkyňová, Kubice – Kubicová.
Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez ‑e působil nezvykle, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona ‑ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě – Pinťová i Pintěová, Vůle – Vůlová i Vůleová.
Ženské podoby složených domácích příjmení na ‑e, ‑ě lze v souladu s rodinnou zvyklostí ponechat nepřechýlené: Skočdopole – Skočdopolová i Skočdopole, Osolsobě – Osolsobová i Osolsobě, Skamene – Skamenová i Skamene.
Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu ‑et‑: Dítě – Dítětová i Díťová, Kníže – Knížetová i Knížová, Hrabě – Hrabětová, popř. Hraběová (možná podoba Hrabová se nepoužívá); Poupě – Poupětová, popř. Poupěová (možná podoba Poupová se nepoužívá).
Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑e
U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu ‑ová k základu zkrácenému o koncové ‑e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe – Goethová i Goetheová, Heine – Heinová i Heineová, Šebrle – Šebrlová i Šebrleová, Teige – Teigová i Teigeová, Falke – Falková i Falkeová, Schultze – Schultzová i Schultzeová, Veronese – Veronesová i Veroneseová, Nietzsche – Nietzschová i Nietzscheová.
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑é připojují příponu ‑ová k celému základu: Doré – Doréová, Linné – Linnéová, Pelé – Peléová, Mathé – Mathéová.
U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako ‑ée se koncové němé ‑e při přechylování vypouští: Grée [gré] – Gréová, Karlée [karlé] – Karléová.
Příjmení zakončená v písmu na ‑ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee [klé] – Kleeová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
Odpovídá‑li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než ‑e, ‑é, přípona ‑ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] – Nexøová, Haanpää [hánpé] – Haanpääová, Ernő [erné] – Ernőová, Richelieu [rišelje/rišeljé] – Richelieuová, Montesquieu [monteskje/monteskjé] – Montesquieuová, Delaunay [delone] – Delaunayová [deloneová], Aufray [ofre] – Aufrayová [ofreová].
U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená na ‑t, ‑r, ‑s, ‑z, ‑x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (‑s a ‑x jako [z]): Maigret [megre] – Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] – Bérangerová [beranžérová], Marais [mare/maré] – Maraisová [marezová/marézová], Boulez [bule/bulé] – Boulezová [bulezová/bulézová], Neveux [neve/nevé] – Neveuxová [nevezová/nevézová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]
Příjmení zakončená v písmu na ‑i, ‑y a ve výslovnosti na [i]
Příjmení zakončená na ‑i, ‑y jsou nejčastěji cizího původu. Přechylovací přípona se u nich připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy – Bondyová, Petöfi – Petöfiová, Verdi – Verdiová, Filipi – Filipiová.
Ojedinělá česká příjmení tohoto typu připojují přechylovací příponu k základu bez ‑i nebo mohou zůstat nepřechýlená: Bezstarosti – Bezstarostová nebo Bezstarosti, Darmopíši – Darmopíšová nebo Darmopíši.
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑í
Česká příjmení na ‑í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými jmény přídavnými. Tato příjmení se buď přechylují, nebo je lze ponechat nepřechýlená. Přípona ‑ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší – Boušová i Bouší, Konopí – Konopová i Konopí, Štěstí – Štěsťová i Štěstí, Zelí – Zelová i Zelí, Kočí – Kočová i Kočí, Krejčí – Krejčová i Krejčí, Tomší – Tomšová i Tomší.
Jména cizího původu na ‑í připojují příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí – Gándhíová, Chomejní – Chomejníová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona ‑ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] – Shelleyová, Curie [kiri/kirí] – Curieová, Péguy [pegi] – Péguyová, Blanqui [blanki] – Blanquiová, Lee [lí] – Leeová, Lie [lí] – Lieová, Mackenzie [mekenzí] – Mackenzieová, Attlee [etlí] – Attleeová.
U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou ‑gh): Dupuis [dypui] – Dupuisová [dypuizová], Petit [pety] – Petitová [petytová], Camus [kami] – Camusová [kamisová], Raleigh [róli] – Raleighová [rólijová], Leigh [lí] – Leighová [líjová], Denis [deny] – Denisová [denysová], Ramuz [rami] – Ramuzová [ramizová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]
Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové ‑o odpadá: Bidlo – Bidlová, Máslo – Máslová, Stýblo – Stýblová; Bondarko – Bondarková, Eco [eko] – Ecová, Turzo – Turzová.
Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do – Doová, Ngo – Ngoová, To – Toová.
U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované ‑t, ‑d, ‑s, ‑z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] – Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] – Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] – Laclosová [laklozová], Buloz [bilo] – Bulozová [bilozová].
Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na ‑(e)aux [o/ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malro/malró] – Malrauxová [malroová/malróová] nebo [malrozová/malrózová], Carpeaux [karpo/karpó] – Carpeauxová [karpoová/karpóová] nebo [karpozová/karpózová], Marivaux [marivo/marivó] – Marivauxová [marivoová/marivóová] nebo [marivozová/marivózová], Bordeaux [bordo/bordó] – Bordeauxová [bordoová/bordóová] nebo [bordozová/bordózová].
Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó [sabó] – Szabóová, László [lásló] – Lászlóová, Šindó – Šindóová, Miró – Miróová.
Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] – Rousseauová [rusóová]; Law [ló] – Lawová [lóová], Waugh [vó] – Waughová [vóová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]
Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑u, ‑ů
Domácí příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ů, ‑u (podoby na ‑u jsou původně nářeční) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se – v závislosti na rodinné tradici – přechylují. Přípona ‑ová se pak připojuje k jejich zkrácenému základu: Janů – Janů, popř. Janová, Petrů – Petrů, popř. Petrová; Janu – Janu, popř. Janová, Adamu – Adamu, popř. Adamová.
Příjmení na ‑ou a ‑ů vzniklá z ustrnulých větných konstrukcí tvoří ženské podoby od základu po odtržení ‑ou/‑ů nebo zůstávají nepřechýlená: Hrejsemnou – Hrejsemnová i Hrejsemnou; Přinesdomů – Přinesdomová i Přinesdomů, Nechoďdomů – Nechoďdomová i Nechoďdomů.
Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑u, ‑ú
Cizí příjmení zakončená na ‑u, jemuž předchází souhláska nebo ‑a, resp. na ‑ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu ‑ová k nezkrácenému základu: Garvizu – Garvizuová, Hajdu – Hajduová, Vu – Vuová, Chu – Chuová, Landau – Landauová, Rittau – Rittauová, Pithou [pitu] – Pithouová, Fivou [fivu] – Fivouová.
U příjmení zakončených na ‑escu [esku], ‑iu, ‑eu, ‑iou [iju] (zpravidla jde o jména rumunská, novořecká nebo albánská) se koncové ‑u/‑ou při přechylování odsouvá. Přestože lze při skloňování příjmení na ‑escu psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Ceauşescu [čaušesku] – Ceauşesca i Ceauşeska [čaušeska]), při přechylování těchto jmen ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení zachováváme: Ceauşescu [čaušesku] – Ceauşescová, Popescu – Popescová, Aigiriu – Aigiriová, Papandreu – Papandreová, Dimitriou [dymitriju] – Dimitriová. U rumunských příjmení na ‑eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým ‑u: Moiceanu – Moiceanuová i Moiceanová, Olteanu – Olteanuová i Olteanová.
Cizí příjmení zakončená v písmu na ‑ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú – Nehrúová.
Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno
Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] – Bjørneboeová, Moe [mú] – Moeová, Poe [pou] – Poeová, Marlow [márlou] – Marlowová, Agnew [egňú] – Agnewová, Grew [grú] – Grewová; Jaloux [žalu] – Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] – Giraudouxová [žiroduzová].
Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na ‑o [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na ‑oo [ú] se jedno ‑o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] – Castelová, Amado [amadu] – Amadová; Boo [bú] – Boová [búová].
Související hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [i], [í]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au]
