Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ SvobodaSvobodová)

Domácí i cizí příjmení s tímto zakončením v českých textech obvykle přechylujeme, a to pomocí přípony ‑ová, např. Vondra –⁠ Vondrová, Nevole –⁠ Nevolová, Turzo –⁠ Turzová, Filipi –⁠ Filipiová, Landau –⁠ Landauová, Dumas [dyma] –⁠ Dumasová [dymasová].

U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u cizích příjmení zakončených ve výslovnosti na dlouhou samohlásku i u mnohých zakončených na samohlásku krátkou).

U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke –⁠ FalkováFalkeová), resp. podoby přechýlené a nepřechýlené (např. Krejčí –⁠ KrejčováKrejčí). V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a

Při přechylování domácích příjmení samohláska ‑a odpadá: Svoboda –⁠ Svobodová, Vondra –⁠ Vondrová, Krejča –⁠ Krejčová.

Cizí příjmení přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného: Mustafa –⁠ Mustafová, popř. Mustafaová, Loringa –⁠ Loringová, popř. Loringaová, Mantegna [manteňa] –⁠ Mantegnová, popř. Mantegnaová, Lorca [lorka] –⁠ Lorcová, popř. Lorcaová, Mosca [moska] –⁠ Moscová, popř. Moscaová. Předchází‑li před ‑a  samohláska, častější je přechylování od zkráceného základu: Borgia [bordža] –⁠ Borgiová, popř. Borgiaová, Moravia –⁠ Moraviová, popř. Moraviaová, Kroa –⁠ Kroová, popř. Kroaová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]

Příponu ‑ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá –⁠ Jahjáová, Isá –⁠ Isáová, Kivimaa [kivimá] –⁠ Kivimaaová, Paa [pá] –⁠ Paaová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Francouzská jména zakončená v písmu na ‑oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] –⁠ Duvernoyová [dyvernojová], Leroy [leroa] –⁠ Leroyová [lerojová], Mauroy [moroa] –⁠ Mauroyová [morojová].

Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončená na [‑a] a v psané podobě na souhlásku ‑d, ‑t, ‑s, ‑x nebo skupinu ‑ois, ‑oix [‑oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen ‑x‑ a v některých případech ‑s‑ se vyslovují jako [z]: Bolstad [búlsta] –⁠ Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] –⁠ Maratová [maratová], Dumas [dyma] –⁠ Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] –⁠ Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] –⁠ Delacroixová [delakroazová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑e, ‑ě

Při přechylování domácích příjmení zakončených na ‑e, ‑ě koncová hláska ve většině případů odpadá: Kaše –⁠ Kašová, Nevole –⁠ Nevolová, Purkyně –⁠ Purkyňová, Kubice –⁠ Kubicová.

Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez ‑e působil nezvykle, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona ‑ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě –⁠ PinťováPintěová, Vůle –⁠ VůlováVůleová.

Ženské podoby složených domácích příjmení na ‑e, ‑ě lze v souladu s rodinnou zvyklostí ponechat nepřechýlené: Skočdopole –⁠ SkočdopolováSkočdopole, Osolsobě –⁠ OsolsobováOsolsobě, Skamene –⁠ SkamenováSkamene.

Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu ‑et‑: Dítě –⁠ DítětováDíťová, Kníže –⁠ KnížetováKnížová, Hrabě –⁠ Hrabětová, popř. Hraběová (možná podoba Hrabová se nepoužívá); Poupě –⁠ Poupětová, popř. Poupěová (možná podoba Poupová se nepoužívá).

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑e

U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu ‑ová k základu zkrácenému o koncové ‑e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe –⁠ Goethová i Goetheová, Heine –⁠ Heinová i Heineová, Šebrle –⁠ Šebrlová i Šebrleová, Teige –⁠ Teigová i Teigeová, Falke –⁠ Falková i Falkeová, Schultze –⁠ Schultzová i Schultzeová, Veronese –⁠ Veronesová i Veroneseová, Nietzsche –⁠ Nietzschová i Nietzscheová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑é připojují příponu ‑ová k celému základu: Doré –⁠ Doréová, Linné –⁠ Linnéová, Pelé –⁠ Peléová, Mathé –⁠ Mathéová.

U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako ‑ée se koncové němé ‑e při přechylování vypouští: Grée [gré] –⁠ Gréová, Karlée [karlé] –⁠ Karléová.

Příjmení zakončená v písmu na ‑ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee [klé] –⁠ Kleeová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Odpovídá‑li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než ‑e, ‑é, přípona ‑ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] –⁠ Nexøová, Haanpää [hánpé] –⁠ Haanpääová, Ernő [erné] –⁠ Ernőová, Richelieu [rišelje/rišeljé] –⁠ Richelieuová, Montesquieu [monteskje/monteskjé] –⁠ Montesquieuová, Delaunay [delone] –⁠ Delaunayová [deloneová], Aufray [ofre] –⁠ Aufrayová [ofreová].

U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená na ‑t, ‑r, ‑s, ‑z, ‑x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (‑s a ‑x jako [z]): Maigret [megre] –⁠ Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] –⁠ Bérangerová [beranžérová], Marais [mare/maré] –⁠ Maraisová [marezová/marézová], Boulez [bule/bulé] –⁠ Boulezová [bulezová/bulézová], Neveux [neve/nevé] –⁠ Neveuxová [nevezová/nevézová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]

Příjmení zakončená v písmu na ‑i, ‑y a ve výslovnosti na [i]

Příjmení zakončená na ‑i, ‑y jsou nejčastěji cizího původu. Přechylovací přípona se u nich připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy –⁠ Bondyová, Petöfi –⁠ Petöfiová, Verdi –⁠ Verdiová, Filipi –⁠ Filipiová.

Ojedinělá česká příjmení tohoto typu připojují přechylovací příponu k základu bez ‑i nebo mohou zůstat nepřechýlená: Bezstarosti –⁠ Bezstarostová nebo Bezstarosti, Darmopíši –⁠ Darmopíšová nebo Darmopíši.

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑í

Česká příjmení na ‑í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými jmény přídavnými. Tato příjmení se buď přechylují, nebo je lze ponechat nepřechýlená. Přípona ‑ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší –⁠ BoušováBouší, Konopí –⁠ KonopováKonopí, Štěstí –⁠ ŠtěsťováŠtěstí, Zelí –⁠ ZelováZelí, Kočí –⁠ KočováKočí, Krejčí –⁠ KrejčováKrejčí, Tomší –⁠ TomšováTomší.

Jména cizího původu na ‑í připojují příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí –⁠ Gándhíová, Chomejní –⁠ Chomejníová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona ‑ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] –⁠ Shelleyová, Curie [kiri/kirí] –⁠ Curieová, Péguy [pegi] –⁠ Péguyová, Blanqui [blanki] –⁠ Blanquiová, Lee [lí] –⁠ Leeová, Lie [lí] –⁠ Lieová, Mackenzie [mekenzí] –⁠ Mackenzieová, Attlee [etlí] –⁠ Attleeová.

U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou ‑gh): Dupuis [dypui] –⁠ Dupuisová [dypuizová], Petit [pety] –⁠ Petitová [petytová], Camus [kami] –⁠ Camusová [kamisová], Raleigh [róli] –⁠ Raleighová [rólijová], Leigh [lí] –⁠ Leighová [líjová], Denis [deny] –⁠ Denisová [denysová], Ramuz [rami] –⁠ Ramuzová [ramizová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]

Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové ‑o odpadá: Bidlo –⁠ Bidlová, Máslo –⁠ Máslová, Stýblo –⁠ Stýblová; Bondarko –⁠ Bondarková, Eco [eko] –⁠ Ecová, Turzo –⁠ Turzová.

Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do –⁠ Doová, Ngo –⁠ Ngoová, To –⁠ Toová.

U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované ‑t, ‑d, ‑s, ‑z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] –⁠ Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] –⁠ Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] –⁠ Laclosová [laklozová], Buloz [bilo] –⁠ Bulozová [bilozová].

Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na ‑(e)aux [o/ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malro/malró] –⁠ Malrauxová [malroová/malróová] nebo [malrozová/malrózová], Carpeaux [karpo/karpó] –⁠ Carpeauxová [karpoová/karpóová] nebo [karpozová/karpózová], Marivaux [marivo/marivó] –⁠ Marivauxová [marivoová/marivóová] nebo [marivozová/marivózová], Bordeaux [bordo/bordó] –⁠ Bordeauxová [bordoová/bordóová] nebo [bordozová/bordózová].

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó [sabó] –⁠ Szabóová, László [lásló] –⁠ Lászlóová, Šindó –⁠ Šindóová, Miró –⁠ Miróová.

Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] –⁠ Rousseauová [rusóová]; Law [ló] –⁠ Lawová [lóová], Waugh [vó] –⁠ Waughová [vóová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑u, ‑ů

Domácí příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ů, ‑u  (podoby na ‑u jsou původně nářeční) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se –⁠ v závislosti na rodinné tradici –⁠ přechylují. Přípona ‑ová se pak připojuje k jejich zkrácenému základu: Janů –⁠ Janů, popř. Janová, Petrů –⁠ Petrů, popř. Petrová; Janu –⁠ Janu, popř. Janová, Adamu –⁠ Adamu, popř. Adamová.

Příjmení na ‑ou‑ů vzniklá z ustrnulých větných konstrukcí tvoří ženské podoby od základu po odtržení ‑ou/‑ů nebo zůstávají nepřechýlená: Hrejsemnou –⁠ HrejsemnováHrejsemnou; Přinesdomů –⁠ PřinesdomováPřinesdomů, Nechoďdomů –⁠ NechoďdomováNechoďdomů.

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑u, ‑ú

Cizí příjmení zakončená na ‑u, jemuž předchází souhláska nebo ‑a, resp. na ‑ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu ‑ová k nezkrácenému základu: Garvizu –⁠ Garvizuová, Hajdu –⁠ Hajduová, Vu –⁠ Vuová, Chu –⁠ Chuová, Landau –⁠ Landauová, Rittau –⁠ Rittauová, Pithou [pitu] –⁠ Pithouová, Fivou [fivu] –⁠ Fivouová.

U příjmení zakončených na ‑escu [esku], ‑iu, ‑eu, ‑iou [iju] (zpravidla jde o jména rumunská, novořecká nebo albánská) se koncové ‑u/‑ou při přechylování odsouvá. Přestože lze při skloňování příjmení na ‑escu psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Ceauşescu [čaušesku] –⁠ Ceauşesca Ceauşeska [čaušeska]), při přechylování těchto jmen ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení zachováváme: Ceauşescu [čaušesku] –⁠ Ceauşescová, Popescu –⁠ Popescová, Aigiriu –⁠ Aigiriová, Papandreu –⁠ Papandreová, Dimitriou [dymitriju] –⁠ Dimitriová. U rumunských příjmení na ‑eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým ‑u: Moiceanu –⁠ MoiceanuováMoiceanová, Olteanu –⁠ OlteanuováOlteanová.

Cizí příjmení zakončená v písmu na ‑ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú –⁠ Nehrúová.

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno

Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] –⁠ Bjørneboeová, Moe [mú] –⁠ Moeová, Poe [pou] –⁠ Poeová, Marlow [márlou] –⁠ Marlowová, Agnew [egňú] –⁠ Agnewová, Grew [grú] –⁠ Grewová; Jaloux [žalu] –⁠ Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] –⁠ Giraudouxová [žiroduzová].

Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na ‑o  [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na ‑oo [ú] se jedno ‑o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] –⁠ Castelová, Amado [amadu] –⁠ Amadová; Boo [bú] –⁠ Boová [búová].

  

Související hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku