Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au]

Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech (lze zadat jen začátek slova doplněný *).

Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au]

Jména zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑u, ‑ou, ‑au (typ Dočekau, Mobutu, Landau, Hrejsemnou, Ceaușescu, Moiceanu, Papandreu, Pithou, Chou)

Pokud jsou jména tohoto typu zakončena na [u], skloňujeme je podle vzoru „pán“ a koncovky přidáváme za celé jméno, přičemž 5. p. zůstává stejný jako 1. p. (Dočekau, Mobutu, Višnu, Landau, Pithou [pitu], Pompidou [pompidu] –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Dočekaua, Mobutua, Višnua, Landaua, Pithoua, Pompidoua). Zvláštním případem jsou a) domácí jména zakončená na ‑ou, ke kterým se pádové koncovky připojují po odtržení ‑ou, která však mohou zůstat i nesklonná –⁠⁠⁠⁠⁠ záleží na rodinné tradici nositele jména (1., 5. p. Hrejsemnou, Petrou –⁠⁠⁠⁠⁠ 2., 4. p. HrejsemnouHrejsemna, PetrouPetra –⁠⁠⁠⁠⁠ 3., 6. p. HrejsemnouHrejsemnovi, PetrouPetrovi –⁠⁠⁠⁠⁠ 7. p. HrejsemnouHrejsemnem, PetrouPetrem). Výjimkou jsou dále jména b) novořecká či albánská, ve kterých koncovému ‑u předchází samohláska (Papandreu, Alexiu, Myftiu) a c) jména rumunská (Ceaușescu [čaušesku], Moiceanu). U všech tří typů zůstává 5. p. stejný jako 1. p. U typů b) a c) koncové ‑u v nepřímých pádech rovněž vypouštíme: 2. p. CeaușescaCeaușeska [čaušeska], Moiceana, Papandrea, Alexia, Myftia. V případě, že nelze z podoby jména rozpoznat, zda spadá do uvedené skupiny rumunských, novořeckých či albánských jmen, lze je skloňovat mechanickým připojováním koncovek vzoru „pán“ k celému jménu (1., 5. p. Spiru, Draganu, Buzuku –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Spirua, Draganua, Buzukua). Je třeba dodat, že u jmen zakončených na ‑cu se v nepřímých pádech může měnit písmeno c na k (2. p. Ceaușeska) nebo je možné ponechat písmeno c ve všech pádech (2. p. Ceaușesca), podobně např. u jmen typu Chirac, Franco, Casablanca apod., což usnadňuje identifikaci základní podoby jména v 1. p., a proto se tento způsob v současnosti výrazně prosazuje.

U orientálních jmen se připojují koncovky vzoru „pán“ až za celé jméno a 5. p. zůstává stejný jako 1. p. (japonské jméno Čikamacu, čínské jméno Chou –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Čikamacua, Choua). Mají‑li tato jména více částí, skloňujeme až poslední část jména nebo první a zároveň poslední (čínské jméno Tu Fu, vietnamské jméno Nguyen-Du –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Tu Fua, Nguyen-Dua –⁠⁠⁠⁠⁠ 5. p.  Tu Fu, Nguyene-Du či Nguyen-Du) –⁠⁠⁠⁠⁠ viz též Osobní jména víceslovná.

Jména zakončená ve výslovnosti na [u], [ou], [au] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen (typ Joe, Poe, Howe, Castelo, Amado, Coelho, Jaloux, Jo)

Jsou‑li jména zakončena v písmu jinak než ve výslovnosti, připojují se pádové koncovky za celé jméno. U jmen zakončených v písmu na samohláskové písmeno se samohláska v nepřímých pádech ve výslovnosti vypouští: Joe [džou], Poe [pou], Howe [hau], Crusoe [krusou], norské jméno Jo [ju] –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Joea [džoua], Poea [poua], Howea [haua], Crusoea [krusoua], Joa [jua] –⁠⁠⁠⁠⁠ 5. p. Joe [džou], Poe [pou]/[poue], Howe [hau]/[haue], Crusoe [krusou]/[krusoue], Jo [ju]. Výjimkou z tohoto typu jsou portugalská jména zakončená v písmu na ‑o, u kterých se koncové ‑o v nepřímých pádech vypouští (Castelo [kaštelu], Amado [amadu], Coelho [kuelju] –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Castela [kaštela], Amada [amada], Coelha [kuelja]). Specifickým případem jsou i jména francouzská typu Jaloux [žalu]. U těch lze vycházet jak z podoby psané, tak vyslovované, proto mluvnice v nepřímých pádech připouštějí dva tvary, respektive dvě výslovnosti jednoho tvaru: 2., 4. p. Jalouxa [žalua] i Jalouxe [žaluze] –⁠⁠⁠⁠⁠ 3., 6. p. Jalouxovi [žaluovi]/[žaluzovi] –⁠⁠⁠⁠⁠ 5. p. Jalouxi [žaluzi] či Jaloux [žalu] –⁠⁠⁠⁠⁠ 7. p. Jalouxem [žaluem]/[žaluzem].

Jména zakončená ve výslovnosti na [ú] a v písmu na ‑ú, ‑ů (typ Janů, Kubů, Přinesdomů, Nehrú, Šunsú)

Z domácích jmen spadají mezi jména zakončená ve výslovnosti na [ú] a v písmu na ‑ú či ‑ů pouze příjmení s formou 2. p. mn. č., která zůstávají nesklonná (Janů, Kubů), a dále ojedinělé případy jmen zakončených na ‑ů vzniklých z ustrnulých větných celků (Přinesdomů), k těm se pádové koncovky vzoru „pán“ připojují po odtržení ‑ů, mohou však zůstat i nesklonná –⁠⁠⁠⁠⁠ záleží na rodinné tradici nositele jména (1., 5. p. Přinesdomů –⁠⁠⁠⁠⁠ 2., 4. p. PřinesdomůPřinesdoma –⁠⁠⁠⁠⁠ 3., 6. p. Přinesdomů i Přinesdomovi –⁠⁠⁠⁠⁠ 7. p. PřinesdomůPřinesdomem).

Cizí jména skloňujeme podle vzoru „pán“ (1., 5. p. indické jméno Nehrú, japonské jméno Šunsú –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Nehrúa, Šunsúa).

Jména zakončená ve výslovnosti na [ú] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen (typ Boo, Hugh, Sue, Grew, Roux, Bjørneboe)

Jsou‑li jména zakončena v písmu na jiné samohláskové písmeno než ve výslovnosti, připojují se pádové koncovky za celé jméno (1., 5. p. Boo [bú], Sue [sjú], Bjørneboe [bjernebú] –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Booa [búa], Suea [sjúa], Bjørneboea [bjernebúa]). U jmen zakončených v písmu na souhláskové písmeno se připojují pádové koncovky rovněž za celé jméno, dané souhláskové písmeno (skupina písmen) se ve výslovnosti vypouští: 1. p. Grew [grú], Hugh [hjú] –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Grewa [grúa], Hugha [hjúa]. V 5. p. mohou u těchto jmen být dubletní tvary Grew [grú] či Grewe [grúe], avšak u zakončení ‑gh doporučujeme kvůli souladu zvukové a grafické formy pouze podobu Hugh [hjú]. Francouzská jména zakončená v písmu na ‑x se mohou skloňovat podle podoby psané (vzor „muž“) i vyslovované (vzor „pán“), viz bod 1: Roux [rú] –⁠⁠⁠⁠⁠ 2. p. Rouxa [rúa] i Rouxe [rúze] –⁠⁠⁠⁠⁠ 5. p. Roux [rú] i Rouxi [rúzi].

U jmen zakončených na ‑oo (Boo) se zpravidla ve 3. a 6. p. před koncovkou ‑ovi jedno o v písmu vypouští, aby se neopakovalo třikrát za sebou (3., 6. p. Boovi [búovi]).