Jména zakončená ve výslovnosti na [i] a v písmu na ‑i, ‑y (typ Darmopíši, Bezstarosti, Luigi, Bondy, Tony, Petöfi, Percy, Verdi, Vranitzky, Starsy, I, Li)

Česká příjmení končící ve výslovnosti i v písmu na ‑i jsou spíše výjimečná (Darmopíši, Bezstarosti) a zůstávají obvykle nesklonná (pouze ve 3. a 6. p. se občas připojuje koncovka ‑ovi) nebo je lze skloňovat pomocí zájmenných koncovek, přičemž 5. p. zůstává stejný jako 1. p. (2. p. Bezstarosti i Bezstarostiho, 3., 6. p. Bezstarosti, Bezstarostovi i Bezstarostimu, 7. p. Bezstarosti i Bezstarostim). Ostatní jména zakončená na ‑i, ‑y jsou cizího původu a skloňují se pomocí zájmenných koncovek (1., 5. p. Luigi, Bondy, Tony, Petöfi, Percy, Verdi –⁠⁠⁠ 2. p. Luigiho, Bondyho, Tonyho, Petöfiho, Percyho, Verdiho).

Specifickým případem jsou příjmení slovanského původu, která mají formu přídavných jmen (Vranitzky, Duchovny, Brzezinski). Ta se skloňují analogicky jako přídavná jména a v 5. p. mohou mít dubletní koncovky (2. p. Vranitzkého, Duchovného, Brzezinského –⁠⁠⁠ 5. p. Vranitzky i Vranitzký, Duchovny i Duchovný, Brzezinski i Brzezinský). V úzu se u 5. p. těchto jmen projevuje silná tendence ponechávat tvar stejný jako v 1. p. Pokud je však původní adjektivní povaha tohoto jména zastřená, méně průhledná a uživatelé už v něm přídavné jméno nerozpoznávají, je možné tato jména skloňovat podle jejich zakončení na [i] tzv. zájmenným způsobem: Starsy (původně ze jména Starší), Lepschy (původně ze jména Lepší) –⁠⁠⁠ 2. p. Starsyho, Lepschyho.

U orientálních jmen se připojují zájmenné koncovky až za celé jméno, přičemž 5. p. zůstává stejný jako 1. p. (čínská jména I, Li –⁠⁠⁠ 2. p. Iho, Liho). Mají‑li tato jména více částí, skloňujeme až poslední část jména nebo první a zároveň poslední (Čao Šu‑Li, Ri I –⁠⁠⁠ 2. p. Čao/Čaa Šu‑Liho, Ri Iho) –⁠⁠⁠ podrobněji viz Osobní jména víceslovná.

Jména zakončená ve výslovnosti na [i], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno či skupinu písmen (typ Shelley, Tracey, Blanqui, Péguy, Raimu)

Jména zakončená ve výslovnosti na [i], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno či skupinu samohláskových písmen (‑ey, ‑ui, ‑uy, ‑u apod.) se skloňují pomocí zájmenných koncovek: 1., 5. p. Shelley [šeli], Tracey [trejsi], Blanqui [blanki], Péguy [pégi], Raimu [remi] –⁠⁠⁠ 2. p. Shelleyho, Traceyho, Blanquiho, Péguyho, Raimuho.

Jména zakončená ve výslovnosti na [i], ale v písmu na souhláskové písmeno (typ Dupuis, Petit, Camus, Raleigh)

Pokud je jméno zakončeno ve výslovnosti na [i], ale v písmu na souhláskové písmeno, pádové koncovky nepřímých pádů se přidávají za celé jméno a podle koncové souhlásky se tato jména skloňují podle vzoru „muž“ nebo „pán“ (Dupuis [dypuji], Petit [pety], Camus [kami] –⁠⁠⁠ 2. p. Dupuise [dypujize], Petita [petyta], Camuse [kamise] –⁠⁠⁠ 5. p. Dupuisi [dypujizi], Petite [petyte], Camusi [kamisi]). Výjimkou z tohoto typu jsou anglická jména zakončená na ‑gh, u kterých se ve vyslovované podobě tato hlásková skupina vypouští: Raleigh [róli] –⁠⁠⁠ 2. p. Raleigha [rólija] i [róliho] –⁠⁠⁠ 5. p. Raleighu [róli] i Raleigh [róli] (toto jméno je příkladem situace, ve které je možné, že se psaná a vyslovovaná podoba zakončení v některých pádech liší).

Jména zakončená ve výslovnosti na [í] a v písmu na ‑í, ‑ý (typ Jiří, Jiljí, Brixí, Gándhí, Zelí, Konopí, Pokorný, Dolejší, Tachecí, Kočí, Balý, Kubý)

Jména zakončená v písmu na ‑í, ‑ý a ve výslovnosti na [í] se rovněž skloňují tzv. zájmenným způsobem (1., 5. p. Jiří, Jiljí, Brixí, Gándhí, Kaddáfí, Alí –⁠⁠⁠ 2. p. Jiřího, Jiljího, Brixího, Gándhího, Kaddáfího, Alího). Ojedinělá česká jména typu Zelí, Konopí, Štěstí apod. mohou zůstat i nesklonná (2. p. Zelí i Zelího, Konopí i Konopího, Štěstí i Štěstího). Příjmení, která mají formu přídavných jmen, skloňujeme podle příslušného adjektivního vzoru „mladý“ či „jarní“ (1., 5. p. Novotný, Pokorný, Dolejší, Tachecí, Kočí apod. –⁠⁠⁠ 2. p. Novotného, Pokorného, Dolejšího, Tachecího, Kočího apod.). Pokud je jméno etymologicky nejasné (není zcela zřejmé, zda jde o přídavné jméno), lze užít i zájmenné skloňování (mluvnice uvádějí jako příklady příjmení Balý/Ballý/Baly, Nesý/Nessy/Nesy, Kubý –⁠⁠⁠ 2. p. Bal(l)ého i Bal(l)ýho/Balyho, Nes(s)ého i Nes(s)ýho/Nes(s)yho, Kubého i Kubýho).

Jména zakončená ve výslovnosti na [í], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno (typ Lee, Lie, Sue, Curie, Mackenzie, Attlee, Marie, Aabye)

Jména zakončená ve výslovnosti na [í], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno nebo skupinu písmen (Lee [lí], Lie [lí], Sue [sí], Curie [kirí], Mackenzie [mekenzí], Attlee [etlí], Marie [marí], Aabye [óbí]) kolísají při skloňování mezi tvary podle vzoru „pán“ (obvykle u jednoslabičných jmen) a tvary se zájmennými koncovkami. V obou případech zůstává 5. p. stejný jako 1. p. (2. p. Leea [líja] i Leeho [lího], Liea [líja] i Lieho [lího], Suea [síja] (tvar Sueho [sího] se neužívá), Curieho [kirího], Mackenzieho [mekenzího], Attleeho [etlího], Marieho [marího], Aabyeho [óbího]).

Jména zakončená ve výslovnosti na [í], ale v písmu na souhláskové písmeno (typ Leigh)

U jmen zakončených ve výslovnosti na [í], ale v písmu na souhláskové písmeno nebo skupinu písmen (zvláště u anglických jmen zakončených na ‑gh) se ve vyslovované podobě tato skupina písmen vypouští: Leigh [lí] –⁠⁠⁠ 2. p. Leigha [líja] –⁠⁠⁠ 5. p. Leighu [lí] i Leigh [lí]. Je to rovněž typ jmen, u kterých je možné, že se psaná a vyslovovaná podoba zakončení v některých pádech liší.