Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na souhlásku (typ NovákNováková)

Domácí i cizí příjmení s formou podstatného jména zakončená ve výslovnosti na souhlásku v českých textech zpravidla přechylujeme, a to pomocí přípony ‑ová, např. Novák –⁠ Nováková, Kubiš –⁠ Kubišová, Týc –⁠ Týcová, Laplace [laplas] –⁠ Laplaceová, Münnich –⁠ Münnichová, Solovič –⁠ Solovičová, Kostas –⁠ Kostasová atd.

U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku).

U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu, např. Švec –⁠ ŠvecováŠevcová. V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.

Jména, která mají před koncovou souhláskou pohybné ‑e‑, ‑o‑ či ‑a‑

Pohybnou samohlásku (nejčastěji jde o ‑e‑) při přechylování někdy vypouštíme, jindy zachováváme, a to podle stejných zásad jako při skloňování těchto jmen, viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku. Jde o příjmení zakončená na:

‑ek: Štěpánek –⁠ Štěpánková, Machek –⁠ Machková; Vepřek –⁠ VepřekováVepřková (podle rodinné tradice); Jelinek –⁠ Jelinková i Jelineková;

‑el: Havel –⁠ Havlová, Pavel –⁠ Pavlová; Zavřel –⁠ Zavřelová, Chmel –⁠ Chmelová; Schlegel [šlégl/šlégel] –⁠ Schleglová [šléglová] i Schlegelová [šlégelová/šléglová] (u cizinců jen Schlegelová);

‑er: u Čechů podle výslovnosti a rodinné tradice Winter [vintr/vinter] –⁠ Wintrová [vintrová] i Winterová [vinterová/vintrová], Wolker [volkr/volker] –⁠ Wolkrová [volkrová] i Wolkerová [volkerová/volkrová], Langer [langr/langer] –⁠ Langrová [langrová] i Langerová [langerová/langrová]; Vinkler [vinkler] –⁠ Vinklerová; u cizinců Winter –⁠ Winterová, Foster –⁠ Fosterová;

‑ec: Švec –⁠ ŠvecováŠevcová, Kadlec –⁠ Kadlecová, řidč. Kadlcová (podle rodinné tradice); Siwiec –⁠ Siwiecová, Zieleniec [želeněc] –⁠ Zieleniecová;

‑eš: Beneš –⁠ Benešová, Mareš –⁠ Marešová; Aleš –⁠ AlešováAlšová, Dobeš –⁠ DobešováDobšová, Hrubeš –⁠ HrubešováHrubšová (podle rodinné tradice);

‑ol, ‑ok, ‑ak: Karol –⁠ KarlováKarolová, Krušinok –⁠ KrušinkováKrušinoková, Dubak –⁠ DubkováDubaková (častější jsou podoby se zachovanou pohybnou samohláskou).

Příjmení zakončená na ‑ius

Polatinštělá příjmení zakončená na ‑ius se v závislosti na rodinné zvyklosti mohou přechylovat buď s vypuštěným, nebo se zachovaným zakončením ‑us: Kramerius –⁠ KrameriováKrameriusová, Mathesius –⁠ MathesiováMathesiusová, Pistorius –⁠ PistoriováPistoriusová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Cizí příjmení zakončená na ‑c [k]

Přestože lze při skloňování mužského jména psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Balzac –⁠ BalzacaBalzaka), v přechýlených podobách ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení vždy zachováváme: Balzac –⁠ Balzacová, Chirac –⁠ Chiracová.

Francouzská příjmení zakončená na ‑rd, ‑rt, ‑nd, ‑ns

Ve francouzských příjmeních zakončených v psané podobě na dvě souhlásky, z nichž druhá se nevyslovuje (‑rd, ‑rt, ‑nd, ‑ns), se při přechylování stejně jako při jejich skloňování zachovávají v psané podobě obě koncová souhlásková písmena, ale ve výslovnosti lze druhou souhlásku vypustit: Baillard [bajár] –⁠ Baillardová [bajárová] i [bajárdová], Beaufort [bófór] –⁠ Beaufortová [bófórová] i [bófórtová], Chateaubriand [šatobriján] –⁠ Chateaubriandová [šatobrijánová] i [šatobrijándová], Desmoulins [demulén] –⁠ Desmoulinsová [demulénová] i [demulénsová].

Příjmení zakončená na nevyslovované ‑e

U francouzských a anglických příjmení zakončených v písmu na nevyslovované (tzv. němé) ‑e a ve výslovnosti na tvrdou nebo obojetnou souhlásku kromě ‑s se řídíme výslovností. Pokud němé ‑e neovlivňuje výslovnost předcházejících hlásek, lze jej při přechylování v grafice vypustit i ponechat. Jestliže koncové ‑e na výslovnost má vliv, při přechylování se v písmu nevypouští: Barrande [barant] –⁠ Barrandová i Barrandeová [barandová]; Braque [brak] –⁠ Braquová i Braqueová [braková]; Peake [pík] –⁠ Peaková i Peakeová [píková]; Scribe [skrip] –⁠ Scribová i Scribeová [skribová]; Drake [drejk] –⁠ Drakeová [drejková]; White [vajt] –⁠ Whiteová [vajtová]; Walpole [vólpoul] –⁠ Walpoleová [vólpoulová].

Příjmení tohoto typu zakončená ve výslovnosti na měkkou souhlásku nebo ‑s němé ‑e v grafice nevypouštějí: Labiche [labiš] –⁠ Labicheová [labišová], Laplace [laplas] –⁠ Laplaceová [laplasová], Coleridge [koulrič] –⁠ Coleridgeová [koulridžová], Montaigne [monteň] –⁠ Montaigneová [monteňová], Budge [bač] –⁠ Budgeová [badžová].

Francouzská příjmení zakončená na nevyslovované ‑es

Nevyslovované ‑es ve francouzských příjmeních při přechylování v psané podobě zachováváme: Jammes [žam] –⁠ Jammesová [žamová].

Příjmení zakončená na nevyslovované ‑i, ‑y

V cizích příjmeních zakončených na nevyslovované ‑i nebo ‑y, které má vliv na výslovnost (např. v maďarštině ‑ly [j], ‑gy [ď], ‑ny [ň], v rumunštině aj. ‑ci [č]), se koncové ‑i/‑y při přechylování zachovává: Arany [araň] –⁠ Aranyová [araňová], Nagy [nať] –⁠ Nagyová [naďová], Király [kiráj] –⁠ Királyová [kirájová], Popovici [popovič] –⁠ Popoviciová [popovičová].

Germánská příjmení zakončená na ‑y, ‑i, ‑eu

Také germánská příjmení zakončená na ‑y, ‑i [j] nebo ‑eu [‑oj] připojují přechylovací příponu k celému základu: Grey [grej] –⁠ Greyová, May [máj/mej] –⁠ Mayová, Blei [blaj] –⁠ Bleiová, Bleibtreu [blajptroj] –⁠ Bleibtreuová.