Délka vyslovované samohlásky v zakončení slov není v mnoha případech zcela jednoznačná. Kvantita je pevná pouze u některých slov (např. guvernér, bazén, akvamarín, gobelín, angína, vegetarián, vitrína, viz bod 2), u jiných kolísá, popř. se vyslovuje polodélka. Důsledné zkrácení samohlásky v grafickém zápisu vybraných typů zakončení (viz bod 1) navržené v úvodních kapitolách PČP z roku 1993 (Psaní slov přejatých) a zachycené ve slovníkové části PČP neznamená změnu ve výslovnosti. Slova s krátkou samohláskou v těchto typech zakončení lze obvykle vyslovovat krátce i dlouze, což bývá ve slovnících uvedeno u příslušných slov v hranatých závorkách.

Dublety

PČP z r. 1993 doporučují psát mnohá slova se zakončením ‑en, ‑in, ‑iv, ‑iva, ‑ivum, ‑ivní, ‑emie, ‑erie, ‑on, ‑onek, ‑ona, ‑onka, ‑ped jen krátce. Podle Dodatku k PČP ve slovech, kde PČP uvádějí jen psaní se samohláskou krátkou a předchozí PČP jen se samohláskou dlouhou, je psaní se samohláskou dlouhou rovněž správné. Dodatek tedy vrací více možností zápisu, ale bohužel za cenu drobných nejasností. Úvodní věta (5. bod Dodatku) není zcela v souladu s některými uvedenými příklady. Příklady se netýkají pouze slov psaných původně jen se samohláskou dlouhou, ale jsou zde zahrnuty i původní dublety (benzin/benzín, penicilin/penicilín, archiv/archív, pasivní/pasívní, citron/citrón, bižuterie/bižutérie apod.). Proto se respektuje dvojí možnost zápisu jak u slov psaných podle kodifikace z roku 1957 jen se samohláskou dlouhou (balón, faraón), tak psaných dlouze i krátce (benzín/benzin, vitamín/vitamin, acetylén/acetylen, vagón/vagon, kamión/kamion).

Slova s dlouhou samohláskou

Některá slova se zakončením uvedeným v bodě 1 mají natolik ustálenou délku samohlásky, že je píšeme v tomto zakončení pouze s dlouhou samohláskou. Jsou to např. slova:

‑én: bazén, fenomén, gabardén, holocén, kretén, paleocén, pleistocén, refrén, satén, suterén, suverén, terén,

‑ín: skupina slov označujících textilní látky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ cibelín, etamín, krepdešín, mušelín, popelín, stramín, vatelín; bytosti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ beduín, filištín, cherubín, jakobín, jogín, kapucín, mandarín, mouřenín, rabín; barvy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ akvamarín, karmín a dále např. slova cepín, cukerín, delfín, gobelín, hermelín, jasmín, magazín, mokasín, naftalín, olivín, parafín, tramín, tuřín, zepelín,

‑érie: sibérie,

‑ón: archón, fanfarón, kujón.

S dlouhou samohláskou píšeme rovněž většinu přejatých slov se zakončením ‑ína: angína, balerína, balzamína, cesmína, disciplína, doktrína, drezína, figurína, kolombína, konkubína, krinolína, latrína, limuzína, mandolína, medicína, okarína, pelerína, plastelína, primabalerína, tamburína, trampolína, turbína, vazelína, vitrína.

Pozn.: Krátce však píšeme např. slova gilotina, kabina, karabina, pagina, patina, serpentina, želatina. Dubletní možnost je u slov cukina/cukína, vagina/vagína.

Slova s krátkou samohláskou

Jen krátce píšeme zakončení slov na ‑ura, např. agentura, akupresura, aparatura, aspirantura, bordura, bravura, brožura, cenzura, diktatura, expozitura, faktura, fraktura, glazura, inventura, karikatura, klauzura, klaviatura, korektura, kubatura, kultura, kvadratura, literatura, miniatura, nomenklatura, oponentura, ouvertura, partitura, purpura, receptura, struktura, tonzura, a ‑urka (např. brožurka), dále ‑urní, např. agenturní, bravurní, inventurní, kulturní, skulpturní, strukturní, texturní, a ‑urový, např. armaturový, fakturový, partiturový. Obojí možnost je u slova drezura/drezúra.

Pouze krátce píšeme rovněž zakončení slov na ‑una (např. harpuna, kalafuna, laguna, tribuna).