Ve 2. p. mn. č. má většina podstatných jmen rodu mužského (životných i neživotných) koncovku ‑ů (tj. pánů, mužů, hradů, strojů, soudců, předsedů).

Nulová koncovka, jež je pozůstatkem starobylého skloňování, se dodnes udržela jednak u několika obecných jmen, např. (bez) peněz, (pět) tisíc, (mnoho) obyvatel, jednak u větší skupiny místních jmen pomnožných zakončených na ‑y a ‑any, a to buď jako koncovka jediná, nebo jako dubletní vedle zakončení ‑ů, např. Klatovy → Klatov, Louny → Loun, Poděbrady → Poděbrad, Hradčany → Hradčan, Rokycany → Rokycan, Říčany → Říčan, Diváky → Divák/Diváků, Lány → Lán/Lánů (viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]).

Jen u několika slov, a to převážně jako dubletní, se užívá koncovka ‑í (např. bratří, koní).

K výjimkám patří tvar 2. p. mn. č. u těchto podstatných jmen:

• bratr (vzor „pán“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle tvaru bratrů se užívá v určitých spojeních tvar bratří, např. bratří Čapků, českých bratří (tento tvar je reliktem starého skloňování),
• den (vzor „stroj“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle tvaru dnů i tvar dní,
• host (vzor „pán“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle pravidelného tvaru hostů i tvar hostí (podle typu „kost“ –⁠⁠⁠⁠⁠ kostí),
• kněz (vzor „muž“) –⁠⁠⁠⁠⁠ jen tvar kněží, stejný je tvar 1. p. mn. č. (tento tvar je pozůstatkem starého skloňování),
• kůň (vzor „muž“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle pravidelného tvaru koňů i tvar koní (podle vzoru „píseň“ –⁠⁠⁠⁠⁠ písní),
• loket (vzor „hrad“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle běžnějšího tvaru loktů ‚část ruky‘ je ve významu ‚délková míra‘ možný i starý tvar loket (pět loket/loktů sukna),
• obyvatel (vzor „muž“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle častějšího tvaru obyvatel (zejména při udávání počtu) můžeme užít i pravidelný tvar obyvatelů, např. když chceme zdůraznit, že šlo o muže a ženy (Vystoupení starostky sledovalo několik obyvatelů a obyvatelek městské části…),
• peníz (vzor „stroj“) ‚označení jednotlivých mincí‘ –⁠⁠⁠⁠⁠ tvar penízů,
• peníze –⁠⁠⁠⁠⁠ jen mn. číslo ‚platidlo‘ –⁠⁠⁠⁠⁠ tvar peněz,
• přítel (vzor „muž“) –⁠⁠⁠⁠⁠ jen tvar přátel (tento tvar je reliktem starého skloňování),
• tisíc (vzor „stroj“) –⁠⁠⁠⁠⁠ vedle častějšího tvaru tisíc (pět tisíc) i tvar tisíců (z několika tisíců).