Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských jmen – 2. p. mn. č.

Ve 2. p. mn. č. má většina podstatných jmen rodu mužského (životných i neživotných) koncovku ‑ů (tj. pánů, mužů, hradů, strojů, soudců, předsedů).

Nulová koncovka, jež je pozůstatkem starobylého skloňování, se dodnes udržela jednak u několika obecných jmen, např. (bez) peněz, (pět) tisíc, (mnoho) obyvatel, jednak u větší skupiny místních jmen pomnožných zakončených na ‑y‑any, a to buď jako koncovka jediná, nebo jako dubletní vedle zakončení ‑ů, např. KlatovyKlatov, LounyLoun, PoděbradyPoděbrad, HradčanyHradčan, RokycanyRokycan, ŘíčanyŘíčan, DivákyDivák/Diváků, LányLán/Lánů (viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]). Jen u několika slov, a to převážně jako dubletní, se užívá koncovka ‑í (např. bratří, koní) –⁠ podrobněji níže.

K výjimkám patří tvar 2. p. mn. č. u těchto podstatných jmen:

  • bratr (vzor „pán“) –⁠ vedle tvaru bratrů se užívá v určitých spojeních tvar bratří, např. bratří Čapků, českých bratří (tento tvar je reliktem starého skloňování),
  • den (vzor „stroj“) –⁠ vedle tvaru dnů i tvar dní,
  • host (vzor „pán“) –⁠ vedle pravidelného tvaru hostů i tvar hostí (podle typu „kost“ –⁠ kostí),
  • kněz (vzor „muž“) –⁠ jen tvar kněží, stejný je tvar 1. p. mn. č. (tento tvar je pozůstatkem starého skloňování),
  • kůň (vzor „muž“) –⁠ vedle pravidelného tvaru koňů i tvar koní (podle vzoru „píseň“ –⁠ písní),
  • loket (vzor „hrad“) –⁠ vedle běžnějšího tvaru loktů ‚část ruky‘ je ve významu ‚délková míra‘ možný i starý tvar loket (pět loket/loktů sukna),
  • obyvatel (vzor „muž“) –⁠ vedle častějšího tvaru obyvatel (zejména při udávání počtu) můžeme užít i pravidelný tvar obyvatelů, např. když chceme zdůraznit, že šlo o muže a ženy (Vystoupení starostky sledovalo několik obyvatelů a obyvatelek městské části…),
  • peníz (vzor „stroj“) ‚označení jednotlivých mincí‘ –⁠ tvar penízů,
  • peníze –⁠ jen mn. číslo ‚platidlo‘ –⁠ tvar peněz,
  • přítel (vzor „muž“) –⁠ jen tvar přátel (tento tvar je reliktem starého skloňování),
  • tisíc (vzor „stroj“) –⁠ vedle častějšího tvaru tisíc (pět tisíc) i tvar tisíců (z několika tisíců).