Za vlastní názvy se považují ochranné známky (české i cizí). Ty jsou udělovány potravinářským, spotřebním a dalším výrobkům, rostlinným odrůdám a plodům atp., např. Eidam, Rama, Olomoucké tvarůžky, Blaťácké zlato, Moravanka, Znojemské okurky, Pardubický perník, Coca-Cola, Staropramen, Radegast, Ariel, Jar, Škoda Fabia, Mercedes, Opel Vectra, Veltlínské zelené, Frankovka.

Na rozdíl od odrůd rostlin, jež jsou ochrannými známkami a píšou se s velkým písmenem, např. (jablko) Jonathan, Parména zlatá, (hruška) Pařížanka, Muškatelka turecká, (višně) Záhoračka, Morela pozdní, (víno) Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, plemena ochrannými známkami nejsou, a proto se píšou s malým písmenem: rotvajler, husky, německý ovčák, bílá koza sánská, hucul, lipicán, (ovce) merino, valaška.

S malým písmenem se píšou rostlinné druhy: přeslička rolní, měsíček lékařský atp. Latinské názvy se píšou u prvního slova s velkým písmenem: Equisetum arvense = přeslička rolní, Calendula officinalis = měsíček lékařský. Stejný způsob psaní platí i o názvech živočichů: včela medonosná (lat. Apis mellifera), rys ostrovid (lat. Lynx lynx).

Stejně jako u obchodních jmen (viz Velká písmena –⁠ organizace (státy, správní oblasti, zastupitelské sbory, ministerstva, školy, divadla apod.)) ne vždy formální podoba ochranných známek odpovídá současným pravopisným zásadám (některé názvy jsou dokonce registrovány s malým počátečním písmenem, u víceslovných jsou někdy psány s velkým písmenem všechny výrazy nebo některé z nich nebo je název zapsán verzálkami). Jejich přesnou pravopisnou (grafickou) podobu lze zjistit v rejstříku ochranných známek. Ta by se měla užívat v textech právní povahy.

S velkým písmenem se píšou i názvy pokrmů, nápojů, pokud se před ně umístí obecné pojmenování: pizza Margherita, kuře Kung-pao, koktejl Bílá paní, dort Malakov, roštěnka Esterházy (ale dejte nám dvakrát malakov).

Tyto názvy lze v určitých kontextech chápat i jako obecná pojmenování a pak by se měly psát s malým písmenem. Bohužel určit pevnou hranici, kdy jde o vlastní jméno a kdy o obecné, nelze. Užití velkého/malého písmena závisí na typu textu, kontextu atp. Jestliže se např. v odborném časopisu představuje nový model auta, hodnotí se kvalita vín atp., jde bezesporu o vlastní jména, naproti tomu jestliže jsou v povídce věty: Nezvládl řízení a naboural úplně novou fabii. Objednali si frankovku, pak jde o jména obecná. Obecné pojetí převládá i při užití těchto pojmenování v kuchařských knihách.

Z vlastních jmen tohoto typu se někdy stávají jména druhová, obecná. Ze starších lze např. jmenovat výrazy karma, lux, cinzano, ementál. Jde o proces zcela přirozený, nezávislý na přání a vůli majitelů ochranných známek.