Shoda nezahrnuje pouze shodu slovesných tvarů v přísudku. Tvarově se musí shodovat nejen příčestí činná: Dívky povykoval‑y před školou, příčestí trpná: Domy byly stavěn‑y, věže vztyčen‑y, byly podán‑y nadlidské výkony a tvary přídavných jmen v přísudku: Mladíci byli nevychovan‑í. Obchod je otevřen‑ý, ale i jména v pozici přívlastků: Mlad‑í pracovníci byli pochváleni. Rozbit‑á kola se kupila za stodolou a jmenné tvary v doplňku: Děti běhaly bos‑y. Vojáci se vrátili zdráv‑i.

Podmět je v čísle jednotném

Ačkoli se v případě shody přísudku s podmětem v čísle jednotném chybuje jen velmi zřídka, připomeňme, že koncovku přísudku určuje rod podmětu. Výklad problematických případů shody viz Složitější případy shody přísudku s podmětem.

Podmět je rodu mužského

Je‑li podmět rodu mužského, přísudek má nulovou koncovku, bez ohledu na životnost či neživotnost podmětu: Muž už na hrad nedošel. Petr byl velmi unaven. Hrad byl postaven na vysokém kopci. Příbytek šlechty krášlil široké okolí. K užití přídavného jména nebo příčestí v přísudku viz Konkurence jmenných a složených tvarů přídavných jmen, konkurence přídavných jmen a příčestí trpného.

Podmět je rodu ženského

Jestliže je podmět rodu ženského, ve tvaru přísudku je koncovka ‑a: Žena se zmateně rozhlížela. Iveta byla zcela sama, všemi opuštěna.

Podmět je rodu středního

Je‑li podmět rodu středního, přísudek je zakončen na ‑o: Kotě tiše mňoukalo. Kuře bylo nalezeno za psí boudou.

Podmět je v čísle množném

Pokud je podmět v množném čísle, pak pro psaní ‑i/‑y v přísudku je rozhodující rod podmětu, v případě mužského rodu ještě to, zda je životný, nebo neživotný.

Podmět je rodu mužského životného

Je‑li podmětem jméno rodu muž. živ. v mn. č., píšeme v koncovkách příčestí a jmenných tvarů měkké ‑i: Naši házenkáři dobyli dalšího vítězství v hlavním městě Slovinska. Mladí muži byli s prací hotovi za dva týdny. Strojvůdci toho dne stávkovali. Vojvodové udržovali pořádek ve svých panstvích pevnou rukou.

Mluvnická shoda se neřídí přirozeným rodem, ale rodem gramatickým. Jména, která jsou skloňována podle životných vzorů („pán“, „muž“, „předseda“, „soudce“), mají v přísudku koncovku rodu muž. živ. (‑i). Proto píšeme: Sněhuláci táli, druhý den úplně roztáli. Papíroví draci létali po obloze. Strašáci v poli strašili ptáky. Plyšoví medvídci seděli mezi panenkami.

Další výklad a příklady ke gramatické kategorii životnosti viz Životnost podstatných jmen, k obtížnějším typům shody viz Složitější případy shody přísudku s podmětem.

Dvojí skloňování v množném čísle bez významového rozlišení (uzenáči i uzenáče)

Některá podstatná jména rodu mužského mohou mít v množném čísle skloňování životné i neživotné, a to bez významového rozlišení, např. slaneček (v množném čísle slanečci i slanečky), uzenáč (uzenáči i uzenáče), ledoborec (ledoborci i ledoborce), ukazatel (ukazatelé i ukazatele), viz Životnost podstatných jmen. Je tedy možná shoda dvojí, s ohledem na to, který tvar (životný, nebo neživotný) v podmětu užijeme: Slanečci byli v lednici. × Slanečky jim byly nabídnuty už k aperitivu. — Uzenáči se zkazili. × Uzenáče hostům chutnaly více než obvykle. — Ledoborci brázdili chladný oceán. × Ledoborce byly natřeny zářivými barvami. — Ukazatelé byli polámaní větrem. × Ukazatele stály podél trati.

Podstatné jméno den má v množném čísle možný tvar dni i dny, shoda je však pouze podle rodu muž. neživ.: Dni/dny ubíhaly jako o závod. Dříve byla u neživotných podstatných jmen užívána (dnes v těchto případech archaická) koncovka ‑ové, která vyžaduje shodu podle rodu muž. živ.: Dnové utíkali jako splašení koníci. Hrobové se o půlnoci otevírali. Čeští stavové neprotestovali sami.

Dvojí skloňování v množném čísle, významově odlišné (nosiči × nosiče)

Dva soubory koncovek v jednotném i množném čísle (jeden pro rod mužský životný a jeden pro neživotný) se objevují i u dalších podstatných jmen. Třebaže kodifikační příručky všechny možnosti neuvádějí, viz Životnost podstatných jmen, v úzu je patrná výrazná tendence odlišit různé významy jednoho podstatného jména pomocí koncovek tohoto jména i ve shodě přísudku s podmětem.

Například podstatné jméno průvodce označuje jak knihu, tak osobu. V mn. č. proto ve významu ‚osoba‘ musí být životné skloňování (a shoda podle rodu muž. živ.): Mladí průvodci vyprávěli turistům o nejvýznamnějších událostech v Praze v posledním desetiletí. Ve významu ‚kniha‘ připouští SSČ životnou i neživotnou koncovku (a tomu odpovídající shodu): Noví průvodci popisující krásu českých hradů byli zajímaví i Nové průvodce popisující krásu českých hradů byly zajímavé.

Mezi taková podstatná jména patří také veterán (osoba, nebo automobil), nosič (osoba, nebo věc), vodič (osoba, nebo věc) atp.: Váleční veteráni obdrželi vyznamenání za statečnost. × Prahou projížděly nablýskané veterány. — Nosiči byli tichými společníky horských turistů. × Nosiče na jízdních kolech byly ulomeny. — Vodiči pomáhali slepým. × Vodiče byly odstraněny z nebezpečných míst.

Rodiče, lidičky, koně

Přestože podstatná jména rodiče, lidičky, koně mají v 1. p. mn. č. koncovku shodnou se jmény rodu muž. neživ. a podstatná jména lidičky a koně mají některé pádové tvary jako jména rodu ženského, přísudkové sloveso je ve tvaru životném: Rodiče byli zdrávi. Naši rodiče nás nikdy nebili. Byli pozváni všichni lidičky z celého okolí. Koně se splašili a divoce se vzpínali.

Označuje‑li však podstatné jméno kůň věc neživou, např. věc pouze se koni podobající, je v množném čísle shoda podle rodu muž. neživ.: Tělocvičné koně stály v koutě. Šachové koně chyběly, ostatní figurky ne. Dřevěné koně z kolotoče byly opraveny.

Podmět je rodu mužského neživotného

Ve větách s podmětem rodu muž. neživ. je v přísudku ‑y: Všechny obrazy byly z galerie ukradeny. Pytle s cementem přes noc provlhly. Lesy v okolí byly zahaleny mlhou.

Podmět je rodu ženského

Je‑li podmět ženského rodu, v přísudku píšeme v koncovkách příčestí tvrdé ‑y: Lesní víly v pohádce nechyběly. Dívky zůstaly v tanečním sále samy. Pracovnice elektrárny se necítily zdrávy. Židle se po náporu červotočů rozpadaly.

Přestože podstatná jména jako osobnosti, hvězdy apod. mohou označovat jak ženy, tak muže, rozhodující je jejich gramatický rod –⁠⁠ ženský, a proto píšeme v přísudku ‑y: Významné osobnosti se sešly na Pražském hradě. Největší filmové celebrity produkovaly nový český film. Hvězdy populární hudby byly uvítány svými fanoušky.

Pozn.: Podstatné jméno dítě je v čísle jednotném rodu středního, v množném čísle však ženského, a v přísudku proto píšeme tvrdé ‑y: Děti seděly v koutě a ani nedutaly.

Podmět je rodu středního

Jména středního rodu vyžadují v přísudku koncovku ‑a: I děvčata ráda četla Foglarovy knihy. Štěňata se batolila kolem kůlny. Obydlí domorodců byla pokryta zvířecími kůžemi.

Podmět a doplněk

I ve větách s doplňkem vztahujícím se k podmětu je pro tvar přísudku určující rod (a životnost, či neživotnost) podmětu. Shodu nemůžeme řídit doplňkem. Ve větě: Naše babičky už jako batolata pomáhaly na poli je podmět rodu ženského (babičky), proto píšeme ‑y. Rodu muž. živ. je podmět ve větě: Slavní vynálezci už často jako děti projevili své nadání, napíšeme proto ‑i.

Složitější je následující příklad věty s nevyjádřeným podmětem a doplňkem: Jako děti jsme běhali blátem a skákali přes kaluže. Zde je možné psát ypsilon pouze tehdy, pokud je z kontextu jasné, že dětmi byly pouze ženy, tj. i zde se shoda řídí podmětem, nikoli doplňkem. Další příklady ke shodě s nevyjádřeným podmětem viz Složitější případy shody přísudku s podmětem.