Krátké tvary přídavných jmen

1. Krátké tvary přídavných jmen, která nejsou odvozena od sloves, jsou dnes již omezené slovotvorně i tvarově a jejich užívání je knižní. Přídavných jmen jako churav, jist, nemocen, ochoten, schopen, šťasten, věren, zvědav, zdráv a dalších se užívá jen ve větách s lidským subjektem, a to většinou jen v 1. p.; někdy se jimi vyjadřuje spíše stav přechodný, srov. Náš dědeček je už zdráv (= byl nemocen, ale již se uzdravil) × Náš dědeček je zdravý jako rybička (= delší dobu přetrvávající stav, stálá vlastnost).
2. Knižní jsou i tvary středního rodu možno, nutno, patrno, platno aj. Jako knižní varianty se drží v přísudcích s hodnotícím a modálním významem: Odtud bylo možné/možno vidět Říp. Je nutné/nutno koupit si jízdenku předem. Na první pohled nebylo nic patrné/patrno. Je marné/marno o tom mluvit.
3. Krátkých tvarů přídavného jména zdráv se běžně užívá v pozdravu Buď(te) zdráv(i); srov. též zdvořilostní formuli Zdrávi došli a začátek modlitby Zdrávas(,) Maria. Některých přídavných jmen, např. daleký, se v knižních rčeních užívá ve jmenném tvaru: Takového jednání jsem dalek.
4. Rád je přídavné jméno. Má však pouze krátké tvary: Rád(i) vás vidím(e). Ve větě se často používá v platnosti příslovce.

Konkurence konstrukcí typu jsem dojatý × jsem dojat

Přídavná jména jako dojatý, nesený, upravený a další, která jsou odvozena z příčestí trpného, tedy z tvarů dojat, nesen, upraven, si v dnešní češtině konkurují. Konstrukce typu jsem dojatý (= sponové sloveso být + přídavné jméno) se výrazně prosazují na úkor konstrukcí s tvary příčestí trpného (jsem dojat = opisné pasivum). Významové rozdíly mezi oběma konstrukcemi se postupně stírají. Níže popsané způsoby jejich užívání mají charakter preferencí platných pro kultivovanou varietu češtiny, nikoli charakter striktních pravidel. Pro volbu konstrukce je nejdůležitějším činitelem to, zda chceme vyjádřit a) děj, b) jeho výsledek, popř. c) vlastnost.

1. Chceme‑li vyjádřit děj, dáváme přednost opisnému pasivu, a to zejména v projevech psaných: Objednávky byly/jsou/budou vyřizovány postupně. Sazenice byly/jsou přesazovány a pravidelně přihnojovány. Hovorověji: vyřizované, přesazované, přihnojované.
2. Chceme‑li vyjádřit výsledný stav (tj. stav jako výsledek předcházejícího děje), dáváme rovněž přednost opisnému pasivu, zejména v psaných projevech: Byt byl/je/bude zapečetěn. Jsem objednán na osmou hodinu k lékaři. Všechny programy byly/jsou/budou aktivovány. Hovorověji: zapečetěný, objednaný, aktivované.
3. Chceme‑li vyjádřit stav chápaný jako vlastnost podmětu, užijeme jmenné konstrukce se sponou. Mezi následujícími dvojicemi vět je významový rozdíl: Včera byla místnost uzavřena (= v předešlých dnech byla otevřená) × Včera byla místnost uzavřená (= včera místnost nikdo neotvíral). — Včera byla jednání uzavřena (= včera jednání skončila, byla ukončena) × Včera byla jednání uzavřená (= včera se konala neveřejná jednání).

Přestože krátké (příčesťové) formy ustupují z užívání, a to i ze spisovného úzu, bylo by škoda, abychom se zcela vzdávali rozdílů mezi formami opisného pasiva a adjektivními tvary po sponě být, protože jsou schopny, byť v různé míře, vyjádřit rozdílné významy. Příklady uvedené výše to zřetelně dosvědčují.