Kategorie životnosti se v češtině projevuje při výběru koncovek u podstatných jmen mužského rodu. Rozdílné koncovky se vyskytují v těchto případech:

1. Ve 4. p. j. č. mají podstatná jména životná (s výjimkou vzoru „soudce“) na rozdíl od podstatných jmen neživotných podobu odlišnou od 1. p.: pán –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pán‑a, muž –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ muž‑e, předsed‑a –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ předsed‑u. Srov. neživotné hrad –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hrad, stroj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stroj.
2. Odlišnou podobu od prvního pádu u všech životných vzorů má také 4. p. mn. č.: pán‑i (pán‑ové) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pán‑y, muž‑i (muž‑ové) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ muž‑e, předsed-ové –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ předsed‑y, soudc‑i (soudc-ové) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ soudc‑e. Srov. neživotné hrad‑y –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hrad‑y, stroj‑e –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stroj‑e.
3. Ve 3. a 6. p. j. č. mají životná podstatná jména na rozdíl od neživotných koncovky ‑ovi: pán‑ovi (i pán‑u), muž‑ovi (i muž‑i), předsed-ovi, soudc-ovi (i soudc‑i) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ viz Skloňování mužských životných jmen –⁠⁠⁠ konkurence krátkých a dlouhých tvarů ve 3. (6.) p. j. č.
4. V 1. p. mn. č. mají životná podstatná jména na rozdíl od neživotných koncovky ‑ové: pán‑ové (i pán‑i), muž‑ové (i muž‑i), předsed-ové, soudc-ové (i soudc‑i) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ viz Skloňování mužských životných jmen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 1. p. mn. č.

Životností/neživotností mužských podstatných jmen se řídí i forma shodných přídavných jmen, zájmen a příčestí, např. krásní muži –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ krásné stroje, tito muži –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tyto stroje, muži bořili –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stroje bořily (viz Shoda přísudku s podmětem jednoduchým). Na komplikovanější případy upozorňujeme níže.

Životnost je kategorie gramatická, nesouvisí proto přímo s „životností“ reálnou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bývají proto rozlišovány pojmy životnost (v gramatice) a živost (v realitě). (Ne)životnost a (ne)živost spolu běžně kolidují, máme tak například neživotné, ale živé stromy, keře, naopak zase životné, ale neživé sněhuláky a strašáky. Specifická jsou podstatná jména rodič a kůň –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ačkoli jsou obě tato podstatná jména životná, v 1. a 5. p. mn. č. mají koncovky neživotné: rodiče, koně (viz Shoda přísudku s podmětem jednoduchým).

U některých podstatných jmen označujících neživé věci můžeme užívat jak koncovek životných, tak i neživotných. Jde o podstatná jména tvořená příponou ‑tel, ‑ec: ledoborce i ledoborci, ukazatelé i ukazatele, činitelé i činitele (ve smyslu ‚faktory, věci či okolnosti na něco působící‘), dále názvy rybích výrobků: uzenáči i uzenáče, slanečky i slanečci, pojmenování některých hraček: koníčky i koníčci (může být použito též ve významu ‚záliba‘: mám koníček i mám koníčka), maňásky i maňásci, některé archaismy, např. dnové, hrobové apod., podstatná jména bacil (bacili i bacily), mikrob (mikrobi i mikroby) a probiont (probionty i probionti). Shoda u těchto podstatných jmen se plně řídí tím, užijeme‑li tvar životný, či neživotný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ máme například ledoborce vypluly, mikroby se množily, uzenáče se připravovaly, ale ledoborci vypluli, mikrobi se množili, uzenáči se připravovali atp. (viz Shoda přísudku s podmětem jednoduchým).

Složitější je situace u názvů hub. Ačkoli je obecně chápeme jako neživotné, objevují se ve 4. p. j. č. běžně tvary obojí (živ. i neživ.), např. najít ryzec i ryzce, hřib i hřiba, klouzek i klouzka. U některých hub se vyskytují životné tvary rovněž v 1. p. mn. č., např. na pasece rostou klouzci i klouzky, kozáci i kozáky, ale pouze např. hřiby (nikoli *hřibi či *hřibové). Životné podoby názvů hub nemusejí být vždy vnímány jako zcela neutrální, ve formálnějších projevech proto doporučujeme používat spíše tvary neživotné, např. v tamních lesích můžeme najít klouzek kravský a slizák růžový, na pasece rostou choroše, křemenáče, ryzce, podmásníky. Podobně se chovají rovněž podstatná jména typu indiánek (cukrářský výrobek), beran (nástroj) apod.: ve 4. p. j. č. (snědla) indiánek i indiánka, upevnit beran i berana.

V řadě případů se užitím životných a neživotných koncovek živost a neživost rozlišuje. Existují např. korály (‚vápnitá schránka korálů nebo kulička k navlékání‘) a koráli (‚drobní mořští živočichové‘), nakladače (‚stroje určené k nakládání‘) a nakladači (‚lidé, kteří nakládají‘), průvodci (‚lidé, kteří provázejí‘ nebo ‚informační příručky‘) a průvodce (‚informační příručky‘). Takovéto rozlišování živosti a neživosti prostřednictvím rozlišení životných a neživotných koncovek chápeme jako plně funkční a domníváme se, že je nelze hodnotit jako chybné ani v těch případech, u kterých dosud nebylo neživotné skloňování zachyceno kodifikací –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v úzu se totiž často rozlišují např. agenty (‚počítačové programy‘) a agenti (‚příslušníci tajných služeb‘), červy (‚počítačové programy‘) a červi (‚živočichové‘), manažery (‚typ počítačových programů‘) a manažeři (‚osoby vedoucí nějakou firmu‘), veterány (‚historická vozidla‘) a veteráni (‚vysloužilí vojáci‘), velikány (‚neobyčejně velké věci, např. pohoří‘) a velikáni (‚významní lidé‘) atp. Zároveň však nelze ve významu „neživém“ striktně odmítnout ani podobu životnou, i ta se v úzu objevuje (viz Shoda přísudku s podmětem jednoduchým).

Expresivní platnost má užití životných koncovek u některých podstatných jmen neživotných, např. vstřelit góla, sníst buřta, skočit flopa, vypnout mobila atp.

Životnost a neživotnost může kolísat u organizací, jejichž označení je původně životné obecné pojmenování mužského rodu (Junák, Pionýr, Sokol, Skaut). Ve 4. p. j. č. se užívají jak tvary životné, tak neživotné (navštěvovat Pionýra, Sokola i navštěvovat Pionýr, Sokol). Obě varianty považujeme za přípustné. Ve tvarech mn. č. se užívají pouze tvary neživotné (čtyři Sokoly v kraji).

Podobným případem kolísání životnosti jsou pojmenování některých cen (především Oscar/Oskar). Zde je ve 4. p. j. č. základní tvar životný (dostal Oscara/Oskara), zcela vyloučit však nelze ani tvary neživotné (dostal Oscar/Oskar). V 1. p. mn. č. jsou naopak základní tvary neživotné (udělovaly se filmové Oscary/Oskary, filmové Oscary/Oskary byly uděleny), objevují se však i tvary životné (filmoví Oscaři/Oskaři apod.), které nelze striktně zavrhovat.

Specifickým případem je slovo den. V 1. i 4. p. mn. č. totiž máme hned dva tvary: dny a dni. Obě tyto podoby jsou neživotné (u druhé varianty je to dáno historickým vývojem češtiny), čímž se řídí i jejich shoda (např. Dny se krátily i Dni se krátily). Životným tvarem byla podoba dnové, která se však již mnoho desetiletí neužívá.

Kategorie životnosti může rozhodovat o shodě u iniciálových zkratek (viz Shoda přísudku s podmětem jednoduchým).