Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Psaní dis-, dys-, poly-, poli-, vice-, více-

Dis‑dys‑

Významově poměrně blízké předpony dis‑dys‑ mají rozdílný původ. Psaní jednotlivých slov s předponami dis‑dys‑ doporučujeme ověřovat v NASCS.

Latinské dis‑ odpovídá české předponě roz‑, popř. ne‑: disharmonie = nesoulad, diskontinuita = nesouvislost, nespojitost, rozpojenost, diskrepance = neshoda, nepoměr, dislokace = rozmístění, rozložení, diskvalifikovat = zbavit kvalifikace, vyřadit ze soutěže či závodu, disonance = nelibozvuk, neshoda, nesoulad, rozpor, disparita = nerovnost, disperze = rozptyl, rozklad, disproporce = nerovnoměrnost, nepoměr, distinktivní = rozlišovací, rozlišující, distribuce = rozdělení, disfunkce = nežádoucí činnost nějakého prvku systému, který je v rozporu s jeho potřebami, disfunkční = nefunkční, neúčelný.

Řecké dys‑ znamená ‚zeslabený, vadný, porušený‘, předpona vyjadřuje něco negativního, špatného, zhoršení, poruchu: dyspepsie (porucha trávení), dysfonie (porucha hlasu). V oblasti medicíny a psychologie se užívá termín dysfunkce = narušená, porušená nebo odchylná činnost některého orgánu, narušení vzájemné souhry psychických a organických funkcí, popř. narušená nebo odchylná funkce vůbec. Stejnou předponu mají i názvy nejběžnějších dysfunkcí, s nimiž se setkáváme ve školním prostředí: dysgrafie (porucha psaní, neschopnost napodobit tvary písmen a naučit se správně psát), dyslexie (porucha schopnosti číst), dyskalkulie (porucha matematických schopností), dyslalie (porucha výslovnosti, artikulace), dysortografie (neschopnost naučit se správně pravopis).

Výrazy s řeckou předponou dys‑ jsou většinou úzce odborné termíny lékařské nebo psychologické, zatímco slova s latinskou předponou dis‑ patří do různých oblastí odborného vyjadřování.

Poly‑poli‑

Původ slovotvorných prvků poly‑poli‑ je v řečtině. První člen složených slov poly‑ má význam ‚mnohý, četný, hojný, různý‘ (v protikladu k mono‑ s významem ‚jeden‘), např. polygamie (soužití s několika osobami opačného pohlaví), polykulturní (obsahující více kultur), polychromie (mnohobarevnost), polysémie (mnohoznačnost), polyglot (znalec mnoha jazyků), polyhistor (znalec mnoha vědních oborů), polyfonie (mnohohlasí), polyhybrid (mnohonásobný kříženec), polytechnika (škola, v níž se vyučují různé technické obory), polymerace (chemická reakce molekul v mnohokrát opakovaném spojení do velkých celků), názvy chemických látek jako polyakrylát, polyester, polyetylen, polymer, polysiloxan, polystyren, polysulfid, polyterpen, polyuretan, polyvinylchlorid.

Naproti tomu poli‑ vychází z řeckého pólis s významem ‚město, obec, stát; městský stát ve starém Řecku‘. Pro městské zdravotnické zařízení proto užíváme pojmenování poliklinika (přestože má různá oddělení a lze v ní vyhledat mnohé specialisty). Jde o vžitý způsob psaní, stejně se toto slovo píše i v dalších evropských jazycích (německy Poliklinik, francouzsky policlinique). Stejný základ mají i slova policie, politika, kosmopolitismus.

Vice‑více‑

První člen složených slov vice‑ je latinského původu a má význam ‚místo‑‘. K nejfrekventovanějším slovům s touto částí patří viceprezidentvicemiss; z dalších pak připomínáme viceadmirála, viceguvernéra, vicekancléře, vicekonzula, vicekrále, vicemaršála, vicemistra, vicepremiéra.

Část více‑ nemá s latinou nic společného, jde o slovanské slovo, které má ve složených výrazech (převážně v přídavných jménech) význam ‚několik, skládající se z několika‘, popř. ‚navíc‘: víceciferný, vícečlenný, vícedenní, vícedílný, vícehlasý, vícekolejný, vícemístný, vícenásobný, víceslovný, víceúčelový, víceúrovňový, vícevrstvý. Z podstatných jmen je to víceboj (vícebojař, vícebojařka); v administrativním stylu vícenáklady, vícepráce.