Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přídavná jména zakončená na -ální, -ární

Se zakončením na ‑ální‑ární se v češtině setkáváme pouze u přejatých přídavných jmen. Některá taková přídavná jména mají charakter termínů a užívají se především v odborném stylu. Skupiny ‑ál‑‑ár‑ před příponou ‑ní nejsou prostředky domácího původu, v daných přídavných jménech jsou zachovány podle původního jazyka. Máme tedy v češtině přejatá přídavná jména jako feudální, vizuální, maximální nebo primární, elementární, imaginární, terciární.

Od těchto přídavných jmen se zcela pravidelně tvoří příslovce na ‑álně/‑árně a podstatná jména na ‑álnost/‑árnost.

Podoba skupiny ‑ál‑ se v různých jazycích, z nichž k nám jména na ‑ální pronikla, liší. Proto se i v češtině, byť dnes již zřídka, objevují chybné podoby ovlivněné jinými jazyky, např. *aktuelní, *individuelní, vzpomeňme např. na Haškův povídkový soubor Reelní podnik. S konkurencí variant ‑ální‑elní počítá v některých případech i PSJČ z 1. pol. 20. století, v současné češtině však považujeme za náležité pouze podoby s ‑ální: aktuální, individuální apod. Chybné tvary u přídavných jmen na ‑ární jsou až na výjimky zcela ojedinělé.

V poslední době se vedle tradičních přejatých přídavných jmen na ‑ní objevují také přídavná jména na ‑ální, např. multikulturní –⁠ multikulturální, strukturní –⁠ strukturální. Podoby na ‑ální jsou patrně ovlivněny angličtinou, je v nich zachována anglická adjektivní přípona ‑al (multicultural, structural). Podoby na ‑ální v češtině nelze označit za chybné, mají oporu ve starších přejímkách s ‑ální (srov. maximální), stejně tak je však nelze označit za potřebné. Významově se totiž od podob na ‑ní nijak neliší, nepřinášejí žádný nový významový rys: lze pořádat např. jak multikulturní festival, tak multikulturální festival. Podoby s ‑ální nepronikají rovnoměrně, v některých spojeních se drží tradiční podoby, máme např. spíše bilingvní vzdělávání, bilingvního jedince než bilingvální vzdělávání či bilingválního jedince.