Spojovník (‑) je krátká vodorovná čárka (pozor na záměnu s pomlčkou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ viz Pomlčka). Nenaznačuje‑li spojovník neúplné slovo, píše se bez mezer mezi výrazy, které spojuje. V češtině tento znak užíváme tehdy, chceme‑li vyjádřit, že jím spojené výrazy tvoří těsný významový celek. Oblast konkrétního užití spojovníku je poměrně rozsáhlá:

1. Spojovník užíváme v těsných spojeních, jejichž složky jsou ve vztahu souřadném:

   1. U některých složených přídavných jmen (viz Složená přídavná jména), např. technicko-ekonomický (tj. technický a ekonomický), modro-zelený (jiné je modrozelený –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ srov. bod 3.2 v kap. Složená přídavná jména).

   2. U těsného spojení podstatných jmen, např. malíř‑lakýrník (člověk, který je zároveň malíř a lakýrník), překladatel-tlumočník, kuchař‑číšník, propan-butan.

      Spojovník nepíšeme tehdy, je‑li druhý člen členem určujícím, např. hřib satan, chemik analytik (chemik, který se zabývá analýzou), učitel češtinář (učitel, který vyučuje češtinu).

   3. Dříve se spojovník užíval také v domácích příjmeních složených ze dvou samostatných jmen označujících jednu osobu, např. Otýlie Sklenářová‑Malá, František Jílek-Oberpfalcer. Pokud jde o jméno zděděné po předcích, lze spojovník z důvodu udržování rodinné tradice ponechat. V současnosti se nově vzniklá příjmení tohoto typu zapisují bez spojovníku, např. Radoslava Kvapilová Brabcová, Lucie Saicová Římalová, Jan Kalivoda Malý.

      Spojovníkem neoddělujeme příjmení a básnické jméno, např. Karel Havlíček Borovský, Václav Beneš Třebízský (ale Karel Matěj Čapek-Chod).

      Pozn.: V případech spojení jmen dvou různých osob píšeme pomlčku bez mezer, např. Suchý–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Šlitr, Havránek–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Jedlička; pokud je alespoň jedna ze složek víceslovná (obsahuje rodné jméno či jeho zkratku a příjmení, složené příjmení apod.), doporučujeme pomlčku oddělit z obou stran mezerami, např. J. Suchý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ J. Šlitr, B. Havránek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ A. Jedlička (viz Pomlčka).

   4. Spojovník se užívá u některých cizích jmen, např. Marie Curie-Skłodowska, Shirley Temple-Blacková, Nikolaj Rimskij-Korsakov, Henri de Toulouse-Lautrec, Henri de Saint-Simon, Kim Ir-sen, Mao Ce-tung.

2. Spojovník vyznačuje těsné spojení v místních jménech a v názvech správních oblastí, např. Brno-Slatina, Frýdek‑Místek, Garmisch-Partenkirchen, Praha-Hlubočepy, Bohumín‑sever, Ostrava‑město, Praha‑západ. Pokud je alespoň jedna ze složek víceslovná, lze z důvodu přehlednosti nahradit spojovník pomlčkou oddělenou mezerami, tedy např. Praha 6 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ruzyně, Liberec VII –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Horní Růžodol, Karlovy Vary –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Drahovice, Brno –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Královo Pole (viz Pomlčka). Upozorňujeme, že náhrada spojovníku pomlčkou oddělenou mezerami není vhodná v případech, kdy by mohlo dojít k textové nejednotě (např. v seznamech adres) či k významové nejednoznačnosti (např. při zápisu cest, dopravních spojení, vedení silnic, stezek nebo tras výletů). V takových případech doporučujeme ponechat spojovník, např. železniční trať Ústí nad Labem-Střekov –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Děčín hl. n., výluka v úseku Praha-Vysočany –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Praha-Horní Počernice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Lysá nad Labem, trasa výletu Praha-Velká Chuchle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Černošice-Mokropsy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Řevnice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Karlštejn apod.

3. Dalším uplatněním spojovníku je připojení spojky ‑li. Ta se připojuje zpravidla ke slovesu stojícímu na začátku věty (víš‑li, říkám‑li, mohl‑li), někdy k částici ne (ne‑li), případně k jinému výrazu (lze‑li). Avšak pokud je ‑li pouze součástí složené spojky, spojovník nepíšeme (zdali, čili, jestli, neboli, pakli, nežli, ačli).

4. Spojovník píšeme na počátku částí slov nebo skupin písmen, které připojujeme k jiným, např. přípona ‑ismus, spojka ‑li, nebo na konci slov, která mají pokračování jinde, např. dvou‑ až třílůžkový pokoj (v textech administrativní povahy lze i 2‑ až 3lůžkový pokoj). V těchto případech neúplných slov píšeme před spojovníkem, nebo za spojovníkem mezeru. Spojovník nikdy neoddělujeme mezerami z obou stran zároveň.

5. Se spojovníkem píšeme některá cizí slova, např. ping-pong, moucha tse-tse, play-off apod. V takových případech závisí psaní spojovníku do značné míry na úzu jazyka, ze kterého bylo dané slovo přejato. U většiny cizích slov je úzus velice rozkolísaný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ běžně se píše např. fitness-centrum i fitness centrum, snack bar i snack-bar (možné je také psaní dohromady –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ fitnesscentrum, snackbar).

6. Další užití spojovníku:

   1. při dělení slov (viz Dělení slov na konci řádku),

   2. v mluvnických výkladech k označení částí, na které lze slovo rozdělit, např. ne‑pře‑mo‑ži‑tel‑ný (slabikové členění), n‑e‑p‑ř‑e‑m‑o‑ž‑i‑t‑e‑l‑n‑ý (rozklad na písmena), ne‑pře‑mož‑i‑tel‑n‑ý (morfematické členění),

   3. v chemickém názvosloví, např. 1‑fenyl‑2,3‑dimethyl‑4‑isopropylamino‑5‑pyrazol,

   4. v internetových adresách, např. www.narodni-divadlo.cz,

   5. při sestupném psaní kalendářních dat (rok‑měsíc‑den), např. 2024-10-23 (viz Kalendářní datum a místo původu),

   6. při zápisu proměnných číselných hodnot, např. x‑stupňový, n‑tá odmocnina, n‑tice (ale 12stupňový, nikoli *12-stupňový, viz Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát)),

   7. ve spojeních typu C‑vitamin, Rh-faktor apod., avšak při opačném pořadí členů se spojovník neužívá, tedy např. vitamin C, faktor Rh (viz Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA)),

   8. v různých kódech, např. ISBN 978-80-200-2146‑5, 

   9. při zdůraznění slovotvorné struktury slova, např. ve filozofických textech: „Svět“ není možné myslet jakožto „věc“, kterou máme „před“ sebou jakožto „před‑mět“. Možná tedy znamená ne-bytí převahu nevědomí nad vědomím,

   10. ve specifických případech k vyjádření přerývané nebo skandované výslovnosti, např. tem-po, tem-po!

Pokud se spojovník objeví na konci řádku a nenaznačuje neúplné slovo, opakuje se na začátku řádku dalšího, např. česko‑ | ‑polské, není‑ | ‑li. Spojovník na začátku dalšího řádku neopakujeme, naznačuje‑li rozdělení slova (např. žong‑ | lér). Ve webových a e‑mailových adresách se spojovník k naznačení rozdělení adresy do více řádků nepoužívá. Pokud webová adresa spojovník obsahuje, nemá se vyskytnout na konci řádku, adresu lze ale rozdělit před spojovníkem, např. portal.gov.cz/sluzby | ‑verejne | ‑spravy (více viz bod 2 v kap. Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).