Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky

Při převádění ženských příjmení do češtiny z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky (některé navíc rozlišují příjmení svobodných a vdaných žen), buď tvoříme ženskou podobu podle pravidel české mluvnice od mužské podoby příjmení pomocí přípony ‑ová (tento způsob se doporučuje zejména v běžných textech určených široké veřejnosti), nebo použijeme výchozí ženský tvar. Ve veřejné komunikaci, např. v médiích, lze v češtině přechýlit také původní ženský tvar příjmení, a to z důvodu snadnější odvoditelnosti jeho podoby z českého přechýleného příjmení.

Slovanská příjmení s formou přídavného jména, která tvoří vlastní ženské podoby (Kowalski –⁠ Kowalska, Mladenov –⁠ Mladenova apod.), viz Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený –⁠ Zelená) –⁠ bod 1.23.2.

Následují příklady ženských příjmení z některých neslovanských jazyků:

Řečtina

Litevština

  • Pauluskas, svobodná žena Pauluskaitė [pauluskajté], vdaná Pauluskienė [pauluskijené] –⁠ v češ. PauluskasováPauluskaitė/Pauluskienė, popř. Pauluskaitėová/Pauluskienėová
  • Šarka, svob. žena Šarkaitė [šarkajté], vdaná Šarkienė [šarkijené] –⁠ v češ. Šarková, popř. ŠarkaováŠarkaitė/Šarkienė, popř. Šarkaitėová/Šarkienėová

Lotyština

  • Lauks, žen. podoba Lauka –⁠ v češ. LauksováLauka, popř. Lauková/Laukaová
  • Lácis, žen. podoba Láce –⁠ v češ. LácisováLáce, popř. Láceová

Islandština

  • Islandská ženská příjmení v češtině běžně přechylujeme. Jedná se o příjmení utvořená obvykle z otcova rodného jména, která si ženy ponechávají i po sňatku: otec Gardar, dcera Gardarsdóttir –⁠ v češ. GardarsdóttirováGardarsdóttir, popř. Gardarová (známe‑li jen mužskou podobu příjmení).

Výklad o specifické situaci v polštině, lužické srbštině a maďarštině viz M. Knappová: Naše a cizí příjmení v současné češtině (AZ KORT, 2. vydání, Liberec 2008).