Při převádění ženských příjmení do češtiny z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky (některé navíc rozlišují příjmení svobodných a vdaných žen), buď tvoříme ženskou podobu podle pravidel české mluvnice od mužské podoby příjmení pomocí přípony ‑ová, nebo použijeme výchozí ženský tvar. Ve veřejné komunikaci, např. v médiích, lze v češtině přechýlit také původní ženský tvar příjmení, a to z důvodu snadnější odvoditelnosti jeho podoby z českého přechýleného příjmení.

Slovanská příjmení s formou přídavného jména, která tvoří vlastní ženské podoby (Kowalski –⁠⁠⁠⁠ Kowalska, Mladenov –⁠⁠⁠⁠ Mladenova apod.), viz Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený –⁠⁠⁠⁠ Zelená) –⁠⁠⁠⁠ bod 1.2 a 3.2.

Následují příklady ženských příjmení z některých neslovanských jazyků:

Řečtina

• Kedros, žen. podoba Kedru –⁠⁠⁠⁠ v češ. Kedrosová i Kedru, popř. Kedruová
• Fyliras, žen. podoba Fylira –⁠⁠⁠⁠ v češ. Fylirasová i Fylira, popř. Fylirová/Fyliraová (srov. Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda –⁠⁠⁠⁠ Svobodová))

Litevština

• Pauluskas, svobodná žena Pauluskaitė [pauluskajté], vdaná Pauluskienė [pauluskijené] –⁠⁠⁠⁠ v češ. Pauluskasová i Pauluskaitė/Pauluskienė, popř. Pauluskaitėová/Pauluskienėová
• Šarka, svob. žena Šarkaitė [šarkajté], vdaná Šarkienė [šarkijené] –⁠⁠⁠⁠ v češ. Šarková, popř. Šarkaová i Šarkaitė/Šarkienė, popř. Šarkaitėová/Šarkienėová

Lotyština

• Lauks, žen. podoba Lauka –⁠⁠⁠⁠ v češ. Lauksová i Lauka, popř. Lauková/Laukaová
• Lácis, žen. podoba Láce –⁠⁠⁠⁠ v češ. Lácisová i Láce, popř. Láceová

Islandština

• Islandská patronymika v češtině běžně přechylujeme. Jedná se o osobní jména utvořená obvykle z otcova rodného jména, která si ženy ponechávají i po sňatku: otec Gardar, dcera Gardarsdóttir –⁠⁠⁠⁠ v češ. Gardarsdóttirová i Gardarsdóttir.

Výklad o specifické situaci v polštině, lužické srbštině a maďarštině viz M. Knappová: Naše a cizí příjmení v současné češtině (2. vydání, 2008, s. 102–⁠⁠⁠⁠106).