Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený – Zelená)

Příjmení s formou přídavného jména tvrdého (vzor „mladý“)

Domácí příjmení

Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména tvrdá, tvoří ženské podoby podle vzoru „mladý“: Bílý –⁠ Bílá, Malý –⁠ Malá atd.

Slovanská příjmení

Slovanská příjmení s formou přídavného jména zakončená na ‑y, ‑i, ‑oj, ‑yj, ‑ij tvoří v původním jazyce vlastní ženské podoby, např. Kowalski –⁠ Kowalska, Borkovskij –⁠ Borkovskaja. V českých textech (včetně zápisů do matriky) tato jména buď přechylujeme podle české mluvnice, tj. podle vzoru „mladý“ (Kowalski –⁠ Kowalská, Borkovskij –⁠ Borkovská), nebo v nich lze použít původní podoby přechýlené ve výchozím jazyce: Múdry –⁠ MúdráMúdra, Kowalski –⁠ KowalskáKowalska, Zlatarski –⁠ ZlatarskáZlatarska, Tolstoj –⁠ TolstáTolstaja, Bělyj –⁠ BěláBělaja, Čajkovskij –⁠ ČajkovskáČajkovskaja, Oganovskyj –⁠ OganovskáOganovska. Při skloňování těchto ženských příjmení vycházíme z podob přechýlených podle české mluvnice: 2. p. Múdré, Kowalské, Zlatarské, Tolsté atd.

Pokud je u potomků slovanských národů žijících v zahraničí adjektivní povaha příjmení zastřená, např. je pozměněna jeho výslovnost, přechylují se tato jména jako substantivní příjmení zakončená na ‑y/‑i: Starsy (původně ze jména Starší) –⁠ Starsyová.

Příjmení typu Malých

Příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ých nepřechylujeme, pokud je jejich adjektivní původ živě pociťován: pan Malých –⁠ paní Malých, pan Černých –⁠ paní Černých.

Méně průhledná jména na ‑ých nebo příjmení jinoslovanského původu zakončená na ‑ych/‑ich, ‑ech, ‑iech se buď přechylují, nebo mohou (v souladu s rodinnou zvyklostí) zůstat nepřechýlená: Šerých –⁠ Šerýchová, častěji Šerých; Múdrych –⁠ MúdrychováMúdrych, Bessmertnych –⁠ BessmertnychováBessmertnych, Dolgich –⁠ DolgichováDolgich, Miškech –⁠ MiškechováMiškech, Balažoviech –⁠ BalažoviechováBalažoviech.

Příjmení nejasného původu zakončená na ‑ý

Je‑li příjmení na ‑ý nejasného původu, tvoří se ženské podoby buď podle vzoru „mladý“, nebo pomocí přípony ‑ová, která se připojuje k plné, popř. zkrácené podobě mužského příjmení: Balý –⁠ BaláBalýová, popř. Balová; Nesý –⁠ NesáNesýová, popř. Nesová; Kubý –⁠ KubáKubýová, popř. Kubová.

Příjmení s formou přídavného jména měkkého (vzor „jarní“)

Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména měkká (zakončená na ‑í), mají ženskou podobu v 1. p. shodnou s mužskou: pan Hořejší –⁠ paní Hořejší, pan Dolejší –⁠ paní Dolejší.

U jinoslovanských příjmení na ‑ij jsou ženské podoby zakončeny na ‑í: Golubničij –⁠ Golubničí.

Příjmení zakončená na ‑í typu Krejčí, Kočí viz Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda –⁠ Svobodová).

Příjmení s formou přídavného jména přivlastňovacího

Domácí příjmení

Příjmení zakončená na ‑ův, ‑ůj (podoby na ‑ůj jsou nářečního původu) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se –⁠ v závislosti na rodinné tradici –⁠ přechylují. Jména na ‑ův připojují přechylovací příponu ke zkrácenému základu, příjmení na ‑ůj k základu plnému: Jakubův –⁠ Jakubův, popř. Jakubová, Fojtův –⁠ Fojtův, popř. Fojtová; Petrůj –⁠ PetrůjPetrůjová, Vaškůj –⁠ VaškůjVaškůjová.

Slovanská příjmení

Slovanská příjmení zakončená na ‑ov, ‑ev, ‑in, která jsou původem přídavná jména přivlastňovací, tvoří ve výchozím jazyce vlastní ženské podoby, např. Malcev –⁠ Malceva. V českých textech (včetně zápisů do matriky) tato jména buď přechylujeme pomocí přípony ‑ová (Malcev –⁠ Malcevová), nebo v nich lze použít původní podoby přechýlené ve výchozím jazyce (srov. bod 1.2): Mladenov –⁠ MladenovováMladenova, Zajcev –⁠ ZajcevováZajceva, Voronin –⁠ VoroninováVoronina. Při skloňování těchto ženských příjmení vycházíme z podob přechýlených podle české mluvnice: 2. p. Mladenovové, Zajcevové, Voroninové. Podoby typu *Mladenová (od Mladenov), *Zubová (od Zubov) jsou tedy utvořeny nenáležitě, odpovídaly by mužským jménům Mladen a Zub.

Slovenská příjmení zakončená na ‑je, ‑ove (původně jde o nářeční podoby přídavných jmen přivlastňovacích) se přechylují, přípona ‑ová se připojuje k základu zkrácenému o koncovou samohlásku, popř. lze ženská příjmení v souladu s rodinnou tradicí ponechat nepřechýlená. U slovenských příjmení na ‑ovie je ženská podoba totožná s mužskou: Miškeje –⁠ MiškejováMiškeje, Adamove –⁠ AdamováAdamove; pan Matejovie –⁠ paní Matejovie.