Dokumenty

Není vždy jednoduché posoudit, zda dokumenty považovat za vlastní jména, nebo zda jde o názvy označující pouze druh písemnosti; svou roli hraje i tradice. S malými písmeny se píšou např. toleranční patent, pragmatická sankce. Oficiální názvy se píšou podle obecných zásad, viz Psaní velkých písmen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ obecné poučení.

Rejstříky, registry, průkazy, potvrzení, kupní smlouvy atp.

Mezi názvy, které označují pouze druh písemností a měly by se ve větné souvislosti psát s malým písmenem (v záhlaví takové písemnosti je velké písmeno ovšem namístě), patří: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, registr ekonomických subjektů, občanský (řidičský) průkaz, rodný (oddací, úmrtní) list, cestovní pas, potvrzení o studiu (o zaměstnání…), potvrzení pojišťovny, dohoda o provedení práce (o pracovní činnosti…), úvěrová (kupní) smlouva, smlouva o uzavření pojistného (nájemného), žádost o navrácení přeplatku, osvědčení o technické způsobilosti výrobku, záruční list, zápis ze zasedání redakční rady, výroční zpráva, jídelní lístek atp.

Zákony, zákoníky, vyhlášky

Názvy zákonů se tradičně píšou s malým písmenem. Součástí jejich oficiálního názvu je číslo příslušného zákona, které je k vyjádření konkrétnosti dostačující: zákon č. 128/2000 Sb. Za tímto názvem často následuje informace o tom, čeho se zákon týká, i ta se píše s malým písmenem: zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). S malým písmenem se píšou i neoficiální názvy: stavební zákon, vysokoškolský zákon atp.

Spojení zákoník práce a občanský zákoník nejsou oficiální názvy dokumentů, těmi jsou příslušné zákony. Pojmenování zákoník práce a občanský zákoník pouze označují předmět daného zákona, a měla by se proto ve větné souvislosti psát s malým písmenem.

S malým písmenem by se též měly psát názvy vyhlášek, nařízení, směrnic apod., a to i pokud jsou číselně specifikovány: vyhláška Ministerstva zemědělství 33/2024 Sb., nařízení vlády č. 52/2024 Sb.

Ústavy, smlouvy, dohody, úmluvy, listiny atp.

S velkým písmenem se píšou oficiální názvy ústav, mezinárodních smluv, dohod, úmluv, listin atp.: Ústava České republiky (ale: podle naší ústavy…), Smlouva o Evropském hospodářském společenství, Smlouva o Evropské unii, Smlouva o přístupu České republiky k Evropské unii, Všeobecná dohoda o clech a obchodu, Úmluva o místní příslušnosti soudů a výkonu soudního rozhodnutí, Evropská patentová úmluva, Akt o jednotné Evropě, Listina základních práv a svobod, Charta Organizace spojených národů, Charta 77, Sbírka zákonů, Dekret kutnohorský (i Kutnohorský dekret).

Namísto oficiálních názvů některých dokumentů se velmi často používá spojení přídavného jména utvořeného od jména města, kde se obsah projednával nebo byl schválen, a podstatného jména dohoda, smlouva, úmluva, deklarace. Způsob psaní je v praxi značně rozkolísaný: maastrichtská i Maastrichtská smlouva, římská i Římská smlouva, bruselská i Bruselská smlouva, schengenská i Schengenská dohoda, lisabonská i Lisabonská smlouva, boloňská i Boloňská deklarace, a proto lze tolerovat oba způsoby psaní. Tradičně se píše mnichovská dohoda.

Řády, sazebníky, ceníky, stanovy atp.

Předmětem mnohých písemností jsou organizační předpisy, ceny zboží a služeb atp. V jejich názvech se objevují výrazy jako řád, sazebník, ceník, stanovy atp. V souvislém textu je běžnější je psát s malým písmenem, tedy považovat je pouze za jména druhová: podle organizačního/školního řádu…, ve stanovách družstva…

Umělecká a odborná díla, učebnice, noviny, časopisy, stálé rubriky, pořady

Oficiální názvy děl, učebnic, novin, časopisů atd. se píšou podle obecných zásad (viz Psaní velkých písmen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ obecné poučení), například:

• literární, dramatická, filmová díla: Máj, Kytice, Rukopis zelenohorský, Rukopis královédvorský (při obráceném slovosledu: Zelenohorský rukopis, Královédvorský rukopis), Bratři Karamazovi, Romance pro křídlovku, Bylo nás pět, Román pro ženy, Tři oříšky pro Popelku,
• hudební díla: Rusalka, Prodaná nevěsta, Lazebník sevillský, Slovanské tance, Má vlast, Z Nového světa, Carmina burana, Serenáda C dur, Requiem d moll,
• malířská, sochařská díla: Slunečnice, Mona Lisa, Snídaně v trávě,
• odborná, vědecko-popularizační díla: Monumenty, Rostliny Alp, Modely a systémy, Slovník spisovné češtiny,
• noviny a časopisy: Právo, Lidové noviny, Vesmír, Reflex, Archeologické rozhledy, Naše řeč, Listy filologické, Žena a život,
• rubriky: Sport, Z domova, Ze světa, Posudky a zprávy, Drobnosti,
• televizní a rozhlasové pořady: Události, Objektiv, Televizní noviny, Ztráty a nálezy, Třináctá komnata, Dobré ráno, Události v regionech, Předpověď počasí, Hajaja, Ozvěny dne, Kolotoč speciál.

Některé názvy obsahují spojku aneb. V nich se objevuje u prvního slova následujícího po této spojce jak velké, tak malé písmeno. Ne vždy je snadné zjistit, který způsob psaní autor zvolil. Navíc názvy knih, filmů atp. bývají často psány verzálkami, proto je třeba přijmout obojí způsob psaní. Jak dokládá praxe, velká písmena však převažují: Už mám vydivíno aneb Život s kočkou, Jonáš II aneb Jak je důležité míti Melicharovou, Viktor aneb Dítka u moci.

Mnohé názvy, zvláště jednoslovné, mohou označovat také druh díla: čítanka (zapomněl jsem si doma čítanku), zátiší (nejčastějším námětem tohoto malíře je zátiší), venuše (ale: Věstonická venuše).

S malým písmenem se píšou názvy tanců jako polka, valčík, foxtrot, mazurka, rumba, tango, samba, česká beseda, moravská beseda.

Podle PČP by se s malým písmenem jakožto jméno druhové měl psát i výraz bible a s velkým písmenem pouze názvy dvouslovné jako Kralická bible (při obráceném slovosledu Bible kralická). V praxi se však často objevuje psaní s velkým písmenem a tento způsob psaní nelze hodnotit jako chybný. Totéž platí i o výrazech korán, talmud.