Třetí osoba množného čísla (oni sází –⁠⁠⁠ sázejí)

Slovesa 4. slovesné třídy vzoru „sází“ mají ve 3. os. mn. č. vedle původního tvaru sázejí i tvar sází, kodifikovaný PČP z r. 1993. Změna je odrazem sklonu jazyka k vyrovnávání tvarů –⁠⁠⁠ koncovku ‑í ve 3. os. mn. č. mají totiž oba další vzory této třídy „prosit“ i „trpět“ (oni prosí, trpí).

Koncovky ‑ejí a ‑í jsou stylově rovnocenné: otálejí/otálí, chybějí/chybí, kácejí/kácí, rozumějí/rozumí, odnášejí/odnáší, splácejí/splácí, kymácejí/kymácí, ztrácejí/ztrácí.

Kvůli jednoznačnému porozumění je v některých případech vhodnější užít širší tvar s koncovkou ‑ejí, např. kolo pohání řemeny –⁠⁠⁠ kolo pohánějí řemeny.

Kolísání sloves mezi vzory „prosit“ a „sázet“

Ve 4. slovesné třídě najdeme několik sloves, která kolísají mezi vzory „prosit“ a „sázet“. Patří k nim frekventovaná slovesa bydlit –⁠⁠⁠ bydlet, musit –⁠⁠⁠ muset, myslit –⁠⁠⁠ myslet, z méně užívaných pak např. kvílit –⁠⁠⁠ kvílet, šílit –⁠⁠⁠ šílet a hanit –⁠⁠⁠ hanět.

O těchto slovesech se v mluvnicích dočteme, že si zachovala dvě ucelené řady tvarů (jednu podle „prosit“, druhou podle „sázet“). V souladu s platnou kodifikací jsou ve 3. os. mn. č. rovnocenné tvary bydlí/bydlejí, musí/musejí, myslí/myslejí, kvílí/kvílejí, šílí/šílejí, haní/hanějí; v příčestí činném je bydlil/bydlel, musil/musel, myslil/myslel, kvílil/kvílel, šílil/šílel, hanil/haněl.

Frekvenční analýza jednotlivých tvarů však ukazuje, že se tyto původně samostatné řady prolínají a mají tendenci vytvářet řadu jednu (časovanou podle „kompromisního“ vzoru „trpět“, v němž se spojuje paradigma vzoru „prosit“ a „sázet“). Toto kolísání není u všech slov stejné.