U měkkého vzoru „růže“ se vedle základní skupiny podstatných jmen, která mají ve 2. p. mn. č. koncovku ‑í (růží, cibulí, fází), vyčleňují dvě skupiny, které mají buď nulovou koncovku (ulic, slepic), nebo dubletní tvary (bohyň i bohyní, žákyň i žákyní).

Nulová koncovka (typ ulice –⁠⁠ ulic)

Nulovou koncovku mají:

1. domácí jména na ‑ice, např. bažantnice (bažantnic), borovice, bukvice, čepice, dělnice, dlaždice, holubice, chmelnice, jepice, jitrnice, krabice, křtitelnice, kvasnice, lavice, ložnice, malvice, mladice, náušnice, nohavice, oranice, pijavice, popelnice, radnice, silnice, slepice, slivovice, štvanice, tržnice, vánice, vrátnice, zimnice, železnice,
2. dále pak podstatná jména košile –⁠⁠ košil, chvíle –⁠⁠ chvil, míle –⁠⁠ mil, lžíce –⁠⁠ lžic, plíce –⁠⁠ plic.

Pozn.: Před nulovou koncovkou dochází ve 2. p. mn. č. ke krácení ‑í‑: chvil, mil, lžic, plic.

Dubletní tvary (typ žákyně –⁠⁠ žákyň i žákyní)

Dubletní tvary (nulovou koncovku nebo ‑í) má ve 2. p. mn. č. pouze poměrně malá skupina jmen. Patří do ní:

1. domácí jména s příponou ‑(k)yně; většinou jde o přechýlené podoby, např. bohyně (bohyň i bohyní), důchodkyně, hospodyně, jezdkyně, kolegyně, ministryně, obryně, oslavenkyně, předsedkyně, přítelkyně, sokyně, soudkyně, spolujezdkyně, umělkyně, velvyslankyně, vévodkyně, vězeňkyně, zrádkyně, žákyně, z nepřechýlených jmen je to např. bachyně, hlohyně, jeskyně, mochyně, svatyně,
2. přejatá jména na ‑ice, např. ambice (ambic i ambicí), cyrilice, definice, demolice, dispozice, edice, erudice, expedice, intuice, investice, justice, koalice, kondice, milice, opozice, petice, pozice, prohibice, reedice, repetice, tradice. Některá jména zpravidla množné číslo netvoří, např. erudice, justice,
3. podstatné jméno svíce; to má vedle tvarů svící, svic i tvar svěc.