Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovesa vzoru „začít“ (příčestí činné a trpné)

K typu „začít“ náleží uzavřená a nepočetná skupina sloves často poněkud knižního rázu, např. pne, tne, jme, dme, vezme apod., z nichž některá se užívají jen v předponové podobě: načít, počít apod. Obtížné je v tomto typu zejména tvoření příčestí činného a trpného. Základem dané skupiny sloves je tvar zachovávající ‑a‑ před koncovkou: začal, zaťal; (je) začat, (je) zaťat; vzal, vzat apod. V různé míře se však u sloves typu „začít“ uplatňují také novotvary s ‑nu‑, pronikající k těmto slovesům od sloves typu „tisknout“ (viz Slovesa vzoru „tisknout“ (příčestí činné a trpné)). Konkurující podoby s ‑nu‑ jsou pravidlem zejména u těch sloves, která mají samohlásku v přítomném tvaru: podetne –⁠ podťal/podetnul –⁠ podťat/podetnut. Pronikající podoby s ‑nu‑ jsou u některých sloves hodnoceny jako hovorové, jejich stylovou platnost je lépe ověřit ve slovníku.

Samostatnou skupinu tvoří výrazy odvozené od slovesa jmout. U těchto sloves si konkurují původní tvary s ‑a‑ a novotvary s ‑mu‑: objal/obejmul, najal/najmul apod. Za základní se nadále považují tvary s ‑a‑, novotvary s ‑mu‑ pronikají k jednotlivým slovesům v různé míře a jejich vžitost je třeba u konkrétních sloves ověřovat ve slovnících. Oba typy tvarů, pokud k danému slovesu pronikly v dostatečné míře, jsou dnes považovány za plně spisovné. U slovesa sejmout tvary s ‑mu‑ převažují, starší tvary sňal, sňat jsou knižní a ustupují. Sloveso pnout (se) a jeho odvozeniny s předponami vze‑, roz‑, s‑, se‑, za‑, vy‑ mají také dva typy tvarů. Tvary s ‑nu‑ jsou neutrální, starší tvary typu spjal hodnotíme jako knižní. Kromě stylového rozlišení se tvary mohou lišit i významově: sepnul/s(e)pjal ruce k modlitbě nebo sepnul/s(e)pjal ruce na břiše, ale v technickém smyslu spíše jen když spínač sepnul, žárovka se rozzářila.

Výhradně tvary s ‑mu‑ jsou pak pravidlem u sloves projmout, ujmout (s významem ‚ubrat, zúžit‘).