Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování ženských jmen kolísajících mezi vzory „píseň“ a „kost“

Obecné poučení

Řada podstatných jmen rodu ženského (zakončených v 1. p. j. č. na souhlásku) kolísá mezi starším vzorem „kost“ a novějším vzorem „píseň“. Ve 2. p. j. č. a v 1., 3., 4., 5., 6. a 7. p. mn. č. se tak můžeme často setkat s dvojími koncovkami, tj. jak podle vzoru „kost“, tak podle vzoru „píseň“, případně některé pády mají koncovky jen podle vzoru „píseň“, jiné pády jen podle vzoru „kost“. Tento současný pohyb podstatných jmen rodu ženského ukazuje následující tabulka:

  2. p. j. č.1., 4., 5. p. mn. č.3. p. mn. č.6. p. mn. č.7. p. mn. č.
A ‑i ‑i ‑em ‑ech ‑mi
vzor „kost“: jména na ‑ost; dále např. část, srst, bolest, řeč, věc; mn. č. děti
B ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ech / ‑ích ‑mi
např. pěst, past, mast, lest, pelest, propust, oběť, zeď, paměť
C ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ech / ‑ích ‑emi
např. moc, nemoc, pomoc, velmoc
D ‑i ‑i ‑ím ‑ích ‑mi
např. myš, veš, hruď, měď, pleť, směs, smrt, step
E ‑i ‑i ‑ím ‑ích ‑emi
např. lež, noc, mosaz, rez, ves, mysl, sůl
F ‑i / ‑ě(e) ‑i / ‑ě(e) ‑ím ‑ích ‑ě(e)mi
např. žluč, moč, modř, čeleď, kapraď, záď, žerď, čtvrť, drť, huť, nit, pečeť, závrať, ocel
G ‑i / ‑ě(e) ‑i / ‑ě(e) ‑ím ‑ích ‑ě(e)mi / ‑mi
např. loď, suť
H ‑ě(e) ‑ě(e) ‑ím ‑ích ‑ě(e)mi
vzor „píseň“, např. dlaň, krůpěj, křeč, láhev, obec, stáj

Přechod podstatných jmen od skloňování podle vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“ je dosud neukončený a nerovnoměrný, jak pokud jde o jednotlivá slova, tak o jejich pádové tvary. Právě proto, že se jedná o velice dlouhodobý vývojový pohyb v českém tvarosloví (započal již ve staré češtině), který se týká poměrně velké skupiny slov, je obtížné zachytit v kodifikačních příručkách jeho současné stadium a každé rozčlenění, které tyto příručky přinášejí, je třeba chápat podmíněně.

Je proto těžké dát jazykovým uživatelům jednoznačné a dostatečně obecné doporučení, jak slova přecházející od vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“ skloňovat. Chceme‑li, aby naše vyjadřování bylo v souladu se současnou normou, řiďme se tím, co je uvedeno v základních příručkách. Ve školním vydání PČP najdeme řešení pro většinu běžných podstatných jmen. Ale setkáme‑li se v textech s určitými odchylkami svědčícími o příklonu slov k vzoru „píseň“, nepovažujme je nutně za chybu, nýbrž za jeden z projevů dalšího vývoje češtiny.

Přehled skloňování některých slov

V následujících tabulkách řadíme slova abecedně, varianty uvádíme podle PČP 1999, na prvním místě je častější varianta –⁠ podle výskytu v ČNK.

Jména zakončená na ‑c

  2. p. j. č.1., 4., 5. p. mn. č.3. p. mn. č.6. p. mn. č.7. p. mn. č.
moc ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ích / ‑ech ‑emi
nemoc ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ech / ‑ích ‑emi
noc ‑i ‑i ‑ím ‑ích ‑emi
pomoc ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ech / ‑ích ‑emi
pravomoc ‑i / ‑e ‑i / ‑e ‑em / ‑ím ‑ích / ‑ech ‑emi
velmoc ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ích / ‑ech ‑emi

Jména zakončená na ‑st/‑sť

  2. p. j. č.1., 4., 5. p. mn. č.3. p. mn. č.6. p. mn. č.7. p. mn. č.
lest lsti lsti lstím / lstem lstích / lstech lstmi
mast ‑i ‑i ‑ím / ‑em ‑ích / ‑ech ‑mi
past ‑i ‑i ‑ím / ‑em ‑ích / ‑ech ‑mi
pelest ‑i ‑i ‑ím / ‑em ‑ech / ‑ích ‑mi
pěst ‑i ‑i ‑ím / ‑em ‑ích / ‑ech ‑mi
plst / plsť ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ech / ‑ích plstmi
propust ‑i ‑i ‑em / ‑ím ‑ích / ‑ech ‑mi

Jména zakončená na ‑ť, ‑ď

  2. p. j. č.1., 4., 5. p. mn. č3. p. mn. č.6. p. mn. č.7. p. mn. č.
čeleď ‑di / ‑dě ‑di / ‑dě ‑dím ‑dích ‑děmi
čtvrť / čtvrt ‑tě / ‑ti ‑ti / ‑tě ‑tím ‑tích ‑těmi
huť ‑tě / ‑ti ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
chuť ‑ti / ‑tě ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
kapraď ‑dě / ‑di ‑dě / ‑di ‑dím ‑dích ‑děmi
loď ‑di / ‑dě ‑dě / ‑di ‑dím ‑dích ‑děmi / ‑ďmi
měď ‑di ‑di ‑dím ‑dích ‑ďmi
nit ‑tě / ‑ti ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
oběť ‑ti ‑ti ‑tem / ‑tím ‑tech / ‑tích ‑ťmi
odpověď ‑di ‑di ‑dím ‑dích ‑ďmi / ‑dmi
paměť ‑ti ‑ti ‑tem / ‑tím ‑tech / ‑tích ‑tmi / ‑ťmi
pečeť ‑ti / ‑tě ‑ti / ‑tě ‑tím ‑tích ‑těmi
pleť ‑ti ‑ti ‑tím ‑tích ‑ťmi
pouť ‑ti / ‑tě ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
spleť ‑ti ‑ti ‑tím ‑tích ‑ťmi
stať ‑ti / ‑tě ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
suť ‑ti / ‑tě ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi / ‑ťmi
šeď ‑di ‑di ‑dím ‑dích ‑ďmi
trať ‑ti / ‑tě ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
záď ‑di / ‑dě ‑di / ‑dě ‑dím ‑dích ‑děmi
závěť ‑ti ‑ti ‑tím ‑tích ‑ťmi / ‑tmi
závrať ‑tě / ‑ti ‑tě / ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi
zeď zdi zdi zdem / zdím zdech / zdích zdmi
změť ‑ti ‑ti ‑tím ‑tích ‑ťmi
žerď ‑di / ‑dě ‑dě / ‑di ‑dím ‑dích ‑děmi
žluť ‑ti ‑ti ‑tím ‑tích ‑těmi

Jména zakončená na ‑s, ‑š, ‑z, ‑ž

  2. p. j. č.1., 4., 5. p. mn. č.3. p. mn. č.6. p. mn. č.7. p. mn. č.
lež lži lži lžím lžích lžemi
mosaz ‑i ‑i ‑ím ‑ích mosazemi
myš ‑i ‑i ‑ím ‑ích myšmi
směs ‑i ‑i ‑ím ‑ích směsmi
ves ‑i ‑i ‑ím ‑ích vsemi
veš ‑i ‑i ‑ím ‑ích vešmi

Jména zakončená na ‑l

  2. p. j. č.1., 4., 5. p. mn. č.3. p. mn. č.6. p. mn. č.7. p. mn. č.
běl ‑i ‑i ‑ím ‑ích ‑emi
mysl ‑i ‑i ‑ím ‑ích ‑emi
sůl ‑i ‑i ‑ím ‑ích ‑emi