Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu –⁠⁠ podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Podmiňovací způsob přítomný

Podmiňovací způsob přítomný se používá:

1. ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal,
2. ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?,
3. vyjadřujeme‑li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla,
4. jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu navrhovali bychom…, mohli bychom…, co byste si přál? (v obchodě) apod.

Pozn.: Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby *by jsme a *by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (tzv. hyperkorektní).

Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. os. j. č. spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary *koupil by jsi si a *umyl by jsi se jsou hyperkorektní (viz též Zvratná a nezvratná slovesa).

Podmiňovací způsob minulý

V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!  

Jakoby a jako by

Odděleně psané jako by nacházíme ve větách s vyjádřením porovnání s hypotetickým dějem vyjádřeným slovesnými tvary podmiňovacího způsobu: Odpověděl, jako by se divil, že se na to vůbec ptám (= odpověděl tak, že to vypadalo, jako kdyby se divil). Navenek se tvářil, jako by se nechumelilo. Jako by si právě vzpomněl, dodal: „Bylo to před rokem.“ V takových větách by funguje jako součást slovesného tvaru podmiňovacího způsobu a píše se odděleně, tak jako i v ostatních větách s tvary podmiňovacího způsobu: Přemýšleli, kdo by se o dům mohl starat. Nemá důvod, proč by zasahoval do našich plánů.

Jakoby splývá v jedno slovo, jestliže by není použito jako součást slovesného tvaru. V tom případě se výrazu jakoby užívá i u jiných větných členů než u přísudku. V této funkci nese význam přibližnosti, přirovnávání: Posadil se a začal jakoby znuděně listovat novinami (= listování vypadalo jako znuděné). Oči mu čile vykukovaly z jeho rudých a jakoby napuchlých tváří. Že by se řídila jakoby podle své vůle? Kromě jakoby náhodných setkání na ulici nevyhledával žádné jiné společenské vyžití. Jako přibližný lze pomocí jakoby pojmout i slovesný děj vyjádřený tvary jiných způsobů, než je způsob podmiňovací: Naše měsíční Karolínka už jakoby sleduje vaši reakci. Víťa se jakoby vracel, ale nohama měl nakročeno ven z místnosti. Jakoby se zeptej na cestu a pozoruj, jak se bude tvářit. Jakoby se budu smát, aby nepoznal, že už to všechno dávno vím.

Při užívání jako by a jakoby je tedy třeba dbát na to, abychom svému vyjádření dali ten správný zamýšlený význam, srov. Balil se, jako by odcházel z ubytovny nadobro (= balil se tak, jako kdyby z ubytovny odcházel nadobro) × Balil se. Jakoby odcházel z ubytovny nadobro (= balil se, zdánlivě odcházel z ubytovny nadobro).