Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských jmen vzoru „předseda“ – 2. p. j. č.

Mužská životná podstatná jména, která mají v 1. p. před zakončením ‑a měkkou souhlásku (j, ž, š, č, ř, c), se skloňují podle podvzorů typu „předseda“, a to podle „rikša“ (‚člověk, který tahá lehký dvoukolový nájemný vozík‘), případně „paňáca“.

Ve 2. p. j. č. je pak u těchto podstatných jmen koncovka ‑i, např. rikšarikši, paňácapaňáci, bačabači, mahárádžamahárádži, nindžanindži, pašapaši, VášaVáši, NohavicaNohavici. Měkké ‑i napíšeme též ve 2. p. vlastních jmen mužského rodu typu MoraviaMoravii, GoyaGoyi, protože tato jména mají ve výslovnosti 1. p. před koncovým ‑a měkkou souhlásku, srov. [moravija], [goja].

Pozor musíme dávat na neslovanská vlastní jména, u nichž se zakončení ‑ca vyslovuje jako [ka], např. Lorca [lorka], Petrarca [petrarka]. U těchto jmen je ve 2. p. koncovka ‑y, srov. Lorcy, Petrarcy (viz Psaní i –⁠ y po písmenu c). Pokud se jedná o tradičně známá jména, můžeme též ve skloňovaných tvarech používat podoby napsané v souladu s výslovností, tj. s ‑k‑, např. Lorky, Petrarky (k tomu srov. též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]).