Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená

Jména s velkým počátečním písmenem

Ke jménům, která se považují za vlastní, a píšou se proto s velkým počátečním písmenem, patří:

  1. rodná (křestní) jména, příjmení, přídomky a přezdívky: Jan, Jana, Novák, Nováková, Karel IV. (Karel Čtvrtý), Anežka Česká, Kateřina Medicejská, Richard Lví srdce, Rožmberkové z Růže, Ladislav (zvaný) Pohrobek, Ivan M. Jirous alias Magor, Učitel národů.

    U cizích osobních jmen se řídí způsob psaní výchozím jazykem: Leonardo da Vinci, Robert de Niro, Leonardo DiCaprio, La Fontaine, Al Pacino, Klaus van der Pas, Jean-Claude Van Damme.

    Ve spojeních, která obsahují spojení podstatné jméno obecné + přídavné jméno a jako celek jsou považována za vlastní jméno, se velké písmeno píše jen u podstatného jména: Panna orleánská, Mnich sázavský, Mistr třeboňský; při obráceném slovosledu přechází velké písmeno na přídavné jméno: Sázavský mnich, Třeboňský mistr,

  2. příslušníci rodů a rodin: Přemyslovci, Habsburkové, Novákovi, Skotničtí/Skotnických (o jejich tvoření viz Typ Novákovi, SkotničtíSkotnických, rodina Novákova),

  3. jména příslušníků národů či národností, obyvatel světadílů, zemí a jejich částí, měst/obcí a jejich částí, hvězdných těles: Čech, Moravan, Slezan, Francouz, Nor, Rom, Američan, Afroameričan, Peruánec, Pražan, Ostravan, Polaban, Náchodští, Malostranští (Malostranští sepsali petici, ale malostranští obyvatelé sepsali petici), Marťan, Měsíčňan (ale pozemšťan, mimozemšťan, nebešťan).

    S velkým písmenem doporučujeme psát i metonymická označení příslušníků národů: Ivan (= Rus), Fritz (= Němec) atp.

    S velkým písmenem se píše také Eskymák.

    S velkým písmenem se píšou i obyvatelská jména utvořená od spojení přídavného a podstatného jména, třebaže se v tomto spojení přídavné jméno píše s malým písmenem: střední Čechy – Středočech, západní Evropa – Západoevropan. S velkým písmenem se rovněž píšou výrazy s předponami (např. ne-, ultra-, pro-), pokud se základové slovo píše s velkým písmenem (např. Nečech, Ultračech, Proevropan).

    Ve spojení přídavné jméno + podstatné jméno vlastní se přídavné jméno píše s velkým písmenem jen tehdy, pokud je přídavné jméno součástí oficiálního obyvatelského jména (Lužický Srb, Polabský Slovan). Pokud přídavné jméno jen naznačuje oblast, ve které příslušníci daného národa/národnosti žijí, píše se malé písmeno: vídeňský Čech, volyňský Čech,

  4. postavy náboženské, mytologické: božský Bratr, Duch svatý (svatý Duch), Panna Marie, Panna Marie Lurdská, Bohorodička, Matka božíMatka Boží, Svatý otec, Buddha, Alláh, Zeus, Perun. Podle SSČ se má psát svatá, nejsvětější Trojice, v praxi se velmi často vyskytují i podoby Svatá, Nejsvětější Trojice – tento způsob psaní je třeba tolerovat,

  5. oficiální názvy hudebních (a jiných uměleckých) skupin a sportovních klubů: Tučňáci, Bílí tygři. Pokud jde o názvy neoficiální, píše se malé písmeno (klokani = hráči Bohemians, viz bod 2e),

  6. jména zvířat: (kůň) Železník, (pes) Rex, (kočka) Máca,

  7. jména pohádkových bytostí, hrdinů (dětských) knížek, filmů, alegorických postav atp.: Sněhurka, liška Ryška, děd Vševěd, motýl Emanuel, Maková panenka, Červená karkulka (lze tolerovat i Červená Karkulka), medvídek Pú, kačer Donald, (indiánka) Bílá holubice, Rozum, Štěstí, Závist.

  8. Ve spojení Ferda Mravenec doporučujeme psát slovo mravenec s velkým písmenem. Na rozdíl od spojení brouk Pytlík stojí výraz mravenec až na druhém místě, a proto ho chápeme jako příjmení,

  9. některé tradiční tituly: Excelence, Jeho Magnificence, Jeho/Její Milost, Jeho/Její/Vaše Veličenstvo (viz též Oslovení a závěrečný pozdrav),

  10. přídavná jména odvozená od osobních jmen příponami -ův (-ova, -ovo), -in (-ina, -ino): Janův, Janin, Klárčin, Novákův, Ladův, Čapkův (podrobně o tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen viz Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen).

Jména s malým počátečním písmenem

Mezi jména, která se pokládají za obecná, a píšou se proto s malým počátečním písmenem, se řadí:

  1. příslušníci antropologických skupin: běloch, černoch. Řadí se sem i indián. Tento výraz se do r. 1993, kdy vyšla poslední PČP, psal s velkým písmenem (Indián). Na doporučení etnologa Z. Salzmanna, který na základě dlouholetých výzkumů dospěl k názoru, že indiáni by neměli být považováni za příslušníky národa, ale za antropologickou skupinu, byl způsob psaní změněn (indián),
  2. jména označující funkce, povolání, tituly a hodnosti: prezident ČR, generální ředitel, generální guvernér, ochránce lidských práv, ombudsman, ministr dopravy, inženýr, magistr, doktor, docent, profesor, kapitán, major (o psaní zkratek viz Zkratky titulů a hodností). To platí i pro cizojazyčná pojmenování: creative manager, exclusive instructor, aerobics educator, vhodnější je však odpovídající český ekvivalent,
  3. jména označující šlechtické tituly: arcivévoda habsburský, velkovévoda toskánský, vévoda orleánský, vévoda z Yorku, vévodkyně bourbonská,
  4. příslušníci náboženských vyznání a mnišských řádů: katolík, evangelík, svědci Jehovovi, františkán, boromejka, vestálka, buddhista,
  5. členové politických stran, organizací, názorových skupin, zaměstnanci závodů, členové sportovních klubů a jejich příznivci: sociální demokrat, lidovec, zelení (= příslušníci Strany zelených) × Zelení (= přeložený oficiální název strany v některých zemích), staročech, mladočech, husita, májovec, filharmonik, sokol, junák, slávista, sparťan, klokan (= hráč Bohemians), jezdci, valcíři, orlové (= neoficiální pojmenování sportovních klubů),
  6. přídavná jména utvořená od osobních jmen pomocí přípony -ský, -ovský: alžbětinský, čapkovský, ladovský, oidipovský (o jejich tvoření viz Přídavná jména typu puškinskýpuškinovský).

Jména, v nichž lze psát velké i malé počáteční písmeno

Existuje skupina podstatných jmen, která lze chápat jako vlastní i jako obecná, a psát je proto jak s velkým, tak s malým počátečním písmenem. O způsobu psaní rozhoduje význam. Náleží sem:

  1. jména bůh/Bůh: Velké písmeno se zpravidla píše, pokud toto jméno označuje nejvyšší bytost v monoteistickém náboženství: Bůh, Pán Bůh (i Pánbůh). Malé písmeno se píše tehdy, pokud jde o označení bytosti v polyteistickém náboženství (bůh Zeus, bůh Perun, bohyně Diana, Hefaistos, bůh ohně), a také zpravidla tehdy, pokud jde o osobu nebo bytost v přeneseném významu (rokenrolový bůh Elvis Presley, urazit fotbalového boha). Viz Psaní velkých písmen – obecné poučení
  2. jména Žid/žid, Mongol/mongol, Cikán/cikán. Velké písmeno se píše, pokud tato jména označují příslušníky národa, malé písmeno tehdy, jestliže označují příslušníky antropologické skupiny: mongol, cikán nebo náboženského vyznání: žid.

    Ke jménu Cikán/cikán: již delší dobu se jako oficiální název pro označení příslušníka národa používá výraz Rom.

    Ke jménu Žid/žid: není vždy jednoduché poznat, kdy volit velké písmeno a kdy malé. V textech týkajících se holocaustu je namístě volit písmeno velké, neboť byli pronásledováni příslušníci národa (i žid, který se zřekl víry, byl stále Žid),

  3. jméno Inka/inka. PČP i NASCS uvádějí tento výraz pouze s malým písmenem, a to ve významu ‚šlechtic v incké říši‘ (PČP), ‚vládce incké říše, příslušník vládnoucí třídy v incké říši‘ (NASCS). SSJČ má podobu Inka, s významem ‚vládnoucí rod ve staré peruánské říši‘. Josef Wolf v knize Abeceda národů píše, že výraz inka coby označení příslušníka vládnoucí třídy byl později přenesen na označení říše a celého národa. Domníváme se proto, že v etnickém nebo rodovém významu lze psát velké písmeno: Inkové,

  4. jména jako Jidáš/jidáš, Lazar/lazar, Xantipa/xantipa, Harpagon/harpagon, Honza/honza, Salchow/salchow, Lutz/lutz, Alzheimer/alzheimer. S velkým písmenem se píšou v původním významu: Jidáš = jeden z apoštolů, který zradil Ježíše, Lazar = přítel Ježíšův, Xantipa = Sokratova žena, údajně zlá, Harpagon = jméno hlavního hrdiny Molièrova dramatu Lakomec, Honza = domácká podoba jména Jan, Salchow, Lutz = krasobruslaři, Alzheimer = lékař. S malým písmenem se píšou v přeneseném významu: jidáš = zrádce, lazar = nemocný, ubohý člověk, xantipa = zlá žena, harpagon = lakomec, honza = dobrácký hlupák, salchow, lutz = skoky, alzheimer = nespis. druh nemoci. U přejatých jmen, která se užívají v přeneseném významu, často dochází i k jejich počeštění: Don Juandonchuán = svůdce, Don Quijotedonkichot = snílek,

  5. jména Ježíšek/ježíšekSilvestr/silvestr: Ježíšek = malý Ježíš, Štědrý den, Štědrý večer, ježíšek = vánoční dárek, nadílka, Silvestr = osobní jméno, silvestr = zábava, oslava na ukončení roku. Podle SSČ též 31. prosinec, poslední den v roce.

    Praxe však ukazuje, že i v přeneseném významu se užívá spíše velké písmeno: Na Silvestra sněžilo (analogicky podle Na Josefa/Štěpána sněžilo). Ne vždy je jednoduché rozhodnout, které písmeno zvolit: Už se těším na Ježíška = na Štědrý den/večer. Už se těším na ježíška = na vánoční dárky. Většinou však jde o vyjádření obojího, a proto lze přijmout oba způsoby psaní. Totéž platí i o dvojici Silvestr – silvestr,

  6. jméno mistr/Mistr: mistr = kvalifikovaný pracovník (mistr odborného výcviku), dokonalý odborník, znalec (mistr v kouzlení, mistr slova), vítěz vrcholné sportovní soutěže (mistr světa v hodu oštěpem), někdejší akademická hodnost (mistr Jan Hus, ale M. Jan Hus), Mistr = vynikající umělec, tvůrce, interpret (Mistr (Josef) Suk, M. Josef Suk, Mistr jim vyprávěl, Vážený Mistře),

  7. zájmena vy/Vy, váš/Váš, ty/Ty, tvůj/Tvůj (viz Psaní velkých písmen – obecné poučení a Oslovení a závěrečný pozdrav).