Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přídavná jména individuálně přivlastňovací

Přídavná jména individuálně přivlastňovací vyjadřují vztah k jedné bytosti, k individuu. Napíšeme-li poslancův mandát, máme na mysli mandát jednoho (určitého) poslance na rozdíl od druhově přivlastňovacího poslanecký mandát. Tato přídavná jména se tvoří:

  1. příponou v/-ov- od podstatných jmen mužského rodu, a to od vlastních nebo obecných jmen osob, řidčeji od jmen zvířat: Novákův otec, Petrovo auto, Paridův soud, Priamův hrad, Herkulovy skutky, Wolk(e)rův Prostějov, Šemíkův skok, poslancův mandát, pejskův dort. Pro poučení o možnosti vypuštění -e- u jmen typu Wolker, Schlegel viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku,
  2. příponou -in od podstatných jmen ženského rodu, a to od vlastních nebo obecných jmen osob, řidčeji od jmen zvířat: Janini sourozenci, Bystrouščin osud, maminčino pohlazení, kočiččin dort. Od ženských jmen na -y-ice se přídavná jména individuálně přivlastňovací netvoří vůbec nebo jen ojediněle (srov. Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen).

U podstatných jmen, která se skloňují podle vzorů přídavných jmen, se přivlastňování vyjadřuje tvarem 2. p.: Palackého spisy, názor mojí švagrové.

U mužských podstatných jmen končících v 1. p. na -e, -i nebo -y záleží možnost utvoření přídavného jména přivlastňovacího na obvyklém (tradičním) způsobu skloňování: Morseova abeceda, Bernoulliho rovniceBernoulliova rovnice, Arnovi přáteléArneho přátelé, Verdiho opery, Valéryho poezie. Slovanská příjmení končící v 1. p. na -ski, např. Rakovski, se skloňují většinou jako přídavná jména; přivlastňujeme proto tvarem 2. p.: Rakovského ulice (srov. kap. Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é], Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [i], [í]).

Přivlastňuje-li se dílo (kniha, objev apod.) dvěma autorům, obě jména autorů by měla mít tvar přivlastňovacího přídavného jména: Havránkova–Jedličkova mluvnice, Ebersův–Mollův model tranzistoru, Youlova–Kučerova parametrizace regulační soustavy (viz Pomlčka). Respektování tohoto pravidla (bohužel v praxi často porušovaného) je důležité. Chybějící zakončení v/-ov- u prvního jména totiž signalizuje, že jde o jediného autora se zdvojeným příjmením: Toulouse-Lautrecovy obrazy (viz Spojovník).

U zdvojených mužských rodných jmen se přípona v/-ov- připojuje až k druhé složce jména: Jean-ClaudeJean-Claudův, Jean-JacquesJean-Jacquesův, Jean-LucJean-Lucův, Jean-PaulJean-Paulův.

Pro shodu přídavného jména s rodem a životností řídícího podstatného jména je rozhodující mluvnický rod a životnost: Jiráskovi Psohlavci i Karafiátovi Broučci vyšli v mnoha vydáních. V knihovně máme Jiráskovy Psohlavce i Karafiátovy Broučky (viz též kap. Typ Novákovi, SkotničtíSkotnických, rodina Novákova, Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen, Životnost podstatných jmen a Shoda přísudku s podmětem jednoduchým).