Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Spojovník

Spojovník (-) je krátká vodorovná čárka (pozor na záměnu s pomlčkou – viz Pomlčka). Nenaznačuje-li spojovník neúplné slovo, píše se bez mezer mezi výrazy, které spojuje. V češtině tento znak užíváme tehdy, chceme-li vyjádřit, že jím spojené výrazy tvoří těsný významový celek. Oblast konkrétního užití spojovníku je poměrně rozsáhlá:

  1. Spojovník užíváme v těsných spojeních, jejichž složky jsou ve vztahu souřadném:

    1. U některých složených přídavných jmen (viz Složená přídavná jména), např. technicko-ekonomický (tj. technický a ekonomický), modro-zelený (jiné je modrozelený – srov. bod 3.2 v kap.  Složená přídavná jména).

    2. U těsného spojení podstatných jmen, např. malíř-lakýrník (člověk, který je zároveň malíř a lakýrník), překladatel-tlumočník, kuchař-číšník, propan-butan.

      Spojovník nepíšeme tehdy, je-li druhý člen členem určujícím, např. hřib satan, chemik analytik (chemik, který se zabývá analýzou), učitel češtinář (učitel, který vyučuje češtinu).

    3. Spojovník je vhodné klást mezi členy spojení typu C-vitamin, Rh-faktor apod. Při opačném pořadí členů se spojovník neužívá, tedy např. vitamin C, faktor Rh (viz Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA)).

    4. Dříve se spojovník užíval také v domácích příjmeních složených ze dvou samostatných jmen označujících jednu osobu, např. Otýlie Sklenářová-Malá, František Jílek-Oberpfalcer. Pokud jde o jméno zděděné po předcích, lze spojovník z důvodu udržování rodinné tradice ponechat. Vzniká-li však nové složené příjmení (např. po uzavření sňatku), podle současné legislativy (resp. podle výkladu Ministerstva vnitra k ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 70 odst. 1 zák. č. 301/2000 Sb.) bychom spojovník užívat neměli, např. Radoslava Kvapilová Brabcová, Lucie Saicová Římalová, Jan Kalivoda Malý.

      Spojovníkem neoddělujeme příjmení a básnické jméno, např. Karel Havlíček Borovský, Václav Beneš Třebízský (ale Karel Matěj Čapek-Chod).

      V případech spojení jmen dvou různých osob píšeme pomlčku bez mezer, např. Suchý–Šlitr, Havránek–Jedlička; pokud je alespoň jedna ze složek víceslovná (obsahuje rodné jméno či jeho zkratku a příjmení, složené příjmení apod.), doporučujeme pomlčku oddělit z obou stran mezerami, např. J. Suchý – J. Šlitr, B. Havránek – A. Jedlička (viz Pomlčka).

    5. Spojovník se užívá u některých cizích jmen, např. Marie Curie-Skłodowska, Shirley Temple-Blacková, Nikolaj Rimskij-Korsakov, Henri de Toulouse-Lautrec, Henri de Saint-Simon, Kim Ir-sen, Mao Ce-tung.

  2. Spojovník se píše k vyznačení těsného spojení v místních jménech a v názvech správních oblastí, např. Frýdek-Místek, Garmisch-Partenkirchen, Praha-Hlubočepy, Bohumín-sever, Ostrava-město. Pokud je alespoň jedna ze složek víceslovná, lze z důvodu přehlednosti nahradit spojovník pomlčkou oddělenou mezerami, tedy např. Praha 6 – Ruzyně, Liberec VII – Horní Růžodol, Karlovy Vary – Drahovice, Brno – Královo Pole (viz Pomlčka).

    Upozorňujeme, že náhrada spojovníku pomlčkou oddělenou mezerami není vhodná v případech, kdy by mohlo dojít k textové nejednotě (např. v seznamech adres) či k významové nejednoznačnosti (např. při zápisu cest, dopravních spojení, vedení silnic, stezek nebo tras výletů). V takových případech doporučujeme ponechat spojovník, např. železniční trať Ústí nad Labem-Střekov – Děčín hl. n., výluka v úseku Praha-Vysočany – Praha-Horní Počernice – Lysá nad Labem, trasa výletu Praha-Velká Chuchle – Černošice-Mokropsy – Řevnice – Karlštejn apod.

  3. Dalším uplatněním spojovníku je oddělení spojky -li. Ta se připojuje zpravidla ke slovesu stojícímu na začátku věty (víš-li, říkám-li, mohl-li). Pokud je -li pouze součástí složené spojky, spojovník nepíšeme (zdali, čili, jestli, neboli, pakliže, nežli, ačli).

  4. Spojovník píšeme na počátku částí slov nebo skupin písmen, které připojujeme k jiným, např. přípona -ismus, spojka -li, nebo na konci slov, která mají pokračování jinde, např. dvou- až třílůžkový pokoj (v textech administrativní povahy lze i 2- až 3lůžkový pokoj). V těchto případech neúplných slov píšeme před spojovníkem, nebo za spojovníkem mezeru. (Spojovník nikdy neoddělujeme mezerami z obou stran zároveň.)

  5. Se spojovníkem píšeme některá cizí slova, např. ping-pong, moucha tse-tse, play-off apod. V takových případech závisí psaní spojovníku do značné míry na úzu jazyka, ze kterého bylo dané slovo přejato. U většiny cizích slov je úzus velice rozkolísaný – běžně se píše např. fitness-centrumfitness centrum, snack barsnack-bar (možné je také psaní dohromady – fitnesscentrum, snackbar).

  6. Další užití spojovníku:

    1. při dělení slov (viz Dělení slov),

    2. v mluvnických výkladech k označení částí, na které lze slovo rozdělit, např. ne-pře-mo-ži-tel-ný (slabikové členění), n-e-p-ř-e-m-o-ž-i-t-e-l-n-ý (rozklad na písmena), ne-pře-mož-i-tel-n-ý (morfematické členění),

    3. v chemickém názvosloví, např. 1-fenyl-2,3-dimethyl-4-isopropylamino-5-pyrazol,

    4. v internetových adresách, např. www.narodni-divadlo.cz,

    5. při sestupném psaní kalendářních dat (rok-měsíc-den), např. 2012-10-23 (viz Kalendářní datum a místo původu),

    6. při zápisu proměnných číselných hodnot, např. x-stupňový, n-tá odmocnina, n-tice (ale 12stupňový, nikoli *12-stupňový, viz Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát)),

    7. v různých kódech, např. ISBN 978-80-200-2146-5,

    8. při zdůraznění slovotvorné struktury slova, např. ve filozofických textech: „Svět“ není možné myslet jakožto „věc“, kterou máme „před“ sebou jakožto „před-mět“. Možná tedy znamená ne-bytí převahu nevědomí nad vědomím,

    9. ve specifických případech k vyjádření přerývané nebo skandované výslovnosti, např. tem-po, tem-po!

Pokud se spojovník objeví na konci řádku a nenaznačuje neúplné slovo, opakuje se na začátku řádku dalšího, např. česko-|-polské, není-|-li. Spojovník na začátku dalšího řádku neopakujeme, naznačuje-li rozdělení slova (např. žong-|lér).