Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Oslovení a závěrečný pozdrav v dopise

1 Oslovení

Mezi heslovitým vyjádřením obsahu dopisu (dříve označovaným slovem „Věc“) a oslovením se vynechávají dva řádky. V obchodních a úředních dopisech začíná oslovení vždy od levé svislice a končí čárkou (srov. Psaní čárky ve větě jednoduché), vlastní text pak začíná malým písmenem. Mezi oslovením a textem se používá mezera o výšce jednoho řádku.

Každý oficiální dopis (a rovněž e-mail) je náležité začít oslovením v 5. p. (i v případě písemného styku s institucemi, kdy jméno příjemce neznáme, např. Vážení; Vážené paní, vážení pánové; Vážená paní / Vážený pane; Vážení obchodní přátelé; Vážení partneři; Vážení klienti…). Povšechný pozdrav Dobrý den, který se značně rozšířil v e-mailové korespondenci, je v písemném styku považován za familiární. Hodí se pro styk osobní, telefonický a pro korespondenci neformální, neoficiální a vnitřní (např. s kolegy).

Při oslovování má pracovní funkce (Vážený pane ministře, poslanče, rektore, starosto, předsedo, řediteli, jednateli, primáři, redaktore…) a vojenská/policejní hodnost (Vážený pane plukovníku, majore, kapitáne, poručíku…) zpravidla přednost před akademickým titulem (Vážený pane profesore, docente, doktore, inženýre, magistře – viz Zkratky akademických titulů a vojenských hodností). Nižšími funkcemi a tituly obvykle neoslovujeme. Pokud adresát nemá význačnou pracovní funkci nebo akademický titul, oslovujeme ho v dopise Vážený pane a jeho příjmením v 5. p. (Vážený pane Pleskači, Vážený pane Kalino atd.). Vynikající umělce, tvůrce, interprety lze oslovit i Vážený Mistře. Ponechání příjmení v 1. p. není při oslovování spisovné a považujeme ho za projev značné neformálnosti a nepřiměřené familiarity. To se týká nejen psaných textů, ale i kultivovaných spisovných projevů mluvených – ani tam oslovování 1. pádem nepatří.

Ženy se oslovují přechýleným tvarem své funkce (Vážená paní ministryně, poslankyně, předsedkyně, ředitelko, náměstkyně…), vojenské/policejní hodnosti (Vážená paní plukovnice, majorko, kapitánko, poručice…) nebo akademického titulu (Vážená paní profesorko, docentko, doktorko, inženýrko, magistro…) – podrobněji o přechylování viz Přechylování obecných jmen. Pokud adresátka nemá takovou funkci, hodnost nebo titul, oslovujeme ji Vážená paní a jejím příjmením v 5. p., jehož tvar je shodný s tvarem 1. p. (Vážená paní Pravdová). Oslovení žen podle funkce či titulu jejich manžela (*paní ředitelová, *paní profesorová, *paní doktorová) či nepřechýlenou podobou titulu (*paní docent, *paní doktor) se již považuje za silně zastaralé. Také v případě oslovení slečen, tedy svobodných dívek a neprovdaných žen, je vhodné zvolit bezpříznakové oslovení Vážená paní (ať už ve spojení s její funkcí či titulem, nebo jen s příjmením).

Není obvyklé oslovovat spojením funkce (titulu) a příjmení, např. *Vážená paní doktorko Nováková; *Vážený pane Ing. Nováku; *Vážená paní ministryně Nováková. V takovém případě je namístě oslovovat pouze tituly či funkcí: Vážená paní doktorko; Vážený pane inženýre; Vážená paní ministryně.

Oslovování církevních hodnostářů je pevně vázané tradicí a etiketou. Hlava katolické církve je oslovována titulem Vaše Svatosti nebo Svatý Otče (jiné je Svatý otec – viz Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená). V adrese se pak píše Jeho Svatost papež František). Ke kardinálovi se obracíme prostřednictvím titulu Eminence (Vaše Eminence), v adrese Jeho Eminence, popř. Jeho Eminence nejdůstojnější pán (křestní jméno) kardinál (příjmení). Arcibiskupovi a biskupovi patří oslovení Excelence (Vaše Excelence nebo Vaše Excelence pane arcibiskupe), v adrese Jeho Excelence pan arcibiskup. Preláti a kanovníci se oslovují Vaše Milosti, popř. ještě dalším titulem, např. Vaše Milosti nejdůstojnější pane preláte (děkane, probošte), ostatní hodnostáři pak např. Vážený pane faráři, kaplane, děkane. Biskupové evangelické církve se oslovují Vážený pane biskupe (v adrese Vážený pan biskup…), obdobně i další hodnostáři (Vážený pane faráři, Vážená paní farářko apod.).

Upozorňujeme, že tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš píšeme jako vyjádření úcty a zdvořilosti vždy s velkým počátečním písmenem, ať píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu.

2 Závěrečný pozdrav

Závěrečný pozdrav se považuje za samostatný odstavec. Začíná vždy od stejné svislice jako předcházející odstavce (v obchodních a úředních dopisech hned od levé svislice, tj. bez zarážky, v osobních dopisech je možné se zarážkou i bez ní).

Pozdrav či závěrečná formule na konci dopisu mohou být povahy:

  • nevětné, např. S pozdravem, S přátelským pozdravem, Se srdečnými pozdravy, v e-mailu lze také S přáním pěkného dne – za těmito pozdravnými formulemi se nepíše žádné interpunkční znaménko;
  • větné s pokračováním na posledním řádku (Srdečně zdraví / Miroslav Koštíř) – za těmito pozdravnými formulemi se nepíše žádné interpunkční znaménko;
  • větné, např. Děkujeme za spolupráci a přejeme mnoho úspěchů. Těšíme se na brzké setkání a srdečně zdravíme. Za těmito pozdravnými formulemi píšeme tečku (v méně formální komunikaci eventuálně vykřičník nebo tři tečky).