1 Změny souhlásek při tvoření slov

1.1 Změny souhlásek ď, ť, ň před příponami -ka, -ky

Před příponami -ka, -ky zůstává ď, ť, ň většinou beze změny: loďka, laťka, síťka, dršťky, klíšťky, baňka, jablůňka, kuchyňka, laňka, síňka. Někdy se však mění v d, t, n a pak se tak také píše: choutka (chuť), oprátka (oprať), zídka (zeď), pečínka (pečeně). V některých slovech jsou dvě podoby: měšt'ka i měštka, skříňka i skřínka. Souhláskové skupiny vznikající z poslední souhlásky základového slova a z přípony -ský, -ství, -stvo někdy zůstávají, někdy se zjednodušují.

1.2 Poslední souhláskou základového slova je ž, š, č, z

Je-li poslední souhláskou základového slova ž, š, č, z, nemění se:

-ž-ský: mužský, pařížský, záporožský (č. mn. mužští, ...); a podobně mužství, mužstvo atd.;

-š-ský: ašský, krkonošský, lotyšský (č. mn. ašští, lotyšští, ...); ale -š-ština se zjednodušuje: lotyština;

-č-ský: haličský, ledečský, přeloučský (č. mn. haličští, ...); holičský, voličský, měřičský (ale měřický, měřictví ve významu geometrický, geometrie);

-z-ský: francouzský, knovízský, slezský (č. mn. francouzští, knovízští, slezští; francouzština, ...).

Viz též Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.3 Poslední souhláskou základového slova je s, c

Je-li poslední souhláskou základového slova s, c, zjednodušuje se:

-s-ský v -ský: brandýský, koněpruský, lyský (Lysá), oděský, peloponéský, plaský (Plasy), pruský, ruský, saský, tiský (Tisa), tuniský (č. mn. brandýští, lyští, ruští atp.; ruština, ...); podobně -s-ství se zjednodušuje v -ství;

-c-ský v -cký: hradecký, lobkovický, lužický, pankrácký (č. mn. hradečtí, ...; lužičtina, ...).

Viz též Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.4 Poslední souhláskou základového slova je k, h, g, ch

Je-li poslední souhláskou základového slova k, h, g, ch, mění se:

-k-ský v -cký: otrocký, písecký, řecký (č. mn. otročtí, ...; řečtina, ...);

-h-ský v -žský: pražský, volžský, zbirožský (č. mn. pražští; ...; pražština, ...);

za -g-ský je v tradičních případech -žský (bývá to zejména u jmen slovanských), např. ladožský, oněžský, rižský (č. mn. oněžští, ...); většinou však dnes zůstává -g-ský: bruggský, chicagský, tobagský;

za -ch-ský je -šský: curyšský, lašský (č. mn. curyšští, lašští, ale laština, ...). K jménům Čech, Čechy je však přídavné jméno český (č. mn. čeští; čeština).

Viz též Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.5 Poslední souhláskou základového slova je d, t, n, ď, ť, ň

Je-li poslední souhláskou základového slova d, t, n, ď, ť, ň, zůstávají skupiny nezměněny, např. poděbradský, kamarádství, bohatství, ženský, panství; radhošťský, hradišťský; koňský, plzeňský, vídeňský; odchylně je -ck- u některých odvozenin od podstatných jmen vzoru „kuře“, např. knížecký, zvířecký, a -ctv- za -tstv- u slov jako knížectví, zvířectvo (ale dětský, dětství).

Viz též  Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.6 Poslední souhláskou základového slova je ř

Je-li poslední souhláskou základového slova ř, zůstává zpravidla -ř-ský: kovářský, mořský, vinořský (Vinoř); řidčeji -r-ský: pohorský, rudohorský.

Viz též Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.7 Přídavná jména odvozená od místních jmen na -nná, -nné

Např. v přídavných jménech odvozených od jmen typu Jablonná, Hostinné příponou -ský se píše jen jedno n: jablonský, hostinský.

Viz též Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.8 Jména cizího původu na -berg (-berk), -borg, -burg (-burk), -burgh, -ing, -inky

Zde se odsouvá před -ský koncové -g, -gh nebo -k: vorarlberský, nymburský, edinburský, helsinský; totéž platí o jménech na -k a -ka, předchází-li souhláska: newyorský, aljašský, jamajský, kamčatský.

Viz též Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných.

1.9 Přídavná jména k vlastním jménům na -sk, -sko atd.

Přídavná jména ke jménům jako Minsk, Rovensko, Etruskové atd. jsou minský, rovenský, etruský.

1.10 Souhláskové skupiny vznikající při stupňování přídavných jmen na rozhraní slovotvorného základu slova a přípony -ší

Souhláskové skupiny na švu základu a přípony -ší se zachovávají: dražší, sušší, chudší, čistší; snazší, zazší; hladší, kratší, užší; vyšší, hlubší. Některá přídavná jména na -ký však mají v 2. stupni zakončení -čí; např. hezčí, mělčí, měkčí, trpčí, hebčí, křehčí, tenčí.

Viz též Stupňování přídavných jmen a příslovcí.

2 Střídání krátkých a dlouhých samohlásek při tvoření slov

2.1 Podstatná jména – tvoření příponami

Délka samohlásky se mění především při tvoření podstatných jmen ze sloves s dlouhou samohláskou v kořeni příponami -č, -tel, -dlo, -tko, dále u podstatných jmen utvořených příponami -árna, -írna a jmen zdrobnělých zakončených příponami -ka, -ek, -ko. Proti tomu se uplatňuje tendence, aby se délka kořenové samohlásky odvozeného slova nelišila od délky kořenové samohlásky slova základového, a proto slova tvořená nově nebo příležitostně délku zachovávají. Nejdůsledněji se uplatňuje změna v délce samohlásky u jmen zdrobnělých. Při tvoření předponami se často dlouží samohláska v předponě.

2.1.1 Délka samohlásky základového slova se mění

Např. u těchto slov: bit (k bít), prodavač (prodávat), vysavač, vyznavač, ctitel, nakladatel, pořadatel, čidlo, chapadlo, rydlo; mlynář (mlýn), kramář, kavárna, sazárna, vinárna, palírna; žabka (k žába); knížka (kniha), dárek, lístek, jazýček, bříško apod.

2.1.2 Délka samohlásky se nemění

Např. u těchto slov: hráč, rýč, počítač, rozprašovač, řádkovač, dohlížitel, léčitel, násobitel, jmenovatel, prádlo, šídlo, ředidlo, párátko, koníčkář, vozíčkář, čítárna, jízdárna, stáčírna, třídírna, včelka, stromek, zvířátko, vycházka, vybavení apod.

2.1.3 Dlouhá i krátká samohláska

Může být např. v těchto slovech: rozváděč – rozvaděč, slévač – slevač, napomáhatel – napomahatel, odesílatel – odesilatel, umývadlo – umyvadlo, písárna – pisárna, umývárna – umyvárna apod.

2.2 Podstatná jména – tvoření předponami

Při tvoření předponami se pravidelně dlouží samohláska v předponách na-, při-, u-, vy-, za-, např. nábřeží, nález, příjmení, příkaz, úsilí, ústava, výsluní, vývoz, zákulisí, záruka. U dějových podstatných jmen na -ka se samohláska v předponě nedlouží, následuje-li slabika dlouhá, např. nabídka, přihláška, ukázka, vyhlídka, zatáčka. Odchylkou jsou slova výpůjčka, zápůjčka, u nichž se samohláska v předponě dlouží, a nálevka, námitka, závlačka aj., kde se samohláska v předponě dlouží a kořenová samohláska krátí. Dvojí způsob psaní má slovo výhrůžka – vyhrůžka. Odvozování příponou vy- někdy provází také změny samohlásek v základu slova: vyhrát – výhra, vyfoukat – výfuk, vybírat – výběr apod.

2.3 Přídavná jména

2.3.1 Délka samohlásky se mění

Délka samohlásky se mění při tvoření přídavných jmen příponami -telný, -í, -ský, -(c)ký a -cí, pokud se u nich neuplatňuje tendence délku neměnit. Délka samohlásky základového slova se mění při tvoření např. těchto slov: čitelný (k číst), nesmiřitelný, stravitelný, znatelný; čapí (k čáp), ptačí, králičí (ke králík), slavičí; panský (jiné je pánský), rajský, plánský, slánský (k Planá, Slaný); básnický (k básník), kominický, zahradnický, mělnický apod.

2.3.2 Délka samohlásky se nemění

Např. u těchto slov: vnímatelný, neodmítnutelný, nepřehlédnutelný; krokodýlí, skřivaní, skřivánčí apod.

2.3.3 Dlouhá i krátká samohláska

Dlouhou i krátkou samohlásku mají např. slova: obyvatelný – obývatelný, ovladatelný – ovládatelný, popiratelný – popíratelný, rozeznávatelný – rozeznavatelný apod.

Zvláštním případem jsou přídavná jména účelová a dějová. Podrobněji viz Přídavná jména zakončená na -icí – -ící.

2.4 Slovesa

2.4.1 Délka samohlásky základového slova se mění

Délka samohlásky základového slova se mění při tvoření sloves příponami -at, -ovat, -it, např. u těchto sloves: hrabat (k hrábnout), sahat, protahovat, rozptylovat, skličovat (sklíčit); mydlit (mýdlo), hospodařit (hospodář), zahradničit (zahradník), pytlačit (pytlák) apod.

2.4.2 Délka samohlásky v slovotvorném základu se nemění

Např. u těchto slov: sekat (k seknout), stříkat (stříknout), řadit (řada), půlit (půle), razítkovat (razítko), rýmovat (rým) apod.

2.4.3 Dlouhá i krátká samohláska

Dlouhou i krátkou samohlásku mají např. tato slova: stříhat – střihat (k střihnout), zdvíhat – zdvihat (zdvihnout), osídlovat – osidlovat (osídlit), rozmísťovat – rozmisťovat (rozmístit) apod.