Slovotvorba – přechylování → Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky
Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech (lze zadat jen začátek slova doplněný *).
Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky
Při převádění ženských příjmení do češtiny z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky (některé navíc rozlišují příjmení svobodných a vdaných žen), buď tvoříme ženskou podobu podle pravidel české mluvnice od mužské podoby příjmení pomocí přípony ‑ová, nebo použijeme výchozí ženský tvar. Ve veřejné komunikaci, např. v médiích, lze v češtině přechýlit také původní ženský tvar příjmení, a to z důvodu snadnější odvoditelnosti jeho podoby z českého přechýleného příjmení.
Slovanská příjmení s formou přídavného jména, která tvoří vlastní ženské podoby (Kowalski – Kowalska, Mladenov – Mladenova apod.), viz Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený – Zelená) – bod 1.2 a 3.2.
Následují příklady ženských příjmení z některých neslovanských jazyků:
Řečtina
- Kedros, žen. podoba Kedru – v češ. Kedrosová i Kedru, popř. Kedruová
- Fyliras, žen. podoba Fylira – v češ. Fylirasová i Fylira, popř. Fylirová/Fyliraová (srov. Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová))
Litevština
- Pauluskas, svobodná žena Pauluskaitė [pauluskajté], vdaná Pauluskienė [pauluskijené] – v češ. Pauluskasová i Pauluskaitė/Pauluskienė, popř. Pauluskaitėová/Pauluskienėová
- Šarka, svob. žena Šarkaitė [šarkajté], vdaná Šarkienė [šarkijené] – v češ. Šarková, popř. Šarkaová i Šarkaitė/Šarkienė, popř. Šarkaitėová/Šarkienėová
Lotyština
- Lauks, žen. podoba Lauka – v češ. Lauksová i Lauka, popř. Lauková/Laukaová
- Lácis, žen. podoba Láce – v češ. Lácisová i Láce, popř. Láceová
Islandština
- Islandská patronymika v češtině běžně přechylujeme. Jedná se o osobní jména utvořená obvykle z otcova rodného jména, která si ženy ponechávají i po sňatku: otec Gardar, dcera Gardarsdóttir – v češ. Gardarsdóttirová i Gardarsdóttir, popř. Gardarová (známe‑li jen mužskou podobu příjmení).
Výklad o specifické situaci v polštině, lužické srbštině a maďarštině viz M. Knappová: Naše a cizí příjmení v současné češtině (2. vydání, 2008, s. 102–106).
