Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ ZelenýZelená)

Při užívání ženských příjmení (přechýlených, popř. nepřechýlených) je třeba lišit dva základní typy situací: 1. úřední komunikaci, tj. zápis ženských příjmení do matriky, jejich uvádění v dokladech, ve smlouvách apod.; 2. komunikaci neúřední, např. užívání ženských příjmení v médiích. Pro úřední komunikaci platí závazné předpisy, pro jiné projevy striktní pravidla stanovena nejsou – doporučujeme řídit se v nich zásadami uvedenými v této příručce (viz též Přechylování).

V tomto výkladu vycházíme z knihy M. Knappové Naše a cizí příjmení v současné češtině (AZ KORT, 2. vydání, Liberec 2008) a ze současného úzu.

Příjmení s formou přídavného jména tvrdého (vzor „mladý“)

Domácí příjmení

Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména tvrdá, tvoří ženské podoby podle vzoru „mladý“: Bílý – Bílá, Malý – Malá atd.

Slovanská příjmení

Slovanská příjmení s formou přídavného jména zakončená na -y, -i, -oj, -yj, -ij přechylujeme podle vzoru „mladý“. V původním jazyce mají tato příjmení vlastní ženské podoby, např. Kowalski – Kowalska, Borkovskij – Borkovskaja, které u nás lze matričně zapsat, tyto varianty jsou však v češtině nesklonné. V běžných textech se proto doporučuje užívat podoby přechýlené podle české mluvnice (Borkovská, Kowalská), jež lze skloňovat: Múdry – MúdráMúdra, Kowalski – KowalskáKowalska, Zlatarski – ZlatarskáZlatarska, Tolstoj – TolstáTolstaja, Bělyj – BěláBělaja, Čajkovskij – ČajkovskáČajkovskaja, Oganovskyj – OganovskáOganovska.

Pokud je u potomků slovanských národů žijících v zahraničí adjektivní povaha příjmení zastřená, např. je pozměněna jeho výslovnost, je možné tato jména přechylovat jako substantivní příjmení zakončená na -y/-i: Starsy (původně ze jména Starší) – StarsyováStarsy.

Příjmení typu Malých

Příjmení s formou 2. p. mn. č., zakončená na ch, nepřechylujeme, pokud je jejich adjektivní původ živě pociťován: pan Malých – paní Malých, pan Černých – paní Černých.

Méně průhledná jména na ch nebo příjmení jinoslovanského původu zakončená na -ych/-ich, -ech, -iech se buď přechylují, nebo mohou (v souladu s rodinnou zvyklostí) zůstat nepřechýlená: Šerých – Šerýchová, častěji Šerých, Jurových – JurovýchováJurových; Múdrych – MúdrychováMúdrych, Bessmertnych – BessmertnychováBessmertnych, Dolgich – DolgichováDolgich, Miškech – MiškechováMiškech, Balažoviech – BalažoviechováBalažoviech.

Příjmení nejasného původu zakončená na

Je-li příjmení na nejasného původu, není-li tedy zcela zřejmé, zda jde o přídavné jméno, tvoří se buď ženské příjmení s formou přídavného jména, nebo se přechyluje pomocí přípony -o, která se připojuje k plné, popř. zkrácené podobě mužského příjmení: Balý – BaláBalýová, popř. Balová; Ballý – BalláBallýová, popř. Ballová; Nesý – NesáNesýová, popř. Nesová; Kubý – KubáKubýová, popř. Kubová.

Příjmení s formou přídavného jména měkkého (vzor „jarní“)

Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména měkká (zakončená na ), mají ženskou podobu v 1. p. shodnou s mužskou: pan Hořejší – paní Hořejší, pan Dolejší – paní Dolejší.

U jinoslovanských příjmení na -ij jsou ženské podoby zakončeny na : Golubničij – Golubničí.

Příjmení zakončená na typu Krejčí, Kočí viz Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ SvobodaSvobodová).

Příjmení s formou přídavného jména přivlastňovacího

Domácí příjmení

Příjmení zakončená na , v a příjmení, která vznikla z nářečních podob jmen na -u, j, zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se – v závislosti na rodinné tradici – přechylují; jména na , v-u připojují příponu ke zkrácenému základu, příjmení na j k základu plnému: Janů – Janů, popř. Janová, Petrů – Petrů, popř. Petrová; Janu – Janu, popř. Janová, Adamu – Adamu, popř. Adamová; Jakubův – Jakubův, popř. Jakubová, Fojtův – Fojtův, popř. Fojtová; Petrůj – PetrůjPetrůjová, Vaškůj – VaškůjVaškůjová.

Slovanská příjmení

Slovenská příjmení zakončená na -je, -ove (původně jde o nářeční podoby přídavných jmen přivlastňovacích) se přechylují, přípona -o se připojuje k základu zkrácenému o koncovou samohlásku, popř. lze ženská příjmení v souhlase s rodinnou tradicí ponechat nepřechýlená. U slovenských příjmení na -ovie je ženská podoba totožná s mužskou: Miškeje – MiškejováMiškeje, Adamove – AdamováAdamove; pan Matejovie – paní Matejovie.

Slovanská příjmení zakončená na -ov, -ev, -in, která jsou původem přídavná jména přivlastňovací, přechylujeme pomocí přípony -o. Ve výchozím jazyce tato příjmení tvoří vlastní ženské podoby, např. Malcev – Malceva, které u nás lze zapsat do matriky, tyto varianty jsou však v češtině nesklonné. V běžných textech se proto doporučuje užívat podoby přechýlené podle české mluvnice (Malcevová), které je možné skloňovat (srov. bod 1.2): Mladenov – MladenovováMladenova, Zajcev – ZajcevováZajceva, Voronin – VoroninováVoronina. Podoby typu *Mladenová (od Mladenov), *Zubová (od Zubov) jsou tedy utvořeny nenáležitě, odpovídaly by mužským jménům Mladen, Zub.