Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských jmen vzoru „předseda“ – 2. p. j. č.

Mužská životná podstatná jména, která mají v 1. p. před zakončením -a měkkou souhlásku (j, ž, š, č, ř, c), se skloňují podle podvzorů typu „předseda“, a to podle „rikša“ (‚člověk, který tahá lehký dvoukolový nájemný vozík‘), případně „paňáca“.

Ve 2. p. j. č. je pak u těchto podstatných jmen koncovka -i, např. rikšarikši, paňácapaňáci, bačabači, mahárádžamahárádži, nindžanindži, pašapaši, VášaVáši, NohavicaNohavici. Měkké -i napíšeme též ve 2. p. vlastních jmen mužského rodu typu MoraviaMoravii, GoyaGoyi, protože tato jména mají ve výslovnosti 1. p. před koncovým -a měkkou souhlásku, srov. [moravija], [goja].

Pozor musíme dávat na neslovanská vlastní jména, u nichž se zakončení -ca vyslovuje jako [ka], např. Lorca [lorka], Petrarca [petrarka]. U těchto jmen je ve 2. p. koncovka -y, srov. Lorcy, Petrarcy (viz Psaní i – y po písmenu c). Pokud se jedná o tradičně známá jména, můžeme též ve skloňovaných tvarech používat podoby napsané v souladu s výslovností, tj. s -k-, např. Lorky, Petrarky (k tomu srov. též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]).