Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přechodníky

Užití přechodníků

Přechodníky slouží ke kondenzaci (zhuštění) obsahu věty. Dnes mají charakter knižní až archaický. Využívá se jich především v psaných projevech ve vyšším stylu odborném a uměleckém (tam i jako prostředek humoru k dosažení úsměvné ironie).

Přechodníky lze užít jenom tehdy, jestliže podmět hlavního děje/stavu a podmět děje/stavu průvodního jsou totožné, např. dívka odcházela, příjemně se na chlapce usmívajíc (= dívka odcházela – dívka se přitom usmívala), usednuvši do lenošky, počala psát dopis (= ona usedla – ona počala psát).

Chybné užití přechodníku: *Hledě z okna vlaku, uletěl mi klobouk (= já jsem hleděl – klobouk uletěl). Chybu odstraníme tak, že buď změníme podmět ve druhé větě – Hledě z okna vlaku, přišel jsem o klobouk, nebo se vzdáme přechodníkové vazby – Když jsem hleděl z okna vlaku, uletěl mi klobouk.

O psaní čárky v rozvitých přechodníkových konstrukcích viz Psaní čárky ve větě jednoduché.

Přechodník přítomný (od sloves nedokonavých)

Přechodník přítomný slouží k vyjádření současnosti dvou dějů, např. kouříc psala (Eva) dopis; kouříc píše dopis (= kouří a přitom píše dopis). Tvoří se od kmene přítomného (popř. u sloves typu „sázet“ též od rozšířeného kmene přítomného), tj. od části slovesa ve 3. os. mn. č. přítomného času po odtržení koncovky (popř. v zakončení -e), např. nes-ou, pros-í, sázej-í. K tomuto kmeni se připojují dva soubory přípon:

  1. -a (pro mužský rod čísla jednotného),

    -ouc (pro ženský a střední rod čísla jednotného),

    -ouce (pro všechny rody čísla množného),

  2. /e (pro mužský rod čísla jednotného),

    c (pro ženský a střední rod čísla jednotného),

    ce (pro všechny rody čísla množného).

Soubor přípon uvedených v a) se připojuje ke kmeni sloves, která ve 3. os. mn. č. končí na -ou (s výjimkou sloves, jež mají kmen zakončený na měkkou souhlásku a ve 3. os. mn. č. mají vedle -ou též (dokážou/dokáží, píšou/píší aj.); u těch jsou uplatněny přípony 2. souboru), například: oni nesounesa, nesouc, nesouce; oni beroubera, berouc, berouce; oni jdoujda, jdouc, jdouce; oni tisknoutiskna, tisknouc, tisknouce.

Soubor přípon uvedených v b) se připojuje ke kmeni sloves, která ve 3. os. mn. č. končí na , popř. /-ou, /-e, například: oni mažoumaže, mažíc, mažíce; oni kryjí/kryjoukryje, kryjíc, kryjíce; oni kupují/kupujoukupuje, kupujíc, kupujíce; oni trpítrpě, trpíc, trpíce; oni prosíprose, prosíc, prosíce; oni sázejí/sázísázeje, sázejíc, sázejíce; oni volajívolaje, volajíc, volajíce.

U sloves typu „třít“ (dřít, přít se, vřít) se vedle původních tvarů tra, trouc, trouce (tj. se slovním základem zakončeným na -r podle zast. oni tr-ou) v úzu objevují i analogické tvary tře, tříc, tříce (tj. se slovním základem zakončeným na podle oni tř-ou).

Slovesa s dvojí podobou kmene v 3. os. mn. č., např. miz-í/mizej-í, kvíl-í/kvílej-í, mají zpravidla tuto dvojí podobu kmene i v přechodníku, tj. mize/mizeje, kvíle/kvíleje atd. U sloves jako kopat (kope/kopá, kopou/kopají), kousat (kouše/kousá, koušou/kousají) má však přechodník většinou jen tvary s -aj-, tj. kopaje, kousaje atd.

Přechodník přítomný (od sloves dokonavých)

Pro vyjádření předčasnosti v budoucnosti slouží formy utvořené pomocí přípon přechodníku přítomného, ale od dokonavých sloves, např. Přinesa domů čerstvý chléb, budu se moci spokojeně navečeřet.

Přechodník minulý (od sloves dokonavých)

Přechodník minulý slouží k vyjádření předčasnosti jednoho děje před druhým (obvykle v minulosti), např. Sebravše odvahu, začali studovat český jazyk (= nejdříve sebrali odvahu a potom teprve začali studovat český jazyk). Tvoří se od podoby kmene minulého, tj. od části slovesa ve tvaru příčestí činného po odtržení přípony -l (-la, -lo, -li, -ly, -la), např. přines-l, sebra-l. K tomuto kmeni se připojují dva soubory přípon:

  1. -0 (pro mužský rod čísla jednotného),

    i (pro ženský a střední rod čísla jednotného),

    e (pro všechny rody čísla množného),

  2. -v (pro mužský rod čísla jednotného),

    -vši (pro ženský a střední rod čísla jednotného),

    -vše (pro všechny rody čísla množného).

Soubor přípon uvedených v a) se připojuje ke kmeni končícímu na souhlásku, např. přines+0, přines+ši, přines+še.

Soubor přípon uvedených v b) se připojuje ke kmeni končícímu na samohlásku, např. uděla+v, uděla+vši, uděla+vše.

Přechodník minulý od sloves vzoru „tisknout“

U sloves 2. slovesné třídy vzoru „tisknout“ se přechodník minulý dnes již vždy tvoří od kmene minulého rozšířeného o příponu -nu- (a to i v těch případech, ve kterých je příčestí činné bez -nu-), srov. např. dosáhldosáh+nu+v/vši/vše, nastydlnastydnuv, povšiml sipovšimnuv si, upadlupadnuv, zvládlzvládnuv, zdvihlzdvihnuv. Původní podoby (např. upad, upadši, upadše, zdvih, zdvihši, zdvihše), které se vyskytovaly i ve starší umělecké literatuře jen zřídka, zcela zastaraly.

Přechodník minulý od sloves vzoru „začít“ („tnout“)

Slovesa 2. slovesné třídy vzoru „začít“ („tnout“), která mají dvojí podobu kmene minulého, mají také dvojí podobu přechodníku minulého, např. najal/najmulnaja+v/vši/vše / najmu+v/vši/vše, objal/obejmulobjav/obejmuv, vyňal/vyjmulvyňav/vyjmuv, ujal se / ujmul seujav se / ujmuv se (ale jen ujmul ‚při pletení a šití‘ → ujmuv), sňal/sejmulsňav/sejmuv, přeťal/přetnulpřeťav/přetnuv, rozťal/rozetnulrozťav/rozetnuv, zaťal/zatnulzaťav/zatnuv, sťal/setnulsťav/setnuv, dopjal/dopnuldopjav/dopnuv, napjal/napnulnapjav/napnuv, odepjal/odepnulodepjav/odepnuv, přepjal/přepnulpřepjav/přepnuv, vypjal/vypnulvypjav/vypnuv, vyžal/vyžnulvyžav/vyžnuv. Členy dublet jsou téměř vždy diferencovány stylově a zčásti též významově. Slohové rozlišení se děje na ose hovorovost – neutrálnost – knižnost, tj. slohová platnost novotvarů (např. najmul, dopnul) je závislá na stupni knižnosti (příp. zastarávání) tvarů původních a na stylové příslušnosti daného slova. Rozlišení významové je založeno na rozdílu mezi konkrétním (hmotným) významem a abstraktním (nehmotným) významem slovesa a zpravidla je navrstveno na rozlišení stylové.

Slovesa začít, vzít, převzít, uzmout, odejmout mají pouze jednu podobu příčestí činného, a proto mají také jednu podobu přechodníku minulého, např. začalzačav, vzalvzav, převzalpřevzav, uzmuluzmuv, odňalodňav (viz Slovesa vzoru „začít“ (příčestí činné a trpné)).

Přechodník minulý u sloves utvořených předponami od sloves jítjet

Přechodník minulý od dokonavých sloves utvořených od slovesa jít (např. odejít, přijít, vyjít) má tvar končící na ed, edši, edše (např. odešed, odešedši, odešedše). Přechodník minulý od dokonavých sloves utvořených od slovesa jet (např. přijet, odjet) má tvar končící na -jev, -jevši, -jevše (např. přijev, přijevši, přijevše).

Přechodník minulý (od sloves nedokonavých)

Minulý přechodník od sloves nedokonavých byl vždy pouze ojedinělý, z toho důvodu se s ním běžně nesetkáváme a mluvnice jej zmiňují jen okrajově (některé vůbec). Dnes se dochoval pouze u slovesa být (byv, byvši, byvše).

Tvoření přechodníků od sloves obouvidových

Od sloves obouvidových můžeme tvořit přechodník přítomný i přechodník minulý. Slovesa obouvidová jsou podle kontextu buď dokonavá, nebo nedokonavá. K obouvidovým slovesům patří jen nečetná slovesa domácí (např. jmenovat, obětovat), ale zato četná slovesa přejatá na -ovat (např. absolvovat, habilitovat, prezentovat, separovat, verbalizovat).

Přechodníky trpné

Přechodník trpný je slovesný tvar složený z trpného příčestí příslušného slovesa (pouze přechodného) a z přechodníkového tvaru slovesa být: jsa zván; jsouc zvána, zváno; jsouce zváni, zvány, zvána (trpný přechodník přítomný); byv pozván; byvši pozvána, pozváno; byvše pozváni, pozvány, pozvána (trpný přechodník minulý). Z formálního ani významového hlediska nic nebrání tomu, aby se oba druhy přechodníkových tvarů slovesa být spojovaly s trpnými příčestími sloves dokonavých i nedokonavých (např. jsa pozván, byv zván).

Ustrnulé formy přechodníků

Od některých sloves se užívají některé z forem přechodníku jako ustrnulé. Tyto přechodníky pak přecházejí k jiným slovním druhům, a to nejčastěji k příslovcím, předložkám a částicím, např. chtě nechtě / chtíc nechtíc, kleče, konče/končíc, leže, nedbaje (na) / nedbajíc (na), nehledě (k, na) / nehledíc (k, na), nemluvě (o) / nemluvíc (o), nevyjímaje/nevyjímajíc, počínaje/počínajíc, počítaje (v to) / počítajíc (v to), sedě, soudě/soudíc, stoje, tak říkajíc, vstávaje lehaje / vstávajíc lehajíc, vyjma/vyjímaje/vyjímajíc, zahrnujíc (v to).