Závorky používáme pro oddělení větných či nevětných výrazů, které jsou do výpovědi volně vloženy, popřípadě nejsou součástí vlastního projevu. Mohou mít různou podobu. V češtině jsou nejběžnější (a nejvhodnější) tzv. kulaté ( ), dále se používají závorky hranaté [ ] –⁠⁠ ty se v jazykových příručkách speciálně používají pro znázornění výslovnosti –⁠⁠ a složené { }. Případně lze užít i závorek ostrých 〈 〉 či tvořených lomítky / /, v běžných textech však doporučujeme se jim spíše vyhýbat. Závorky se od výrazů, které se do nich vkládají, neoddělují mezerami –⁠⁠ mezerami se naopak oddělují závorky od okolního textu.

Pokud chceme do závorek vložit ještě další výraz v závorce, bývá vhodné (ne však nutné) zvolit jiný typ závorek, např. Petr šel do Vršovic (kde bydlel, protože ho Lucie [jeho dlouholetá přítelkyně] nečekaně opustila). Obvyklejším řešením takových případů je nahradit některé závorky pomlčkami nebo čárkami: Petr šel do Vršovic (kde bydlel, protože ho Lucie –⁠⁠ jeho dlouholetá přítelkyně –⁠⁠ nečekaně opustila) nebo Petr šel do Vršovic (kde bydlel, protože ho Lucie, jeho dlouholetá přítelkyně, nečekaně opustila).

Závorky lze v některých případech užít i pro genderově korektní vyjadřování, např. nabídku zpracoval(a): …, obvykle se však v těchto případech užívá lomítko (viz Lomítko).

V právních a podobných textech se do kulatých závorek někdy dávají čísla odstavců, např. (1). Při odkazování na jednotlivé odstavce se tyto závorky zpravidla vypouštějí: § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 121/2000 Sb. O psaní závorek a teček viz Tečka.

Příklady:

• výrazy, které nejsou přímou součástí vlastního projevu: Nebát se a nekrást! (T. G. Masaryk),
• vložené doplňující výrazy: Slavia stále nemá zvoleného kapitána (Karel Piták odešel do Salcburku),
• vnořené závorky: Slavia stále nemá zvoleného kapitána (Karel Piták [bývalý kapitán] odešel do Salcburku),
• označení výslovnosti: Ve výrazech končících na ‑ismus (např. populismus či stalinismus) vyslovujeme [‑izmus].