Závorky používáme pro oddělení větných či nevětných výrazů, které jsou do výpovědi volně vloženy, popřípadě nejsou součástí vlastního projevu. Mohou mít různou podobu – v češtině jsou nejběžnější (a nejvhodnější) tzv. kulaté ( ), dále se používají závorky hranaté [ ] – ty se v jazykových příručkách speciálně používají pro znázornění výslovnosti – a složené { }. Případně lze užít i závorek ostrých ⟨ ⟩ či tvořených lomítky / /, v běžných textech se jim však z důvodu jejich neobvyklosti doporučujeme spíše vyhýbat. Závorky se od výrazů, které se do nich vkládají, nikdy neoddělují mezerami – mezerami se naopak oddělují závorky od okolního textu.

Pokud chceme do jedněch závorek vložit ještě další výraz v závorce, bývá vhodné (ne však nutné) zvolit jiný typ závorek, např. Petr šel do Vršovic (kde bydlel, protože ho Lucie [jeho dlouholetá přítelkyně] nečekaně opustila). Obvyklejším řešením takových případů je nahradit některé závorky pomlčkami nebo čárkami: Petr šel do Vršovic (kde bydlel, protože ho Lucie – jeho dlouholetá přítelkyně – nečekaně opustila). Petr šel do Vršovic (kde bydlel, protože ho Lucie, jeho dlouholetá přítelkyně, nečekaně opustila).

Závorky lze v některých případech užít i pro genderově korektní vyjadřování, např. Nabídku zpracoval(a): … Obvykle se však v těchto případech užívá lomítko (viz Lomítko).

V zákonech apod. se do kulatých závorek dávají jednotlivé odstavce paragrafů.

O psaní závorek a teček více v hesle tečka (viz Tečka).

Příklady:

- vložené doplňující výrazy: Slavia stále nemá zvoleného kapitána (Karel Piták odešel do Salcburku);

- výrazy, které nejsou přímou součástí vlastního projevu: Nebát se a nekrást! (T. G. Masaryk);

- dvojí závorky: Slavia stále nemá zvoleného kapitána (Karel Piták [bývalý kapitán] odešel do Salcburku);

- označení výslovnosti: Výrazy končící na -ismus (např. populismus či stalinismus) vyslovujeme obvykle [-izmus].