Struktura slovníkové části

Do vyhledávacího okna lze napsat základní tvar slov (např. kostel, dítě, čistit) nebo jejich tvary (kostela, děti, čištěn). Výjimkou jsou tvary přídavných jmen a těch zájmen (číslovek), která se skloňují jako přídavná jména (např. který, nějaký, druhý, první); jejich tvary v příručce uvedeny nejsou.

Jednotlivá hesla obsahují některé z těchto položek:

1. Heslové slovo

Heslová slova jsou převážně jednoslovná, jen výjimečně je tvoří slovní spojení (např. Mladá Boleslav).

Zájmena rodová tvoří čtyři samostatná hesla (např. můj m. živ., můj m. neživ., ž., s.).

Zpodstatnělá přídavná jména tvoří dvě samostatná heslová slova (např. vrátný, vrátná).

Odvozená slova tvoří, až na výjimky (viz položka „příbuzná slova“), samostatná hesla.

2. Dělení

Je naznačeno u těch slov, která lze dělit (tedy ne např. u slov jako užít, opak). Podrobněji viz výkladovou část Dělení slov.

3. Výslovnost

Uvádí se výběrově, zejména u přejatých obecných jmen, u nichž se pravopisná a vyslovovaná podoba zřetelně liší, a u mnohých cizích vlastních jmen. Byl zvolen způsob přepisu obvyklý v jazykových příručkách určených širší veřejnosti.

4. Lze i

Zde se uvádějí:

U mnohých přídavných jmen, která jsou ve slovnících uváděna jako synonymní, závisí jejich užití často na volbě podstatného jména, které blíže určují. V případech, kdy se každá z podob spojuje s jiným okruhem podstatných jmen, nejsou tyto podoby hodnoceny jako synonyma a v položce „lze i“ se neuvádějí (nejsou totiž úplně zaměnitelné).

5. Jiné je

Zde se uvádějí:

6. Rod

Uvádí se u všech podstatných jmen a u některých zájmen a číslovek.

7. Tabulka tvarů

U obecných podstatných jmen se uvádějí tvary všech pádů v jednotném a množném čísle. Výjimkou jsou jména hromadná (např. hmyz, ptactvo), která se užívají pouze v jednotném čísle, a pomnožná, jež se užívají jen v čísle množném (nůžky, housle).

U osobních a zeměpisných jmen se uvádějí jen tvary v čísle jednotném. Výjimkou jsou pomnožná jména (např. Kraslice) a pojmenování označující příslušníky rodů, u nichž jsou uvedeny tvary v obou číslech (např. Habsburk, Habsburkové).

U sloves se uvádějí přítomné tvary, tvary 1. a 2. osoby rozkazovacího způsobu, příčestí minulé, příčestí trpné (pokud se užívá), přechodníky (od sloves nedokonavých přítomné, od sloves dokonavých minulé, u sloves, která jsou obouvidová, přítomné i minulé) a slovesné podstatné jméno.

Tabulky tvarů se uvádějí i u vybraných zájmen a číslovek.

U přídavných jmen se jednotlivé tvary neuvádějí, protože jsou ve většině případů neproblematické. Tvary, které mohou činit problémy, lze nalézt v příkladové části. K přídavným jménům, stejně jako k příslovcím jsou přiřazeny tvary 2. a 3. stupně, jestliže byly doloženy v úzu.

8. Význam

Uvádí se výběrově, a to velmi stručně, zejména u slov, která se podobně píšou, ale významově se liší (např. shlédnout – zhlédnout), nebo u slov, na jejichž význam se tazatelé opakovaně dotazují (např. přehršel, vesměs, zevrubný).

9. Rekce

Zde se – u vybraných výrazů – uvádějí slovesné a jmenné vazby (např. diskutovat o něčem; diskutovat něco; diskutovat s někým).

10. Od slova

Zde se, a to výjimečně, uvádí výraz, popř. spojení, od kterých bylo heslové slovo odvozeno (např. u hesla šipkový je uvedeno šipka, u hesla šípkový je uvedeno šípek).

Základová slova se pravidelně uvádějí u přídavných jmen odvozených od vlastních jmen zeměpisných. Je-li obtížné jednoznačně určit, zda bylo přídavné jméno odvozeno od jména zeměpisného, nebo obyvatelského, uvádí se zde slova, k nimž se toto přídavné jméno může vztahovat, tj. slova, s nimiž významově souvisí (např. u přídavného jména italský je uvedeno jak zeměpisné jméno Itálie, tak obyvatelské jméno Ital). V případech, kdy bylo přídavné jméno do češtiny převzato z cizího jazyka a pak jen slovotvorně adaptováno, uvádí se zde pouze zeměpisné jméno (tak např. u přídavného jména belgický, které pochází z latinského belgicus nebo francouzského belgique, je uvedeno jen zeměpisné jméno Belgie).

11. Příbuzná slova

Zde se uvádějí:

12. Příklady

Uvádějí se výběrově; přinášejí slovní nebo větná spojení, která dokládají užití daného výrazu nebo jeho tvaru v praxi (např. u hesla hrad: na hradě straší; pověst o starém hradu; na hradě Okoři; na hradě Okoř; Pražský hrad, Hrad; hrad Křivoklát; Spišský hrad; obec Staré Hrady; obec Nové Hrady). Při volbě příkladů jsou preferována spojení uživatelsky problematická.

13. Etymologie

Původ slov se uvádí výběrově (např. vertikutátor – z angl. vertical cut).

14. Frazeologie

Uvádějí se jen výběrově (např. mít filipa).

15. Poznámky k heslu

Zahrnují komentáře k pravopisným podobám, k jednotlivým tvarům a jejich frekvenci atp. Jsou zde též připojeny zjištěné rozdíly v údajích mezi jednotlivými jazykovými příručkami nebo v údajích mezi příručkami a spisovným územ a stanovisko jazykové poradny k nim.

Pod poslední položkou následuje seznam kapitol z výkladové části, na které se odkazuje. V nich lze o odkazovaných jevech získat podrobnější poučení. Obecné výklady lze zobrazit i kliknutím na číselné indexy.

V závěru je zobrazen seznam heslových slov, ve kterých se hledané slovo nebo jeho tvar též vyskytuje.

Struktura výkladové části

Do vyhledávacího okna lze zadat celý výraz, např. zkratka, velké písmeno, nebo jeho tvary, např. zkratky, velká písmena, popř. začátek výrazu následovaný znakem *, např. zkr* – v tom případě však může být vyhledáno nejen slovo zkratka, ale i výrazy zkrátit, zkráceně apod.

Tato část je rozčleněna do 157 kapitol. Většina z nich je poměrně rozsáhlá, a proto jsou členěny do jednotlivých oddílů, jejichž názvy jsou uvedeny v záhlaví. Tato struktura vyhledání potřebných informací usnadňuje. V některých kapitolách jsou hypertextové odkazy na kapitoly jiné, které s daným jevem souvisejí, např. v kapitolách o shodě přísudku s podmětem na kapitolu týkající se životnosti, v kapitole o psaní složených přídavných jmen na spojovník, v kapitole o časových údajích na pomlčku.

Seznam zkratek

NASCS – Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2005
PSJČ – Příruční slovník jazyka českého, Státní nakladatelství / SPN, Praha 1935–1957
SSJČ – Slovník spisovného jazyka českého, nakl. ČSAV, Praha 1960–1971 (4sv.), Academia, Praha 1989 (8sv.)
SSČ – Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha 1994
PČP – Pravidla českého pravopisu (obecně nebo s upřesněním v textu)
PMČ – Příruční mluvnice češtiny, NLN, Praha 1995
MČ – Mluvnice češtiny (s udáním svazku), Academia, Praha; sv. 1 a 2 1986, sv. 3 1987
ČNK – Český národní korpus
NŘ – Naše řeč (časopis vydávaný ÚJČ AV ČR)

p. – pád
j. č. / č. j. – jednotné číslo / číslo jednotné
mn. č. / č. mn. – množné číslo / číslo množné
živ. – životný
neživ. – neživotný
m. – mužský rod
ž. – ženský rod
s. – střední rod