Jednotlivým bodům výčtu obvykle předchází uvozovací část ukončená dvojtečkou (viz Dvojtečka). Následuje-li po dvojtečce větný celek, je možné jej začít jak malým, tak velkým počátečním písmenem. Následuje-li celek nevětný, píšeme zpravidla písmeno malé, např.:

Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, čich, chuť a hmat.

Užívání dvojtečky na konci uvozující části není povinné; u stejného typu výčtu v celém textu však doporučujeme používat jednotné řešení. Jednotlivé položky výčtů mohou být označeny číslicemi, písmeny abecedy, různými odrážkami a dalšími grafickými prvky (pomlčkami, spojovníky, puntíky, čtverečky, hvězdičkami…). Chceme-li výčet zdůraznit a v rámci věty syntakticky vyčlenit, doporučujeme dvojtečku použít:

Vibrace v přístroji mohou být způsobeny:
– nevyvážeností otáčivých prvků,
– malými deformacemi rámu,
– válečkovými ložisky,
– aerodynamickými zatíženími.

Pokud chápeme výčet jako plynulou součást věty a jednotlivé položky výčtu začínají na nových řádcích, dvojtečku psát nemusíme:

Vibrace v přístroji mohou být způsobeny
– nevyvážeností otáčivých prvků,
– malými deformacemi rámu,
– válečkovými ložisky,
– aerodynamickými zatíženími.

Nejsou-li položky výčtu uvozeny dvojtečkou ani umístněním položek na samostatné řádky, nejedná se o výčet, např.:

K žádosti o zjištění státního občanství žadatel připojí doklady o českém/československém státním občanství, neplatné osvědčení o českém/československém státním občanství, neplatný český/československý cestovní pas, rodné a oddací listy apod.

Při psaní velkých písmen a interpunkce ve výčtech, v nichž jednotlivé položky začínají na nových řádcích, je možné volit mezi více způsoby:

a) Jestliže jsou položky ve výčtu nevětného charakteru, začínáme každý řádek obvykle malým písmenem, na konci každého bodu výčtu píšeme čárku, event. středník (zpravidla pokud jsou body výčtu delší a v některém z nich je pro vnitřní členění použita čárka), a výčet ukončíme tečkou. Položky výčtu jsou obvykle zarovnány od zarážky nebo od levé svislice, např.:

Zašlete prosím požadavky na dopravu těchto typů zboží:
– plechovkové pivo,
– porcelán,
– kancelářské potřeby.

b) Je-li výčet tvořen větami, jednotlivé položky zpravidla začínáme velkým písmenem a každý bod ukončíme tečkou, např.:

U dodaného zboží reklamujeme tyto závady:
– Lak na dveřích je oprýskaný.
– Barva prahu u dveří neodpovídá objednávce.
– V zásilce chybí kukátko.

Psaní s malým písmenem na začátku vět a jejich ukončení čárkami (event. středníkem) je rovněž přípustné. Výčet opět ukončíme tečkou, tedy:

U dodaného zboží reklamujeme tyto závady:
– lak na dveřích je oprýskaný,
– barva prahu u dveří neodpovídá objednávce,
– v zásilce chybí kukátko.

Výhody studia na škole:
studentům ze vzdálenějších míst poskytujeme ubytování v moderně vybaveném domově mládeže;
v nových oborech zavádíme specializované studium (podniková ekonomie, obchodní korespondence, právní nauka, estetika atd.).

c) Jsou-li jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny (tzn. začínají na novém řádku a jsou označeny číslicemi, písmeny abecedy, odrážkami či dalšími grafickými prvky), interpunkční znaménko (včetně tečky na konci) se na koncích řádků psát nemusí, např.:

Problematikou úpravy písemností se zabývá řada specializovaných příruček a typografických prací, např.:
- O. Kuldová, E. Fleischmannová, Jak psát obchodní dopisy a jiné písemnosti
- J. Kraus, J. Hoffmannová, Písemnosti v našem životě
- P. Kočička, F. Blažek, Praktická typografie

Také zde platí, že ať už se pisatelé rozhodnou pro kterýkoli z těchto tří způsobů, v rámci jednoho textu je pochopitelně vždy vhodné postupovat jednotně. Stejně tak i v rámci samotných výčtů, pokud se v nich střídají položky povahy nevětné a větné, např.:

Do závorek dáváme:
- vložené výrazy, kterými vysvětlujeme, objasňujeme nebo doplňujeme obsah výpovědi. V takových případech se mohou někdy místo závorek použít i pomlčky anebo čárky;
- výrazy, které nenáleží k vlastnímu projevu, jako např. scénické poznámky v divadelních textech, jméno autora, výrazy ohlasu u posluchačů při zápisu řeči apod. (potlesk, projevy nevole, poznámky).

Je-li výčet neúplný, píše se za ním interpunkční čárka a tři tečky s oddělující mezerou, např.:

Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, …
Při pomalém výdechu počítejte do deseti: jedna, dva, …

Z důvodu interpunkční úspornosti lze tři tečky připojit i za poslední vyjmenovanou položku výčtu. V takovém případě se čárka za třemi tečkami již nepíše:

Člověk má pět smyslů: zrak, sluch…
Při pomalém výdechu počítejte do deseti: jedna, dva…

Pokud tři tečky nahrazují vynechané položky uvnitř výčtu, oddělujeme je z obou stran čárkami; mezi první čárku a tři tečky klademe mezeru, druhou čárku připojujeme hned za tři tečky (tj. bez mezery), např.:

Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, …, hmat.
Při pomalém výdechu počítejte do deseti: jedna, dva, …, deset.

O psaní tří teček viz Tři tečky.