Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Podmiňovací způsob (byste, abyste, kdybyste); jakoby a jako by

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí minulého. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu:

1 Podmiňovací způsob přítomný

Užívá se:

a) Ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.

b) Ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?

c) Vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel letos k moři; kéž by už přišla.

d) Jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál? (v obchodě) aj.

e) Ve spojení se spojovacími výrazy: Nechtěl, aby se to opakovalo; kdybychom si objednali předplatné, mohli jsme noviny dostávat až do domu apod.

Jednotné číslo
1. nesl bych
2. nesl bys
3. nesl by
Množné číslo
1. nesli bychom
2. nesli byste
3. nesli by

Pozn. Tvary bysme, by jsme by jste jsou nespisovné.

Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě jednotného čísla spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary *koupil by jsi si *umyl by jsi se jsou hyperkorektní. Viz též Zvratná a nezvratná slovesa.

2 Podmiňovací způsob minulý

V současné češtině se prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval! 

Jednotné číslo
1. byl bych nesl
2. byl bys nesl
3. byl by nesl
Množné číslo
1. byli bychom nesli
2. byli byste nesli
3. byli by nesli

3 Jakobyjako by

Podobně jako rozlišujeme Zatelefonuj, kdybys mě potřeboval (= v případě, že bys…) x Zatelefonuj, kdy bys mě potřeboval (= sděl mi časový údaj), rozlišujeme také jakobyjako by. Rozdíl je však jemnější a jeho osvětlení zabere trochu víc místa. 

1. Nejstarším typem užití jsou věty v podmiňovacím způsobu; jako by je tu úspornějším (a vývojově starším) vyjádřením místo jako kdyby. Mluvčí se při nich vzdává přesných údajů; s pomocí kondicionálu jen naznačuje, jak asi se věci mají, čemu se podobají, jaké mu připadají, jaké se zdají být (zároveň však naznačuje, že takové, přesně vzato, nejsou): Po jelenu jako by se zem slehla. Návštěvník jako by měl Pleskotovu architekturu spíš tušit než ji skutečně vidět. Hlas jí zněl křehčeji a jako by byl mladší, než ve skutečnosti byl. Vtom se zarazil, jako by na něco přišel. Vždycky seděl tak, jako by chtěl v příštím okamžiku vstát. Chtěl jsem, aby album znělo, jako by vzniklo v raných sedmdesátých letech. Některé z takových vět se staly ustálenými obraty, frazémy: spí, jako by ho do vody hodil; zmizel, jako by se do země propadl; řve, jako by ho na nože bral; mluvil dál, jako by se nechumelilo; jako by mu z oka vypadl; jako by hrách na stěnu házel.

2. Nemuset volit přesné výrazy, moci se spokojit jen s přibližnými je možnost lákavá, a někdy dokonce vítaná (skromnost, zdvořilost, potřeba obrazného vyjádření). Jakoby, které nevytváří kondicionál, připojujeme jako signál přibližnosti k jednoslovným i víceslovným výrazům: nohy jsou bez síly, těžké a jakoby gumové; inspirace pro naše jakoby ospalé zlatníky; byla jakoby průhledná (lze vyjádřit také jako by byla průhledná); je to vlastně taková jakoby lžička; oblečena byla prostě a jakoby narychlo; já vám dovolím mi jakoby i vyčítat; ohnal se rukou jakoby v sebeobraně; projíždějící vlak pískal jakoby jen z magnetofonového pásku; hrál jakoby do ouška panu prezidentovi. Často lze ovšem uplatnit dvojí pojetí: vedle udělal to jakoby naschvál/mimoděk/náhodou/mimochodem, kde dáváme signál přibližnosti k příslovci, lze formulovat také jako by to udělal naschvál/mimoděk/náhodou/mimochodem, kde jako přibližný prezentujeme přísudek a tím i celou větu. Kouzelné relativizující slůvko jakoby někdy poslouží i pro jednoduchou, a přitom komplexní výpověď: vše na tomto světě je jen jakoby. Při málo běžných užitích lze psát uvozovky: třeba je to jen taková víra „jakoby“. Příležitostně se jakoby stává komponentem složeniny: jakobyčokoláda.

3. K vyjadřování dojmu se signál přibližnosti spojuje i se slovesy v oznamovacím způsobu: v čase přítomném (několik minut jakoby tančí; cítí, že jakoby směřuje k němu), budoucím (bude držet mapu a jakoby si v ní bude prstem číst – vykládá se tu hercům, jak má jejich akce vypadat) a také v čase minulém: chvíli si v ní jakoby četl; OF se jakoby rozdělilo; nežily svůj život, ten byl jakoby žit někým jiným. Právě u minulého času je ovšem rozlišení od kondicionálu (a od jako by psaného zvlášť) krajně obtížné: vždyť obojí slovesné tvary obsahují příčestí na -l. V takových případech – např. můžeme-li výraz balon jakoby plul napsat také balon jako by plul – se můžeme řídit poměrně prostým pravidlem, že kde je myslitelný kondicionál, napíšeme jako by zvlášť. Měli bychom však ohlídat postavení příklonek: loď se jakoby vznášela x loď jako by se vznášela. K citovaným příkladům jsou myslitelné varianty jako by si v ní chvíli četl; OF jako by se rozdělilo; nežily svůj život, ten jako by byl žit někým jiným.

4. Jsou tedy situace, kdy volba je volná; jsou jiné, kdy způsobem psaní odlišíme význam; a jsou i takové, v nichž jednu z možností – a tedy také jeden ze způsobů psaní – hodnotíme jako neuváženost. Mimochodem: vzorky textů v ČNK ukázaly, že chybně napsané jako by představuje 3 %, zato chybné jakoby 30, v některých textech a periodikách až 51 % výskytů. Pisatelé a redaktoři mají možná za to, že psaní dohromady (podobně jako třeba kupříkladu) je jaksi modernější. Ale kvůli tomu se snad nezřekneme prostředku, který slouží k rozlišování významu. Snad bude nejlépe rozebrat na závěr několik příkladů.

A1 Jakoby z dálky se ozvala střelba. Mluvčí si je jist, že slyšel střelbu, ale zněla jako z dálky (přestože se mohlo střílet třeba v sousední místnosti).

A2 Z dálky se jakoby ozývala střelba. / Z dálky se ozývala jakoby střelba. Mluvčí si je jist, že zvuk přichází z dálky, ale o jeho původu vyslovuje pouhou domněnku.

A3 Jako by se z dálky ozvala střelba. Mluvčí slyšel něco, co připomínalo střelbu z dálky (mohly to být třeba temné rány v sousedním domě); zvuk popisuje ještě méně přesně než v příkladech A1, A2.

B1 Jakoby Wagnerova hudba v dirigentově pojetí rezonovala s celkovým jevištním ztvárněním této fantazijní kreace. Hudbu nemusel napsat Wagner: byla jen ve wagnerovském stylu, kritikovi připomínala Wagnera, přesně ji neidentifikuje – ale konstatuje, že souzněla s jevištním ztvárněním.

B2 Jako by Wagnerova hudba v dirigentově pojetí rezonovala s celkovým jevištním ztvárněním této fantazijní kreace. Tentokrát jde opravdu o hudbu Richarda Wagnera; kritikovi připadalo, že její interpretace souzněla s jevištním ztvárněním.

C1 Jakoby problémů nebylo dost. Že bychom si stěžovali na nedostatek pseudoproblémů? Raději tedy:

C2 Jako by problémů nebylo dost. Poukazujeme totiž na to, že problémů je beztak až až (chcete-li, ažaž).

Upozorňujeme ještě, že obrat jako kdyby píšeme vždycky zvlášť.