Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Podmiňovací způsob (byste, abyste, kdybyste), jakoby a jako by

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Podmiňovací způsob přítomný

Podmiňovací způsob přítomný se používá:

  1. ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal,
  2. ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?,
  3. vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla,
  4. jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu navrhovali bychom…, mohli bychom…, co byste si přál? (v obchodě) apod.
jednotné číslo
1. os. nesl bych
2. os. nesl bys
3. os. nesl by
množné číslo
1. os. nesli bychom
2. os. nesli byste
3. os. nesli by

Pozn.: Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby *by jsme a *by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (tzv. hyperkorektní).

Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. os. j. č. spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary *koupil by jsi si*umyl by jsi se jsou hyperkorektní (viz též Zvratná a nezvratná slovesa).

Podmiňovací způsob minulý

V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to (byl) řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy (býval) udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!  

jednotné číslo
1. os. byl bych nesl
2. os. byl bys nesl
3. os. byl by nesl
množné číslo
1. os. byli bychom nesli
2. os. byli byste nesli
3. os. byli by nesli

Jakobyjako by

Odděleně psané jako by nacházíme ve větách s vyjádřením porovnání s hypotetickým dějem vyjádřeným slovesnými tvary podmiňovacího způsobu: Odpověděl, jako by se divil, že se na to vůbec ptám (= odpověděl tak, že to vypadalo, jako kdyby se divil). Navenek se tvářil, jako by se nechumelilo. Jako by si právě vzpomněl, dodal: „Bylo to před rokem.“ V takových větách by funguje jako součást slovesného tvaru podmiňovacího způsobu a píše se odděleně, tak jako i v ostatních větách s tvary podmiňovacího způsobu: Přemýšleli, kdo by se o dům mohl starat. Nemá důvod, proč by zasahoval do našich plánů.

Jakoby splývá v jedno slovo, jestliže by není použito jako součást slovesného tvaru. V tom případě se výrazu jakoby užívá i u jiných větných členů než u přísudku. V této funkci nese význam přibližnosti, přirovnávání: Posadil se a začal jakoby znuděně listovat novinami (= listování vypadalo jako znuděné). Oči mu čile vykukovaly z jeho rudých a jakoby napuchlých tváří. Že by se řídila jakoby podle své vůle? Kromě jakoby náhodných setkání na ulici nevyhledával žádné jiné společenské vyžití. Jako přibližný lze pomocí jakoby pojmout i slovesný děj vyjádřený tvary jiných způsobů, než je způsob podmiňovací: Naše měsíční Karolínka už jakoby sleduje vaši reakci. Víťa se jakoby vracel, ale nohama měl nakročeno ven z místnosti. Jakoby se zeptej na cestu a pozoruj, jak se bude tvářit. Jakoby se budu smát, aby nepoznal, že už to vím.

Při užívání jako byjakoby je tedy třeba dbát na to, abychom svému vyjádření dali ten správný zamýšlený význam, srov. Balil se, jako by odcházel z ubytovny nadobro (= balil se tak, jako kdyby z ubytovny odcházel nadobro) × Balil se. Jakoby odcházel z ubytovny nadobro (= balil se, zdánlivě odcházel z ubytovny nadobro).