Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovesa vzoru „začít“ (příčestí činné a trpné)

K typu „začít“ náleží uzavřená a nepočetná skupina sloves často poněkud knižního rázu, např. pne, tne, jme, dme, vezme apod., z nichž některá se užívají jen v předponové podobě: načít, počít apod. Obtížné je v tomto typu zejména tvoření příčestí činného a trpného. Základem dané skupiny sloves je tvar zachovávající -a- před koncovkou: začal, zaťal; (je) začat, (je) zaťat; vzal, vzat apod. V různé míře se však u sloves typu „začít“ uplatňují také novotvary s -nu-, pronikající k těmto slovesům od sloves typu „tisknout“ (viz Slovesa vzoru „tisknout“ (příčestí činné a trpné)). Konkurující podoby s -nu- jsou pravidlem zejména u těch sloves, která mají samohlásku v přítomném tvaru: podetne – podťal/podetnul – podťat/podetnut. Pronikající podoby s -nu- jsou u některých sloves hodnoceny jako hovorové, jejich stylovou platnost je lépe ověřit ve slovníku.

Samostatnou skupinu tvoří výrazy odvozené od slovesa jmout. U těchto sloves si konkurují původní tvary s -a- a novotvary s -mu-: objal/obejmul, najal/najmul apod. Za základní se nadále považují tvary s -a-, novotvary s -mu- pronikají k jednotlivým slovesům v různé míře a jejich vžitost je třeba u konkrétních sloves ověřovat ve slovnících. Oba typy tvarů, pokud k danému slovesu pronikly v dostatečné míře, jsou dnes považovány za plně spisovné. U slovesa sejmout tvary s -mu- převažují, starší tvary sňal, sňat jsou knižní a ustupují. Sloveso pnout (se) a jeho odvozeniny s předponami vze-, roz-, s-, se-, za-, vy- mají také dva typy tvarů. Tvary s -nu- jsou neutrální, starší tvary typu spjal hodnotíme jako knižní. Kromě stylového rozlišení se tvary mohou lišit i významově: sepnul/s(e)pjal ruce k modlitbě nebo sepnul/s(e)pjal ruce na břiše, ale v technickém smyslu spíše jen když spínač sepnul, žárovka se rozzářila.

Výhradně tvary s -mu- jsou pak pravidlem u sloves projmout, ujmout (s významem ‚ubrat, zúžit‘).