Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovesa vzoru začít (příčestí činné a trpné)

K typu „začít“ náleží uzavřená a nepočetná skupina sloves často poněkud knižního rázu, např. pne, tne, jme, dme, vezme apod., z nichž některá se užívají jen v předponové podobě: načít, počít apod. Obtížné je v tomto typu zejména tvoření příčestí minulého a trpného. Základem dané skupiny sloves je tvar zachovávající -a- před koncovkou: začal, zaťal; (je) začat, (je) zaťat; vzal, vzat apod. V různé míře se však u sloves typu „začít“ uplatňují také novotvary s -nu- pronikající k těmto slovesům od sloves typu „tisknout“ (viz Slovesa vzoru tisknout (příčestí činné a trpné): začnul, zatnul. Konkurující podoby s -nu- jsou pravidlem zejména u těch sloves, která mají samohlásku ve tvaru přítomného času: podetne – podťal/podetnul – podťat/podetnut. Pronikající podoby s -nu- však jsou vesměs hodnoceny jako hovorové, jejich stylovou platnost je lépe ověřit ve slovníku.

Samostatnou skupinu tvoří výrazy odvozené od slovesa jmout. U těchto sloves si konkurují původní tvary s -a- a novotvary s -mu-: objal/obejmul, najal/najmul apod. Za základní se nadále považují tvary s -a-, novotvary s -mu- pronikají k jednotlivým slovesům v různé míře a jejich vžitost je třeba ověřovat u konkrétních sloves ve slovníkové části. Oba typy tvarů, pokud k danému slovesu pronikly v dostatečné míře, jsou dnes považovány za plně spisovné. U slovesa sejmout tvary s -mu- převažují, starší tvary sňal, sňat; spjal, spjat jsou knižní a ustupují. Sloveso pnout (se) a jeho odvozeniny s předponami vze-, roz-, s-, se-, za, - vy- má také dva typy tvarů. Tvary s -nu- jsou neutrální, starší tvary typu spjal hodnotíme jako knižní. Kromě stylového rozlišení se tvary mohou lišit i významově: sepnul/spjal ruce k modlitbě  nebo sepnul/spjal ruce na břiše (hojně se objevuje též podoba sepjal); ale v technickém smyslu spíše jen když spínač sepnul, žárovka se rozzářila.

Pouze tvary s -mu- jsou pak pravidlem u sloves projmout, ujmout (s významem ‚ubrat, zúžit‘).