Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovesa vzoru tisknout (příčestí činné a trpné)

1 Obecné poučení

Ke vzoru „tisknout“ patří slovesa 2. třídy, která mají před -nout souhlásku (např. táh-nout, sed-nout). Právě rozdíl mezi podobou kmene infinitivního (tisk-nou-t) s kmenotvornou příponou -nou- a mezi tvarem kmene minulého (tisk-l) bez kmenotvorné přípony vede ke sbližování s typem „minout“ (příč. min. minul) a ke vzniku dublet s kmenotvornou příponou -nu- (např. klepl/klepnul, dupl/dupnul). Toto sbližování však neprobíhá u všech sloves typu „tisknout“ a u všech slovesných tvarů stejně, k tomu srov. níže.

1.1 Příklady sloves, která jsou řazena ke vzoru „tisknout“

Vzor „tisknout“ reprezentuje poměrně velký počet sloves. K tomuto vzoru jsou řazena zejména slovesa dokonavá s okamžitým významem (viz 1.1.1), slovesa počínavá (viz 1.1.2) a dále i slovesa jiného významu (viz 1.1.3). Ke vzoru „tisknout“ nepatří slovesa se slovním základem zakončeným na slabikotvorné r, l a dále se základem redukovaným na jedinou kořennou souhlásku, např. hrnout, trnout; hnout, lnout, mnout, (u)snout i předponové odvozeniny všech těchto sloves. Tato slovesa se řadí ke vzoru „minout“.

1.1.1 Slovesa dokonavá s okamžitým významem

Slovesa dokonavá s okamžitým významem představují vidové protějšky k nedokonavým slovesům na -at (popř. na -ovat), např. bodat → bodnout, podobně couvnout, stoupnout, šlápnout, lehnout, kleknout, mihnout se, sednout; odhadnout, vydechnout; mnohá mají citoslovečný základ, např. bouchnout, cinknout, cvrnknout, dupnout, chňapnout, klepnout, mrknout, plácnout; ve slovnících často bývají označena jako hovorová, např. čutnout, kouknout, risknout, stopnout, šťouchnout, nebo expresivní, např. blebtnout, frnknout, hrknout, špitnout.

1.1.2 Slovesa počínavá

Slovesa počínavá jsou taková slovesa, která vyjadřují, že jistý děj nastává nebo nastane (většinou bývají utvořena od přídavných jmen), např. bledý → blednout, podobně bohatnout, hořknout, houstnout, hubnout, chladnout, rudnout, řídnout, stárnout, vlhnout; některá počínavá slovesa mají slovotvornou motivaci již poněkud zastřenou, např. moknout, schnout, stydnout, chřadnout, jihnout, vadnout, žasnout.

1.1.3 Slovesa jiného významu

Sem patří např. drhnout, lesknout se, mrznout, prahnout, táhnout, tíhnout, vládnout.

2 Příčestí činné

Tvar příčestí činného končí u sloves tohoto typu na souhláskovou skupinu (srov. tiskl, vládl, bohatl). Vedle této podoby se u mnohých sloves zejména v jednotném čísle muž. rodu objevuje i ve spisovném jazyce podoba s -nu- (srov. vyhoupl/vyhoupnul); ta se totiž snadněji vyslovuje. Tvary rodu ženského a středního čísla jednotného a tvary množného čísla (ve kterých po -l následuje samohláska) bývají zpravidla ve spisovném jazyce bez přípony -nu- (srov. vyhoupla, vyhouplo, vyhoupli/y/a).

Často jsou varianty s -nu- chápány jako příznakové a stylově nižší (hovorové), srov. podle SSČ couvl / hovor. couvnul, křikl / hovor. křiknul, mrzl /    hovor. mrznul, polkl / hovor. polknul, škrtl / hovor. škrtnul.

U sloves citoslovečného původu jsou tvary s příponou -nu- rovnocenné s tvary původními (tedy bez stylového rozlišení), srov. bouchl/bouchnul, cinkl/cinknul, dupl/dupnul, klapl/klapnul, klepl/klepnul, plácl/plácnul, práskl/prásknul, rafl/rafnul.

Jen podoba s -nu- se vyskytuje z výslovnostních důvodů v jednotném čísle muž. rodu u sloves s neslabičným základem sch-nout, tk-nout se, srov. schnul, tknul se (ale schla, schlo, schli atd.). U předponových sloves jsou dublety obvyklé, srov. uschl/uschnul, vyschl/vyschnul, vytkl/vytknul.

Tvary s -nu- se preferují (z výslovnostních důvodů) též u sloves, která mají ve slovním základu slabikotvorné r, l, srov. blbnul/blbl, smlsnul/smlsl, zhltl/zhltnul, zvrtnul/zvrtl, též vrhnul/vrhl ve významu ‚zvracel‘, jinak jen vrhl.

3 Příčestí trpné

Většina sloves má dnes v příčestí trpném novotvary analogické s typem „minout“; jsou tvořeny (po kmenotvorné příponě -nu-) příponou -t (bodnut, zamítnut, odříznut atd.), kdežto tvary původní (s kmenem zakončeným souhláskou) jsou tvořeny příponou -en (tažen, zavržen).

Před příponou -en se podoba základu mění: a) dochází k alternaci -á-/-a-, -é-/-e- (vytáhnout → vytažen, obléknout → oblečen / lze i obléknut), b) je-li základ zakončen na souhlásky -h, -ch, -k nebo na skupinu -sk, nastupují za ně souhlásky ž, š, č, šť (např. napřáh-nout → napřažen, vyřk-nout → vyřčen / lze i vyřknut, tisk-nout → tištěn / lze i tisknut).

Některá slovesa mají obě podoby příčestí trpného; rozdílnosti obou variant bývá často využito k významovému rozlišení, např. tištěn (o knize), ale tisknut (o rukou), obsažen (v čem), ale obsáhnut (zrakem), vyvržen (ze společnosti), ale vyvrhnut (vykuchán nebo vydáven).

Příčestí trpné se zpravidla netvoří od sloves počínavých a od řady sloves okamžitých, zejména citoslovečných, expresivních a hovorových bezpředmětových (např. blednout, blýsknout, chřadnout, kouknout, frnknout).

3.1 Příčestí trpné na -en

Původní tvar příčestí trpného s příponou -en si zachovala zvláště slovesa se základem na souhlásky -h, -ch, -k a dále několik sloves zakončených jinak (viz níže).

3.1.1 Příklady sloves se základem končícím na -h, -ch, -k

a) slovesa se základem na -h (které se mění v ):
-přáhnout, stihnout, střihnout, táhnout, -trhnout (jen předponová, od slovesa trhnout → trhnut), vrhnout (jiné je vrhnout ‚dávit‘), zdvihnout spolu se všemi jejich předponovými odvozeninami (tedy např. napřažen, zastižen, ustřižen, zatažen, roztržen, svržen, zdvižen, pozdvižen), dále u předponových sloves oblehnout, dosáhnout, přesáhnout, zasáhnout (tedy obležen, dosažen, přesažen, zasažen);

b) slovesa se základem na -k, -sk, -ch (které se mění na -č, -šť,):

ba) především předponové odvozeniny od slovesa vléknout, jako dovléknout, obléknout, svléknout, navléknout aj. (za podpory souběžných sloves 1. třídy vléct/vléci, dovléct/dovléci, obléct/obléci atd., poněvadž ta tvoří tvar příčestí trpného stejně), tj. vlečen, dovlečen, oblečen, svlečen, navlečen vedle možných tvarů dovléknut, obléknut, svléknut, navléknut;

bb) slovesa na -mknout, -ř(e)knout, (-)tisknout, -dchnout; u těch se původní tvar na -en s průvodní alternací uplatňuje jako dubletní, přičemž jednotlivé varianty bývají často spjaty s určitým významem (cítil se dotčen x jídlo bylo nedotknuto/nedotčeno, ale jen netknuto; cíl byl vytčen x chyba byla vytknuta; viník byl zatčen x kolík byl zatknut; kniha byla vytištěna x ruka byla stisknuta), několik sloves má však variantní pár tvarů bez této diferenciace, popř. jen tvar s -nu- (odemčen/odemknut, zamčen/zamknut, ale jen obemknut, přimknut, semknut, vymknut; prořečen/prořeknut, nařčen/nařknut, přiřčen/přiřknut, vyřčen/vyřknut, ale jen uřknut).

3.1.2 Příklady sloves se základem končícím jinak než na -h, -ch, -k

Do této skupiny patří slovesa naleznout, vynaleznout, ukradnout, s nimiž splynula (až na tvar infinitivu) slovesa 1. třídy, tj. nalézt, vynalézt, ukrást, která tvořila příčestí trpné shodně (tedy nalezen, vynalezen, ukraden);
dále slovesa dopadnout, napadnout, přepadnout (tedy dopaden, napaden, přepaden), spadnout (jen v ustáleném spojení má spadeno na někoho).

4 Podstatné jméno slovesné

U podstatných jmen slovesných se projevuje výrazná tendence ke tvaru s příponou -nu-. S touto příponou se tvoří podstatná jména slovesná od sloves, která zpravidla nemají příčestí trpné (např. blednutí, blýsknutí, chřadnutí, křupnutí, procitnutí, sednutí, sládnutí, stárnutí, uváznutí, užasnutí).

Také k některým slovesům, která si dosud zachovala původní tvar příčestí trpného na -en (ať už sám, nebo jako tvarovou variantu, srov. 3.1.1), pronikly novotvary s -nu- větší měrou než v příčestí trpném (někde s významovým rozlišením): např. zasáhnutí/zasažení, podtržení (slova) / podtrhnutí (židle); jen přeřeknutí, nařčení/nařknutí, přiřčení/přiřknutí, vyřčení/vyřknutí, jen uřknutí; oblečení ‚oděv‘ / obléknutí, převlečení ‚přestrojení‘ / převléknutí; napadení/napadnutí, přepadení/přepadnutí, dopadení ‚přistižení‘ / dopadnutí ‚padnutí‘, ale jen spadnutí, vypadnutí, rozpadnutí, odpadnutí.

Tvar podstatného jména slovesného s příponou -en- se dosud drží u podob nalezení, vynalezení, ukradení (k tomu srov. 3.1.2).