Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovesa vzoru „tisknout“ (příčestí činné a trpné)

Obecné poučení

Ke vzoru „tisknout“ patří slovesa 2. třídy, která mají před -nout souhlásku (např. táh-nout, sed-nout). Právě rozdíl mezi podobou kmene infinitivního (tisk-nou-t) s kmenotvornou příponou -nou- a tvarem kmene minulého (tisk-l) bez kmenotvorné přípony vede ke sbližování s typem „minout“ (příč. min. minul) a ke vzniku dublet s kmenotvornou příponou -nu- (např. klepl/klepnul, dupl/dupnul). Toto sbližování však neprobíhá u všech sloves typu „tisknout“ a u všech slovesných tvarů stejně.

Ke vzoru „tisknout“ nepatří slovesa se slovním základem zakončeným na slabikotvorné r, l a dále se základem redukovaným na jedinou kořenovou souhlásku, např. hrnout, trnout; hnout, lnout, mnout, i předponové odvozeniny všech těchto sloves. Tato slovesa se řadí ke vzoru „minout“.

Příklady sloves, která jsou řazena ke vzoru „tisknout“

Vzor „tisknout“ reprezentuje poměrně velký počet sloves. K tomuto vzoru jsou řazena zejména slovesa dokonavá s okamžitým významem (viz bod 1.1.1), slovesa počínavá (viz bod 1.1.2) a dále i slovesa jiného významu (viz bod 1.1.3).

Slovesa dokonavá s okamžitým významem

Slovesa dokonavá s okamžitým významem představují vidové protějšky k nedokonavým slovesům na -at (popř. na -ovat), např. bodatbodnout, podobně couvnout, stoupnout, šlápnout, lehnout, kleknout, mihnout se, sednout, odhadnout, vydechnout; mnohá mají citoslovečný základ, např. bouchnout, cinknout, cvrnknout, dupnout, chňapnout, klepnout, mrknout, plácnout; ve slovnících často bývají označena jako hovorová, např. čutnout, kouknout, risknout, stopnout, šťouchnout, nebo expresivní, např. blebtnout, frnknout, hrknout, špitnout.

Slovesa počínavá

Slovesa počínavá jsou taková slovesa, která vyjadřují změnu stavu/vlastnosti (většinou bývají utvořena od přídavných jmen), např. bledý → blednout, podobně bohatnout, hořknout, houstnout, hubnout, chladnout, rudnout, řídnout, stárnout, vlhnout; některá počínavá slovesa mají slovotvornou motivaci již poněkud zastřenou, např. moknout, schnout, stydnout, chřadnout, jihnout, vadnout, žasnout.

Slovesa jiného významu

Do této skupiny patří např. drhnout, lesknout se, mrznout, prahnout, táhnout, tíhnout, vládnout.

Příčestí činné

Tvar příčestí činného končí u sloves vzoru „tisknout“ na souhláskovou skupinu (srov. tiskl, vládl, bohatl). Vedle této podoby se u mnohých sloves zejména v j. č. muž. rodu objevuje i ve spisovném jazyce podoba s -nu- (srov. vyhoupl/vyhoupnul); ta se totiž snadněji vyslovuje. Tvary j. č. rodu ženského a středního a tvary mn. č. (ve kterých po -l následuje samohláska) bývají zpravidla ve spisovném jazyce bez přípony -nu- (srov. vyhoupla, vyhouplo, vyhoupli/y/a).

Často jsou varianty s -nu- chápány jako příznakové a stylově nižší (hovorové), srov. podle SSČ couvl – hovor. couvnul, křikl – hovor. křiknul, mrzl – hovor. mrznul, polkl – hovor. polknul, škrtl – hovor. škrtnul.

U sloves citoslovečného původu jsou tvary s příponou -nu- rovnocenné s tvary původními (tedy bez stylového rozlišení), srov. bouchl/bouchnul, cinkl/cinknul, dupl/dupnul, klapl/klapnul, klepl/klepnul, plácl/plácnul, práskl/prásknul, rafl/rafnul.

Jen podoba s -nu- se vyskytuje z výslovnostních důvodů v jednotném čísle muž. rodu u sloves s neslabičným základem sch-nout, tk-nout se, srov. schnul, tknul se (ale schla, schlo, schli atd.). U předponových sloves jsou obvyklé dublety, srov. uschl/uschnul, vyschl/vyschnul, vytkl/vytknul.

Tvary s -nu- se preferují (z výslovnostních důvodů) též u sloves, která mají ve slovním základu slabikotvorné r, l, srov. blbnul/blbl, smlsnul/smlsl, zhltnul/zhltl, zvrtnul/zvrtl, též vrhnul/vrhl ve významu ‚zvracel‘, jinak jen vrhl.

Příčestí trpné

Většina sloves má dnes v příčestí trpném novotvary analogické s typem „minout“; jsou tvořeny (po kmenotvorné příponě -nu-) příponou -t (bodnut, zamítnut, odříznut atd.), kdežto tvary původní (s kmenem zakončeným souhláskou) jsou tvořeny příponou -en (tažen, zavržen).

Před příponou -en se podoba základu mění: a) dochází k alternaci -á- > -a-, -é- > -e- (vytáhnoutvytažen, obléknoutoblečen, lze i obléknut), b) je-li základ zakončen na souhlásky -h, -ch, -k nebo na skupinu -sk, střídají je souhlásky ž, š, č, šť (např. napřáh-noutnapřažen, nadch-noutnadšen, vyřk-noutvyřčen, lze i vyřknut, tisk-nouttištěn, lze i tisknut).

Některá slovesa mají obě podoby příčestí trpného; rozdílnosti obou variant bývá často využito k významovému rozlišení, např. tištěn (o knize), ale tisknut (o rukou), obsažen (v čem), ale obsáhnut (zrakem), vyvržen (ze společnosti), ale vyvrhnut (vykuchán nebo vydáven).

Příčestí trpné se zpravidla netvoří od sloves počínavých a od řady sloves okamžitých, zejména citoslovečných, expresivních a hovorových bezpředmětových (např. blednout, blýsknout, chřadnout, kouknout, frnknout).

Příčestí trpné na -en

Původní tvar příčestí trpného s příponou -en si zachovala zvláště slovesa se základem na souhlásky -h, -k a dále několik sloves zakončených jinak (viz níže).

Příklady sloves se základem končícím na -h, -k

1. Slovesa se základem na -h

U sloves se základem zakončeným na -h dochází v příčestí trpném ke změně h > ž. Do této skupiny patří např. přáhnout, stihnout, střihnout, táhnout, trhnout, vrhnout (jiné je vrhnout ‚zvracet‘), zdvihnout a všechny jejich předponové odvozeniny, příčestí trpné je pak např. napřažen, zastižen, ustřižen, zatažen, roztržen, svržen, zdvižen, pozdvižen. Dále sem patří předponová slovesa oblehnout, dosáhnout, přesáhnout, zasáhnout s příčestím trpným obležen, dosažen, přesažen, zasažen.

2. Slovesa se základem na -k

U sloves se základem zakončeným na -k dochází v příčestí trpném ke změně k > čsk > šť. Jsou to:

  1. především předponové odvozeniny od slovesa vléknout, jako obléknout, svléknout, navléknout aj. (za podpory souběžných sloves 1. třídy vléct/vléci, obléct/obléci atd., poněvadž ta tvoří tvar příčestí trpného stejně), tj. vlečen, oblečen, svlečen, navlečen vedle možných tvarů obléknut, svléknut, navléknut;
  2. slovesa -mknout, (e)knout, -tisknout, -tknout; u těch se původní tvar na -en s průvodní alternací uplatňuje jako dubletní, přičemž jednotlivé varianty bývají často spjaty s určitým významem (cítil se dotčen × jídlo bylo nedotknuto/nedotčeno, ale jen netknuto; cíl byl vytčen × chyba byla vytknuta; viník byl zatčen × kolík byl zatknut; kniha byla vytištěna × ruka byla stisknuta), několik sloves má však variantní pár tvarů bez této diferenciace, popř. jen tvar s -nu- (odemčen/odemknut, zamčen/zamknut, ale jen obemknut, přimknut, semknut, vymknut; nařčen/nařknut, přiřčen/přiřknut, vyřčen/vyřknut, ale jen uřknut).

Příklady sloves se základem končícím jinak než na -h, -k

Do této skupiny patří slovesa ukradnout, naleznout, vynaleznout (poslední dvě dnes téměř neužívána), s nimiž splynula (až na tvar infinitivu) slovesa 1. třídy, tj. ukrást, nalézt, vynalézt, která tvořila příčestí trpné shodně (tedy ukraden, nalezen, vynalezen); dále slovesa dopadnout, napadnout, přepadnout (tedy dopaden, napaden, přepaden), spadnout (jen v ustáleném spojení má spadeno na někoho).

Podstatná jména slovesná

U podstatných jmen slovesných se projevuje výrazná tendence k užívání tvarů s příponou -nu-. Touto příponou se tvoří podstatná jména slovesná od sloves, která zpravidla nemají příčestí trpné (např. blednutí, blýsknutí, chřadnutí, křupnutí, procitnutí, sednutí, sládnutí, stárnutí, uváznutí, užasnutí).

Také k některým slovesům, která si dosud zachovala původní tvar příčestí trpného na -en (ať už sám, nebo jako tvarovou variantu, srov. bod 3.1.1), pronikly novotvary s -nu- větší měrou než v příčestí trpném (někde s významovým rozlišením), např. zasáhnutí/zasažení; podtržení (slova) × podtrhnutí (židle); nařčení/nařknutí, přiřčení/přiřknutí, vyřčení/vyřknutí, jen přeřeknutíuřknutí; oblečení ‚oděv‘ × obléknutí, převlečení ‚přestrojení‘ × převléknutí; napadení/napadnutí, přepadení/přepadnutí, dopadení ‚přistižení‘ × dopadnutí ‚padnutí‘, ale jen spadnutí, vypadnutí, rozpadnutí, odpadnutí.

Tvar podstatného jména slovesného s příponou -en- se dosud drží u podob nalezení, vynalezení, ukradení (k tomu srov. bod 3.1.2).