Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Konkurence jmenných a složených tvarů přídavných jmen; konkurence přídavných jmen a příčestí trpného

1 Krátké tvary přídavných jmen

a) Krátké tvary přídavných jmen, která nejsou odvozena od sloves, jsou dnes již omezené slovotvorně i tvarově a jejich užívání je knižní.

Přídavných jmen jako churav, jist, nemocen, ochoten, schopen, šťasten, věren, zvědav, zdráv a dalších se užívá jen ve větách s lidským subjektem, a to většinou jen v prvním pádě; někdy se jimi vyjadřuje spíše stav přechodný, srov. Náš dědeček je už zdráv vs. Náš dědeček je zdravý jako rybička = vlastnost stálá.

b) Knižní jsou i tvary středního rodu možno, nutno, patrno, platno aj., které se adverbializují a jako knižní varianty se drží v přísudcích s hodnotícím a modálním významem: Odtud bylo možné/možno vidět Říp. – Je nutné/nutno koupit si jízdenku předem. – Na první pohled nebylo nic patrné/patrno. Je marné/marno o tom mluvit.

c) Dlouhé tvary jsou ve všech případech plně spisovné: Náš dědeček je už zdráv/zdravý. Je nutno/nutné se přihlásit včas. Je možno/možné poslat vzkaz e-mailem. Je patrno/patrné, že se Petr spletl.

d) Krátkých tvarů adjektiva zdráv se běžně užívá v pozdravu Buď(te) zdráv(i); srov. též zdvořilostní formuli Zdrávi došli a začátek modlitby Zdrávas(,) Maria.

e) Rád je přídavné jméno. Má však pouze krátké tvary: Rád(i) vás vidím(e).

2 Konkurence konstrukcí typu jsem dojatý versus jsem dojat

Přídavná jména jako dojatý, nesený, upravený, …, která jsou odvozena z příčestí trpného, tedy z tvarů dojat, nesen, upraven, …, jim v dnešní češtině konkurují. Konstrukce typu jsem dojatý (= sponové sloveso být + přídavné jméno) se výrazně prosazují na úkor konstrukcí s tvary příčestí trpného (jsem dojat = opisné pasivum). Významové rozdíly mezi oběma se však postupně stírají. Níže popsané způsoby jejich užívání mají charakter preferencí platných pro kultivovanou varietu češtiny, nikoli charakter striktních pravidel. Pro volbu konstrukce je nejdůležitějším činitelem to, zda chceme vyjádřit děj (a), jeho výsledek (b), popř. vlastnost (c).

a) Chceme-li vyjádřit děj, dáváme zpravidla přednost opisnému pasivu, a to zejména v projevech psaných: Objednávky byly/jsou/budou vyřizovány postupně. Sazenice byly/jsou přesazovány a pravidelně přihnojovány.
Hovorověji: vyřizované, přesazované, přihnojované.

b) Chceme-li vyjádřit výsledný stav (tj. stav jako výsledek předcházejícího děje), dáváme rovněž přednost opisnému pasivu, zejména v psaných projevech: Byt byl/je zapečetěn. Jsem objednán na osmou hodinu k lékaři. Všechny programy byly/jsou aktivovány.
Hovorověji: zapečetěný, objednaný, aktivované.

c) Chceme-li vyjádřit stav chápaný jako vlastnost podmětu, užijeme jmenné konstrukce se sponou. Je významový rozdíl mezi následujícími dvojicemi vět:

Byt byl/je zapečetěn = předtím byl přístupný
versus
Byt je zapečetěný = nelze do něj vstoupit, někdo ho zapečetil

U soudu byli rozvedeni manželé = soud je rozvedl
versus
U soudu byli rozvedení manželé = neuvádí se důvod, proč tam byli

Včera byla místnost uzavřena = v předešlých dnech byla otevřená
versus
Včera byla místnost uzavřená = včera místnost nikdo neotvíral

Včera byla jednání uzavřena = včera jednání skončila
versus
Včera byla jednání uzavřená = včera se konala neveřejná jednání

Ve vrátnici byla nalezena průkazka a klíče = ve vrátnici se našla průkazka a klíče
versus
Ve vrátnici byla nalezená průkazka a klíče = neříká se, kde byly nalezeny; někdo je odevzdal do vrátnice.

Přesto, že krátké (příčesťové) formy ustupují z užívání, a to i ze spisovného úzu, bylo by škoda, abychom se zcela vzdávali rozdílů mezi formami opisného pasiva a adjektivními tvary po sponě být, protože jsou schopny, byť v různé míře, vyjádřit rozdílné významy. Příklady uvedené výše to zřetelně dosvědčují.