Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-u, -ú]

Při skloňování osobních jmen se primárně řídíme jejich výslovností. Podle zakončení, které má jméno ve vyslovované podobě, je přiřazujeme k příslušnému skloňovacímu typu. Tento postup je důležitý zejména u jmen cizího původu, jejichž grafická a zvuková (fonická) podoba se může výrazně lišit. Je proto třeba, aby grafická podoba co možná nejvíce kopírovala podobu jména ve výslovnosti a nedocházelo k tomu, že bude jméno přiřazeno na základě rozdílu v grafické a vyslovované podobě ke dvěma různým skloňovacím typům. Někdy se však rozdílu vyhnout nelze a pak je třeba odlišnou grafickou a vyslovovanou podobu akceptovat.

Pro vyslovovanou podobu se ve výkladu užívá termín hláska (souhláska, samohláska), pro podobu psanou termín písmeno (souhláskové/samohláskové písmeno, tvrdé/měkké/obojetné písmeno). V zájmu srozumitelnosti a přehlednosti textu je občas užit jen jeden z termínů i tam, kde se jedná o popis obou forem – psané i vyslovované.

Uvedená pravidla se týkají všech typů osobních jmen: křestních jmen i příjmení, případně přezdívek a přízvisek apod.

1 Jména zakončená ve výslovnosti i v písmu na -u

(Dočekau, Mobutu, Landau, Hrejsemnou, Ceauşescu, Moiceanu, Papandreu, Pithou, Chou)

Pokud jsou jména tohoto typu zakončena na [u], skloňujeme je podle vzoru „pán“ a koncovky přidáváme za celé jméno (Dočekau, Mobutu, Višnu, Landau, Pithou [pitu], Pompidou [pompidu] – 2. p. Dočekaua, Mobutua, Višnua, Landaua, Pithoua, Pompidou). Zvláštním případem jsou (a) domácí jména zakončená na -ou, ke kterým se pádové koncovky připojují po odtržení -ou, která však mohou zůstat i nesklonná – záleží na rodinné tradici nositele jména (Hrejsemnou, Petrou – 2., 4. p. HrejsemnouHrejsemna, 3., 6. p. HrejsemnouHrejsemnovi, 7. p. HrejsemnouHrejsemnem). Výjimkou jsou dále jména (b) rumunská (Ceauşescu [čaušesku], Moiceanu) a (c) novořecká či albánská, ve kterých koncovému -u předchází samohláska (Papandreu, Alexiu, Myftiu) – u typů (b) a (c) koncové -u v nepřímých pádech rovněž vypouštíme: 2. p. Ceauşesca i Ceauşeska [čaušeska], Moiceana, Papandrea, Alexia, Myftia). V případě, že nelze z podoby jména rozpoznat, zda spadá do uvedené skupiny rumunských, novořeckých a albánských jmen, lze je skloňovat mechanickým připojováním koncovek vzoru „pán“ k celému jménu (Spiru, Draganu, Buzuku – 2. p. Spirua, Drakanua, Buzukua). Je třeba dodat, že u jmen zakončených na -cu, se v nepřímých pádech může měnit písmeno c na k (2. p. Ceauşeska) nebo je možné ponechat písmeno c ve všech pádech (2. p. Ceauşesca), podobně např. jména typu Chirac, Franco, Casablanca apod.,což usnadňuje identifikaci základní podoby jména v 1. p., a proto se tento způsob v současnosti výrazně prosazuje.

U orientálních jmen se připojují koncovky vzoru „pán“ až za celé jméno (japonské jméno Čikamucu, čínské jméno Chou  – 2. p. Čikamucua, Choua). Mají-li tato jména více částí, skloňujeme až poslední část jména nebo první a zároveň poslední (čínské jméno Tu Fu, vietnamské jméno Nguyen-Du – 2. p. Tu Fua, Nguyen-Dua) – podrobněji viz kapitola Osobní jména víceslovná.

2 Jména zakončená ve výslovnosti na [u] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen

(Jaloux, Joe, Marlow, Poe, CasteloAmado)

Jsou-li jména zakončena v písmu jinak než ve výslovnosti, připojují se pádové koncovky za celé jméno. U jmen zakončených v grafice na souhláskové písmeno se souhláska v nepřímých pádech ve výslovnosti vypouští (Joe [džou], Marlow [márlou], Poe [pou], Crusoe [krusou/krusó]) – 2. p. Joea [džoua], Marlowa [márloua], Poea [poua], Crusoea [krusoua/krusóa]) – 5. p. Joe [džou], Marlowe [márlou] i [márloue], Poe [pou], Crusoe [krusou/krusó]). Výjimkou z tohoto typu jsou portugalská jména zakončená v písmu na -o, u kterých se koncové -o v nepřímých pádech vypouští (Castelo [kaštelu], Amado [amadu] – 2. p. Castela [kaštela], Amada [amada]). Specifickým případem jsou i jména francouzská typu Jaloux [žalu]. U těch lze vycházet jak z podoby psané, tak vyslovované, proto mluvnice v nepřímých pádech připouštějí dva tvary, respektive dvě výslovnosti jednoho tvaru: 2., 4. p. Jalouxa [žalua] i Jalouxe [žaluze] – 3., 6. p.Jalouxovi [žaluovi/žaluzovi] – 5. p. Jalouxi [žaluzi/žalu] – 7.  Jalouxem [žaluem/žaluzem]. 5. p. je jedním z příkladů situace, ve které nelze dodržet korespondenci skloňovacích paradigmat (pádových tvarů) v psané a vyslovované formě, proto je zde nutné přijmout, že se psaná a vyslovovaná podoba bude lišit.

3 Jména zakončená ve výslovnosti na [ú] a v písmu na -ú, -ů

(Janů, Kubů, Přinesdomů, Nehrú, Šunsú)

Z domácích jmen spadají mezi jména zakončená ve výslovnosti na [ú] a v písmu na či pouze příjmení s formou přivlastňovacího adjektiva, která zůstávají nesklonná (Janů, Kubů), a dále ojedinělé případy jmen zakončených na -ů, vzniklých z ustrnulých větných celků (Přinesdomů), k těm se pádové koncovky vzoru „pán“ připojují po odtržení -ů, mohou však zůstat i nesklonná – záleží na rodinné tradici nositele jména (2., 4. p. PřinesdomůPřinesdoma, 3., 6. p. PřinesdomůPřinesdomovi, 7. p. PřinesdomůPřinesdomem). Cizí jména skloňujeme podle vzoru „pán“ (Nehrú, japonské jméno Šunsú – 2. p. Nehrúa, Šunsúa).

4 Jména zakončená ve výslovnosti na [ú] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen

(Boo, Hugh, Sue, Grew, Roux, Coelho, Bjørneboe)

Stejně jako v odstavci 2, jsou-li jména zakončena v písmu jinak než ve výslovnosti, připojují se pádové koncovky za celé jméno. U jmen zakončených v grafice na souhláskové písmeno se toto písmeno v nepřímých pádech ve výslovnosti vypouští (Boo [bú], Hugh [hjú], Sue [sjú], Grew [grjú], Roux [rú], Coelho [koeljú], Bjørneboe [bjernbú] – 2. p. Booa [búa], Hugha [hjúa], Suea [sjúa], Grewa [grjúa], Rouxa [rúa], Coelhoa [koeljúa], Bjørneboea [bjernbúa]). U jmen zakončených na -oo (Boo) se zpravidla ve 3. a 6. p. před koncovkou -ovi jedno o v písmu vypouští, aby se neopakovalo třikrát za sebou (3., 6. p. Boovi [búovi]).

Jména nezvykle zakončená mohou ve spojení s dalším jménem zůstat nesklonná, např. dobrodružství Robinsona Crusoe (více viz kapitola Osobní jména víceslovná).