Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování ženských jmen vzoru „růže“ – 2. p. mn. č.

U měkkého vzoru „růže“ se vedle základní skupiny podstatných jmen, která mají ve 2. p. mn. č. koncovku (růží, cibulí, fází), vyčleňují dvě skupiny, které mají buď nulovou koncovku (ulic, slepic), nebo dubletní tvary (bohyňbohyní, žákyňžákyní).

Nulová koncovka (typ ulice – ulic)

Nulovou koncovku mají:

  1. domácí jména na -ice, např. bažantnice (bažantnic), borovice, bukvice, čepice, dělnice, dlaždice, holubice, chmelnice, jepice, jitrnice, krabice, křtitelnice, kvasnice, lavice, ložnice, malvice, mladice, náušnice, nohavice, oranice, pijavice, popelnice, radnice, silnice, slepice, slivovice, štvanice, tržnice, vánice, vrátnice, zimnice, železnice,
  2. dále pak podstatná jména košile – košil, chvíle – chvil, míle – mil, lžíce – lžic, plíce – plic.

Pozn.: Před nulovou koncovkou dochází ve 2. p. mn. č. ke krácení -í-: chvil, mil, lžic, plic.

Dubletní tvary (typ žákyně – žákyňžákyní)

Dubletní tvary (nulovou koncovku nebo ) má ve 2. p. mn. č. pouze poměrně malá skupina jmen. Patří do ní:

  1. domácí jména s příponou -(k)yně; většinou jde o přechýlené podoby, např. bohyně (bohyňbohyní), důchodkyně, hospodyně, jezdkyně, kolegyně, ministryně, obryně, oslavenkyně, předsedkyně, přítelkyně, sokyně, soudkyně, spolujezdkyně, umělkyně, velvyslankyně, vévodkyně, vězeňkyně, zrádkyně, žákyně, z nepřechýlených jmen je to např. bachyně, hlohyně, jeskyně, mochyně, svatyně,
  2. přejatá jména na -ice, např. ambice (ambicambicí), cyrilice, definice, demolice, dispozice, edice, erudice, expedice, intuice, investice, justice, koalice, kondice, milice, opozice, petice, pozice, prohibice, reedice, repetice, tradice. Některá jména zpravidla množné číslo netvoří, např. erudice, justice,
  3. podstatné jméno svíce; to má podle PČP vedle tvarů svící, svic i tvar svěc.