Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.

Obecné poučení

V 1. p. mn. č. existuje u muž. živ. podstatných jmen (skloňovaných podle vzorů „pán“, „muž“, „předseda“, „soudce“) více možností zakončení. Vedle nedubletních koncovek -i, , -o se v různé míře uplatňují dublety -i/-ové, -i/-é, ojediněle /-o (např. konšelé/konšelové). Výběr ovlivňuje více faktorů.

Při volbě vhodné koncovky rozhoduje zejména:

  • význam slova, tj. zda se jedná o jméno zvířecí (ta upřednostňují zakončení -i, viz bod 2.1.1), či osobní (obecné nebo vlastní  u vlastních jmen převažuje -o, viz bod 2.2),
  • slovotvorná přípona (např. pro jména s příponou -tel je charakteristické zakončení , viz bod 2.3.1),
  • délka slova (např. jednoslabičná slova jako syn, Dán mají nejčastěji zakončení -o, viz bod 2.2),
  • zřetel ke stylu (např. podoby svatebčani, Slovani se hodnotí jako hovorové, viz bod 2.3.1),
  • rozdíly regionální: v Čechách je běžnější zakončení -o, na Moravě -i.

Distribuce koncovek

Koncovka -i

Koncovka -i se vyskytuje nejčastěji, a to jako podoba jediná nebo ve dvojici s koncovkou -o (páni/pánové) či (sousedi/sousedé). Koncovku -i provázejí pravidelné změny předcházející koncové souhlásky tvarotvorného základu, např. k > c (rakraci), h > z (pstruhpstruzi), ch > š (hochhoši) apod.

Koncovka -i je typická:

  • pro názvy zvířat (např. psi, sloni, vlci, podrobněji viz bod 2.1.1),
  • pro odvozená jména osob domácího i cizího původu, u kterých je personálnost (osobovost) vyjádřena už slovotvornou příponou; jsou to jména (vzor „pán“ nebo „muž“), která končí na souhlásky alternující, případně na souhlásky, jež jsou výsledky alternací (tj. k > c, h > z, ch > š, d > ď, t > ť, n > ň, r > ř), např. dělníkdělníci, NěmecNěmci, hlídačhlídači, FrancouzFrancouzi, lenochlenoši, tovaryštovaryši, kamarádkamarádi, studentstudenti, blázenblázni, organizátororganizátoři, bruslařbruslaři (další příklady viz bod 2.1.2, bod 2.1.3, bod 2.1.4, bod 2.1.5),
  • pro jména na -man (vzor „pán“), např. barmanbarmani, ombudsmanombudsmani (další příklady viz bod 2.1.6),
  • pro jména na -ce (vzor „soudce“), např. dárcedárci, obránceobránci, průvodceprůvodci, příjemcepříjemci, soudcesoudci, strážcestrážci.

Pokud se u některého z výše uvedených podstatných jmen vyskytne i zakončení -o, je tato podoba pociťována spíše jako knižní (např. Francouzové, tovaryšové, dárcové, strážcové).

Názvy zvířat

U názvů zvířat převažuje koncovka -i (klokani, lvi, medvědi, psi, sloni, vlci).

U jmen zakončených na -ek (-k) je možné vedle -i též -o (jakjaci/jakové, krtekkrtci/krtkové, křečekkřečci/křečkové, leleklelci/lelkové, racekracci/rackové). Koncovka -o se zvolí tehdy, když se jedná o méně běžný název zvířete a změna souhlásky před zakončením by oddálila tvar 1. p. mn. č. od podoby základu, tedy ztěžovala by porozumění.

Dále může koncovka -i vadit tam, kde před ní předchází jedna, nebo dokonce dvě slabiky obsahující rovněž -i nebo -y, proto se dává přednost zakončení -o (např. ibisibisi/ibisové, rysrysi/rysové, svišťsvišti/svišťové).

Jen koncovku -o mají některé názvy zvířat, např. kurkurové, mulmulové, mustangmustangové, skunkskunkové, smrtihlavsmrtihlavové.

Jména s příponami zakončenými na

Jména zakončená na náleží ke vzoru „muž“ a v 1. p. mn. č. mají koncovku -i, např. bankéřbankéři, boháčboháči, bruslařbruslaři, cestářcestáři, havířhavíři, hráčhráči, kacířkacíři, kancléřkancléři, knihařknihaři, řidičřidiči, sazečsazeči, spáčspáči.

Jména zakončená na -(e)c

Jména zakončená na -(e)c patří ke vzoru „muž“ a v 1. p. mn. č. mají zakončení -i, např. cizineccizinci, domorodecdomorodci, GruzínecGruzínci, chodecchodci, jezdecjezdci, KorejecKorejci, LitevecLitevci, neandertálecneandertálci, NěmecNěmci, PortugalecPortugalci, sobecsobci, vědecvědci, zeměděleczemědělci.

Jména zakončená na k, k

Jména zakončená na k, k se skloňují podle vzoru „pán“ a v 1. p. mn. č. mají zakončení -i:

k, např. dělníkdělníci, hudebníkhudebníci, klučíkklučíci, knihovníkknihovníci, mladíkmladíci, následovníknásledovníci, pohraničníkpohraničníci, protivníkprotivníci, příslušníkpříslušníci, zámečníkzámečníci,

k, např. měšťákměšťáci, sprosťáksprosťáci, tramvajáktramvajáci, tuláktuláci.

Přejatá jména zakončená na -ant, -ent, -et, -ot, -or, -(át)or, r, r, n, n/-ýn, -on

Přejatá jména na -ant, -ent, -et, -ot, -or, -(át)or, r, r, n, n/-ýn, -on náleží ke vzoru „pán“ a v 1. p. mn. č. mají zpravidla koncovku -i:

-ant, např. aspirantaspiranti, defraudantdefraudanti, furiantfurianti, maturantmaturanti,

-ent, např. agentagenti, asistentasistenti, pacientpacienti, prezidentprezidenti, studentstudenti,

-et, např. analfabetanalfabeti, atletatleti, brunetbruneti,

-ot, např. kamelotkameloti, pierotpieroti,

-or, např. agresoragresoři, instruktorinstruktoři,

-(át)or, např. agitátoragitátoři, animátoranimátoři, mechanizátormechanizátoři,

r, např. hoteliérhoteliéři, kombajnérkombajnéři, montérmontéři,

r, např. bukanýrbukanýři, inženýrinženýři,

n, např. kapitánkapitáni, partyzánpartyzáni,

n/n, např. albínalbíni, manekýnmanekýni,

-on, např. baronbaroni, epigonepigoni, seladonseladoni.

Přejatá jména zakončená na -man

Jména zakončená na -man patří ke vzoru „pán“ a v 1. p. mn. č. mají koncovku -i, např. barmanbarmani, gentlemangentlemani, jazzmanjazzmani, kameramankameramani, narkomannarkomani, ombudsmanombudsmani, pivotmanpivotmani, rekordmanrekordmani, showmanshowmani, supermansupermani, toxikomantoxikomani.

Jen u některých se můžeme v úzu setkat také s variantním zakončením , např. *narkomané, *toxikomané, které sem proniká jednak od jiných typů přejatých podstatných jmen, a to např. od typu diplomat, favorit (srov. bod 2.5), jednak od podstatných jmen tvořených příponou -an, pro něž je zakončení  náležité (viz bod 2.3). Podoby *narkomané, *toxikomané atd. jsou projevem přehnané snahy o správnost, žádná normativní příručka (slovník ani mluvnice) neuvádí podobu na u těchto slov jako spisovnou variantu. V úzu se také u některých jmen objevuje variantní zakončení -o, např. supermanové, proti kterému nelze nic namítat.

Koncovka -o

Koncovka -o se projevuje jako výrazně osobní koncovka. Důvodem pro její užití bývá též snaha, aby se odstranilo použití jedné podoby pro víc pádů (např. podoba strýcové je vhodnější, protože podoba strýci je shodná s tvary 3., 5., 6. p. j. č. a s formou 7. p. mn. č.), někdy se uplatňují i důvody stylové (např. Rusi × Rusové; zatímco varianta s koncovkou -o bývá hodnocena jako stylově vyšší, podoba s -i mívá příznak hovorovosti, někdy i příznak negativního hodnocení).

Koncovka -o je typická:

  • pro vlastní jména, např. Baťové, Novákové, Petrové, Tomášové, Vláďové, viz bod 2.2.1,
  • pro jednoslabičná jména, např. Dánové, Irové, králové, zeťové, další příklady viz bod 2.2.2,
  • pro jména patřící ke vzoru „předseda“ (s výjimkou jmen zakončených na -ita, -ista, -asta), např. hrdinové, kolegové, mahárádžové, monarchové,
  • pro jména zakončená na -j a na -l (čarodějové, žokejové, loudalové, škudlilové), další příklady viz bod 2.2.3,
  • pro přejatá jména zakončená na -log, -urg a u složenin s druhou částí -graf, -fil, -fob, -nom, např. archeologové, chirurgové, fotografové, bibliofilové, germanofobové, agronomové, další příklady viz bod 2.2.4.

Vlastní jména

U vlastních jmen (tj. rodných jmen a příjmení) převažuje koncovka -o (např. Petrové, Tomášové, Vláďové, Novákové, bratři Čapkové).

Koncovka -i se užívá poměrně často u rodných jmen odvozených příponou k (PetříkPetříci, JiříkJiříci). U příjmení mají podoby se zakončením -i ráz hovorový, např. bratři Čapci, Mrštíci. Zní-li příjmení stejně jako jméno obecné, koncovka -i možná není, např. bratři Kovářové, Pekařové (viz Typ Novákovi, SkotničtíSkotnických, rodina Novákova).

Jednoslabičná jména

Jednoslabičná jména mají z rytmických důvodů koncovku -o, např. DánDánové, IrIrové, králkrálové, mágmágové, RusRusové, soksokové, synsynové, špehšpehové, zběhzběhové, zeťzeťové (ale ŽidŽidé, ČechČeši). Podoba s -i – pokud se vyskytuje – se hodnotí jako hovorová.

Jména zakončená na -j a na -l

Osobní jména zakončená na -j (vzor „muž“) a na -l (vzor „pán“; většinou se jedná o tvary shodné s tvary příčestí činného) mají koncovku -o:

-j, např. čarodějčarodějové, lokajlokajové, patricijpatricijové, plebejplebejové, šohajšohajové, žokejžokejové,

-l, např. apoštolapoštolové, břídilbřídilové, fňukalfňukalové, hýřilhýřilové, kutilkutilové, loudalloudalové, mazalmazalové, škrabalškrabalové, škudlilškudlilové, vyvrhelvyvrhelové, žvanilžvanilové.

Přejatá jména zakončená na -log, -urg, -graf, -fil, -fob, -nom

Osobní jména přejatá zakončená na -log, -urg a složeniny s druhou částí -graf, -fil, -fob, -nom (vzor „pán“) mají koncovku -o:

-log, např. archeologarcheologové, biologbiologové, geologgeologové, meteorologmeteorologové,

-urg, např. dramaturgdramaturgové, chirurgchirurgové,

-graf, např. fotograffotografové, geografgeografové, lexikograflexikografové,

-fil, např. bibliofilbibliofilové, germanofilgermanofilové,

-fob, např. rusofobrusofobové,

-nom, např. agronomagronomové, ekonomekonomové.

Koncovka

Koncovka je pozůstatkem staršího skloňování a mají ji podstatná jména utvořená příponami -tel (vzor „muž“), -an (vzor „pán“, nejčastěji tato jména označují obyvatele nebo příslušníky národů; jména na -man viz bod 2.1.6) a některá jiná jména s podobným zakončením (andělé, manželé, Španělé), dále pak jména patřící ke vzoru „předseda“ utvořená příponami -ita, -ista, -asta.

Jména zakončená na -an (obyvatelská), -tel, -ita, -ista, -asta

Jména zakončená na -an (vzor „pán“), -tel (vzor „muž“), -ita, -ista, -asta (vzor „předseda“) mají koncovku :

-an, např. BrňanBrňané, křesťankřesťané, měšťanměšťané, MoravanMoravané, občanobčané, ostrovanostrované, pohanpohané, PražanPražané, SlovanSlované, svatebčansvatebčané, venkovanvenkované,

-tel, např. buditelbuditelé, budovatelbudovatelé, čekatelčekatelé, činitelčinitelé, hostitelhostitelé, jmenovateljmenovatelé, pisatelpisatelé, ručitelručitelé, velitelvelitelé, živitelživitelé,

-ita, např. husitahusité, izraelitaizraelité, jezuitajezuité, kosmopolitakosmopolité, táboritatáborité,

-ista, např. fašistafašisté, filatelistafilatelisté, fotbalistafotbalisté, kapitalistakapitalisté, marxistamarxisté, šachistašachisté, teroristateroristé,

-asta, např. gymnastagymnasté, fantastafantasté.

Pozn.: Podoba s -i – pokud se vyskytuje – se hodnotí jako hovorová, např. Slovani, husiti, fašisti, fotbalisti, gymnasti.

Koncovky -i/-o

Koncovky -i/-o jako stylově neutrální jsou typické pro domácí jména na -ek (vzor „pán“) a pro přejatá jména na -ik (vzor „pán“), např. skřítekskřítci/skřítkové, sládeksládci/sládkové, svědeksvědci/svědkové; akademikakademici/akademikové, kritikkritici/kritikové, techniktechnici/technikové, teoretikteoretici/teoretikové (u těchto jmen mají dnes převahu podoby se zakončením -i). Kolísání -i/-o se týká též jmen na -ota, -eta (vzor „předseda“), podoba s -i má však příznak hovorovosti, např. despotadespotové/despoti, asketaasketové/asketi.

Koncovky /-i

Koncovky /-i se uplatňují u přejatých jmen končících na -at-it, např. akrobatakrobaté/akrobati, aristokrataristokraté/aristokrati, demokratdemokraté/demokrati, diplomatdiplomaté/diplomati, favoritfavorité/favoriti, hermafrodithermafrodité/hermafroditi (převažující jsou však dnes podoby se zakončením ).