Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Rod podstatných jmen

1 Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. jeden tvar

1.1 Životná podstatná jména: typ nešika

Některá životná podstatná jména domácího původu mohou pojmenovávat jak osobu mužského rodu, tak osobu rodu ženského, ale v 1. p. j. č. existuje pro obojí pojmenování stejný tvar, např. nešika, průvodčí, Jarka, Míša, popleta, choť a další. Kterou osobu mluvčí při konkrétním užití pojmenovává, pozná adresát sdělení až při skloňování jména, popř. tam, kde je vyjádřena také shoda. Například: bratr Jarkasestra Jarka; vnuk Míšavnučka Míša; vlakový průvodčívlaková průvodčí; dále malý popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečkamalá popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka; choť, v 7. p. j. č. s mým chotěms mou chotí. Ve vlaku byli dva průvodčí. Ve vlaku byly dvě průvodčí. Ve vlaku byli dva průvodčí, muž a žena.

Výjimečné je kolísání podstatného jména mezi (přirozeným) rodem mužským a (gramatickým) středním, např. u podstatného jména kápo, popř. mezi (přirozeným) rodem mužským, rodem ženským a rodem středním, jako je tomu v případě podstatného jména rukojmí.

Přejaté podstatné jméno rikša řadíme k podstatným jménům rodu mužského životného, pojmenovává-li člověka, který řídí/tahá lehký vozík pro dopravu lidí; sám tento vozík se nazývá rovněž rikša, ale v tom případě toto podstatné jméno řadíme mezi podstatná jména ženská a skloňujeme ho podle vzoru ženského.

1.2 Neživotná podstatná jména

1.2.1 Jména obecná: typ kyčel

Některá obecná podstatná jména neživotná domácí i přejatá, která končí v 1. p. j. č. na souhlásku, např. esej, hřídel, kyčel, píštěl, prestiž, příčel, rez, smeč, trnož a další, můžeme skloňovat buď podle mužského neživotného vzoru, nebo podle vzoru ženského. Vzhledem k tomu, že tvar 1. p. j. č. je u nich pouze jeden, pak to, o který rod při konkrétním užití jde, poznáme právě až při skloňování, a to jen u některých pádových tvarů, popř. až podle tvarové shody s přísudkovým slovesem nebo s rozvíjejícím přídavným jménem. Významově jde o rovnocenné, zaměnitelné varianty: Význam je stejný, ať napíšeme pacientovi byl operován vadný kyčel, anebo pacientovi byla operována vadná kyčel. – Václav Cílek je znám svými zajímavými eseji esejemi.

U některých podstatných jmen se rodové varianty liší frekvenčně, např. píštěl je v úzu častěji řazen k rodu ženskému než mužskému; dále regionálně, např. s kredencí se setkáme v Čechách, ale s kredencem na Moravě; a někdy i vývojově, např. knižní vrkoč je dnes rodu mužského, ale K. Světlá či J. V. Sládek ho užívali v rodě ženském; v MČ2 z r. 1986 je sprej ve výčtu podstatných jmen kolísajících v rodě, ale o dvě desetiletí mladší PČP z roku 1993 ho klasifikují už jen jako podstatné jméno rodu mužského.

U malého počtu podstatných jmen, která kolísají v rodě a mají pouze jeden tvar v 1. p. j. č., ale mají více než jeden význam, může rodové přiřazení signalizovat, o který význam při konkrétním užití jde. Například: svízel ve významu ‚potíž, nesnáz’ můžeme řadit jak mezi podstatná jména rodu mužského neživotného, tak mezi podstatná jména ženská, ale ve významu ‚polní bylina‘ je pouze rodu mužského. Oba významy sice od původu souvisejí, ale etymologický vývoj od významu konkrétního (‚plevelná bylina opatřená háčky‘) k významu přenesenému (‚co se na člověka chytá, lepí a tím ho svazuje‘) je pro dnešní jazykové uživatele už zastřený.

1.2.2 Jména zeměpisná: typ Pankrác

Některá jména místní, např. Aš, Bohdaneč, Bubeneč, Ostřihom, Unhošť a další můžeme řadit ve spisovné češtině buď k rodu mužskému, nebo k rodu ženskému, např. ten i ta Aš. Některá jiná, např. Olomouc, Bochum, Břeclav, Kroměříž, Třebíč, Florenc, Litovel, patří ve spisovné češtině jen k rodu ženskému, v místním úzu se však s nimi může zacházet jako se jmény rodu mužského, popř. u nich povědomí o rodu kolísá. Kolísání se týká mimo jiné např. známých pojmenování pražských míst: ta Pankrác, ta Florenc i ten Pankrác, ten Florenc. Viz Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na souhlásku.

2 Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. dvojí tvar: brambor brambora

U podstatných jmen, která mají dvě různé podoby v 1. p. j. č., může, ale nemusí rozdíl mezi podobami souviset s rozdílem ve významu. Významový rozdíl není např. mezi variantami podstatného jména kedluben, m., resp. kedlubna, ž. Obě varianty mají stejný význam a obě jsou plně spisovné. Jindy může být jedna z obou variant regionální. Např. u slova okurka uvádí SSČ jednu spisovnou podobu, a to variantu okurka, která je běžná v Čechách, zatímco regionální varianta, okurek, je typicky moravská. Význam obou variant je stejný.

V některých jiných případech však mezi variantními podobami významový rozdíl existuje. Např. brambor – ‚plodina‘, bramborbrambora – ‚potravina nebo krmivo‘,pásek – kožený, látkový, magnetofonový, páska – cílová, lepicí, izolační, magnetická apod., hyacinthyacinta – ‚rostlina‘, ale pouze hyacint – ‚drahý kámen‘, jen fazol, m., jako název botanický, ale (častěji) fazole, ž., i fazol, m., jak ve významu – ‚bylina (luštěnina)‘, tak i ve významu ‚pokrm‘. U slov běžné slovní zásoby, zejména u pojmenování předmětů denního života, nebývá rozlišení ostré. Např. prostor, m., znamená jednak ‚místo neohraničené, bez hranic, rozkládající se všemi směry‘, jednak ‚prostředí blíže vymezené‘; prostora, ž., je řidčeji užívaný ekvivalent podstatného jména prostor ve významu ‚místo ohraničené‘. Podobně náruč, ž., – náručí, s., ‚prostor mezi rukama vztaženýma dopředu‘ i ‚množství, které se do náručí vejde‘. Některé přejímky, často přejímky nové, zprvu nesklonné, které se teprve začínají začleňovat do českého tvaroslovného systému a postupně přejímají české koncovky (alespoň v některých pádech), jsou doloženy ve dvou základních podobách, které se liší mluvnickým rodem. Dublety jsou např. u slov apartmá, neskl. s. – apartmán, m.; tangens, neskl. s. – tangenta, ž.; bufet [bifé], neskl. s. – bufet [bufet], m.; image [imič], m. i ž.; filé, neskl. s. – filet, m., a rovněž (nekodifikovaná, ale v úzu běžná) fileta, ž., ve významu ‚plátek ryby‘, ale i ‚plátek hovězího, kuřecího či jiného masa‘. Jistým pomocným vodítkem pro rodovou příslušnost může být zakončení v 1. p. j. č.: jestliže slovo končí ve výslovnosti na měkkou souhlásku, je buď rodu mužského, nebo ženského, ale nikoli rodu středního (srov. např. image [imič]). Naproti tomu např. show [šou] řadíme zpravidla k ženskému rodu, ta show, řidčeji i k rodu střední, to show (obě možnosti jsou uvedeny v PČP i v SSČ).

M. Vondráček, Rod. In: Kapitoly z české gramatiky, F. Štícha, ed., Academia, Praha 2011, s. 568–604.

3 Podstatná jména, která mají různý rod v tvarech jednotného a množného čísla

Je jich jen několik. Patří sem dítě, s., ale děti, ž.; kníže, hrabě, m., ale knížata, hrabata, s.; oko, ucho, s.; ale oči, uši, ž. (vedle oka, ucha; stř.); oblak, m., ale oblaka, s., i oblaky, m. Viz též Složitější případy shody přísudku s podmětem.