Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Psaní čárky před spojkami a, i, ani

1 Spojka a

Základní pravidlo říká, že čárka před se nepíše, jestliže jde o slučovací spojení. Jestliže jde o spojení v jiném než slučovacím poměru, čárku před píšeme.

1.1 Poměr slučovací (a, a pak, a potom, a také; zkratky atd., atp., apod., aj.)

Spojuje-li spojka a dva větné členy, dvě hlavní věty nebo dvě vedlejší v poměru slučovacím, čárku před ní nepíšeme:

Zlatou olympijskou medaili získala Štěpánka Hilgertová a Jan Železný.
Do konce měsíce odevzdejte výrobní dokumentaci a podklady pro kalkulaci nákladů.
Utábořili se na kopci a večer rozdělali oheň.
Finanční úřad prověřuje podaná přiznání a rozhoduje o výši plnění.
Neustále se objevují žebříčky, které hodnotí, jak jsme žili a jakých výsledků jsme dosáhli.
Ministr uvedl, že reformy byly zavedeny do praxe a že se od nich očekává výrazné zlepšení státních financí.
Přála si, aby se o ní psalo a aby byla slavná.
Stav krajiny se zlepšil, protože bylo zastaveno odvodňování půdy a protože se konečně přikročilo k výsadbě přirozených biotopů.

Často se pisatelé mylně domnívají, že je nutné psát čárku před ve spojeních a pak, a potom, a také. Ve větách s těmito výrazy však jde o spojení, které vyjadřuje prostý výčet nebo prostou časovou následnost, a tudíž jde o spojení slučovací. Čárku zde tedy nepíšeme:

Jako dědičný ministerský rada radil už ministrům jeho veličenstva a potom postupně všem ministrům následujících státních zřízení.
Vložte kartu do štěrbiny v pravém horním rohu a potom zadejte kód PIN.
Na okraji jsou obdělávaná pole, za nimi kus lesa a pak bažiny a rákosí.
Podívejme se na věc v historických souvislostech a pak mnohé pochopíme.
Žije tam pár milých lidí a také pár mimořádných protivů.
Vítek si s úlevou všiml jeho úsměvu a také se trochu uvolnil.

Čárku nepíšeme ani před zkratkami obsahujícími slučovací spojku (atd., atp., apod., aj.):

Ke kontrole předložte veškeré paragony, dodací listy, faktury atd.
Ve skladu byla spousta stolečků, taburetů, etažérů, skříněk apod.

O (ne)psaní čárky za těmito zkratkami rozhoduje větná stavba. Častější jsou např. následující případy.

Čárka se píše, stojí-li zkratka u poslední složky několikanásobného větného členu, který je do věty vložený volněji a odděluje se
z obou stran čárkami:

První skupina kontrol byla zaměřena na identifikační údaje maloobchodních provozoven, tj. adresa obchodní jednotky, IČ majitele apod., ve druhé skupině byl kladen důraz na provozní způsobilost. (Zkratka apod. je součástí volně vloženého výčtového přístavku.)

Čárka se píše, stojí-li zkratka před hlavní nebo vedlejší větou uvozenou spojovacím nebo vztažným výrazem vyžadujícím psaní čárky:

Plány zpravidla obsahují mnoho čísel, rozpočtů atd., ale často v nich nenaleznete jasné a přesvědčivé vymezení cílů, strategie a taktiky. (Zkratka stojí u hl. věty s ale.)

Produkt se vyrábí v mnoha modelech, modifikacích atd., protože i nepatrná změna jeho vlastností ovlivňuje funkčnost a použitelnost výrobku. (Zkratka stojí u vedl. věty s protože.)

Firma byla doporučena místním zastupitelem, podnikatelem apod., který je ve věci nějak zainteresován. (Zkratka stojí u vedl. věty s který.)

Čárka se nepíše, např. stojí-li zkratka u jedné ze souřadně spojených složek několikanásobného větného členu, který není do věty včleněn volně:

Vedle formálních institucí sem patří také zvyky, vzorce chování, etické normy společnosti atp. a také pravidla a nástroje hospodářské politiky vlády. (Zkratka stojí u složky několikanás. podmětu.)

Na plátnech umělců jako Corot, Boudin, Monet, Picasso, Gauguin, Chagall, Vasarely aj. se návštěvník seznámí s vývojem moderního umění.  (Zkratka stojí u složky přístavku, který není volně vložen.)

Viz též Zkratky čistě grafické (p., mil., s. r. o., tzn., pí)

 

Čárku před spojkou a píšeme, spojuje-li dvě věty nebo dva větné členy v jiném poměru než slučovacím, viz následující příklady.

1.2 Poměr odporovací (a ne, a nikoliv apod.)

Spojení v poměru odporovacím lze někdy rozpoznat podle toho, že se spojka a dá nahradit některou ze spojek odporovacích – ale, avšak, však:

Snažil se, a neuspěl.
Občas drkotá zuby, a rýmu nedostane.
Tahal jsem ho několik minut, a nakonec se mi utrhl.
Křídla nemají, a přece létají.

Dostal za svůj výkon padesát bodů, a ne/nikoliv šedesát.

1.3 Poměr stupňovací (a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc apod.)

Spojení a dokonce je v praxi obecně přijímáno jako základní signál stupňovacího poměru, tudíž i psaní čárky před a dokonce je v praxi považováno za noremní: Uspořádali jsme reklamní kampaň, a dokonce jsme se dostali do místních novin.

Ostatní spojovací výrazy už však nejsou tak pevné coby signály stupňovacího spojení a v psaní čárek u nich existuje větší variantnost. V následujících případech bychom tedy připustili i psaní bez čárky.

Už se stmívalo, a k tomu začalo pršet.
Překlad našim účelům nevyhovoval. Byl ze začátku století, a nadto byl pořízen z jiného jazyka než z japonštiny.
Neslyšel vůbec nic, a navíc měl oči zaslepené šátkem.

1.4 Poměr důsledkový (a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím apod.)

Spojka a zde zpravidla stává ve spojeních a proto, a tedy, a tak, a tudíž apod.:

Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít.
Tito nájemníci neplatí nájemné již několik let, a tak mají být vystěhováni.
Dostatek tepla lze zajistit i poměrně malým, a tedy levným tepelným čerpadlem.
Máte diplomatické pasy, a tedy můžete žádat zrušení prohlídky zavazadel.
Žádná překážka mu nestála v cestě, a tudíž nepociťoval strach.

Stojí-li spojka ve spojení se zájmenem tím, zpravidla lze větu chápat i tak, že zájmeno pouze odkazuje na obsah předchozí věty, a zvolit i psaní bez čárky: Člověk přírodu přetváří(,) a tím ji přizpůsobuje svým potřebám. Spojení spojky a zájmena tím není totiž tak ustáleno ve spojovací funkci jako výrazy a tedy, a proto, a tudíž.

Podobně se spojovací funkce spojení a + proto, tak, tedy, tím, tudíž oslabuje, stojí-li výrazy proto, tak, tedy, tím tudíž uvnitř věty. Psaní čárky v tomto případě není zcela závazné, hovoříme o slabém důsledkovém poměru a můžeme volit psaní s čárkou i bez čárky: investoval uváženě(,) a přišel si tak na slušný zisk; jednání s nájemcem jsem hned napoprvé pokazil(,) a rozhodl jsem se tedy, že to zkusím jinde.

1.5 Poměr vysvětlovací (a to)

Výrazy a to lze k větě připojit různé větné členy přinášející další informace. U zájmena to je v takovém případě oslabena jeho odkazovací funkce, hovoříme o spojení v poměru vysvětlovacím a píšeme před a to čárku:

Zboží můžete reklamovat, a to do tří dnů.
Odpovězte co nejrychleji, a to písemně.

Je-li konstrukce s a to do věty vložena, oddělujeme ji čárkami z obou stran:

Dostavil se do mé kanceláře, a to na minutu přesně, a energicky se posadil.

Případy vysvětlovacího poměru je třeba lišit od vět, v nichž jsou věty spojeny spojkou v poměru slučovacím a to je zájmenem odkazujícím na obsah předchozí věty nebo na některý z jejích členů:

Příliš dlouho váhal a to se mu nevyplatilo. (= a to váhání se mu nevyplatilo)
Bylo jednou jedno černé kuře a to si jednoho dne vyšlo do světa. (= a to kuře)

1.6 Spojka a vložené vedlejší věty  

Čárku před spojkou a píšeme, uvozuje-li vedlejší větu vloženou mezi dvě věty hlavní:

Šli jsme na výlet, a protože začalo pršet, vrátili jsme se domů.

Uvozuje-li hlavní větu (část hlavní věty), která následuje za vloženou vedlejší větou: Komisař vysvětlil, jak významnou roli sehrává železnice v evropské dopravní síti, a vyslovil uspokojení s naším postupem.

2 Spojka i

Základní pravidlo říká, že čárka před se nepíše, jestliže jde o slučovací spojení. Jestliže jde o spojení v jiném spojení než slučovacím poměru, čárku před píšeme.

2.1 Poměr slučovací 

Spojuje-li spojka i dvě věty nebo dva větné členy v poměru slučovacím, čárku před ní nepíšeme. Častější je v tomto případě spojení větných členů než vět.

Oznamuji, že přijedu ve čtvrtek i že se zdržím asi týden.
Zvěře i ryb je tu dost.
Rozesmáli se lidé ze všech koutů, mladí i staří.
Viděl jsem Alexandra včera i dnes.

2.2 Jiné významové poměry 

Jsou-li spojkou spojeny dvě věty, obvykle jde o poměr stupňovací či přinejmenším zdůrazňovací. Jinými slovy lze též říci, že v daném případě rozšiřuje spojka platnost tvrzení o další případ (Nikdo z osady takovou věc nikdy neviděl, i přespolní si marně lámali hlavu). Proto se před píše čárka.

Začal se zase stýkat se svými přáteli, i do hospůdky po čase zašel.
Výbor přizval k jednání ministra zahraničí, i vysoký diplomat z ambasády byl přizván.
Žraloci připlouvají až ke břehu, i do půlmetrové vody.
Všichni s mým návrhem souhlasili, i otec.

Čárka se však nepíše, nese-li spojení větných členů význam ‚také, ještě‘:

To se týká i tebe.
To ví i malé dítě.
To lze říci i o jiných případech.

3 Spojka ani

Základní pravidlo říká, že čárka před ani se nepíše, jestliže jde o slučovací spojení. Jestliže jde o spojení v jiném spojení než slučovacím poměru, čárku před ani píšeme.

3.1 Poměr slučovací

Ve slučovacích spojeních doporučujeme jednotlivé členy čárkou neoddělovat podle základního pravidla o nepsaní čárky před slučovacími spojkami a, i, ani, nebo:

Nedokázala jsem si ho představit ani domyslet.
Není mu rady ani pomoci.

Je však třeba  výslovně upozornit, že mezi psaním nedokázala jsem si ho představit ani domyslet (poměr slučovací) a nedokázala jsem si ho představit, ani domyslet (poměr stupňovací) nebo není mu rady ani pomoci (poměr slučovací) či není mu rady, ani pomoci (poměr stupňovací) není ostrá a objektivně stanovitelná hranice. Čárka je zde jediným prostředkem, jak může pisatel signalizovat význam, který hodlá danému spojení vtisknout. Volba významu, který má věta nést, není jednoznačně vyvoditelná z výrazů užitých ve větě, je věcí preference pisatele a kontextu.

3.2 Zdvojené ani – ani a vícenásobné užití ani (ani tatínek ani maminka /ani babička ani dědeček.../)

Případy zdvojení či vícenásobného užití spojky ani jsou v praxi hojné. Za základní v tomto případě považujeme psaní bez čárky, protože vícečetná spojení s ani mají v zásadě charakter výčtu, tedy slučovacího spojení.

Stavební úřad v této záležitosti nevydal ani rozhodnutí(,) ani povolení.
Ve stanici nebyl ani výtah(,) ani personál, který by se zavazadly pomohl.
Ani ptáček nezacvrlikal(,) ani stéblo se nepohnulo.
Po tom všem se Jiřina ani neobjevila(,) ani neozvala!
Jednání obžalovaného patří mezi taková jednání, která zákon ani nepovoluje(,) ani nezakazuje.
Neměli jsme s sebou ani jídlo(,) ani stan(,) ani mapu.
Petra nepronásledovaly ani výčitky(,) ani strach(,) ani lítost.

Jednotlivé jazykové příručky se rozcházejí v doporučeních o psaní čárky před vícenásobně užitým ani a některé uplatňují čistě formální hledisko, tj. řadí spojení s ani – ani ke zdvojeným spojovacím výrazům a doporučují psát před opakovaně užité ani čárku. I takové řešení tedy lze přijmout a psát: Neměli jsme s sebou ani jídlo ani stan ani mapu, nebo také: Neměli jsme s sebou ani jídlo, ani stan, ani mapu apod.

Čárku však píšeme už před prvním ani, jestliže je spojení s ani – ani připojeno jako dodatkový větný člen (viz samostatný výklad o dodatečně připojených větných členech v oddílu Psaní čárky ve větě jednoduché). Uvnitř spojení s ani – ani se v takovém případě čárka zpravidla nepíše:

Učíte zajímavě, ani pomalu ani rychle (= Učíte zajímavě. Ani pomalu ani rychle.)

3.3 Poměr stupňovací

Snadno rozpoznatelné jsou případy stupňovacího spojení s dokonce ani:

Filip nebyl filmová hvězda, dokonce ani filmový herec.
Nijak se před případnými pozorovateli neskrývali, dokonce ani nezhasli stropní světlo ve voze.

Pro spojení vět (větných členů) spojkou ani v poměru stupňovacím zpravidla svědčí, když věta (větný člen) s ani stojí na konci souvětí (věty) a přísudek věty s ani je na samém konci celku:

Byla pořádná tma, ani měsíc nesvítil. (= dokonce ani měsíc nesvítil)
Takový vývoj situace nikdo nečekal, ani já ne. (= dokonce ani já jsem takový vývoj nečekal)
Nemohl dál po chodníku, ani po ulici. (= dokonce ani po ulici)
Nenapadlo ho vůbec nic, ani jediná myšlenka. (= dokonce ani jedna jediná myšlenka)

Mezi slučovacím a stupňovacím spojením však není ostrá hranice – viz upozornění ve výkladu o ani ve slučovacím spojení.