General explanations of grammatical and orthographical phenomena.

Psaní dis-, dys-, poly-, poli-, vice-, více-

1 Dis-dys-

Významově poměrně blízké předpony dis-dys- mají rozdílný původ. O jejich užití obvykle rozhoduje tradice. Psaní jednotlivých slov s předponami dis- a dys- proto doporučujeme ověřovat v NASCS.

Latinské dis- odpovídá české předponě roz-, popř. ne-: disharmonie = nesoulad; diskontinuita = nesouvislost, nespojitost, rozpojenost; diskrepance = neshoda, nepoměr; dislokace = rozmístění, rozložení; diskvalifikovat = zbavit kvalifikace, vyřadit ze soutěže či závodu; disonance = nelibozvuk, neshoda, nesoulad, rozpor; disparita = nerovnost; disperze = rozptyl, rozklad; disproporce = nerovnoměrnost, nepoměr; distinktivní = rozlišovací, rozlišující; distribuce = rozdělení; disfunkce = nežádoucí činnost nějakého prvku systému, který je v rozporu s jeho potřebami; disfunkční = nefunkční, neúčelný.

Řecké dys- znamená ‚zeslabený, vadný, porušený‘, předpona vyjadřuje něco negativního, špatného, zhoršení, poruchu: dyspepsie (porucha trávení), dysfonie (porucha hlasu). V oblasti medicíny a psychologie se užívá termín dysfunkce = narušená, porušená nebo odchylná činnost některého orgánu, narušení vzájemné souhry psychických a organických funkcí, popř. narušená nebo odchylná funkce vůbec. Stejnou předponu mají i názvy nejběžnějších dysfunkcí, s nimiž se setkáváme ve školním prostředí: dysgrafie (porucha psaní, neschopnost napodobit tvary písmen a naučit se správně psát), dyslexie (čtení), dyskalkulie (počítání), dyslalie (výslovnost, artikulace), dysortografie (pravopis).

Výrazy s řeckou předponou dys- jsou většinou úzce odborné termíny lékařské nebo psychologické, zatímco slova s latinskou předponou dis- patří do různých oborů odborného vyjadřování.

2 Poly‑poli‑

Původ obou slovotvorných prvků je v řečtině. První člen složených slov poly- má význam ‚mnohý, četný, hojný, různý‘ (v protikladu k mono- s významem jeden). Např. polygamie (soužití s několika osobami opačného pohlaví), polykulturní (obsahující více kultur), polychromie (mnohobarevnost), polysémie (mnohoznačnost), polyglot (znalec mnoha jazyků), polyhistor (znalec mnoha vědních oborů), polyfonie (mnohohlasost), polyhybrid (mnohonásobný kříženec), polytechnika (škola, v níž se vyučují různé technické obory), polymerace (chemická reakce molekul v mnohokrát opakovaném spojení do velkých celků), názvy chemických látek jako polyakrylát, polyester, polyetylen, polymer, polysiloxan, polystyren, polysulfid, polyterpen, polyuretan, polyvinylchlorid.

Naproti tomu poli- vychází z řeckého pólis s významem ‚město, obec, stát; městský stát ve starém Řecku‘. Pro městské zdravotnické zařízení proto užíváme pojmenování poliklinika (přestože má různá oddělení a můžeme v ní vyhledat mnohé specialisty). Jde o ustálený, vžitý způsob psaní, stejně se toto slovo píše i v dalších evropských jazycích (německy Poliklinik, francouzsky policlinique). Stejný základ mají i slova policie, politika, kosmopolitismus.

3 Vice-více-

První člen složených slov vice- je latinského původu a má význam ‚zástupce, náměstek, místo-‘. Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku vznikl z latinského vice ‚na místě někoho, za někoho‘. K nejfrekventovanějším slovům s touto částí patří viceprezident a vicemiss; z dalších pak  připomínáme viceadmirála, viceguvernéra, vicekancléře, vicekonzula, vicekrále, vicemaršála, vicemistra/vicemistryni, vicepremiéra.

Část více- nemá s latinou nic společného, jde o slovanské slovo, které má ve složených výrazech (převážně přídavných jménech) význam ‚několik, skládající se z několika‘, popř. ‚navíc‘: víceciferný, vícečlenný, vícedenní, vícedílný, vícehlasý, vícekolejný, vícemístný, vícenásobný, víceslovný, víceúčelový, víceúrovňový, vícevrstvý. Z podstatných jmen je to víceboj (vícebojař, vícebojařka); v administrativním stylu vícenáklady, vícepráce.