General explanations of grammatical and orthographical phenomena.

Psaní i – y po písmenu c

Písmeno c je v češtině chápáno jako „měkké“. Jinými slovy platí, že po c se v domácích slovech píše měkké i (např. cit, církev atd.).

Problematické případy jsou trojího typu:

  1. U cizích slov pravidlo o tom, že se po c píše měkké i, neplatí. Na jedné straně máme slova jako citron, cirkus, krucifix, nacista atp., na straně druhé máme slova, v nichž se po c píše tvrdé y – např. cyklon, cynik, cyklista, cypřiš apod. Pro psaní iy v těchto slovech neexistuje žádné pravidlo, musíme si pamatovat jednotlivé příklady.
  2. Při skloňování dochází často ke konfliktu výše uvedeného principu měkkostního s principem morfologickým. Jinými slovy, střetává se pravidlo stanovující, že bychom po c měli psát měkké i, s tím, že koncovka určitého pádu je -y. Kodifikace je v tomto ohledu nepravidelná. Ve většině případů považuje za správné původní pádovou koncovku -y uvést do souladu s měkkostním principem a psát -i – například bychom tak měli psát Frantovy skici, album Jarka Nohavici, hospoda U Venci, kniha Danici Hujerové, cesta do Subotici apod. Výjimkou jsou však podstatná jména mužského rodu neživotného skloňovaná podle vzoru hrad (např. tác, kibuc, punc, hec, kec a další), u nichž zůstává koncovka -y zachována – píšeme tak tácy, kibucy, puncy, kecy, hecy atd. (Specifickým případem je podstatné jméno hospic, které můžeme skloňovat jak tvrdě (podle vzoru hrad), tak měkce (podle vzoru stroj) – v 3. a 6. p. j. č. máme varianty hospicu hospici; v 5. p. j. č. varianty hospicehospici; v 1., 4. a 5. p. mn. č. varianty hospicy hospice a v 7. p. mn. č. varianty (s) hospicy a (s) hospici.)
    Nejednotnost v psaní y po c v koncovkách není v podstatě vysvětlitelná, je proto pochopitelné, že byla „měkkost“ písmena c několikrát zpochybňována (naposledy R. Adamem v článku „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné? v časopise Naše řeč 86, 2003, s. 169–180), a objevují se názory, že by mělo být c přehodnoceno na písmeno obojetné.
  3. Při skloňování cizích vlastních jmen (například Petrarca, Mallorca, Casablanca), v nichž se c vyslovuje jako [k], píšeme -y (tj. Petrarcy, Mallorcy, Casablancy atd.), možné je v těchto jménech rovněž psát v nepřímých pádech v souladu s výslovností místo c písmeno k (tj. Petrarky, Mallorky, Casablanky). Pokud se v cizích slovech c vyslovuje jako [c], píšeme -i (tj. Kusturici, Bjelici atd.).Viz též hesla  Skloňování mužských jmen vzoru předseda – 2. p. j. č., Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-a, -á]Osobní jména ženská zakončená ve výslovnosti na [-a, -á]Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na [a, á].

Literatura:

ADAM, R. (2003): „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné? Naše řeč, 86, s. 169–180.
Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku (2003). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, Nakladatelství Fortuna.