Hledání konkrétního slova nebo tvaru slova.

tisíc

dělení: ti-síc1

rod: m. neživ.

jednotné číslomnožné číslo
1. pádtisíctisíce
2. pádtisícetisíc, tisíců3
3. pádtisícitisícům
4. pádtisíctisíce
5. pádtisíci2tisíce
6. pádtisícitisících
7. pádtisícemtisíci

příklady: dva tisíce pět set dvacet tři Kč4,5; dva tisíce pět set dvacet tři korun; 2.523 Kč;
2 523 Kč; měřítko 1 : 10006; s třemi tisíci diváků/diváky7; MXM/19908
Tisíce diváků přišly, aby se zúčastnili/zúčastnily9 demonstrace.


Nově: Heslové slovo bylo nalezeno také v následujících slovnících: SSČ, SSJČ
SSČ
tisíc, -e m čísl. zákl. (2. mn. -c, -ců)
1. označ. počet 1000: dva tisíce; tisíc metrů, korun; šest tisíc obyvatel; bylo tam k tisíci posluchačů(m); po tisíci letech; před pěti tisíci let(y); rozhazovat tisíce
2. expr. velmi mnoho: mít tisíc otázek, výmluv
horních deset tisíc nejbohatší vrstva lidí; mít tisíc chutí (něco udělat); (být vzdálen, vyhýbat se někomu) na tisíc, tisíce honů velmi daleko; zdaleka;
tisícový příd.: tisícový dav; tisícové škody jdoucí do tisíců (korun);
tisící čísl. řad.: tisící návštěvník; rok tisící pětistý dvacátý; — expr. opakovat po tisící mnohokrát, stále;
tisícerý čísl. druh. zprav. expr. velmi četný, mnohý 1, hojný: tisíceré možnosti; tisíceré díky (děkovná formule);
tisícinásobný čísl. nás. v. ~násobný;
tisíckrát čísl. nás. přísl. v. ~krát;
tisícina, -y ž zlomk. 1/1000;
tisícinový příd.
SSJČ
tisíc, -e m. (čísl.) (2. mn. tisíc, tisíců)
1. deset set: t. kilometrů; dva tisíce brigádníků; pět t. korun; ztráty jdou do t-ů; rozházet t-e (korun); k t-i korunám; po t-i letech; před pěti t-i lety; ust. spoj. horních deset t. (v kapit.) nejmajetnější vrstva obyvatelstva
2. expr. velmi mnoho; hodně 1: mít t. otázek, výmluv; z vázy je t. střepů; mít t. chutí; ani za t. let nikdy; být vzdálen na t-e honů velmi daleko; t. hromů (láter, ďasů) (zaklení);
tisícový příd.: t-á bankovka; t-é škody; t. dav, průvod;
tisíckrát čísl. nás. přísl.: až t. za minutu se otočí kolečko; - expr. už to t. přeměřil mnohokrát; t. jsem měl tu otázku na jazyku; už jsem ti t. řekla, že ne; děkuju ti t. (zř. na t. Herrm.);
tisící (zast. a ob. tisícátý) čísl. řad.: t. návštěvník výstavy; roku t-ho devítistého pátého; - expr. rozhovor opakovali už po t-áté mnohokrát;
tisícerý (nář. tisícerový) čísl. druh. (o jmenných tvarech v. desaterý) jsoucí v tisíci růz. druzích; velmi hojný; přemnohý, přerozmanitý: t-á ozvěna; t-é hlasy; slyšet něco z t-ch úst; mít t-é příčiny k něčemu; t-é díky co nejvřelejší; nář. t-ový kořen kořen zeměžluči; — zpodst. tisícero, -a s.
1. poněk. zast. tisíc jednotlivin stejného druhu; tisíc 1: t. mužů (Choch.)
2. expr. velké množství: obličej se stáhl v t. vrásek (Krásn.);
tisícina, -y ž. část něj. celku vzniklá jeho rozdělením na tisíc stejných dílů: t. metru; chronoskop na měření tisícin sekundy;
expr. zdrob. tisícinka, -y ž.;
tisícinný příd.: t-é dělení: tisícinový příd.: t-é měřicí hodinky;
tisícka, tisícovka, -y ž. v. t.; — v. též tisíci-

Odkazy k výkladové části Internetové jazykové příručky:
1Dělení slov
2Skloňování mužských jmen – 5. p. j. č.
3Skloňování mužských jmen – 2. p. mn. č.
4Peněžní částky, značky měn
5Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla
6Značky, čísla a číslice
7Počítaný předmět po číslovkách
8Římské číslice
9Složitější případy shody přísudku s podmětem

Dělení slov (Skrýt)

Slova dělíme z ryze praktických důvodů, považujeme proto za vhodné, aby pravidla dělení byla co nejjednodušší. Vzhledem k tomu, že se pokyny pro dělení slov v různých příručkách liší, rozhodli jsme se zde pro jednoduchý, a hlavně pokud možno pravidelný způsob dělení. To má za následek, že se často s řešením v jiných příručkách rozcházíme (obvykle tak, že připouštíme méně možností dělení). V souvislosti s tím upozorňujeme, že si naše řešení neklade za cíl být autoritativní a že jiný způsob dělení není nutně chybný. Jinými slovy: dělení, které doporučujeme, považujeme za „ideální“, nevylučujeme však případné jiné možnosti.

Možná místa, kde lze slovo dělit, tradičně označujeme spojovníkem. Napíšeme-li například ko-s-me-ti-ka, znamená to, že můžeme slovo dělit po písmenech ko-, kos-, kosme-kosmeti-.

Dělení slova na konci řádku se naznačí spojovníkem, např. kra-|bice. Pokud řádek končí spojovníkem vyžadovaným pravidly pravopisu (např. spojovník ve slovech ping-pong, technicko-ekonomický) a část slova za spojovníkem pokračuje na následujícím řádku, zopakuje se spojovník rovněž na začátku tohoto řádku, např. ping-|-pong. Podrobněji o spojovníku viz Spojovník.

Základní pravidla dělení slov

  1. V češtině dělíme pouze slova víceslabičná. Jednoslabičná slova, a to i ta, která se zapisují více písmeny (pštros, vstříc), nedělíme.
  2. Zvykem rovněž není dělit zkratky (MUDr., FAMU, USA, např., apod., genpor. atd.).
  3. Nedělíme také dvouslabičná slova, jejichž první slabiku tvoří samohláska (oběd, Ivan, éter).
  4. Pozor je třeba dávat na souhlásky lr. Pokud jsou v slabikotvorném postavení, pracujeme s nimi při dělení stejně, jako by šlo o samohlásky (např. dělíme me-tr stejně jako me-ta, osr-dí stejně jako osu-dí). V případě, že souhlásky lr nejsou ve slabikotvorném postavení, pracujeme s nimi jako se (specifickými) souhláskami (viz bod 2.3 a bod 2.4).
  5. Slova se primárně dělí podle slabičných hranic. Například slovo mladý má dvě slabiky (mla), dělíme je tedy jedině mla-dý (upozorňujeme, že slabika je zvuková jednotka, nikoliv grafická – například jméno Jacques představuje pouze jednu slabiku a nedělí se). U řady slov (např. u těch, kde za sebou následuje několik souhlásek) však nejsme schopni slabičnou hranici s jistotou identifikovat.
  6. Sekundárně je důležitá rovněž slovotvorná stavba slova (viz Morfematika).

Způsob dělení, který zde představujeme, zohledňuje v tomto směru především předpony (např. na-, po-, roz-, do-) a hranici mezi dvěma částmi složenin (např. prosto|pášný, velko|statek, mnoho|násobný, troj|stěžník). Přípony jsou zohledňovány minimálně – především z toho důvodu, že schopnost jejich bezchybného rozpoznání nelze obecně předpokládat.

Konkrétní způsoby dělení

Předpony

  1. Pokud má slovo slabičnou, ale jednopísmennou předponu, neoddělujeme ji, např. úspěch, uspět, uspo-ko-jit, ochrán-ce.
  2. Pokud jde o slovo s jednou slabičnou vícepísmennou předponou, respektujeme vždy morfematický šev (rovněž u latinských a řeckých předpon). Například slovo podraz dělíme pouze pod-raz, nikoli *po-draz (což by bylo z hlediska slabičného přijatelné). Další příklady: vy-hrá-vat, po-čkat, do-čkat, se-čkat, vy-ční-vat, ve-dle, po-dle, na-dchnout, pro-dchnout, nad-še-ný, du-pli-kát, ex-pli-ka-ce, kom-pli-ka-ce, kon-gre-ga-ce, in-spek-tor, in-spek-ce, de-kla-ma-ce, re-kla-ma-ce, re-kvi-zi-ta, roz-tr-hat, pod-trh-nout.
  3. Pokud má slovo dvě předpony, přičemž první je slabičná a druhá neslabičná, dělíme vždy po první předponě a druhou předponu přiřazujeme k druhé slabice, např. po-změ-ňo-vat, po-zdr-žet, po-zvra-cet, na-zpa-měť, vy-zvě-dač, vy-zbro-jo-vat.
  4. Pokud má slovo dvě předpony a druhá je tvořena samohláskou, dělíme pouze po první předponě, např. po-uka-zo-vat, po-upra-vit, ne-uspět.
  5. Pokud má slovo neslabičnou předponu, po které následuje samohláska (ať už jde o předponu, nebo ne), pak po této samohlásce nedělíme, např. zohyz-dit, zúžit, zadap-to-vat.
  6. Pokud jde etymologicky o předponu, která však pro dnešní mluvčí není zřetelná, je možné připustit i takové dělení, jako by se o předponu nejednalo, např. pro-s-tě-ra-d-lo, di-p-lom, do-s-tat, na-s-tat, zů-s-tat, pro-b-lém.

Dvě samohlásky vedle sebe

  1. Nacházejí-li se vedle sebe dvě samohlásky, které jsou rozdělené morfematickým švem (a nejde přitom o příponu), pak dělíme na švu. Například slovo reakce má předponu re-, po které následuje -akce, proto dělíme pouze re-ak-ce, nikoli *rea-kce. Další příklady: pra-vo-úh-lý, re-edi-ce, pa-le-on-to-lo-gie, re-ab-sorp-ce, re-ago-vat.
  2. Nacházejí-li se vedle sebe dvě samohlásky, které nejsou rozdělené morfematickým švem (nebo jde o příponu či koncovku), nedělíme, např. slovo neon. Příklady dělení: pneu-ma-ti-ka, fluid-ní, in-du-s-t-ria-li-za-ce, rá-dium, gé-nius, ak-tuál-ní, ra-dio-apa-rát, reá-lie, olym-piá-da, ev-ro-pei-s-mus, ra-gúo-vý, rag-byo-vý, re-léo-vý, čty-řia-pa-de-sá-ti-le-tý, kal-ció-za, pe-ruán-ský, per-pe-tuum, he-b-rai-s-tic-ký, mao-i-s-mus, fó-liov-ník.
  3. Nacházejí-li se vedle sebe v písmu dvě samohlásky a stojí-li na začátku slova nebo části složeniny nebo po předponě, dělíme po těchto dvou samohláskách, např. au-to-mo-bil, eu-ro, spo-lu-au-tor, vy-au-to-vat.

Skupina souhláska + l v jiné než slabikotvorné pozici

  1. Pokud předchází písmenu l v neslabikotvorné pozici písmena s/š/d a před nimi není morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), můžeme dělit jak před l, tak před s/š/d. V praxi doporučujeme spíše dělit před l – lépe např. svis-lý než svi-slý. Další příklady: po-vi-d-la, my-š-len-ka, my-s-let, mo-d-li-teb-na, pra-d-le-na, ko-va-d-li-na, vi-d-le, je-d-le, kap-s-le (v případě, že předchází šev, dělíme na švu: po-slat, vy-dla-bat, troj-sla-bič-ný).
  2. Pokud písmenu l předchází jiná souhláska než s/š/d, dělíme vždy před l, např. ber-la, kuk-la, ram-li-ce, re-pub-li-ka, jeh-li-čí, ryng-le, pent-le, žong-lér, bib-lio-té-ka, bub-li-na, deb-li-s-ta, pub-li-ka-ce, kob-li-ha, ang-li-s-ti-ka, cyk-li-s-ti-ka, cyk-lus, emb-lém, bet-lém, cih-la, truh-la.

Skupina souhláska + r v jiné než slabikotvorné pozici nebo ř

  1. Předchází-li r/ř jakákoli souhláska a té předchází samohláska, kterou začíná slovo, dělíme jedině před r/ř, např. Od-ra, at-rium, ad-re-sa, ot-rok.
  2. Předchází-li r/ř jakákoli souhláska a té nepředchází samohláska, kterou začíná slovo, dělíme buď před r/ř, nebo před předchozí souhláskou, např. ze-b-ra, na-mo-d-řit, stří-b-řen-ka, cu-k-ro-ví, cu-k-ro-vý, ima-t-ri-ku-la-ce, ka-te-d-rá-la, ko-p-re-ti-na, ma-k-re-la, mi-g-ra-ce, emi-g-ra-ce, imi-g-ra-ce, mi-g-ré-na, pa-p-ri-ka, vi-t-rí-na, ru-b-ri-ka, re-pa-t-ria-ce, ne-k-ró-za, mi-k-rob.
  3. Předchází-li r/ř jakákoli souhláska, které předchází morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu, např. po-krá-tit, te-le-gra-fo-vat.
  4. Případy, kdy r/ř předchází více souhlásek, viz bod 2.8.

Skupina s/š + souhláska

  1. Spojení samohláska-s/š-souhláska-samohláska nebo souhláska-s/š-souhláska-samohláska je možné dělit buď po s/š, nebo před s/š, např. ta-š-ka, lá-s-ka, má-s-lo, ou-š-ko, whi-s-ky, če-š-ti-na, ma-te-ria-li-s-ta, hle-di-s-ko, lo-ži-s-ko, Če-s-ko, de-s-pekt, re-s-pekt, me-cha-ni-s-mus, ho-s-po-da, ob-ho-s-po-da-řo-vat, ko-re-s-pon-den-ce, ko-s-me-ti-ka, ko-s-mos, vi-s-kó-za, vla-s-ti-zra-da, vla-š-tov-ka, mu-š-ke-ta, mu-š-kát, pře-s-ný, pol-š-tář, pr-s-kat.
  2. Případy, kdy je s součástí skupiny tří a více souhlásek za sebou v blízkosti předpony či přípony (např. pastva, vrstva, Karlovarsko, mužstvo), viz bod 2.8.

Skupina samohláska/souhláska + str/štr/stř

  1. Pokud není koncové r ve slabikotvorné pozici, můžeme dělit před s/š, před t i před r/ř, např. re-gi-s-t-ro-vat, rej-s-t-řík, fi-š-t-rón, men-s-t-rua-ce, no-s-t-ri-fi-ko-vat, se-s-t-ra.
  2. Pokud je koncové r ve slabikotvorné pozici, dělíme před nebo po s, např. re-gi-s-tr, vel-mi-s-tr.

Skupina samohláska-souhláska-souhláska-samohláska

  1. Není-li přítomen morfematický šev (předponový nebo šev mezi dvěma složkami složeniny), pak (nejde-li o výše uvedené případy) dělíme pouze mezi dvěma souhláskami, např. dok-tor, lé-čeb-na, far-mář, pa-ra-dig-ma, prac-ka, děl-nic-ký, je-de-nác-tý, šle-hač-ka, teč-ka, ma-nu-fak-tu-ra, re-dak-ce, klep-to-man, fron-ta, cel-ta, šach-ta, an-tik-va, re-cen-ze, fi-nan-co-vat, lep-tat, čer-pat, na-jíž-dět, lek-nout, ko-nej-šit, vá-noč-ka, va-jíč-ko, bom-bar-do-vat, čer-ven-ka, deh-to-vat, dis-cip-lí-na, fa-ryn-gi-ti-da, la-ryn-gi-ti-da, ha-zar-do-vat, kom-pen-zo-vat, tak-ti-ka, per-so-nál, sar-din-ka, záz-vor-ka, man-do-lí-na, rek-ti-fi-ka-ce, ser-pen-ti-na, lak-tó-za, fruk-tó-za, sy-nek-do-cha, tram-po-lí-na, trum-pe-ta, stor-no, pach-to-vat, chod-ba, jiz-ba, vá-len-da, plaz-ma, tře-š-ňov-ka, vi-š-ňov-ka.
  2. Je-li přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu, např. po-dvoj-ný, troj-zvuk.

Skupiny tří souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony

  1. V případě skupiny tří (případně i více) souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony respektujeme morfematický šev (a to i příponový), např. ob-struk-ce, de-struk-ce, šťast-ný, vlast-nit, účast-nit, vlast-ník, ctnost-ný, past-va, ja-kost-ní, mlask-nout, prsk-nout, hráč-ský, je-de-náct-ka, ptac-tvo, děl-nic-tvo, za-hrad-nic-tví, ab-sorp-ce, muž-stvo, muž-ství, bo-hat-ství, vrst-va, pro-pust-ka, re-dun-dant-ní, zmáčk-nout, folk-lor, port-mon-ka, prázd-ný, symp-tom, je-višt-ní, rašp-le, rašp-lo-vat, hand-líř, hr-din-skost, lid-skost, arab-šti-na, ma-ďar-šti-na, rom-šti-na, Ark-ti-da, Ja-pon-sko, Kar-lo-var-sko.
  2. Pokud morfematický šev není zřetelný, je možné dělit více způsoby, např. cen-t-rum, cen-t-ra-li-zo-vat, kon-t-ra, elek-t-ři-na, fil-t-ro-vat, fil-t-rát, kon-cen-t-ra-ce, cen-t-ro-vat, Pan-k-rác, spek-t-rum, ji-s-k-ři-vost, man-d-ra-go-ra, mean-d-ro-vat, an-t-ro-po-log, pa-lin-d-rom, mop-s-lík, pam-f-let, Mo-s-k-va, mi-k-ro-elek-t-ro-nic-ký.

Zakončení na

  1. Pokud zakončení ní předchází samohláska, dělíme stejně jako výše uvedenou skupinu samohláska-souhláska-souhláska-samohláska, např. agi-tač-ní, pro-pa-gač-ní.
  2. Pokud předchází souhláska, dělíme před č, např. ak-ční, re-dak-ční, erup-ční, re-ne-san-ční.

Zdvojené souhlásky

  1. Pokud v případě zdvojené souhlásky nejde o morfematický šev a zdvojená souhláska je v okolí samohlásek, můžeme dělit mezi souhláskami nebo před oběma souhláskami, např. base-ba-l-lo-vý, ra-l-lye, re-g-gae.
  2. Pokud se zdvojené souhlásky nacházejí na švu (včetně příponového), dělíme na švu, např. ka-men-ný, roz-zlo-bit.
  3. Pokud po zdvojených souhláskách následuje další souhláska, dělíme až po zdvojené souhlásce, např. Pyrr-hos, Priess-nitz, grizz-ly, budd-hi-s-tic-ký.

Dělení podle slabik ve výslovnosti

Slova, která se vyslovují jinak, než píšou, dělíme podle slabik ve výslovnosti, nikoli v písmu. Například slovo petanque má ve výslovnosti dvě slabiky [pe-tank], dělíme proto jedině pe-tanque. Další příklady: Cam-bridge [kem-brič], free-ware [frí-vér], soft-ware [soft-vér], ver-saille-ský [ver-saj-ský], mc-car-thi-s-mus [mek-kár-ty-z-mus], mc-do-nal-di-za-ce [mek-do-nal-dy-za-ce], ale pe-tan-queo-vý [pe-tan-ko-vý], cam-bridge-ský [kem-brič-ský], soft-wa-ro-vý [soft-vé-ro-vý].

Pozn.: Platí však výše uvedené zásady. Například slovo Henriette [án-ri-et], které má ve výslovnosti tři slabiky, dělíme pouze Hen-riette, protože dvě samohlásky vedle sebe (jinde než na švu) neoddělujeme.

Skrýt zobrazený výklad


Skloňování mužských jmen – 5. p. j. č. (Skrýt)

Obecné poučení

Pátým pádem (vokativem) se v komunikaci oslovuje (pane inženýre) nebo se zvoleným oslovením hodnotí adresát (drahoušku, sketo). Proto se běžně užívá jen u názvů osob nebo zvířat; 5. pád neživotných podstatných jmen má obvykle funkci personifikace (obušku, z pytle ven; foukej, větříčku). Oslovení 1. pádem je přípustné pouze v neoficiálních situacích, jde o tvar stylově příznakový. V kultivovaných spisovných projevech psaných i mluvených bychom měli oslovovat 5. pádem. Užití 1. pádu je zde považováno za projev nezdvořilosti, značné neformálnosti a nepřiměřené familiarity. Tvary 5. pádu viz v kap. o skloňování mužských osobních jmen.

Výběr koncovky závisí na zakončení tvarotvorného základu. Vzor „pán“ má v 5. p. j. č. koncovky -e, -u, vzor „muž“ -i, -e, vzor „soudce“ koncovku -e (bez alternace předchozí souhlásky), vzor „předseda“ koncovku -o.

Vzor „pán“

U vzoru „pán“ je nejčastější koncovka -e: pane, hoste, občane, premiére; pse, vole; u podstatných jmen se základem zakončeným na -r po souhlásce dochází k alternaci r/ř: bratr – bratře, ministr – ministře, mistr – mistře, setr – setře, ale po samohlásce -r nealternuje: inženýr – inženýre, doktor – doktore, manažer – manažere, netopýr – netopýre, kocour – kocoure, vezír – vezíre, upír – upíre.

Podstatná jména andělmanžel mají v 5. p. j. č. tvary podle měkkého vzoru „muž“: anděli, manželi (tvary anděle, manžele jsou zastaralé).

Podstatná jména, jejichž tvarotvorný základ končí na -k, -g, -h, -ch, mají koncovku -u: falešníku, dělníku; biologu, chirurgu; vrahu, soudruhu; hochu, duchu; tu má rovněž podstatné jméno syn – synu (ale zlosyne); pouze jména bůhčlověk mají původní -e, které vyžaduje alternaci: bože, člověče. Starší podobu koncovky mohou mít některá jména při užití expresivním: nešťastníče, falešníče, bídníče (vedle neutrálního nešťastníku, falešníku, bídníku).

Vzor „muž“

U vzoru „muž“ má převážná většina jmen koncovku -i: učiteli, spisovateli, králi, muži, hvězdáři; jen jména utvořená slovotvornou příponou -ec mají koncovku -e, před kterou dochází pravidelně k alternaci: otec – otče, lovec – lovče, blbec – blbče, horolezec – horolezče, znalec – znalče, chlapec – chlapče, nadšenec – nadšenče.

Vzor „soudce“

Podstatná jména skloňovaná podle vzoru „soudce“ mají v 5. p. tvar soudce: pane soudce, milý správce, ty zrádce, vážený ochránce lidských práv, náš vůdce. Patrně nevýrazností formy 5. p. totožné s 1. p. a vlivem frekventovaných slov typu otec – otče (podle nichž se objevuje i nespisovná podoba *správec) však poměrně často pronikají i podoby na e: *soudče, *správče, *zrádče, *ochránče, *vůdče, ty jsou však nespisovné.

Náležité podoby 5. p. jsou tedy jedině: dárce (chlebodárce, ústavodárce, zákonodárce), vládce (hrůzovládce, krutovládce, spoluvládce), správce, strážce, strůjce, svůdce, škůdce, tvůrce, zrádce (vlastizrádce).

Vzor „předseda“

Podstatná jména náležející ke vzoru „předseda“ mají v 5. p. koncovku -o: předsedo, husito, sluho, pašo, bačo.

Skrýt zobrazený výklad


Skloňování mužských jmen – 2. p. mn. č. (Skrýt)

Ve 2. p. mn. č. má většina podstatných jmen rodu mužského (životných i neživotných) koncovku (tj. pánů, mužů, hradů, strojů, soudců, předsedů).

Nulová koncovka, jež je pozůstatkem starobylého skloňování, se dodnes udržela jednak u několika obecných jmen, např. (bez) peněz, (pět) tisíc, (mnoho) obyvatel, jednak u větší skupiny místních jmen pomnožných zakončených na -y-any, a to buď jako koncovka jediná, nebo jako dubletní vedle zakončení , např. KlatovyKlatov, LounyLoun, PoděbradyPoděbrad, HradčanyHradčan, RokycanyRokycan, ŘíčanyŘíčan, DivákyDivák/Diváků, LányLán/Lánů (viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]). Jen u několika slov, a to převážně jako dubletní, se užívá koncovka (např. bratří, koní) – podrobněji níže.

K výjimkám patří tvar 2. p. mn. č. u těchto podstatných jmen:

  • bratr (vzor „pán“) – vedle tvaru bratrů se užívá v určitých spojeních tvar bratří, např. bratří Čapků, českých bratří (tento tvar je reliktem starého skloňování),
  • den (vzor „stroj“) – vedle tvaru dnů i forma dní,
  • host (vzor „pán“) – vedle pravidelného tvaru hostů může být i hostí (podle typu „kost“ – kostí),
  • kněz (vzor „muž“) – jen tvar kněží, stejný je tvar 1. p. mn. č. (tento tvar je pozůstatkem starého skloňování),
  • kůň (vzor „muž“) – vedle pravidelného tvaru koňů může být i koní (podle vzoru „píseň“ – písní),
  • loket (vzor „hrad“) – vedle běžnějšího tvaru loktů ‚část ruky‘ je ve významu ‚délková míra‘ možný i starý tvar loket (pět loket/loktů sukna),
  • obyvatel (vzor „muž“) – vedle častějšího tvaru obyvatel (zejména při udávání počtu) můžeme užít i pravidelný tvar obyvatelů, např. když chceme zdůraznit, že šlo o muže a ženy (Vystoupení starostky sledovalo několik obyvatelů a obyvatelek městské části…),
  • peníz (vzor „stroj“) ‚označení jednotlivých mincí‘ – tvar penízů,
  • peníze – jen mn. číslo ‚platidlo‘ – tvar peněz,
  • přítel (vzor „muž“) – jen forma přátel (tento tvar je reliktem starého skloňování),
  • tisíc (vzor „stroj“) – vedle častějšího tvaru tisíc (pět tisíc) i forma tisíců (z několika tisíců).
Skrýt zobrazený výklad


Peněžní částky, značky měn (Skrýt)

Značku měny lze uvádět před peněžní částkou, popř. i za ní. Číslo a značku oddělujeme mezerou: 100 Kč = sto korun českých, 2 000 000 Kč = dva miliony korun českých (viz Značky, čísla a číslice). Pokud mezi číslem a značkou mezera není, čteme složený výraz jako přídavné jméno: 100Kč = stokorunový (viz Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát)).

Částky a značky měn píšeme na stejném řádku, trojice číselných řádů oddělujeme mezerou (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci). Skupiny tří číslic lze v textech administrativní povahy oddělovat místo mezery tečkou, např. cena pozemku je 2 000 000 Kč (lze i 2.000.000 Kč), poplatky se zvýšily o 1 805,50 Kč (lze i 1.805,50 Kč).

V běžném textu je u celých čísel uvádění pomlčky po desetinné čárce nadbytečné a nevhodné. Místo Kč 500,– či 500,– Kč doporučujeme psát 500 Kč.

Jestliže se v sestavách uvádějí i desetinné hodnoty (např. haléře), za celými částkami se píšou nuly, aby byl počet desetinných míst u jednotlivých částek shodný: 500,00 Kč.

Měnové jednotky v textu buď vypisujeme slovem, např. účtujeme 500 korun českých, eur (slovo euro se skloňuje zcela pravidelně podle vzoru „město“), dolarů, liber, jenů, nebo používáme značky měn, a to písmenné: (= koruna česká), (= zlotý), Ft (= forint) či značky z písmen různě upravených: (= euro), $ (= dolar), £ (= libra), ¥ (= jen) atd. Mezinárodní třípísmenné kódy (CZK, PLN, HUF, EUR, USD, GBP, JPY apod.) se obvykle používají pouze v bankovní praxi a v korespondenci se zahraničím.

V textu se značky měn obvykle užívají ve spojení s konkrétní číselnou hodnotou, přičemž po číslovce čteme značky ve tvaru 2. pádu nebo uplatňujeme shodu podle posledního členu číslovky, např. účtujeme Vám 2 583 Kč (slovy: dva tisíce pět set osmdesát tři korun českých nebo dva tisíce pět set osmdesát tři koruny české) – viz kap. Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla a Počítaný předmět po číslovkách.

Skrýt zobrazený výklad


Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla (Skrýt)

Členění čísel

Pokud zvolíme zápis čísel pomocí číslic, oddělujeme trojice řádů před a za desetinnou čárkou mezerami, tzn. že čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, členíme do skupin o třech číslicích: 6 378 km; 30 000 let; 2 500 000 obyvatel; 11 430,5 l; 34 145,50 Kč; 3,536 2 kg; 2,345 27 g apod. PČP umožňují psát čtyřciferná čísla bez mezery (4256 km, 2000 slov). Letopočty se nikdy nečlení (rok 1953, 2008). Před desetinnou čárkou ani za ní mezera není (2,18 km), mezeru však klademe mezi číslovku a značku (kromě případů uvedených v kap. Značky, čísla a číslice).

Při psaní peněžních částek v textech administrativní povahy lze skupiny tří číslic oddělit nikoli mezerou, ale tečkou: 604.351,50 Kč; 1.000.000 Kč (viz Peněžní částky, značky měn).

V odborných a administrativních textech se dává přednost uvedení čísel a počtu jevů číslicemi. Vypisujeme-li číslovky slovy, píšeme každé slovo zvlášť, např. dvacet jedna, padesát čtyři, devět set, dva tisíce (jedno) sto šedesát osm, dva tisíce dvě stě třicet jedna, jeden milion tři sta tisíc sedm set šedesát osm; dvacátý pátý, stý padesátý, čtyřstý sedmdesátý osmý, tisící devítistý padesátý šestý. Jen ve výjimečných případech, např. na složenkách, lze takové číslovkové výrazy psát celé dohromady (značku měny píšeme vždy zvlášť: dvatisícedvěstětřicetjedna korun českých).

Dohromady se píšou složené číslovkové výrazy jedenadvacetjednadvacet, dvaadvacet, čtyřiapadesát, devětadevadesát; pětadvacátý, stopadesátý, devítistý apod. O psaní číslic a číslovek viz též Značky, čísla a číslice.

Skloňování víceslovných číslovkových výrazů

Ve větné souvislosti se víceslovné číslovkové výrazy zpravidla skloňují. Máme více možností:

  1. Skloňujeme všechny části výrazu. Číslovkový výraz ve větě Teploty vystoupí k 27 °C čteme a píšeme k dvaceti sedmi stupňům nebo i obráceně sedmadvaceti stupňům (v takovém případě píšeme číslovku dohromady); před 365 lety – před třemi sty šedesáti pěti (před třemi sty pětašedesáti) lety; bez 1 847 Kč – bez tisíce osmi set čtyřiceti sedmi korun.
  2. Skloňujeme jen jméno počítaného předmětu a část číslovkového výrazu (obvykle řád desítek a jednotek), zbytek ponecháváme nesklonný. Výraz před 365 lety můžeme také přečíst před tři sta šedesáti pěti (pětašedesáti) lety a obdobně bez 1 847 Kč – bez tisíc osm set čtyřiceti sedmi (sedmačtyřiceti) korun; o 1 358 423 dokladech – o milion tři sta padesát osm tisíc čtyři sta dvaceti třech (třiadvaceti) dokladech.
  3. V některých situacích, většinou v mluvené řeči, např. při diktování a při početních operacích s čísly, může zůstat pro usnadnění zápisu čísel celý víceslovný číslovkový výraz neskloňovaný, např. k tisíc sedm set dvacet dva korunám. V písemném styku se v takových případech dává přednost zápisu čísel číslicemi.

Čtení desetinných čísel

Výrazy obsahující desetinné číslo, které nemají počítaný předmět, bychom měli číst: 0,1 – nula/žádná celá jedna (desetina); 0,2 – nula/žádná celá dvě (desetiny), popř. nula/žádná celá dva; 0,5 – nula/žádná celá pět (desetin); 1,2 – jedna celá dvě (desetiny), popř. jedna celá dva; 1,4 – jedna celá čtyři (desetiny); 1,9 – jedna celá devět (desetin); 2,3 – dvě celé tři (desetiny); 5,1 – pět celých jedna (desetina); 25,4 – dvacet pět celých čtyři (desetiny), nikoli *pětadvacet celých čtyři; 100,6 – sto celých šest (desetin); 103,8 – sto tři celé/celých osm (desetin); 1000,05 – tisíc celých pět setin; 1024,007 – tisíc dvacet čtyři celé/celých sedm tisícin atd. O tvaru počítaného předmětu viz Počítaný předmět po číslovkách.

Skrýt zobrazený výklad


Značky, čísla a číslice (Skrýt)

Obecné poučení

Jako značek se užívá jednak zkratek s ustáleným grafickým obrazem (viz Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA)), jednak písmen z cizích abeced a různých nepísmenných grafických znaků. Pokud značky nestojí na konci věty, tečky se za nimi zásadně nepíšou.

Většina značek vznikla ze zkratek slov domácích i cizích, odlišila se však od vlastních zkratek tím, že se stala přímým označením pojmu, nevázaným již na jeho jazykové vyjádření. Pro vyjádření značek se kromě písmen latinské abecedy často užívá různých jiných znaků (např. @ = zavináč,  = euro, $ = dolar, & = ampersand, § = paragraf, % = procento,  = promile, ° = stupeň, ∅ = průměr,  = nekonečno, * = hvězdička, značka pro narození, † = křížek, značka pro úmrtí) nebo písmen z jiných abeced než latinské (např. řec. μ = mikro-, řec. Ω = značka pro jednotku odporu ohm, řec.  = značka pro celkový součet).

Písmenné značky

Zkratky, které se staly mezinárodně kodifikovanými písmennými značkami označujícími matematické, fyzikální, astronomické a jiné jednotky, podléhají odlišným pravopisným zásadám než zkratky čistě grafické. Velkými písmeny se např. označují všechny jednotky pocházející z vlastních jmen, i když jejich plná forma je psána s písmenem malým: 230 V (voltů – volt je jednotka elektrického napětí nazvaná podle A. Volty), 75 W (wattů – watt je jednotka výkonu nazvaná podle J. Watta), 9,81 N (newtonů – newton je jednotka síly nazvaná podle I. Newtona).

Velké M (mega-) je označení pro miliontý násobek fyzikální jednotky, malé m (mili-) pro její tisícinu.

U značek chemických prvků (ve vzorcích chemických látek) se píše počáteční písmeno vždy velké, např. C = uhlík, Al = hliník, H2O = voda, NaCl = chlorid sodný.

K písmenným značkám náleží zejména značky měr jako m = metr,  = metr čtvereční,  = metr krychlový, km = kilometr, cm = centimetr, mm = milimetr, μm = mikrometr, l = litr, hl = hektolitr, a = ar, ha = hektar; značky hmotností jako g = gram, dg = decigram, dag, dkg = dekagram, kg = kilogram, t = tuna, q = cent atp.; značky měn jako  = koruna česká, Ft = forint,  = euro (viz Peněžní částky, značky měn); další značky veličin a jednotek jako t = čas, s = dráha, g = tíhové zrychlení, cd = kandela, lx = lux, mA = miliampér, hPa = hektopascal, b = bit, kb = kilobit, B = byte [bajt], kB = kilobyte, MB = megabyte, GB = gigabyte, ft = stopa, in = palec atp.; značky pojmů matematických jako r = poloměr (rádius), sin = sinus, tg = tangens, log = logaritmus atd.; značky pojmů hudebních jako p = piano, ff = fortissimo atp.

Značky ve spojení s číselnými hodnotami

Značky se od číselné hodnoty oddělují mezerou, číslo a značka se umísťují na stejný řádek (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci), např. 10 ha = 10 hektarů, 3 kg = 3 kilogramy, 14 % = 14 procent, § 9 = paragraf 9 (v případě více paragrafů se značka nezdvojuje), 100 kWh = 100 kilowatthodin, rychlost 50 km/h = 50 kilometrů za hodinu, hustota 5 g.m³ = 5 gramů na metr krychlový, teplota 12–15 °C = 12 až 15 stupňů Celsia. V textu se značky užívají obvykle ve spojení s číselnou hodnotou, přičemž po číslovce čteme značku ve tvaru 2. pádu nebo ve tvaru počítaného předmětu (viz Počítaný předmět po číslovkách). V ostatních případech se značky vypisují: Bude třeba několik metrů látky. Úřad postupoval podle uvedeného paragrafu.

Značky pro úhlový stupeň, minutu, vteřinu a pro stopy a palce se v textovém procesoru připojují k číslu bez mezery, např. úhel 60° = 60 stupňů, spád 17° 15′ = 17 stupňů a 15 minut, 12′ 10″ = 12 stop a 10 palců; v sazbě se od předcházejícího čísla oddělují tenkou mezerou, nejde-li o vyjádření přídavného jména. Při zápisu zeměpisných souřadnic se mezi jednotlivými složkami mezera nepíše, např. 50°5′5″ severní šířky a 14°24′10″ východní délky.

V případě, že pomocí číslice a značky vyjadřujeme přídavné jméno, mezeru nevkládáme: 8km = 8kilometrový, osmikilometrový, 20% = 20procentní, dvacetiprocentní, 12° = 12stupňový, dvanáctistupňový. Chybné jsou zápisy *8-mi-kilometrový, *8mikilometrový, *12-ti-procentní, *12tiprocentní apod. (viz Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát)). Koncové -ti-mi nepíšeme ani u základních číslovek: pro děti od 3 let, za účasti 58 % oprávněných voličů, od 5 do 8 h, nikoli *od 5-ti do 8-mi h ani *od 5ti do 8mi h.

Čísla a matematické znaky

Ke zkratkám čistě grafickým patří také matematické znaky jako plus (+), minus (), krát (×), plus minus (±), děleno (:), menší než (<), menší než nebo rovno (≤), větší než nebo rovno (≥), větší než (>), odmocnina (), rovná se (=) atd.

Podle ČSN 01 6910 je v korespondenci dovoleno znak − (minus) nahradit pomlčkou –, znak × (krát) malým x.

S mezerami píšeme znaky pro sčítání, odčítání, násobení a dělení v matematických operacích a dále při uvádění poměru a rozměru, např. 3 + 5 − 2 = 6, 20 × 5 = 100, 21 : 7 = 3, roztok ředíme v poměru 3 : 2, mapa v měřítku 1 : 50 000 (viz kap. 27), plocha 3 m × 4 m atd.

Pokud je × součástí jednoho složeného slova společně s číslem, píšeme tyto výrazy dohromady: 20× = 20krát, dvacetkrát. Vyjadřují-li znaménka + nebo kladnou nebo zápornou hodnotu čísla, přiléhají k číslici bez mezer: +24 °C, −1 °C. Bez mezer zapisujeme také exponenty a indexy: 5³, 10², n1, n2

Nahrazuje-li x (nebo n) proměnnou číselnou hodnotu, je písmeno ustálený způsob psaní se spojovníkem: x-stupňový, n-tá odmocnina (viz Spojovník).

Psaní číslic a číslovek

Číslice jsou tzv. arabské: 0, 1, 2, 3, …, 9 a římské: I, V, X, L, C, D, M. Pokud zvolíme zápis čísel pomocí arabských číslic, oddělujeme trojice řádů před a za desetinnou čárkou mezerami, čtyřciferná čísla lze psát v některých případech bez mezery (podrobněji o členění čísel viz Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla). Římské číslice se nečlení, např. MCMLXVIII, MCMXCIX (viz Římské číslice).

Psaní teček po číslicích se řídí následujícími pravidly:

  1. Za číslicemi, které označují číslovku základní, se tečka nepíše, např. 25 ran, 365 dní, formát A4, oddíl Ia), poštovní přihrádka 25, Alšova 2a, V Zátiší 15, Praha 10 – Zahradní Město.
  2. Za číslicemi, které označují číslovku řadovou, píšeme tečku, např. 1. = první, 2. = druhý; 1. máj = První máj (Svátek práce), o 8. hodině = o osmé hodině (ale v 8 hodin), 28. října = dvacátého osmého října, XIX. nebo 19. ročník = devatenáctý ročník, ve 3. svazku = ve třetím svazku, 2. odstavec 5. kapitoly = druhý odstavec páté kapitoly, 3. nebo III. patro = třetí patro, třída 1. A = třída první A, žáci VII. B = žáci sedmé B, Karel IV. = Karel Čtvrtý (nikoli však *o 8mé, *8-mé, *8mý, *8-mý, *19tý, *19-tý apod.), viz Tečka.
  3. Jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová, tečka se za číslicí nepíše; v tom případě stojí číslice vždy za jménem. Bývá to při uvádění letopočtů: narodil se roku 1972, v bibliografických údajích: viz Jungmannův Slovník V, 113 = Jungmannův Slovník, díl V, s. 113; § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1991 Sb. apod.

Ve všech případech opět platí, že zkratky a značky, jež jsou spojeny s číselným údajem (ať už mu předcházejí, nebo po něm následují), by s ním měly stát na stejném řádku (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).

Vypisujeme-li číslovky slovy, píšeme je zvlášť, např. dvacet jedna, dva tisíce dvě stě třicet jedna; dvacátý pátý, stý padesátý, tisící devítistý sedmdesátý čtvrtý. Dohromady se píšou složené číslovkové výrazy typu pětadvacet, devětadevadesát; pětadvacátý, stopadesátý, devítistý apod. (viz Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla).

Skrýt zobrazený výklad


Počítaný předmět po číslovkách (Skrýt)

Počítaný předmět po celých číslech

Forma spojení číslovky a počítaného předmětu je dána původním slovnědruhovým charakterem číslovky. Podle Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého jsou číslovky jeden, dva, tři, čtyři svou povahou přídavná jména, tudíž se musí mluvnicky shodovat se jménem počítaného předmětu (jeden muž, jednoho muže, jednomu muži; dvě ženy, dvou žen, dvěma ženám; tři města, tří měst, třem městům…).

U ostatních základních číslovek, které jsou svou povahou podstatná jména, se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. p. mn. č. (tzv. numerativ, genitiv numerativní: pět mužů – pěti mužů, tisíc žen – tisíce žen, milion měst – milionu měst…).

Základní číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik vytvářejí s počítaným předmětem svébytné paradigma: v přímých pádech je řídícím členem shody číslovka, v nepřímých pádech počítaný předmět: 1., 4. p. pět mužů, žen, měst – 2. p. pěti mužů, žen, měst – 3. p. pěti mužům, ženám, městům – 6. p. o pěti mužích, ženách, městech – 7. p. s pěti muži, ženami, městy.

Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou v 1. p. možné tvary: dvacet jeden žákdvacet jedna žáků, dvacet dva/tři/čtyři žácižáků nebo jedenadvacetjednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet žáků. Mluvnická shoda mezi podmětem vyjádřeným jmennou skupinou, která obsahuje číslovky jeden, dva, tři, čtyři, a přísudkem se řídí tvarem podstatného jména v podmětu. Je-li podstatné jméno v 1. p., nastupuje shoda podle posledního členu složené číslovky (dvacet jeden žák byl…, dvacet čtyři žáci byli…). Je-li podstatné jméno ve 2. p., pak je přísudkové sloveso ve středním rodě j. č.: dvacet jedna žáků (i jedenadvacet nebo jednadvacet žáků) bylo…, dvacet čtyři žáků (i čtyřiadvacet žáků) bylo… Tvary 2. p. jsou běžnější a přirozenější.

Ve spojení číslovek sto, tisíc, milion, miliarda s počítaným předmětem je vedle 2. p. možná i shoda pádu počítaného předmětu s pádem číslovky: s třemi tisíci diváků/diváky, před třemi sty tisíci let/lety.

Číslovka sto se skloňuje podle vzoru „město“, ale ve spojení s počítaným předmětem někdy zůstává nesklonná, např. bez sto korun, ke sto korunám, o sto korunách, se sto korunami (vedle pravidelně skloňovaných tvarů bez sta korun, ke stu korun/korunám, o stu korun/korunách, se stem korun), k dvě stě lidem, o dvě stě lidech (vedle pravidelně skloňovaných tvarů k dvěma stům lidem/lidí, o dvou stech lidech/lidí). Je-li číslovka sto ve spojení s jinou číslovkou, která po ní následuje, zpravidla se neskloňuje, např. ve sto dvaceti případech, po sto padesáti letech, po dvě stě padesáti letech (srov. Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí)).

Ve spojení číslovek souborových a druhových (např. patero, desatero, několikero) s počítaným předmětem je buď pád vyjádřen číslovkou a počítaný předmět zůstává ve 2. p. mn. č. (bez patera ponožek, o pateru ponožek, s paterem ponožek), nebo je tvar číslovky ustrnulý a roli vyjádření pádu přebírá počítaný předmět (bez patero ponožek, o patero ponožkách, s patero ponožkami).

Počítaný předmět po desetinných číslech

Shoda počítaného předmětu po desetinných číslech se řídí podle desetin, setin atd., tvar počítaného předmětu je proto ve 2. p. j. č.: 0,2 metru, 0,5 metru, 1,1 metru, po 1,2 metru, 2,2 metru (do 2,2 metru, skočit 2,2 metru), 2,36 litru, do 3,5 tuny, 10,548 milionu, 14,25 sekundy.

V textech pracovního charakteru (např. vystoupení na poradě, referáty obsahující statistické údaje atd.) se často objevuje počítaný předmět po desetinných číslech také ve tvaru 2. p. mn. č. nebo se zde uplatňuje pádová shoda podle číslovky nacházející se za desetinnou čárkou: 0,2 metrů/metry, 0,5 metrů, 1,1 metrů/metr, 2,2 metrů/metry (do 2,2 metrů, skočit 2,2 metrů/metry), 2,4 litrů/litry, do 3,5 tun, 10,548 milionů, 14,25 sekund (čteme např. nula/žádná celá dva metrů/metry, do dvou celých dvou metrů atd.). Oba způsoby lze u stylově nižších útvarů tolerovat, v kultivovaných projevech bychom však radili se jim vyhnout.

Skrýt zobrazený výklad


Římské číslice (Skrýt)

Římské číslice se píšou velkými písmeny abecedy: I = 1, V = 5, X = 10, L = 50, C = 100, D = 500, M = 1000. Číslice zapisujeme od nejvyšších hodnot k nejnižším: MDL = 1550, LX = 60, CV = 105. Menší číslice před větší znamená odečet: IV = 4, IX = 9, MXM = 1990 (tzn. deset odečteno od druhého tisíce).

Při zápisu pomocí římských číslic v podstatě neexistuje žádná směrodatná norma. Obvykle se kombinují nejvýše tři stejné římské číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné římské číslice (např. IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách, číslo 90 můžeme zapsat LXXXX nebo XC).

Většinou se před vyšší číslicí odečítá pouze jediná římská číslice (jen ojediněle i dvě stejné číslice; např. číslo 18 můžeme zapsat XVIIIXIIX). Pro odčítání se obvykle používají pouze římské číslice I, X, C (v matematice se zcela výjimečně používá pro odečet i M, římské číslice V, L, D se pro odečítání nepoužívají). Číslo 80 tedy zapíšeme LXXX (nikoli *XXC), číslo 95 zapíšeme LXXXXV nebo XCV (nikoli *VC).

Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V a X. Rok 1999 se tedy píše MCMXCIX nebo MCMXCVIIII (nikoli *MIM).

Za číslicemi, které označují číslovku řadovou, se píše tečka a mezera: XIX. ročník = devatenáctý ročník, III. patro = třetí patro, 8. V. 1945 = osmého května 1945, Karel IV. = Karel Čtvrtý, třída I. A = třída první A, žáci VII. B = žáci sedmé B. Jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová, tečka se nepíše. V tom případě však číslice stojí vždy za jménem: Hlava XXII, díl V, odd. IIIb (viz kap. Tečka, Značky, čísla a číslice).

Skrýt zobrazený výklad


Složitější případy shody přísudku s podmětem (Skrýt)

Podmět je nevyjádřený

Mluvnickou povahu nevyjádřeného podmětu poznáme podle předcházejícího slovního kontextu nebo podle situace promluvy.

Jde-li o ženy, píšeme v příčestí -y: Nechtěly jsme se už hádat s manželi, vyrazily jsme proto na výlet samy.

Jde-li o muže nebo o muže a ženy zároveň, mužský rod má přednost před ženským, píšeme -i: Byli jsme rádi, že máme klid na sledování sportovního přenosu.

Jedním z typů textů, v nichž se setkáváme s nevyjádřeným podmětem, jsou například publicistické a odborné články. Pro mnohé pisatele je řešení shody podle podmětu rodu muž. živ. přijatelné i v případě, že článek napsaly ženy. Z čistě jazykového hlediska by se však shoda měla řídit ženským rodem, pokud je jednoznačné, že jsou podmětem „autorky“. V případech, ve kterých to jednoznačné není, je vhodné zvolit shodu podle rodu muž. živ.

Autorský plurál

Autorský plurál se běžně užívá v odborné literatuře. Autor (nebo autorka) se o sobě vyjadřuje v 1. os. mn. č., shoda je vždy podle rodu muž. živ., v příčestí se píše měkké -i: Jak jsme již publikovali v předchozí práci… Abychom neopomněli důležitou skutečnost…

Autorský plurál je stylistický prostředek, jímž může pisatel vyjádřit skromnost (tzv. plurál skromnosti, např. Tímto experimentem jsme prokázali, že…) nebo sounáležitost s adresátem textu (tzv. inkluzivní plurál, např. Pokud bychom postupovali dle uvedených pokynů…). Obvyklý je také v definičních procesech, posiluje se jím vážnost textu, všeobecná platnost prezentovaného názoru (např. Za agresi bychom označili útočný čin směřující vůči zdroji vnímané frustrace).

Typ Kam jste se, děti, schovaly?

Jestliže věta obsahuje oslovení, které je vyjádřeno podstatným jménem v 5. p. (podmět pak není ve větě vyjádřen), psaní -i/-y v přísudku se obvykle řídí podle rodu podstatného jména v 5. p.: To jste to, uličníci, pěkně vyvedli! Proč jste, děti, zase rozbily okno? Milé čtenářky, vyhrály jste první cenu v naší soutěži o nejlepší fotografii z dovolené.

Vždy je třeba zvážit, jaký je smysl sdělení, protože ne ve všech větách s nevyjádřeným podmětem je možné shodu řídit oslovením, např. Děvčata, přinesli jsme vám něco dobrého na zub (= my jsme přinesli děvčatům), ale Abyste si, děvčata, pochutnala. Děvčata, snad jste se na nás nezlobila?

Shoda podle výrazu v předcházející větě

Shoda se řídí podle výrazu ve větě předcházející: Tři hrady byly dobyty. Druhý den byly zbořeny.Všechna auta podléhala kontrole. Proto nesměla na vozovku.Kolegové na poradu nedorazili, slavili narozeniny jednoho z nich.

Někdy v následující větě nastupuje shoda podle smyslu (viz bod 4): Pár dívek se na večírku dobře bavilo. Když vypily, co mohly, lovily rybičky z akvária.Jen málo lidí dokázalo režimu odporovat. Měli pak totiž těžký život.

Podmět je vyjádřen bezrodým zájmenem

Pokud ve větě stojí v pozici podmětu bezrodé zájmeno, volíme -i, nebo -y v přísudku podle toho, zda zájmeno zastupuje jméno rodu mužského životného, nebo ne: Vy jste za ten zkažený večírek nemohly (= jde o ženy) × My jsme chtěli jen vaše dobro (= jde o muže nebo o muže a ženy zároveň).

Typ Rychlé šípy závodily, Tři sestry zahrály, Wanastowi Vjecy vydaly (gramatická shoda)

Je nutné zdůraznit, že při určování shody přísudku s podmětem má rozhodující úlohu gramatický, nikoli přirozený rod podmětu. Přestože například spojení Rychlé šípy označuje chlapce, hrdiny románu pro mládež, měli bychom ve větě Rychlé šípy vyhrály běžecký závod řídit shodu podstatným jménem rodu muž. neživ. šíp.

Jako obtížné se může jevit řešení shody v případě názvů některých českých hudebních skupin. Ve větě Tři sestry vystoupily v našem městě již popáté určujeme shodu podle podstatného jména ženského rodu sestra, přestože nejde o tři ženy, ale o kapelu tohoto jména složenou z mužských členů. Analogickým případem je shoda ve větě Buty vystoupily na červencovém festivalu. Pokud pisatel váhá, jaký tvar přísudku zvolit, může před podmět předsunout opěrné podstatné jméno, např. Skupina Buty vystoupila na červencovém festivalu. (K cizojazyčným názvům hudebních skupin viz bod 4.)

Typ Red Wings zvítězili, U2 zazpívali (shoda podle smyslu)

Je-li mluvnický rod podmětu nejasný či nejednoznačný, uplatňuje se shoda podle smyslu, a to na základě kontextu, věcných znalostí, ale i úzu, např. u názvů hokejových týmů a populárních skupin. Doporučujeme proto psát: Red Wings zvítězili v semifinále. New York Rangers vyhráli desátý zápas. Beatles vydali mnoho desek. U2 vystoupili v nové sestavě. Rolling Stones zahráli v Plzni.

Typ British Airways získal-, Dove uvedl-

Je-li ve větě opěrné podstatné jméno (společnost, pobočka, sdružení apod.), řídí se shoda podle něj: Společnost British Airways se rozhodla vyplatit mimořádné odměny zaměstnancům. Pražská pobočka Blue Letters nabídla nové výhody stálým klientům. Sdružení Easy Day nabídlo další služby.

Někdy je shoda podmětu s přísudkem dána územ. Například u názvu společnosti British Airways se v úzu setkáme s koncovkou -y (ve významu ‚aerolinie‘): British Airways zahájily novou reklamní kampaň. Případů, v nichž je cizí jméno v úzu dostatečně vžité, však není mnoho a většinou je nutno uplatňovat shodu podle formy (viz níže). Ani v tomto případě tedy nemůžeme vyloučit řešení podle zakončení podmětu: British Airways zahájil novou reklamní kampaň.

Tam, kde nejsou k dispozici věcné znalosti, kontext, jméno není zakotveno v úzu apod., řídí se shoda podle zakončení jména ve výslovnosti, např. jména jako Dove [daf], Philips [filips] jsou užívána jako jména rodu muž. neživ. (zakončena na souhlásku), Nivea jako jméno rodu ženského (koncovka -a) atd.: Dove uvedl na trh novou vůni. Philips překvapil neobvyklým designem výrobku. Nivea přišla s revolučním řešením problému padání vlasů.

Typ Dolce & Gabbana a Missoni představil-, Albert a Billa otevřel-

U podmětu typu Dolce & Gabbana a Missoni, Albert a Billa je nezřídka velmi obtížné rozhodnout, zda mužské jméno chápat jako jméno osoby, nebo firmy, v nejednoznačných případech proto nelze zcela vyloučit dvojí možnost řešení shody (tj. shodu podle smyslu): Dolce & Gabbana a Missoni představili (i představily) společnou kolekci. Moschino a Just Cavalli překvapili (i překvapily) novým parfémem. Hugo Boss a Guess zahájili (i zahájily) novou sezónu neonovými barvami. Albert a Billa otevřeli (i otevřely) další obchody.

Nejsme-li si jisti, které i – y v přísudku zvolit, užijeme opěrné podstatné jméno (obchod, společnost, pobočka apod.), shoda se pak řídí podle tohoto jména: Značky Dior a Prada přichystaly speciální akci pro své zákazníky.

Typ ČEZ zveřejnil, WHO prozkoumal-

V případě, že v pozici podmětu stojí iniciálová zkratka či zkratkové slovo, rozhoduje o koncovce přísudku jejich rod a číslo. Rod u iniciálových zkratek často kolísá, zkratková slova obvykle přiřazujeme k rodu a skloňujeme podle jejich zakončení.

Iniciálové zkratky cizího původu se řadí často k rodu střednímu, u domácích rod určuje základové jméno. Můžeme napsat: WHO prozkoumalo krizovou situaci podle zakončení na -O (shoda podle formy), ale i WHO prozkoumala krizovou situaci podle významu ‚Světová zdravotnická organizace‘. Avšak pouze ČD vypravily zvláštní spoj podle ‚České dráhy‘, ČT opakovala pro velký úspěch pořad O češtině podle ‚Česká televize‘.

U iniciálových zkratkových slov bývá pro jejich přiřazení k rodu dominantní jejich zakončení: ČEZ (z původního spojení České energetické závody) zveřejnil výsledky hospodaření, OSA (Ochranný svaz autorský) by měla zastupovat autorská práva umělců. Podrobný výklad viz Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA)Zkratková slova.

Typ Jeho Výsost

Podmět, který řídí shodu, je formálně v rodě ženském nebo středním, přestože jde o muže, např. Jeho Veličenstvo se rozzlobilo na výběrčí daní. Jeho biskupská Milost kázala udělit nešťastníkovi milost. Jeho královská Výsost neučinila nic proti této urážce. Je-li však přítomno vlastní jméno, řídí se shoda podle něj: Jeho Excelence Jacques Chirac vyprávěl o své autobiografii. Jeho Eminence kardinál Vlk hovořil o duchovních hodnotách.

Typ Hrabata a knížata vlastnila rozsáhlá panství

Podstatná jména hrabě, kníže, dóže, markrabě, falckrabě se v j. č. skloňují jako jména středního rodu, shoda je však podle rodu muž. živ. (Hrabě po sobě zanechal dvě krásné dcery). V mn. č. je shoda podle rodu středního (viz níže).

Shoda v adjektivním přívlastku je vždy podle řídícího podstatného jména: urozená knížata, papeži oddaná markrabata, česká knížata Přemyslovci.

V množném čísle je v přísudku kodifikována shoda podle rodu středního. Přestože se můžeme často setkat i se shodou podle rodu muž. živ., doporučujeme v tomto případě držet se pravidla uvedeného v PČP. Jelikož je mluvnický rod podmětu zřejmý a jednoznačný, volíme koncovky středního rodu: Hrabata a knížata jedla s chutí kuřata. Knížata nastoupila na trůn.

Je-li přítomno vlastní jméno, lze připustit dvojí shodu: Markrabata Ottonové byli nuceni (i byla nucena) vzdát se majetku. Hrabata Vrbnové sídlili (i sídlila) na hradě za vsí. Knížata Slavníkovci vydali (i vydala) několik nařízení.

Podmět všeobecný

V případech, ve kterých je podmět chápán jako všeobecný (‚někdo, lidé‘), píšeme v příčestí činném měkké -i: Zavřeli tržnici, probíhá kontrola. Slibovali víno, dávali vodu. Hlásili to v rozhlase.

Typ Davy lidí proudily ulicemi, aby viděl-

Shoda podle smyslu se může uplatnit i tehdy, je-li v předcházející větě podmět vyjádřen výrazy zástup, skupina, dav, shluk apod. ve spojení s podstatnými jmény rodu muž. živ. ve 2. p.: Ulicemi proudily davy lidí, aby viděly (i viděli) zahájení olympijských her. Zástupy propuštěných zaměstnanců demonstrovaly před budovou vlády, aby vyjádřily (i vyjádřili) svůj nesouhlas s vládou. Skupinka policistů pospíchala ztichlou ulicí, náhle se však zastavila (i zastavili) před rozbitou výlohou.

Typ Pět mužů šlo, desítky lidí stály

U podmětu typu pět mužů, šest žen, deset lidí atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět mužů dostihlo zloděje po dvou stech metrech. Deset aut bylo odtaženo na záchytné parkoviště.

Jsou-li podmětem výrazy desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky mužů se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) ve sportovní hale. Miliony žen se rozhodly připojit k protestu.

Jedním z případů, ve kterých lze uplatnit shodu podle formy i podle smyslu, jsou souvětí, v nichž je v první větě podmětem výraz označující „počet“. Pokud je v dalších větách souvětí podmět nevyjádřený, lze uplatnit i shodu podle smyslu (viz bod 4): Několik dětí se ztratilo v hustém lese, a přestože na oběd nepřišlo (i nepřišly) domů, nikdo je nehledal. Pět mužů chodilo kolem náměstí, až dosáhlo (i dosáhli) nového rekordu. Tisíce demonstrantů protestovaly (i protestovalo) na hlavním náměstí, v přilehlých uličkách pak vyvolávaly (i vyvolávalovyvolávali) krvavé potyčky.

Typ Několik mužů a jedna žena odešl-

Typ shody několik mužů a jedna žena není popsán v žádné ze současných mluvnic. V následujících příkladech lze užít jak shodu podle smyslu, tak shodu podle gramatické formy: Pět policistů a vrtulník se vrátili (i vrátily) na místo činu. Šest lékařů a zdravotní sestra odjeli (i odjely) z nemocnice. Několik mužů a jedna žena se potkali (i potkaly) u restaurace.

Typ Několik mužů se ženou odešl-

V případě, že je podmět rozvit předložkovým tvarem s významem doprovodu (šest lékařů se zdravotní sestrou, několik mužů se ženou), je možné zvolit dvojí řešení. V prvním budeme chápat obě složky podmětu jako významově rovnocenné a užijeme shodu podle smyslu: Šest lékařů se zdravotní sestrou odešli. Několik mužů se ženou se vzdálili od budovy; nebo budeme shodu řídit podle jména, které je rozvíjeno předložkovým tvarem, tj. podle prvního jména podmětu: Šest lékařů se zdravotní sestrou odešlo. Několik mužů se ženou se vzdálilo od budovy.

Typ Finanční úřad, oddělení styku s veřejností, rozhodl- (shoda ve větách s přístavkem)

Někdy je rozhodování o podobě shody komplikováno tím, že vedle podmětu obsahuje věta i tzv. přístavek (viz Psaní čárky ve větě jednoduché). Jde o typ shody obecní úřad, oddělení volnočasových aktivit, rozhodl/rozhodlo… atp.

Obecným pravidlem je, že tvar přísudku je určován podmětem. V případě podmětu rozvitého přístavkem určujícím a hodnotícím je shoda podle podmětu: Jan Koller, hvězda dnešního utkání, vstřelil rozhodující branku. Jaroslav Vrchlický a Svatopluk Čech, pilíře našeho básnictví, byli oslavováni už za svého života.

Je-li v pozici přístavku vlastní jméno, často řídíme shodu podle něj: Hlava lupičské bandy(,) Tintěra(,) byl mylně pokládán za bezúhonného občana.

U podmětu rozvitého přístavkem zpřesňujícím převažuje shoda podle přístavkového jména: Naše partnerská organizace, karlovarské Centrum oddechu a kultury, poskytlo (i poskytla) volné vstupenky pro školy. Vrchol mistrovství světa v ledním hokeji, utkání našich a finských hráčů, se uskutečnilo (i uskutečnil) včera v pět hodin.

Nepopiratelnou roli hraje i míra rozvití. Čím delší je přístavková konstrukce, tím větší je také tolerance k řízení shody podle přístavku. Zřetelněji než v psaném textu se tato tendence projevuje v mluveném jazyce, například: Úřad vlády, oddělení pro zahraniční styky s Blízkým východem, rozhodlo (i rozhodl) o rozdělení dotací v příštím roce.

Pokud je obsahem přístavku oprava, upřesnění, je shoda často řízena výrazem v přístavku: Hádka, vlastně takové hloupé nedorozumění, jim znepříjemnilo (i znepříjemnila) celý víkend. Design, resp. barva a tvar(,) našeho produktu byly přizpůsobeny (i byl přizpůsoben) průměrnému uživateli.

Totéž platí, jestliže přístavek shrnuje skutečnosti již vyjmenované: Pedagogický sbor, žáci, kuchař, zkrátka celá škola, vyběhli (i vyběhla) na dvůr podívat se na tu spoušť.

Jestliže má přístavek podobu výčtu (jako, například, hlavně, zejména, především atd.) a přísudek následuje po podmětu, lze připustit dvě řešení shody: Vzácné šelmy, např. rysi, vlci a medvědi, se začaly (i začali) vracet do našich lesů. Oblíbené pohádky, zejména Popelka, Zlatovláska a Princ Bajaja, vždy byly (i byli) nedílnou součástí vánočního vysílání.

Následuje-li podmět po přísudku, je shoda řízena nejbližším jménem podmětu: Do lesů se začaly vracet vzácné šelmy: rysi, vlci, medvědi.

Typ My děti jsme se bály

Tvoří-li podmět spojení zájmena my a podstatného jména, rozhoduje o koncovce přísudku podstatné jméno: My děti jsme za to rozbité okno nemohly. My dospělí jsme si dětí nevšímali. My ženy jsme se o povadlé květiny neprosily.

Typ Bylo/byla zima

Konstrukce typu bylo zima / byla zima jsou v současné češtině chápány jako plně spisovné. Starší mluvnice ještě druhou variantu (byla) hodnotily jako hovorovou, novější příručky ji už chápou jako neutrální, stejně tak např. Bylo/byla škoda, že…

Jiným případem jsou věty, ve kterých přísudkové jméno z hlediska slovních druhů řadíme stále mezi podstatná jména (nikoli mezi příslovce). Sponové sloveso se proto řídí pouze rodem tohoto podstatného jména, např. Byla pravda, že ten čin spáchal. Byla smůla, že se nepotkali dřív.

Typ Každý je/jsme nějak nešťastný

Jestliže je podmětem zájmeno, které se užívá pouze v čísle jednotném (např. vymezovací zájmeno každý), je třeba v přísudkovém přídavném jménu psát : Každý jsme na něčem závislý. Přísudek se totiž vztahuje k podmětu (každý) a množné číslo přísudku (1. os.) vyjadřuje, že mluvčí do skupiny jedinců zahrnuje i sám sebe (srov. Každý je na něčem závislý). Při rozhodování, jaké -i/-y napíšeme v přísudku, může pomoci jednoduchá analogie s přídavným jménem s příponou -ný, kde je rozdíl zřejmější, např. Každý je/jsme nějak nešťastný.

Podmětem jsou zájmena kdo, co

Zájmena kdoco nerozlišují mluvnický rod. Podmět kdo má shodu jako mužské životné podstatné jméno, co jako střední rod: Kdo jiný by to způsobil? Kdo neuměl do pěti počítat? Co bylo příčinou nedorozumění? Co by se mohlo stát?

Typ Čas jsou peníze

Ve větách se jmenným přísudkem (se sponou být) obecně platí, že se shoda řídí podstatným jménem v podmětu: Dort byl jedna báseň. Ten kluk byl pěkné kvítko. České Budějovice jsou deváté největší město v Česku. Je-li však podmět vyjádřen podstatným jménem s abstraktním významem, je možná i shoda se jménem přísudkovým: Jeho život byl (i bylo) utrpení. To rozhodnutí bylo (i byla) chyba.

Sloveso být se shoduje se jménem v přísudku, jestliže je přísudkové jméno v množném čísle a podmět v čísle jednotném: Čas jsou peníze. (Nikoli: *Čas je peníze.) Dítě jsou starosti.

Typ Harmonika byla krásný dárek (podmět a jmenná část přísudku)

Někdy není na první pohled zřejmé, co je ve větě podmětem, a co naopak jmennou částí přísudku. V takových případech nám většinou může pomoci jednoduché pravidlo – jmennou část přísudku je možné převést do 7. p., což u podmětu nelze. Podběl byl první květina u nás na zahrádce (Podběl byl první květinou u nás na zahrádce, avšak nelze převést na: *První květina byla podbělem). Další příklad: Jan Neruda byl slavný básník (Jan Neruda byl slavným básníkem, avšak nelze převést na: *Slavný básník byl Janem Nerudou) – viz Konkurence 1. a 7. p. v přísudku jmenném se sponou.

Typ Trinidad a Tobago vydal-

Někdy je podmět složený z několika jmen, významově však tvoří nedělitelný celek. Jde především o názvy územních celků, států apod. Řešení v takovýchto situacích není jednoznačné.

Nejsnazší (a z významového hlediska nejšťastnější) řešení je využití opěrného podstatného jména (stát, země apod.), které následovně řídí shodu: Stát Trinidad a Tobago vydal prohlášení, tento týden již třetí.

V případech, ve kterých užití opěrného jména není možné, například ze stylistických důvodů, se nabízí několik způsobů řešení, každý z nich však nese určitá úskalí:

  1. Přísudek má tvar mn. č.: Wallis a Futuna otevřely hranice, Trinidad a Tobago se připojily ke koalici. Tento způsob řešení je sice v úzu poměrně běžný, tvar mn. č. v přísudku by však čtenáře neznalého věcných souvislostí mohl vést k chybné úvaze, že jde o dvě země, nikoli o jeden celek.

    Toto řešení nelze uplatnit v případě, jestliže jsou členy podmětu stejného rodu. V takovém případě má totiž před koncovkou mn. č. přednost koncovka j. č.: Svatý Kryštof a Nevis vyvážel kokosové ořechy.

  2. Shodu řídíme prvním členem několikanásobného podmětu: Trinidad a Tobago vydal prohlášení o neutralitě. Wallis a Futuna otevřel své brány mladým turistům.

  3. Shodu řídíme druhým členem několikanásobného podmětu: Trinidad a Tobago vydalo prohlášení o neutralitě. Wallis a Futuna otevřela své brány mladým turistům.

Ani řešení b) a c) nelze přijmout bez výhrad, jelikož nemají oporu v pravidlech shody přísudku s podmětem, která říkají, že je-li podmět několikanásobný (a jeho jednotlivé složky nejsou stejného rodu), přísudek má tvar mn. č. (viz Shoda přísudku s podmětem několikanásobným).

O mnoho jednodušší je pak situace, v níž přísudek předchází podmětu, neboť shodu pak můžeme řídit podle složky podmětu, která je bližší přísudku: Prohlášení vydal Trinidad a Tobago.  

Skrýt zobrazený výklad