Hledání konkrétního slova nebo tvaru slova.

tisíc

dělení: ti-síc1

rod: m. neživ.

jednotné číslomnožné číslo
1. pádtisíctisíce
2. pádtisícetisíc, tisíců3
3. pádtisícitisícům
4. pádtisíctisíce
5. pádtisíci2tisíce
6. pádtisícitisících
7. pádtisícemtisíci

příklady: dva tisíce pět set dvacet tři Kč4,5; dva tisíce pět set dvacet tři korun; 2.523 Kč;
2 523 Kč; měřítko 1 : 10006; s třemi tisíci diváků/diváky7; MXM/19908
Tisíce diváků přišly, aby se zúčastnili/zúčastnily9 demonstrace.


Nově: Heslové slovo bylo nalezeno také v následujících slovnících: SSČ, SSJČ
SSČ
tisíc, -e m čísl. zákl. (2. mn. -c, -ců)
1. označ. počet 1000: dva tisíce; tisíc metrů, korun; šest tisíc obyvatel; bylo tam k tisíci posluchačů(m); po tisíci letech; před pěti tisíci let(y); rozhazovat tisíce
2. expr. velmi mnoho: mít tisíc otázek, výmluv
horních deset tisíc nejbohatší vrstva lidí; mít tisíc chutí (něco udělat); (být vzdálen, vyhýbat se někomu) na tisíc, tisíce honů velmi daleko; zdaleka;
tisícový příd.: tisícový dav; tisícové škody jdoucí do tisíců (korun);
tisící čísl. řad.: tisící návštěvník; rok tisící pětistý dvacátý; — expr. opakovat po tisící mnohokrát, stále;
tisícerý čísl. druh. zprav. expr. velmi četný, mnohý 1, hojný: tisíceré možnosti; tisíceré díky (děkovná formule);
tisícinásobný čísl. nás. v. ~násobný;
tisíckrát čísl. nás. přísl. v. ~krát;
tisícina, -y ž zlomk. 1/1000;
tisícinový příd.
SSJČ
tisíc, -e m. (čísl.) (2. mn. tisíc, tisíců)
1. deset set: t. kilometrů; dva tisíce brigádníků; pět t. korun; ztráty jdou do t-ů; rozházet t-e (korun); k t-i korunám; po t-i letech; před pěti t-i lety; ust. spoj. horních deset t. (v kapit.) nejmajetnější vrstva obyvatelstva
2. expr. velmi mnoho; hodně 1: mít t. otázek, výmluv; z vázy je t. střepů; mít t. chutí; ani za t. let nikdy; být vzdálen na t-e honů velmi daleko; t. hromů (láter, ďasů) (zaklení);
tisícový příd.: t-á bankovka; t-é škody; t. dav, průvod;
tisíckrát čísl. nás. přísl.: až t. za minutu se otočí kolečko; - expr. už to t. přeměřil mnohokrát; t. jsem měl tu otázku na jazyku; už jsem ti t. řekla, že ne; děkuju ti t. (zř. na t. Herrm.);
tisící (zast. a ob. tisícátý) čísl. řad.: t. návštěvník výstavy; roku t-ho devítistého pátého; - expr. rozhovor opakovali už po t-áté mnohokrát;
tisícerý (nář. tisícerový) čísl. druh. (o jmenných tvarech v. desaterý) jsoucí v tisíci růz. druzích; velmi hojný; přemnohý, přerozmanitý: t-á ozvěna; t-é hlasy; slyšet něco z t-ch úst; mít t-é příčiny k něčemu; t-é díky co nejvřelejší; nář. t-ový kořen kořen zeměžluči; — zpodst. tisícero, -a s.
1. poněk. zast. tisíc jednotlivin stejného druhu; tisíc 1: t. mužů (Choch.)
2. expr. velké množství: obličej se stáhl v t. vrásek (Krásn.);
tisícina, -y ž. část něj. celku vzniklá jeho rozdělením na tisíc stejných dílů: t. metru; chronoskop na měření tisícin sekundy;
expr. zdrob. tisícinka, -y ž.;
tisícinný příd.: t-é dělení: tisícinový příd.: t-é měřicí hodinky;
tisícka, tisícovka, -y ž. v. t.; — v. též tisíci-

Odkazy k výkladové části Internetové jazykové příručky:
1Dělení slov
2Skloňování mužských jmen – 5. p. j. č.
3Skloňování mužských jmen – 2. p. mn. č.
4Peněžní částky, značky měn
5Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla
6Značky a čísla, řadové číslovky
7Počítaný předmět po číslovkách
8Římské číslice
9Složitější případy shody přísudku s podmětem

Dělení slov (Skrýt)

Slova dělíme z ryze praktických důvodů, považujeme proto za vhodné, aby pravidla dělení byla co nejjednodušší. Vzhledem k tomu, že se pokyny pro dělení slov v různých příručkách rozcházejí, rozhodli jsme se zde pro jednoduchý a hlavně co možná pravidelný způsob dělení. To má za následek, že se často s řešením v jiných příručkách rozcházíme (obvykle tak, že připouštíme méně možností dělení). V souvislosti s tím upozorňujeme, že si naše řešení neklade za cíl být autoritativní a že by jiný způsob dělení nutně znamenal chybu. Jinými slovy: dělení, které doporučujeme, považujeme za „ideální“, nevylučujeme však případné jiné možnosti.

Možná místa, kde lze slovo dělit, označujeme – v souladu s tradicí – spojovníkem. Napíšeme-li například ko-s-me-ti-ka, znamená to, že můžeme slovo dělit po písmenech ko-, kos-, kosme- kosmeti-.

Upozorňujeme, že při dělení slov se spojovník píše pouze na konci řádku, nikoli rovněž na začátku řádku dalšího (srov.  Spojovník).

1 Obecné principy dělení slov

1. V češtině dělíme pouze slova víceslabičná. Jednoslabičná slova, a to i ta, která se zapisují více písmeny (pštros, vstříc), nedělíme.

2. Zvykem rovněž není dělit zkratky (MUDr., FAMU, USA, např., apod. atd.).

3. Nedělíme také dvouslabičná slova, jejichž první slabiku tvoří samohláska (oběd, Ivan, éter).

4. Pozor je třeba dávat na souhlásky lr. Pokud jsou v slabikotvorném postavení, pracujeme s nimi při dělení stejně, jako by šlo o samohlásky (např. dělíme me-tr stejně jako me-ta, osr-dí stejně jako osu-dí). V případě, že souhlásky lr nejsou ve slabikotvorném postavení, pracujeme s nimi jako se (specifickými) souhláskami (viz níže).

5. Slova se primárně dělí podle slabičných hranic. Například slovo mladý má dvě slabiky (mla), dělíme je tedy jedině mla-dý. U řady slov (např. u těch, kde za sebou následuje několik souhlásek) nejsme ale schopni slabičnou hranici s jistotou identifikovat (právě to činí problémy).

6. Sekundárně je důležitá rovněž slovotvorná stavba slova (viz kap. Morfematika). Způsob dělení, který zde představujeme, zohledňuje v tomto směru především předpony (např. na-, po-, roz-, do- apod.) a hranici mezi dvěma částmi složenin (např. prosto|pášný, velko|statek, troj|stěžník apod.). Přípony jsou zohledňovány minimálně – především z toho důvodu, že nelze u běžných mluvčích vyžadovat schopnost jejich bezchybného rozpoznání.

2 Konkrétní způsoby dělení

2.1 Předpony

1. Pokud má slovo slabičnou, ale jednopísmennou předponu, předponu neoddělujeme.
Příklady:
úspěch, uspět, uspo-ko-jit, ochrán-ce

2. Pokud jde o slovo s jednou slabičnou a vícepísmennou předponou, držíme důsledně morfematický šev (i u latinských a řeckých předpon). Například slovo podraz dělíme pouze pod-raz, nikoli po-draz (což by bylo z hlediska slabičného přijatelné).
Příklady:
ro-ze-hrá-vat, po-čkat, do-čkat, se-čkat, vy-ční-vat, ve-dle, po-dle, na-dchnout, pro-dchnout, na-dše-ný, du-pli-kát, kom-pli-ka-ce, ex-pli-ka-ce, kon-gre-ga-ce, in-spek-tor, in-spek-ce, de-kla-ma-ce, re-kla-ma-ce, re-kvi-zita, roz-tr-hat, pod-trh-nout

3. Pokud má slovo dvě předpony, přičemž první je slabičná a druhá neslabičná, dělíme vždy po první předponě a druhou předponu přiřazujeme k druhé slabice.
Příklady:
po-zvra-cet, po-změ-ňo-vat, po-zdr-žet, na-zpa-měť, vy-zvě-dač, vy-zbro-jo-vat

4. Pokud má slovo dvě předpony a obě jsou slabičné, můžeme dělit před druhou předponou i po ní.
Příklady:
po-u-ka-zo-vat, po-vy-ha-zo-vat, po-u-pra-vit, ne-u-spět

5. Pokud má slovo neslabičnou předponu, po které následuje samohláska (ať už jde o předponu nebo ne), můžeme dělit i po této samohlásce.
Příklady:
zo-hyz-dit, zú-žit, za-dap-to-vat

6. Pokud jde etymologicky o předponu, která však pro dnešní mluvčí není průhledná, je možné připustit i takové dělení, jako by se o předponu nejednalo.
Příklady:
pro-s-tě-ra-d-lo, di-p-lom, do-s-tat, na-s-tat, zů-s-tat, pro-b-lém

2.2 Dvě samohlásky vedle sebe

1. Nacházejí-li se vedle sebe dvě samohlásky, které jsou rozdělené morfematickým švem (a nejde přitom o příponu), pak dělíme na švu. Například slovo reakce má předponu re-, po které následuje -akce, proto dělíme pouze re-ak-ce, nikoli např. rea-kce.
Další příklady:
pra-vo-úh-lý, re-edi-ce, pa-le-on-to-lo-gie, re-ab-sorp-ce, re-ak-ce, re-ago-vat

2. Nacházejí-li se vedle sebe dvě samohlásky, které nejsou rozdělené morfematickým švem (nebo jde o příponu nebo koncovku), pak nedělíme. Například slovo génius má koncovku -us, ale dělíme pouze gé-nius. Slovo reálie dělíme pouze reá-lie apod.
Další příklady:
pneu-ma-ti-ka, fluid-ní, in-du-s-t-ria-li-za-ce, rá-dium, gé-nius, ak-tuál-ní, ra-dio-apa-rát, ra-kou-s-ko-uher-ský, reá-lie, olym-piá-da, ev-ro-pei-s-mus, ra-gúo-vý, rag-byo-vý, re-léo-vý, čty-řia-pa-de-sá-ti-le-tý, kal-ció-za, pe-ruán-ský, per-pe-tuum, he-b-rai-s-tic-ký, maoi-s-mus, fó-liov-ník

3. Nacházejí-li se vedle sebe dvě samohlásky a stojí-li na začátku slova nebo části složeniny nebo po předponě, dělíme po těchto dvou samohláskách.
Příklady:
au-to-mo-bil, eu-ro, spo-lu-au-tor, vy-au-to-vat

2.3 Skupina souhláska + písmeno l (v jiné než slabikotvorné pozici)

1. Pokud předchází písmenu l v neslabikotvorné pozici písmena s/š/d a před nimi není morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), můžeme dělit jak před l, tak před s/š/d. V praxi přitom doporučujeme spíše dělit před l (například doporučujeme spíše svis-lý než svi-slý).
Příklady:
svi-s-lý, po-vi-d-la, my-š-len-ka, my-s-let, mo-d-li-teb-na, pra-d-le-na, ko-va-d-li-na, vi-d-le, je-d-le, kap-s-le (v případě, že předchází šev, dělíme na švu: po-slat, vy-dla-bat, troj-sla-bič-ný)

2. Pokud před l předchází souhláska jiná než s/š/d, dělíme vždy před l.
Příklady:
ber-la, kuk-la, ram-li-ce, re-pub-li-ka, jeh-li-čí, ryng-le, pent-le, žong-lér, bib-lio-té-ka, bub-li-na, deb-li-s-ta, pub-li-ka-ce, kob-li-ha, ang-li-s-ti-ka, cyk-li-s-ti-ka, cyk-lus, bet-lém, cih-la, truh-la

2.4 Skupina souhláska + písmeno r (v jiné než slabikotvorné pozici) nebo ř

1. Předchází-li r/ř jakákoli souhláska a té nepředchází samohláska, kterou začíná slovo, dělíme buď před r/ř, nebo před předchozí souhláskou.
Příklady:
ze-b-ra, na-mo-d-řit, stří-b-řen-ka, cu-k-ro-ví, cu-k-ro-vý, ima-t-ri-ku-la-ce, ka-te-d-rá-la, ko-p-re-ti-na, ma-k-re-la, mi-g-ra-ce, emi-g-ra-ce, imi-g-ra-ce, mi-g-ré-na, pa-p-ri-ka, vi-t-rí-na, ru-b-ri-ka, re-pa-t-ria-ce, ne-k-ró-za, mi-k-rob

2. Předchází-li r/ř jakákoli souhláska a té předchází samohláska, kterou začíná slovo, dělíme jedině před r/ř.
Příklady:
Od-ra, at-rium, ad-re-sa, ot-rok

3. Předchází-li r/ř jakákoli souhláska, které předchází morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu:
Příklady:
te-le-gra-fo-vat, po-krá-tit

4. Případy, kdy r/ř předchází více souhlásek, viz bod 2.8.

2.5 Skupina s/š + souhláska

1. Spojení samohláska-s/š-souhláska-samohláskasouhláska-s/š-souhláska-samohláska je možné dělit buď po s/š, nebo před s/š.
Příklady:
ta-š-ka, lá-s-ka, má-s-lo, ou-š-ko, whi-s-ky, če-š-ti-na, ma-te-ria-li-s-ta, hle-di-s-ko, lo-ži-s-ko, Če-s-ko, de-s-pekt, re-s-pekt, me-cha-ni-s-mus, ho-s-po-da, ob-ho-s-po-da-řo-vat, ko-re-s-pon-den-ce, ko-s-me-ti-ka, ko-s-mos, vi-s-kó-za, vla-s-ti-zra-da, vla-š-tov-ka, mu-š-ke-ta, mu-š-kát, pře-s-ný, pol-š-tář. pr-s-kat

2. Případy, kdy je s součástí skupiny tří a více souhlásek za sebou v blízkosti předpony či přípony (pastva, vrstva, Karlovarsko, mužstvo), viz bod 2.8.

2.6 Skupina písmeno + str/štr/stř

1. Pokud není koncové r ve slabikotvorné pozici, můžeme dělit před s/š, před t i před r/ř.
Příklady:
re-gi-s-t-ro-vat, rej-s-t-řík, fi-š-t-rón, men-s-t-rua-ce, no-s-t-ri-fi-ko-vat, se-s-t-ra

2. Pokud je koncové r ve slabikotvorné pozici, dělíme před nebo po s.
Příklady:
re-gi-s-tr, vel-mi-s-tr

2.7 Skupina samohláska-souhláska-souhláska-samohláska

1. Není-li přítomen morfematický šev (předponový nebo šev mezi dvěma složkami složeniny), pak (nejde-li o výše uvedené případy) dělíme pouze mezi dvěma souhláskami.
Příklady:
dok-tor, lé-čeb-na, far-mář, pa-ra-dig-ma, prac-ka, děl-nic-ký, je-de-nác-tý, šle-hač-ka, teč-ka, ma-nu-fak-tu-ra, re-dak-ce, klep-to-man, fron-ta, cel-ta, šach-ta, an-tik-va, re-cen-ze, fi-nan-co-vat, lep-tat, čer-pat, na-jíž-dět, lek-nout, ko-nej-šit, je-de-nác-tý, vá-noč-ka, va-jíč-ko, an-tik-va, bom-bar-do-vat, vy-bom-bar-do-vat, čer-ven-ka, deh-to-vat, dis-cip-lí-na, fa-ryn-gy-ti-da, la-ryn-gi-ti-da, ha-zar-do-vat, kom-pen-zo-vat, tak-ti-ka, per-so-nál, sar-din-ka, záz-vor-ka, man-do-lí-na, rek-ti-fi-ka-ce, ser-pen-ti-na, lak-tó-za, fruk-tó-za, sy-nek-do-cha, tram-po-lí-na, trum-pe-ta, stor-no, pach-to-vat, chod-ba, jiz-ba, vá-len-da, plaz-ma, tře-š-ňov-ka, vi-š-ňov-ka, rád-ža, bend-žo

2. Je-li přítomen morfematický šev (předponový nebo šev mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu.
Příklady:
troj-zvuk, po-dvoj-ný

2.8 Skupiny tří (případně i více) souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony

1. V takových případech respektujeme morfematický šev (a to i příponový).
Příklady:
ob-struk-ce, de-struk-ce, šťast-ný, vlast-nit, účast-nit, vlast-ník, ctnost-ný, past-va, ja-kost-ní, mlask-nout, prsk-nout, Ja-pon-sko, hráč-ský, je-de-náct-ka, ptac-tvo, děl-nic-tvo, za-hrad-nic-tví, ab-sorp-ce, muž-stvo, muž-ství, bo-hat-ství, vrst-va, pro-pust-ka, re-dun-dant-ní, zmáčk-nout, Ark-ti-da, folk-lor, port-mon-ka, prázd-ný, symp-tom, je-višt-ní, rašp-le, rašp-lo-vat, hand-líř, Kar-lo-var-sko, hr-din-skost, lid-skost

2. Pokud se na morfematický šev nelze spolehnout, je možné dělit více způsoby.
Příklady:
cen-t-rum, cen-t-ra-li-zo-vat, kon-t-ra, elek-t-ři-na, fil-t-ro-vat, fil-t-rát, cen-t-rum, kon-cen-t-ra-ce, cen-t-ro-vat, Pan-k-rác, spek-t-rum, jis-k-ři-vost, man-d-ra-go-ra, mean-d-ro-vat, an-t-ro-po-log, pa-lin-d-rom, mop-s-lík, pam-f-let, Mos-k-va, mi-k-ro-elek-t-ro-nic-ký

3. Typ čeština, romština dělíme če-š-ti-na, rom-šti-na.

2.9 Zakončení na -ční

1. Pokud předchází samohláska, dělíme stejně jako dělíme výšeuvedenou skupinu samohláska-souhláska-souhláska-samohláska.
Příklady:
agi-tač-ní, pro-pa-gač-ní

2. Pokud předchází souhláska, dělíme před č.
Příklady:
ak-ční, re-dak-ční, erup-ční, re-ne-san-ční

2.10 Souhlásky, které se píšou různě, ale vyslovují stejně, a zdvojené souhlásky

1. Pokud nejde o morfematický šev a zdvojená souhláska je v okolí samohlásek, můžeme dělit mezi souhláskami, nebo před oběma souhláskami.
Příklady:
base-ba-l-lo-vý, ra-l-lye, re-g-gae, ro-c-ker, ro-c-kový

2. Pokud se zdvojené souhlásky nacházejí na švu (včetně příponového), dělíme na švu:
Příklady:
ka-men-ný, roz-zlo-bit

3. Pokud po zdvojených souhláskách následuje další souhláska, dělíme až po zdvojené souhlásce. Stejně tak pokud předchází souhláska, dělíme před zdvojenou souhláskou.
Příklady:
Pyrr-hos, Priess-nitz, grizz-ly, pál-ffyov-ský, budd-hi-s-tic-ký, la-mar-cki-s-mus  

2.11 Slova, která se vyslovují jinak, než píší

1. Taková slova dělíme podle slabik ve výslovnosti, nikoli v písmu. Například slovo petanque má ve výslovnosti dvě slabiky [pe-tank], dělíme proto jedině pe-tanque.
Příklady:
Cam-bridge [kem-brič], free-ware [frí-vér], soft-ware [soft-vér], ver-saille-ský [ver-saj-ský], mc-car-thi-s-mus [mek-kár-ti-z-mus], mc-do-nal-di-za-ce [mek-do-nal-dy-za-ce] (ale soft-wa-ro-vý [soft-vé-ro-vý], pe-tan-queo-vý [pe-tan-ko-vý], cam-bridge-ský [kem-brič-ský])

2. Platí však výše uvedené zásady. Například slovo Henriette [ánriet], které má ve výslovnosti tři slabiky, dělíme pouze Hen-riette, protože (jak bylo řečeno výše) dvě samohlásky (jinde než na švu) vedle sebe neoddělujeme.

Skrýt zobrazený výklad


Skloňování mužských jmen – 5. p. j. č. (Skrýt)

1 Obecné poučení

Pátým pádem (vokativem) se v komunikaci oslovuje (pane inženýre) nebo se zvoleným oslovením hodnotí adresát (drahoušku, sketo). Proto se běžně užívá jen od názvů osob nebo zvířat; pátý pád neživotných podstatných jmen má obvykle funkci personifikace (obušku, z pytle ven; foukej, větříčku). Oslovení prvním pádem je přípustné pouze v neoficiálních situacích, jde o tvar stylově příznakový. V kultivovaných spisovných projevech psaných i mluvených bychom měli oslovovat pátým pádem. Užití pádu prvního je zde považováno za projev nezdvořilosti, značné neformálnosti a nepřiměřené familiarity.

Oslovování osob viz hesla o skloňování mužských osobních jmen (Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku; Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-a, -á]; Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-e, -ě, -é]; Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-i, -í]; Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-o, -ó]Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [-u, -ú]).

Výběr koncovky závisí na zakončení tvarotvorného základu. Vzor „pán“ má v pátém pádě jednotného čísla koncovky -e, -u, vzor „muž“ -i, -e, vzor „soudce“ má koncovku -e (bez alternace předchozí souhlásky), vzor „předseda“ má koncovku -o.

2 Vzor „pán“

U vzoru „pán“ je nejčastější koncovka -e: pane, hoste, občane, premiére; pse, vole; u podstatných jmen se základem zakončeným na -r po souhlásce dochází k alternaci r/ř: bratr – bratře, ministr – ministře, mistr – mistře, setr – setře, ale po samohlásce -r nealternuje: inženýr – inženýre, doktor – doktore, manažer – manažere, netopýr – netopýre, kocour – kocoure, vezír – vezíre, upír – upíre.

Podstatná jména anděl a manžel mají v 5. p. j. č. tvary podle měkkého vzoru „muž“: anděli, manželi (tvary anděle, manžele jsou zastaralé).

Podstatná jména, jejichž tvarotvorný základ končí na k, g, h, ch, mají koncovku -u: falešníku, dědku; biologu, chirurgu; vrahu, soudruhu; hochu, duchu; tu má rovněž podstatné jméno synsynu (ale zlosyne!); pouze jména bůh a člověk mají původní -e, které vyžaduje alternaci: bože, člověče. Starší podobu koncovky mohou mít některá jména při užití expresivním: nešťastníče, falešníče, bídníče (vedle neutrálního nešťastníku, falešníku, bídníku).

3 Vzor „muž“

U vzoru „muž“ má převážná většina jmen koncovku -i: učiteli, spisovateli, králi, muži, hvězdáři; jen jména utvořená slovotvornou příponou -ec mají koncovku -e, před kterou dochází pravidelně k alternaci: otec – otče, lovec – lovče, blbec – blbče, horolezec – horolezče, znalec – znalče, chlapec – chlapče, nadšenec – nadšenče.

 

4 Vzor „soudce“

Podstatná jména skloňovaná podle vzoru „soudce“ mají v pátém pádě tvar soudce: pane soudce, milý správce, ty zrádce, vážený ochránce lidských práv, náš vůdce. Patrně nevýrazností oslovované formy totožné s 1. pádem a vlivem frekventovaných slov typu otec – otče (podle nichž se objevuje i nespisovná podoba správec) však poměrně často pronikají i podoby na -če: soudče, správče, zrádče; ochránče, vůdče, ty jsou však hodnoceny jako nespisovné.

Náležité podoby 5. pádu jsou tedy jedině: dárce (chlebodárce, ústavodárce, zákonodárce), vládce (hrůzovládce, krutovládce, spoluvládce), správce, strážce, strůjce, svůdce, škůdce, tvůrce, zrádce (vlastizrádce).

5 Vzor „předseda“

Podstatná jména náležející ke vzoru „předseda“ mají v pátém pádě koncovku -o: předsedo, husito, sluho, pašo, bačo.

Skrýt zobrazený výklad


Skloňování mužských jmen – 2. p. mn. č. (Skrýt)

Ve 2. pádě čísla množného má většina podstatných jmen rodu mužského (životných i neživotných) koncovku (tj. pánů, mužů, hradů, strojů, soudců, předsedů).

Nulová koncovka, jež je pozůstatkem starobylého skloňování, se dodnes udržela jednak u několika obecných jmen, např. (bez) peněz, (pět) tisíc, (mnoho) obyvatel, jednak u větší skupiny místních jmen pomnožných zakončených na -y-any, a to buď jako koncovka jediná, nebo jako dubletní vedle zakončení , např. Klatovy → Klatov, Louny → Loun, Poděbrady → Poděbrad, Hradčany → Hradčan, Rokycany → Rokycan, Říčany → Říčan, Diváky → Divák/Diváků, Lány → Lán/Lánů (viz Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na samohlásku). Jen u několika slov, a to převážně jako dubletní, se užívá koncovka (např. bratří, koní) – podrobněji níže.

K výjimkám patří tvar 2. pádu možného čísla u těchto podstatných jmen (řazeno abecedně):

bratr (vzor „pán“) – vedle tvaru bratrů se užívá v určitých významech bratří, např. bratří Čapků, českých bratří (tento tvar je reliktem starého skloňování);

den (vzor „stroj“) – vedle tvaru dnů i forma dní;

host (vzor „pán“) – vedle pravidelného tvaru hostů může být i hostí (podle typu „kost“ – kostí);

kněz (vzor „muž“) – jen tvar kněží, tak i tvar 1. pádu mn. č. (tento tvar je pozůstatkem starého skloňování);

kůň (vzor „muž“) – vedle očekávaného tvaru koňů může být i koní (podle vzoru „píseň“ – písní);

loket (vzor „hrad“) – vedle běžnějšího tvaru loktů ‚část ruky‘ je ve významu ‚délková míra‘ možný i starý tvar loket (5 loket / loktů sukna);

oblak (vzor „hrad“, v mn. č. vzor „hrad“ i „město“) – proto je vedle tvaru oblaků i forma oblak;

obyvatel (vzor „muž“) – vedle častějšího tvaru obyvatel (zejména při udávání počtu) můžeme užít i pravidelný tvar obyvatelů, např. když chceme zdůraznit, že šlo o muže a ženy (Vystoupení starostky sledovalo několik obyvatelů a obyvatelek městské části...);

peníz (vzor „stroj“) ‚označení jednotlivých mincí‘ – tvar penízů;
peníze jen mn. číslo ‚platidlo‘ – tvar peněz;

přítel (vzor „muž“) – jen forma přátel (tento tvar je reliktem starého skloňování);

tisíc (vzor „stroj“) – vedle častějšího tvaru tisíc (pět tisíc) i forma tisíců (z několika tisíců).

Skrýt zobrazený výklad


Peněžní částky, značky měn (Skrýt)

Značku měny lze v textech uvádět před peněžní částkou i za ní. Číslo a značku oddělujeme mezerou: 100 Kč = sto korun českých (viz Značky a čísla, řadové číslovky). Pokud mezi číslem a značkou mezera není, čteme složený výraz jako přídavné jméno: 100Kč = stokorunový (viz Tvoření a psaní výrazů složených z číslice a dalšího slova (typ 12procentní, 20krát).

Částky a měnové značky píšeme na stejném řádku. V textových editorech se proto doporučuje při psaní peněžních částek vložit mezi částku a značku a stejně tak i mezi trojice číselných řádů pevnou (nerozdělitelnou) mezeru (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci). Skupiny tří číslic lze oddělovat místo mezery tečkou, např. cena pozemku je 2 000 000 Kč (lze i 2.000.000 Kč); účtujeme Vám Kč 3 255,– (lze i Kč 3.255,–); poplatky se zvýšily o 1 805,50 Kč (lze i 1.805,50 Kč).

U celých částek není v běžném textu uvádění pomlčky (event. dvou spojovníků) po desetinné čárce nezbytné. Za typografickou chybu se považuje způsob zápisu: 500,– Kč (viz Pomlčka). Správně píšeme Kč 500,–  nebo 500 Kč. V sestavách, kde se uvádějí i desetinné hodnoty (haléře), se v celých částkách píší dvě nuly: 500,00 Kč.

Měnové jednotky v textu buď vypisujeme slovem, např. účtujeme 500 korun českých, eur (slovo euro se skloňuje zcela pravidelně podle vzoru „město“), dolarů, liber, jenů, nebo používáme značky měn, a to písmenné: (= koruna česká) či značky z písmen různě upravených:  (= euro), $ (= dolar), £ (= libra), ¥ (= jen) atd. Mezinárodní třípísmenné kódy (CZK, EUR, USD, GBP, JPY apod.) se používají pouze v bankovní praxi a v korespondenci se zahraničím.

V textu se značky měn obvykle užívají ve spojení s konkrétní číselnou hodnotou, přičemž po číslovce čteme značky ve 2. pádě nebo uplatňujeme shodu podle posledního členu číslovky: účtujeme Vám 2 583 Kč (slovy: dva tisíce pět set osmdesát tři korun českých nebo dva tisíce pět set osmdesát tři koruny české) – viz Počítaný předmět po číslovkách.

Je-li to výhodné, např. v pracovním styku pro usnadnění zápisu čísel při diktování a při početních operacích s čísly, může celý víceslovný číslovkový výraz zůstat i neskloňován, např. k tisíc sedm set dvacet dva korunám. Tento způsob se objevuje spíše v mluvené řeči. V písemném styku v takových případech doporučujeme uvádět čísla pomocí číslic. Srov. Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla.

Skrýt zobrazený výklad


Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla (Skrýt)

1 Členění čísel

Pokud zvolíme zápis čísel pomocí číslic, oddělujeme trojice řádů před a za desetinnou čárkou mezerami, tzn. že čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, členíme do skupin o třech místech: 6 378 km; 2 500 000 obyvatel; 11 430,5 l; 34 145,50 Kč; 3,536 2 kg; 2,345 27 g apod. Pravidla českého pravopisu umožňují psát čtyřciferná čísla bez mezery (4256 km), ČSN 01 6910 doporučuje v textech administrativní povahy psát čtyřciferná čísla s mezerou – vyjma letopočtů (1953, 2008). Před desetinnou čárkou ani za ní mezera není (2,18 km), mezeru však klademe mezi číslovku a značku (viz Značky a čísla, řadové číslovky). V textovém editoru se v těchto případech doporučuje vkládat pevné, tj. nerozdělitelné mezery. Získáme je současným stiskem tří kláves: Ctrl, Shift a mezerník (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).

Při psaní peněžních částek lze z bezpečnostních důvodů skupiny tří čísel oddělit nikoli mezerou, ale tečkou: 4.351,50 Kč; 1.000.000 Kč (viz Peněžní částky, značky měn).

V písemném styku, zvláště odborném, se dává přednost uvedení čísel a počtu jevů číslicemi. Vypisujeme-li číslovky slovy, píšeme je zvlášť, např. dvacet jedna, padesát čtyři, devět set, dva tisíce (jedno) sto šedesát osm, dva tisíce dvě stě třicet jedna, jeden milion tři sta tisíc sedm set šedesát osm; dvacátý pátý, stý padesátý, čtyřstý sedmdesátý osmý, tisící devítistý padesátý šestý. Jen ve výjimečných případech, např. na složenkách, lze takové číslovkové výrazy psát celé dohromady (značku měny píšeme vždy zvlášť: dvatisícedvěstětřicetjedna korun českých).

Dohromady se píšou složené číslovkové výrazy jed(e)nadvacet, dvaadvacet, čtyřiapadesát, devětadevadesát; pětadvacátý, stopadesátý, devítistý apod.

2 Skloňování víceslovných číslovkových výrazů

Ve větné souvislosti se víceslovné číslovkové výrazy zpravidla skloňují. Máme více možností:

1. Skloňujeme všechny části výrazu. Číslovkový výraz ve větě Teploty vystoupí k 27 °C čteme k dvaceti sedmi stupňům nebo i obráceně sedmadvaceti stupňům (v takovém případě píšeme číslovku dohromady); před 365 letypřed třemi sty šedesáti pěti (pětašedesáti) lety; bez 1 847 Kč – bez tisíce osmi set čtyřiceti sedmi (sedmačtyřiceti) korun; o 150. závodníkovi – o stém padesátém závodníkovi.

2. Skloňujeme jen jméno počítaného předmětu a část číslovkového výrazu (obvykle řád desítek a jednotek), zbytek ponecháváme nesklonný. Výraz před 365 lety můžeme také přečíst před tři sta šedesáti pěti (pětašedesáti) lety a obdobně bez 1 847 Kč bez tisíc osm set čtyřiceti sedmi (sedmačtyřiceti) korun; o 1 358 423 dokladech – o milion tři sta padesát osm tisíc čtyři sta dvaceti třech (třiadvaceti) dokladech; o 150. závodníkovi – o stém padesátém / stopadesátém závodníkovi.

3. V některých situacích, většinou v mluvené řeči, např. při diktování a při početních operacích s čísly, může zůstat pro usnadnění zápisu čísel celý víceslovný číslovkový výraz neskloňovaný, např. k tisíc sedm set dvacet dva korunám. V písemném styku se v takových případech dává přednost zápisu čísel číslicemi.

3 Čtení desetinných čísel

Výrazy obsahující desetinné číslo bychom měli číst: 0,1 – nula/žádná celá jedna (desetina); 0,2 – nula/žádná celá dvě (desetiny), event. nula/žádná celá dva; 0,5 – nula/žádná celá pět (desetin); 1,2 jedna celá dvě (desetiny), event. jedna celá dva; 1,4 jedna celá čtyři (desetiny); 1,9 jedna celá devět (desetin); 2,3 – dvě celé tři (desetiny); 5,1 – pět celých jedna (desetina); 25,4 – dvacet pět celých čtyři (desetiny); 100,6 – sto celých šest (desetin); 103,8 – sto tři celé/celých osm (desetin); 1000,5 – tisíc celých pět (desetin); 1024,7 – tisíc dvacet čtyři celé/celých sedm (desetin) atd.

O tvaru počítaného předmětu viz Počítaný předmět po číslovkách.

Skrýt zobrazený výklad


Značky a čísla, řadové číslovky (Skrýt)

1 Obecné poučení

Jako značek se užívá jednak zkratek s ustáleným grafickým obrazem (viz Zkratky iniciálové (ČT, SMS, ČEZ, IKEA)), jednak písmen z cizích abeced a zvláštních nepísmenných grafických znaků. Velká většina značek vznikla ze zkratek slov domácích i cizích, odlišila se však od vlastních zkratek tím, že se stala přímým označením pojmu, nevázaným již na jeho jazykové vyjádření; užívá se v nich písmen určitého typu (např. v matematice ∑ znamená celkový součet, označuje nekonečno), písmen různě upravených (€ = euro, $ = dolar – viz Peněžní částky, značky měn), popř. písmen z jiných abeced než latinské (např. řec. μ = mikro-, řec. Ω = značka pro jednotku odporu ohm) i znaků, které nejsou vůbec písmeny, tzv. ideogramů (např. § = paragraf, % = procento, ° = stupeň atp.). Pokud tyto značky nestojí na konci věty, tečky se za nimi zásadně nepíšou.

2 Písmenné značky

Zkratky, které se staly mezinárodně kodifikovanými písmennými značkami znamenajícími matematické, fyzikální, astronomické apod. jednotky, podléhají jiným pravopisným zásadám než čistě grafické zkratky (viz Zkratky čistě grafické (p., mil., s. r. o., tzn., pí)). Velkými písmeny se např. označují všechny jednotky pocházející z vlastních jmen, i když jejich plná forma je psána s písmenem malým: 230 V (voltů) – jednotka elektrického napětí volt je nazvána podle jména italského fyzika A. Volty – nebo M (mega-) pro miliontý násobek fyzikální jednotky na rozlišení od m (mili-) pro její tisícinu. U značek chemických prvků (ve vzorcích chemických látek) se píše počáteční písmeno vždy velké, např. C = uhlík, Al = hliník, H2O = voda, NaCl = chlorid sodný.

K písmenným značkám náleží zejména značky měr jako m = metr, cm = centimetr, km = kilometr, m2 = čtvereční metr, m3 = krychlový metr, mm = milimetr, μm = mikrometr, l = litr, hl = hektolitr, a = ar, ha = hektar; značky hmotností jako g = gram, dg = decigram, dag, dkg = dekagram, kg = kilogram, q = cent atp.; značky měn jako h = haléř, = (česká) koruna, = euro, fr = frank (viz Peněžní částky, značky měn); značky fyzikálních veličin a jednotek jako t = čas, s = dráha, g = tíhové zrychlení, s = sekunda, cd = kandela, lx = lux, b = bit, kb = kilobit, B = byte [bajt], kB = kilobyte, MB = megabyte, GB = gigabyte, A = ampér, W = watt, hPa = hektopascal atp.; značky pojmů matematických jako r = poloměr (rádius), sin = sinus, tg = tangens, log = logaritmus atd.; značky pojmů hudebních jako p = piano, ff = fortissimo atp.

3 Značky ve spojení s podstatnými jmény v odborných pojmenováních

V odborných pojmenováních složených ze značky nebo iniciálové zkratky a podstatného jména typu C-vitamin, Rh-faktor, pH-metr, UV-filtr, α-záření, FTP-server apod. doporučují PČP psát spojovník (viz Spojovník). Praxe však ukazuje, že se od psaní spojovníku upouští (Rh faktor, UV filtr, FTP server). V opačném pořadí slov se spojovníku neužívá (faktor Rh, kyselina DNA, záření alfa). Podrobněji viz Zkratky iniciálové (ČT, SMS, ČEZ, IKEA).

4 Značky ve spojení s číselnými hodnotami

Značky se od číselné hodnoty oddělují mezerou, např. 10 ha = 10 hektarů, 3 kg = 3 kilogramy, 14 % = čtrnáct procent, § 9 = paragraf 9 (v případě více paragrafů se značka nezdvojuje), 100 kWh = 100 kilowatthodin, teplota 12–15 °C = 12 až 15 stupňů Celsia, rychlost 50 km/h = 50 kilometrů za hodinu, hustota 5 g.m-3 =  5 gramů na metr krychlový. V textu se značky užívají obvykle ve spojení s konkrétní číselnou hodnotou, přičemž po číslovce čteme značku ve 2. pádě nebo ve tvaru počítaného předmětu (viz Počítaný předmět po číslovkách). V ostatních případech se značky vypisují: Bude třeba několik metrů látky. Postup podle uvedeného paragrafu.

Číslo a značka se umísťují na stejný řádek (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci). Značky v místě horního indexu se připojují bez mezery, např. v čase 30” = v čase 30 sekund, pivo 12° = pivo 12 stupňů, úhel 20–30° = úhel 20 až 30 stupňů. Mezeru neděláme ani v případě, že kombinací číslice a značky vyjadřujeme přídavné jméno: 8km = 8kilometrový, tj. osmikilometrový; 20% = 20procentní, tj. dvacetiprocentní; nikoli *8-mi-kilometrový, *8mikilometrový, *12-ti-procentní, *12tiprocentní apod.  (viz též Tvoření a psaní výrazů složených z číslice a dalšího slova (typ 12procentní, 20krát)). Koncové -ti-mi nepíšeme ani u základních číslovek: pro děti od 14 let, za účasti 58 % voličů, od 5 do 8 h (nikoli *od 5ti (5-ti) do 8mi (8-mi) h).

5 Číslicové a jiné matematické symboly

Ke zkratkám čistě grafickým a značkám patří také číslicové a jiné matematické symboly jako + (plus), √5 (odmocnina z pěti), = (rovná se). S mezerou píšeme znaménka pro sčítání, odčítání, násobení a dělení v matematických operacích a dále při uvádění rozměru a poměru: 3 + 5 = 8, 20 × 5 = 100, 21 : 7 = 3, roztok ředíme v poměru 3 : 2, mapa v měřítku 1 : 50 000 (viz Dvojtečka), plocha 3 m × 4 m atd. Tato znaménka by se neměla objevovat na konci řádku. Podle ČSN 01 6910 lze v korespondenci značku minus nahradit klasickou pomlčkou, značku × pro násobení malým x.

Nahrazuje-li symbol x (nebo n) proměnnou číselnou hodnotu, je ustálený způsob psaní se spojovníkem: x-stupňový, n-tá odmocnina. Pokud je x součástí jednoho složeného slova společně s číslem, píšeme tyto výrazy dohromady: 20x = 20krát, tj. dvacetkrát. Vyjadřují-li znaménka +, – kladnou nebo zápornou hodnotu čísla, přiléhají k číslici bez mezer: +24 °C, 1 °C. Bez mezer se píšou také zeměpisné souřadnice: 35°12'10". Mezerami se neodděluje ani dvojtečka ve smyslu skóre zápasu nebo vyjádření času (utkání skončilo 3:1; výkon 04:15:58,11 – viz DvojtečkaČasové údaje).

6 Číslice a psaní řadových číslovek

Značkami jsou i číslice (tzv. arabské: 1, 2, 3, …, 0 a římské: I, V, X, L, C, D, M) a jejich seskupení (4 256; 2 570 035; 0,52; MCMLXVIII). Psaní teček po číslicích se řídí následujícími pravidly:

a) Za číslicemi, které označují číslovku řadovou, se píše tečka. (viz Tečka). Např. 1. = první, prvý; 2. = druhý; ... 1. máj = První máj (Svátek práce); o 8. hod. = o osmé hodině (ale v 8 hod.); 28. října = dvacátého osmého října; XIX. nebo 19. ročník = devatenáctý ročník; ve 3. svazku = ve třetím svazku; 2. odstavec 5. kapitoly = druhý odstavec páté kapitoly; 3. nebo III. patro = třetí patro; třída 1. A = třída první A; žáci VII. B = žáci sedmé B; Karel IV. = Karel Čtvrtý (nikoli však *o 8mé (8-mé), *8mý, *8-mý, *19tý, *19-tý apod.).

b) Jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová, tečka se nepíše (v tom případě stojí číslice vždy za jménem). Bývá to zejména při uvádění letopočtů (narodil se roku 1972 v Havlíčkově Brodě), bibliografických údajů (viz Jungmannův Slovník V, 113 = Jungmannův Slovník, díl V, strana 113; § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1991 Sb.; odd. IIIb), při označování administrativních částí a složek jako městských obvodů, čtvrtí a poštovních úřadů (Za Velkou ohradou 15; Alšova 2a; Praha 10 – Zahradní Město) atd.

V obou případech opět platí, že zkratky a značky, jež jsou spojeny s číselným údajem (ať už mu předcházejí, nebo po něm následují), by měly stát na stejném řádku. Proto se doporučuje mezi ně vkládat pevnou (nerozdělitelnou) mezeru (v textovém editoru ji docílíme současným stiskem tří kláves: Ctrl, Shift a mezerník – viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).

Vypisujeme-li číslovky slovy, píšeme je zvlášť, např. dvacet jedna, dva tisíce dvě stě třicet jedna; dvacátý pátý, stý padesátý, tisící devítistý sedmdesátý čtvrtý. Dohromady se píšou složené číslovkové výrazy pětadvacet, devětadevadesát; pětadvacátý, stopadesátý, devítistý apod. (podrobněji viz Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla).

Skrýt zobrazený výklad


Počítaný předmět po číslovkách (Skrýt)

1 Počítaný předmět po celých číslech

Forma spojení číslovky a počítaného předmětu je dána původním slovnědruhovým charakterem číslovky. Podle Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého jsou číslovky jeden, dva, tři, čtyři svou povahou přídavná jména, tudíž se musí mluvnicky shodovat se jménem počítaného předmětu. U ostatních základních číslovek, které jsou povahy substantivní, se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. p. mn. č. (tzv. numerativ, genitiv numerativní). Ve spojení číslovky se jménem počítaného předmětu se tedy po číslovkách dva, tři, čtyři užívá jmen v 1. p. mn. č. (dva muži, tři ženy, čtyři města), po číslovkách od pěti výše je jméno ve 2. p. mn. č. (pět mužů, šest žen, sedm měst).

Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou v 1. p. možné tvary: dvacet jeden žák dvacet jedna žáků nebo jed(e)nadvacet žáků, dvacet dva/tři/čtyři žáci i žáků. Mluvnická shoda mezi podmětem vyjádřeným jmennou skupinou, která obsahuje číslovky jeden, dva, tři, čtyři, a přísudkem se řídí tvarem podstatného jména v podmětu. Je-li podstatné jméno v 1. pádě, nastupuje shoda podle posledního členu složené číslovky (dvacet jeden žák byl…, dvacet čtyři žáci byli…). Je-li podstatné jméno v 2. pádě, pak je přísudkové sloveso ve středním rodě: dvacet jedna žáků bylo…, dvacet čtyři žáků bylo… Tvary 2. pádu jsou běžnější a přirozenější.

Ve spojení číslovek sto, tisíc, milion, miliarda s počítaným předmětem je vedle 2. p. možná i shoda pádu počítaného předmětu s pádem číslovky: s třemi tisíci diváků/diváky, před třemi sty tisíci let/lety.

Číslovka sto se skloňuje podle vzoru „město“, ale ve spojení s počítaným předmětem někdy zůstává nesklonná, např. bez sto korun, ke sto korunám, o sto korunách, se sto korunami (vedle pravidelně skloňovaných tvarů bez sta korun, ke stu korun/korunám, o stu korun/korunách, se stem korun), k dvě stě lidem, o dvě stě lidech (vedle pravidelně skloňovaných tvarů k dvěma stům lidem/lidí, o dvou stech lidech/lidí). Je-li číslovka sto ve spojení s jinou číslovkou, která po ní následuje, neskloňuje se: např. ve sto dvaceti případech, po sto padesáti letech, po dvě stě padesáti letech.

Ve spojení číslovek souborových (např. patero, desatero, několikero) s počítaným předmětem je buď pád vyjádřen číslovkou a počítaný předmět zůstává v 2. p. mn. č. (bez patera ponožek, o pateru ponožek, s paterem ponožek), nebo je tvar číslovky ustrnulý a roli vyjádření pádu přebírá počítaný předmět (bez patero ponožek, o patero ponožkách, s patero ponožkami).

Složené číslovky ve spojení se jménem můžeme skloňovat dvěma způsoby: 1. Skloňujeme všechny části výrazu před třemi sty šedesáti pěti (před třemi sty pětašedesáti) lety, bez (jednoho) tisíce osmi set čtyřiceti sedmi korun. 2. Skloňujeme pouze jméno počítaného předmětu a část číslovkového výrazu (obvykle jen řád desítek a jednotek), zbytek ponecháváme nesklonný: před tři sta šedesáti pěti (před tři sta pětašedesáti) lety, bez tisíc osm set čtyřiceti sedmi korun.

2 Počítaný předmět po desetinných číslech

Shoda počítaného předmětu po desetinných číslech se řídí podle desetin, setin atd., tvar počítaného předmětu je proto ve 2. p. j. č., tvar slova: 0,2 metru, 0,5 metru, 1,1 metru, po 1,2 metru, 2,2 metru (do 2,2 metru, skočit 2,2 metru), 2,36 litru, do 3,5 tuny, 10,548 milionu, 14,25 sekundy.

Ve stylově nižších textech se často objevuje počítaný předmět po desetinných číslech také a) ve tvaru 2. p. mn. č. nebo se zde uplatňuje b) pádová shoda podle číslovky nacházející se za desetinnou čárkou: 0,2 metrů/metry, 0,5 metrů, 1,1 metrů/metr, 2,2 metrů/metry (do 2,2 metrů, skočit 2,2 metrů/metry), 2,4 litrů/litry, do 3,5 tun, 10,548 milionů, 14,25 sekund (čteme např.: nula/žádná celá dva metrů/metry, do dvou celých dvou metrů atd.). Způsoby a) a b) lze u stylově nižších útvarů tolerovat, v kultivovaných projevech bychom však radili se jim vyhnout.

O psaní a skloňování víceslovných číslovkových výrazů a čtení desetinných čísel viz Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla.

Skrýt zobrazený výklad


Římské číslice (Skrýt)

Římské číslice se píšou velkými písmeny abecedy: I = 1, V = 5, X = 10, L = 50, C = 100, D = 500, M = 1000. Číslice zapisujeme od nejvyšších hodnot k nejnižším: MDL = 1550, LX = 60, CV = 105. Menší číslice před větší znamená odečet: IV = 4, IX = 9, MXM = 1990 (tzn. deset odečteno od druhého tisíce).

Při zápisu pomocí římských číslic v podstatě neexistuje žádná směrodatná norma. Obvykle se kombinují nejvýše tři stejné římské číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné římské číslice (např. IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách, číslo 90 můžeme zapsat LXXXX nebo XC).

Většinou se před vyšší číslicí odečítá jen jediná římská číslice (jen ojediněle i dvě stejné číslice; např. číslo 18 můžeme zapsat XVIIIXIIX). Pro odčítání se obvykle používají pouze římské číslice I, X, C (v matematice se zcela výjimečně používá pro odečet i M, římské číslice V, L, D se pro odečítání nepoužívají). Číslo 80 tedy zapíšeme LXXX (nikoli XXC), číslo 95 zapíšeme LXXXXV nebo XCV (nikoli VC).

Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před a X. Rok 1999 se tedy píše MCMXCIX nebo MCMXCVIIII (nikoli MIM).

Za číslicemi, které označují číslovku řadovou, se píše tečka a mezera: XIX. ročník = devatenáctý ročník; III. patro = třetí patro; 8. V. 1945 = osmého května 1945; Karel IV. = Karel Čtvrtý; třída I. A = třída první A; žáci VII. B = žáci sedmé B. Jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová, tečka se nepíše. V tom případě však číslice stojí vždy za jménem: Hlava XXII; díl V (viz Tečka; Značky a čísla, řadové číslovky).

Skrýt zobrazený výklad


Složitější případy shody přísudku s podmětem (Skrýt)

1 Podmět je nevyjádřený

Mluvnickou povahu nevyjádřeného podmětu poznáme podle předcházejícího slovního kontextu nebo podle situace promluvy.

Jde-li o ženy, píšeme v příčestí -y: Nechtěly jsme se už hádat s manželi, vyrazily jsme proto na výlet samy.

Jde-li o muže nebo o muže a ženy zároveň, mužský rod má přednost před ženským, píšeme -i: Byli jsme rádi, že máme klid na sledování sportovního přenosu.

Jedním z typů textů, v nichž se setkáváme s nevyjádřeným podmětem, jsou populárně-naučné a odborné články. Má-li text více autorů, je užívána shoda podle rodu mužského životného: Abychom neopomněli důležitou skutečnost... Tímto experimentem jsme prokázali, že... Pro mnohé pisatele je řešení shody podle podmětu rodu mužského životného přijatelné i v případě, že článek napsaly ženy. Z čistě jazykového hlediska by se však shoda měla řídit ženským rodem, pokud je jednoznačné, že jsou podmětem „autorky“. V případech, kde to jednoznačné není, je vhodné zvolit shodu podle mužského rodu životného.

1.1 Tzv. plurál skromnosti

Plurál skromnosti se běžně užívá v odborných textech. Autor (jedinec) o sobě mluví, píše v 1. osobě množného čísla, shoda je podle rodu mužského životného, píšeme měkké i: Jak jsme zjistili, rádi bychom upozornili

1.2 Typ Kam jste se, děti, schovaly?

Obsahuje-li věta oslovení, které je vyjádřeno podstatným jménem v pátém pádě (podmět pak není ve větě vyjádřen), psaní -i/-y v přísudku se řídí podle rodu podstatného jména v pátém pádě:

To jste to, uličníci, pěkně vyvedli!
Proč jste, děti, zase rozbily okno?
Milé čtenářky, vyhrály jste první cenu v naší soutěži o nejlepší fotografii z dovolené.

Vždy je třeba zvážit, jaký je smysl sdělení, protože ne ve všech větách s nevyjádřeným podmětem je možné shodu řídit oslovením, např.: Děvčata, přinesli jsme vám něco dobrého na zub. (= My jsme přinesli děvčatům.) Ale: Děvčata, snad jste se na nás nezlobila?

1.3 Shoda podle výrazu v předcházející větě

Shoda se řídí podle výrazu ve větě předcházející.

Tři hrady byly dobyty. Druhý den byly zbořeny.
Všechna auta podléhala kontrole. Proto nesměla na vozovku.
Kolegové na poradu nedorazili, slavili narozeniny jednoho z nich.

Někdy v následující větě nastupuje shoda podle smyslu (viz kapitola 9).

Pár dívek se na večírku dobře bavilo. Když vypily, co mohly, lovily rybičky z akvária.
Jen málo lidí dokázalo režimu odporovat. Měli pak totiž těžký život.

2 Podmět je vyjádřen bezrodým zájmenem

Pokud ve větě stojí v pozici podmětu bezrodé zájmeno, volíme -i nebo -y v přísudku podle toho, zda zájmeno zastupuje jméno rodu mužského životného, nebo ne:

Vy jste za ten zkažený večírek nemohly (= jde o ženy).
My jsme chtěli jen vaše dobro (= jde o muže nebo o muže a ženy zároveň).

3 Typ Rychlé šípy závodily, Tři sestry zahrály, Wanastowi Vjecy vydaly (gramatická shoda)

Je nutné zdůraznit, že při určování shody přísudku s podmětem má rozhodující úlohu gramatický, nikoli přirozený rod podmětu. Přestože například spojení Rychlé šípy označuje chlapce, hrdiny románu pro mládež, měli bychom ve větě Rychlé šípy vyhrály běžecký závod řídit shodu podstatným jménem mužského rodu neživotného šíp.

Rovněž jako obtížné se může jevit řešení shody v případě názvů některých českých populárních skupin. Ve větě Tři sestry vystoupily v našem městě již popáté určujeme shodu podle podstatného jména ženského rodu sestra, přestože nejde o tři ženy, ale o kapelu tohoto jména složenou z mužských členů. Analogickým případem je shoda ve větě Buty vystoupily na červencovém festivalu. Pokud pisatel váhá, jaký tvar přísudku zvolit, může před podmět předsunout opěrné podstatné jméno, např. Skupina Buty vystoupila na červencovém festivalu. (K cizojazyčným názvům hudebních skupin viz kapitola 4.)

4 Typ Red Wings zvítězili, U2 zazpívali (shoda podle smyslu)

Je-li mluvnický rod podmětu nejasný či nejednoznačný, uplatňuje se shoda podle smyslu, a to na základě kontextu, věcných znalostí, ale i úzu, např. u názvů hokejových týmů a populárních skupin. Doporučujeme proto psát:

Red Wings zvítězili v semifinále.
New York Rangers vyhráli desátý zápas.
Beatles vydali mnoho desek.
U2 vystoupili v nové sestavě.
Rolling Stones zahráli v Plzni.

5 Typ British Airways získal-, Dove uvedl-

Je-li ve větě opěrné podstatné jméno (společnost, pobočka, sdružení apod.), řídí se shoda podle něj:

Společnost British Airways se rozhodla vyplatit mimořádné odměny zaměstnancům.
Pražská pobočka Blue Letters nabídla nové výhody stálým klientům.
Sdružení Easy Day nabídlo další služby.

Někdy je shoda podmětu s přísudkem dána územ. Například u názvu společnosti British Airways se v úzu setkáme s koncovkou přísudku -y (ve významu ‚aerolinie‘). British Airways zahájily novou reklamní kampaň. Případů, kdy je cizí jméno v úzu dostatečně vžité, však není mnoho a většinou je nutno uplatňovat shodu podle formy (viz níže). Ani v tomto případě tedy nemůžeme vyloučit řešení podle zakončení podmětu British Airways zahájil novou reklamní kampaň.

Tam, kde nejsou k dispozici věcné znalosti, kontext, jméno není zakotveno v úzu apod., řídí se shoda podle zakončení jména ve výslovnosti, např. jména jako Dove [daf], Philips [filips] jsou užívána jako jména rodu mužského neživotného (zakončena na souhlásku), Nivea jako jméno rodu ženského (koncovka -a) atd.

Dove uvedl na trh novou vůni.
Philips překvapil neobvyklým designem výrobku.

Nivea přišla s revolučním řešením problému padání vlasů.

6 Typ Dolce & Gabbana a Missoni představil-, Albert a Billa otevřel-

U tohoto typu podmětu je nezřídka velmi obtížné rozhodnout, zda mužské jméno chápat jako jméno osoby, nebo firmy, v nejednoznačných případech proto nelze zcela vyloučit dvojí možnost řešení shody (tj. shodu podle smyslu):

Dolce & Gabbana a Missoni představili (i představily) společnou kolekci.
Moschino a Just Cavalli překvapili (i překvapily) novým parfémem.
Hugo Boss a Guess zahájili
(i zahájily) novou sezónu neonovými barvami.
Albert a Billa otevřeli
(i otevřely) další obchody.

Nejsme-li si jisti, jaké „i“ v přísudku zvolit, užijeme opěrné podstatné jméno (obchod, firma, pobočka apod.), shoda se pak řídí podle tohoto jména Značky Dior a Prada přichystaly speciální akci pro své zákazníky.

7 Typ ČEZ zdražil, WHO prozkoumal-

V případě, že v pozici podmětu stojí iniciálová zkratka či zkratkové slovo, rozhoduje o koncovce přísudku jejich rod a číslo. Rod u iniciálových zkratek často kolísá, zkratková slova obvykle přiřazujeme k rodu a skloňujeme podle jejich zakončení (viz Zkratky iniciálové (ČT, SMS, ČEZ, IKEA)Zkratková slova).

Iniciálové zkratky cizího původu se často řadí přirozeně k rodu střednímu, u domácích rod určuje základové jméno. Můžeme napsat: WHO prozkoumalo krizovou situaci podle zakončení na -O (shoda podle formy), ale i WHO prozkoumala krizovou situaci podle významu ‚Světová zdravotnická organizace‘. Avšak pouze ČD vypravily zvláštní spoj podle ‚dráhy‘, ČT opakovala pro velký úspěch pořad O češtině podle ‚televize‘.

U zkratkových slov bývá dominantní forma: ČEZ zdražil elektřinu (přestože jde o ‚České energetické závody‘). U zkratkových slov zakončených na -A proto zpravidla vítězí rod ženský: ESA (‚Edice světových autorů‘) zahrnula všechny významné osobnosti světové prózy.

Podrobný výklad viz Zkratky iniciálové (ČT, SMS, ČEZ, IKEA)Zkratková slova.

8 Typ Jeho Výsost

Podmět, který řídí shodu, je formálně v rodě ženském nebo středním, přestože jde o muže.

Jeho Veličenstvo se rozzlobilo na výběrčí daní.
Jeho biskupská Milost kázala udělit nešťastníkovi milost.
Jeho královská Výsost neučinila nic proti této urážce.

Je-li však přítomno vlastní jméno, řídí se shoda podle něj.

Jeho Excelence Jacques Chirac vyprávěl o své autobiografii.
Jeho Eminence kardinál Vlk hovořil o duchovních hodnotách.

9 Typ Hrabata a knížata vlastnila rozsáhlé panství

Podstatná jména hrabě, kníže, dóže, markrabě, falckrabě se v jednotném čísle skloňují jako jména středního rodu, shoda je však podle rodu mužského životného (Hrabě po sobě zanechal dvě krásné dcery.). V množném čísle je shoda podle rodu středního (viz níže).

Shoda v adjektivním přívlastku je vždy podle řídícího podstatného jména: urozená knížata, papeži oddaná markrabata, česká knížata Přemyslovci.

V množném čísle je v přísudku kodifikována shoda podle rodu středního. Přestože se můžeme často setkat i se shodou podle mužského rodu životného, doporučujeme v tomto případě držet se pravidla uvedeného v PČP: Jelikož je mluvnický rod podmětu zřejmý a jednoznačný, volíme koncovky středního rodu.

Hrabata a knížata jedla s chutí kuřata.
Knížata nastoupila na trůn.

Je-li přítomno vlastní jméno, lze připustit dvojí shodu:

Markrabata Ottonové byli nuceni (i byla nucena) vzdát se majetku.
Hrabata Vrbnové sídlili (i sídlila) na hradě za vsí.
Knížata Slavníkovci vydali (i vydala) několik nařízení.

10 Podmět všeobecný: „lidé“

V případech, kdy je podmět chápán jako všeobecný (‚někdo, lidé‘), píšeme v příčestí minulém měkké -i.

Zavřeli tržnici, probíhá kontrola.
Slibovali víno, dávali vodu.
Prosíme, abyste nám zaslali všechny důležité podklady.

11 Typ Davy lidí proudily ulicemi, aby viděl-

Shoda podle smyslu se může uplatnit i tehdy, je-li v předcházející větě podmět vyjádřen výrazy zástup, skupina, dav, shluk apod. v množném čísle ve spojení s podstatnými jmény rodu mužského životného ve druhém pádě.

Ulicemi proudily davy lidí, aby viděly (i viděli) zahájení nových olympijských her.
Zástupy propuštěných zaměstnanců demonstrovaly před budovou vlády, aby vyjádřily
(i vyjádřili) svůj nesouhlas s vládou.
Skupinky policistů pospíchaly ztichlou ulicí, náhle se však zastavily
(i zastavili) před rozbitou výlohou.

12 Typ Pět mužů šlo, desítky lidí stály

U podmětu typu pět mužů, šest žen, deset lidí atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o.

Pět mužů dostihlo zloděje po dvou stech metrech.
Deset aut bylo odtaženo na záchytné parkoviště.

Jsou-li podmětem výrazy desítky, stovky, tisíce, statisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o.

Stovky mužů se rozburácely na tribunách.
Tisíce lidí se sešly
(i sešlo) ve sportovní hale.
Miliony žen se rozhodly připojit k protestu.

Jedním z případů, kdy lze uplatnit shodu podle formy i podle smyslu, jsou souvětí, v nichž je v první větě podmětem výraz označující „počet“. Pokud je v dalších větách souvětí podmět nevyjádřený, lze uplatnit i shodu podle smyslu (viz kapitola 9).

Několik dětí se ztratilo v hustém lese, a přestože na oběd nepřišlo (i nepřišly) domů, nikdo je nehledal.
Pět mužů chodilo kolem náměstí, až dosáhlo
(i dosáhli) nového rekordu.
Tisíce demonstrantů protestovaly
(i protestovalo) na hlavním náměstí, v přilehlých uličkách pak vyvolávaly (i vyvolávalo i vyvolávali) krvavé potyčky.

12.1 Typ Několik mužů a jedna žena odešl- (složitější případy)

Tento typ shody bohužel není popsán v žádné ze současných mluvnic. V následujících příkladech doporučujeme užít jak shodu podle smyslu, tak shodu podle gramatické formy:

Pět policistů a vrtulník se vrátili (i vrátily) na místo činu.
Šest lékařů a zdravotní sestra odjeli
(i odjely) z nemocnice.
Několik mužů a jedna žena se potkali
(i potkaly) u restaurace.

13 Typ Finanční úřad, oddělení styku s veřejností, rozhodl- (shoda ve větách s přístavkem)

Někdy je rozhodování o podobě shody komplikováno tím, že vedle podmětu obsahuje věta i tzv. přístavek (viz Psaní čárky ve větě jednoduché). Jde o typ shody: obecní úřad, oddělení volnočasových aktivit, rozhodl/rozhodlo... atp.

Obecným pravidlem je, že tvar přísudku je určován podmětem. V případě podmětu rozvitého přístavkem určujícím a hodnotícím je shoda podle podmětu:

Jan Koller, hvězda dnešního utkání, vstřelil rozhodující branku.
Jaroslav Vrchlický a Svatopluk Čech, pilíře našeho básnictví, byli oslavováni už za svého života.

Je-li v pozici přístavku vlastní jméno, řídíme shodu podle něj: Hlava lupičské bandy(,) Tintěra(,) byl mylně pokládán za bezúhonného občana.

U podmětu rozvitého přístavkem zpřesňujícím převažuje shoda podle přístavkového jména:

Naše partnerská organizace, karlovarské Centrum oddechu a kultury, poskytlo (i poskytla) volné vstupenky pro školy.
Vrchol mistrovství světa v ledním hokeji, utkání našich a finských hráčů, se uskutečnilo
(i uskutečnil) včera v pět hodin.

Nepopiratelnou roli hraje i míra rozvití. Čím delší je přístavková konstrukce, tím větší je také tolerance k řízení shody podle přístavku. Zřetelněji než v psaném textu se tato tendence projevuje v mluveném jazyce.

Úřad vlády, oddělení pro zahraniční styky s Blízkým východem, rozhodlo (i rozhodl) o rozdělení dotací v příštím roce.

Pokud je obsahem přístavku oprava, upřesnění, je shoda často řízena výrazem v přístavku:

Hádka, vlastně takové hloupé nedorozumění, jim znepříjemnilo (i znepříjemnila) celý víkend.
Design, resp. barva a tvar(,) našeho produktu byly přizpůsobeny
(i byl přizpůsoben) průměrnému uživateli.

Totéž platí, jestliže přístavek shrnuje skutečnosti již vyjmenované: Pedagogický sbor, žáci, kuchař, zkrátka celá škola, vyběhli (i vyběhla) na dvůr podívat se na tu spoušť. 

Jestliže má přístavek podobu výčtu (jako, např., hlavně, zejména, především atd.) a přísudek následuje po podmětu, lze připustit dvě možná řešení shody:

Vzácné šelmy, např. rysi, vlci a medvědi, se začaly (i začali) vracet do našich lesů.
Oblíbené pohádky, zejména Popelka, Zlatovláska a Princ Bajaja, vždy byly
(i byli) nedílnou součástí vánočního vysílání.

Následuje-li podmět po přísudku, je shoda řízena nejbližším jménem podmětu:

Do lesů se začaly vracet vzácné šelmy: rysi, vlci, medvědi.

14 Typ My děti jsme se bály

Tvoří-li podmět spojení zájmena my a podstatného jména, rozhoduje o koncovce přísudku podstatné jméno.

My děti jsme za to rozbité okno nemohly.
My dospělí jsme si dětí nevšímali.
My ženy jsme se o povadlé květiny neprosily.

15 Typ Bylo/byla zima

Konstrukce typu Bylo zima. / Byla zima. jsou v současné češtině chápány jako plně spisovné. Starší mluvnice ještě druhou variantu (byla) hodnotily jako hovorovou, novější příručky ji už chápou jako neutrální, stejně tak např.: Bylo/byla škoda, že...

Jiným případem jsou věty, kdy přísudkové jméno z hlediska slovních druhů řadíme stále mezi podstatná jména (nikoli mezi příslovce). Sponové sloveso se proto řídí pouze rodem tohoto podstatného jména, např.:

Byla pravda, že ten čin spáchal.
Byla smůla, že se nepotkali dřív.

Připomeňme ještě, že užívání 7. p. ve spojení to je (není) pravda, tj. vyjádření *to je (není) pravdou, je nevhodné a nesprávné (viz Konkurence 1. a 7. p. v přísudku jmenném se sponou).

16 Typ Každý je/jsme nějak nešťastný

Jestliže je podmětem zájmeno, které se užívá pouze v čísle jednotném (např. vymezovací zájmeno každý), je třeba v přísudkovém přídavném jménu psát Každý jsme na něčem závislý. Přísudek se totiž vztahuje k podmětu (každý) a množné číslo přísudku (1. os. slovesná) vyjadřuje, že mluvčí do skupiny jedinců zahrnuje i sám sebe (srov. Každý je na něčem závislý.). Při rozhodování, jaké -i/-y napíšeme v přísudku, může pomoci jednoduchá analogie s přídavným jménem s příponou -ný, kde je rozdíl zřejmější, např. Každý je/jsme nějak nešťastný.

17 Podmětem jsou zájmena kdo, co

Zájmena kdo co nerozlišují mluvnický rod. Podmět kdo pak má shodu jako mužské životné podstatné jméno, co jako střední rod.

Kdo jiný by to způsobil?
Kdo neuměl do pěti počítat?
Co bylo příčinou nedorozumění?
Co by se mohlo stát?

18 Typ Čas jsou peníze

Ve větách se jmenným přísudkem (se sponou být) obecně platí, že se shoda řídí podstatným jménem v podmětu.

Dort byl jedna báseň.
Ten kluk byl pěkné kvítko.

Je-li však podmět vyjádřen podstatným jménem s abstraktním významem, je možná i shoda se jménem přísudkovým:

Jeho život byl (i bylo) utrpení.
To rozhodnutí bylo (i
byla) chyba.

Sloveso být se však shoduje se jménem v přísudku, jestliže je přísudkové jméno v množném čísle.

Čas jsou peníze. (Nikoli: Čas je peníze.)
Dítě jsou starosti.

19 Typ Harmonika byla krásný dárek (podmět a jmenná část přísudku)

Někdy není na první pohled zřejmé, co je ve větě podmětem, a co naopak jmennou částí přísudku (viz Konkurence 1. a 7. p. v přísudku jmenném se sponou). V takových případech nám většinou může pomoci jednoduché pravidlo – jmennou část přísudku je možné převést do sedmého pádu, což u podmětu nelze. Podběl byl první květina u nás na zahrádce. (Podběl byl první květinou u nás na zahrádce nelze převést na: První květina byla podbělem.).

Podmět také často vyplyne z významového rozboru konkrétní věty. Ve větě Postavy v maskách byli svářeči odnaproti zjistíme podmět otázkou: Kdo byly postavy v maskách? Podmětem je tedy podstatné jméno svářeči.

20 Typ TrinidadTobago vydal-

Někdy je podmět složený z několika jmen, významově však tvoří nedělitelný celek. Jde především o názvy územních celků, států apod. Řešení v takovýchto situacích není jednoznačné.

Nejsnazší (a z významového hlediska nejšťastnější) řešení je využití opěrného podstatného jména (stát, země apod.), které následovně řídí shodu – Stát Trinidad a Tobago vydal prohlášení, tento týden již třetí.

V případech, kdy užití opěrného jména není například ze stylistických důvodů možné, nabízí se několik způsobů řešení, každé z nich však nese určitá úskalí:

a) Přísudek má tvar množného čísla – Wallis a Futuna otevřely hranice, Trinidad a Tobago se připojily ke koalici. Tento způsob řešení je sice v úzu poměrně běžný, tvar množného čísla v přísudku by však čtenáře neznalého věcných souvislostí mohl vést k chybné úvaze, že jde o dvě země, nikoli o jeden celek.

Toto řešení nelze uplatnit v případě, jestliže jsou členy přísudku stejného rodu. V takovém případě má totiž před koncovkou množného čísla přednost koncovka rodová: Svatý Kryštof a Nevis vyvážel kokosové ořechy.

b) Shodu řídíme prvním členem několikanásobného podmětu – Trinidad a Tobago vydal prohlášení o neutralitě, Wallis a Futuna otevřel své brány mladým turistům.

c) Shodu řídíme druhým členem několikanásobného podmětu – Trinidad a Tobago vydalo prohlášení o neutralitě, Wallis a Futuna otevřela své brány mladým turistům.

Ani řešení b) a c) nelze přijmout bez výhrad, jelikož nemají oporu v pravidlech shody přísudku s podmětem, která říkají, že je-li podmět několikanásobný (a jeho jednotlivé složky nejsou stejného rodu), přísudek má tvar množného čísla (viz Shoda přísudku s podmětem několikanásobným).

O mnoho jednodušší je pak situace, kdy přísudek předchází podmětu, neboť shodu pak můžeme řídit podle složky podmětu, který je bližší přísudku: Prohlášení vydal Trinidad a Tobago.

Skrýt zobrazený výklad