Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Typ Novákovi, SkotničtíSkotnických, rodina Novákova

Pojmenování rodinných příslušníků příjmením rodiny

Pojmenováváme-li rodinné příslušníky (bratry, sourozence, sestry atp.) příjmením rodiny, závisí tvarová a pravopisná podoba příjmení na mluvnickém rodu a životnosti pojmenovávaných příslušníků (viz Přídavná jména individuálně přivlastňovací).

Měkké -i v koncovce příjmení se píše pouze ve tvaru 1. p. mn. č., a to jen tehdy, je-li mezi pojmenovávanými rodinnými příslušníky alespoň jeden pojmenován jménem rodu muž. živ.:

1. p.  přišli k nám bratři, synové, sourozenci, bratranci, strýcové, vnuci, rodiče, prarodiče, manželé Novákovi, Jan a Petr Novákovi, Jana a Petr Novákovi,

4. p.  potkali jsme bratry, syny, sourozence, bratrance, strýce, vnuky, rodiče, prarodiče, manžele Novákovy, Jana a Petra Novákovy, Janu a Petra Novákovy.

Pojmenováváme-li jen ženy nebo děti, píšeme vždy -y:

1. p.  přišly k nám děti, sestry, sestřenice, tety, vnučky Novákovy, Jana a Petra Novákovy; na výlet s námi jely i obě matčiny/otcovy sestřenice,

4. p.  potkali jsme děti, sestry, sestřenice, tety, vnučky Novákovy, Janu a Petru Novákovy; na výlet jsme pozvali i obě matčiny/otcovy sestřenice.

Pojmenováváme-li podstatným jménem středního rodu, končí přídavné jméno přivlastňovací na -a: přijela k nám vnoučata, dvojčata, trojčata, vícerčata Novákova, potkali jsme vnoučata Novákova.

Tvarová a pravopisná shoda je tedy stejná jako ve spojeních s přídavnými jmény přivlastňovacími (podle vzorů „otcův“, resp. „matčin“ v mn. č.): Petr a Lukáš jsou matčini/otcovi bratři, Jana a Tereza jsou matčiny/otcovy sestřenice; v divadle jsme potkali matčiny/otcovy bratry Petra a Lukáše; na oslavu jsme pozvali i obě matčiny/otcovy sestřenice a všechna strýcova/tetiččina vnoučata.

U adjektivních příjmení jsou častější podoby: přijeli k nám manželé Novotných, Čepických, Rathauských, Skotnických, ale i manželé Novotní, Čepičtí, Rathauští, Skotničtí; potkali jsme manžele Novotných, Čepických, Rathauských, Skotnickýchmanžele Novotné, Čepické, Rathauské, Skotnické (viz Shoda přísudku s podmětem jednoduchým).

Pojmenování rodiny jako celku

Pojmenovat rodinu jako celek můžeme buď příjmením, anebo spojením „rodina + příjmení“. Užijeme-li pouze příjmení, skloňujeme tak, že u substantivních příjmení užijeme podob se zakončením -ovi; ve 2., resp. ve 3. p. lze i ve spisovných projevech užít vedle toho i substantivních koncovek , resp. -(ov)ům:

1. p.  přijeli k nám Novákovi, Novotných, Novotní, Hořeních, Hoření, Skotnických, Skotničtí,

2. p.  byli jsme u Novákových, u Nováků, u Novotných, Skotnických,

3. p.  k Novákovým, k Novákovům, k Novákům, k Novotným, Skotnickým není od nás daleko,

4. p.  potkali jsme Novákovy, Novotných, Novotné, Skotnických, Skotnické,

5. p.  vážení Novákovi, vážení Novotní, vážení Novotných, vážení Skotničtí, vážení Skotnických,

6. p.  mluvili jsme o Novákových, o Novotných, o Skotnických,

7. p.  přátelíme se s Novákovými, s Novotnými, se Skotnickými.

Hovorové (tedy vhodné spíše pro mluvenou varietu spisovného jazyka), často vnímané jako stylově nižší až familiární, zčásti též regionální jsou podoby přijeli k nám Nováci, potkali jsme Nováky. Koncovka -i v 1. p., např. oba Pelnáři, Stuchlíci, Kovaříci, je častější na Moravě. Zní-li však příjmení stejně jako jméno obecné, koncovka -i možná není, je třeba užít koncovky -o: oba Kovářové.

Nespisovné je přijeli k nám Novákovic; tvar Novákovic je nesklonný. Užijeme-li spojení podstatného jména rodina + tvaru příjmení, máme tyto možnosti: všechno nejlepší Vám přeje rodina Novákových, rodina Novákova, rodina Novotných, rodina Novotná, rodina Skotnických, rodina Skotnická, nikoli však *rodina Novotný, *rodina Skotnický.

Jiné je: dám to panu Novákovi (viz Skloňování mužských životných jmen – konkurence krátkých a dlouhých tvarů v 3. (6.) p. j. č.).

Koncovky -ovi-o u příjmení v 1. p. mn. č.

Uvedené koncovky nejsou beze zbytku zaměnitelné. V 1. p. mn. č. rodu muž. živ. je základní tvar na -o: V sousední třídě budou maturovat dva Novákové. V našem turistickém oddíle jsou dva Kovaříkové; bratři Čapkové, bratři Mrštíkové, bratři Pospíšilové, bratranci Veverkové, knížata Lobkovicové. Tvarem na -o se vyjadřuje fakt, že jde o množné číslo příjmení. Neříká se nic o tom, zda Novákové, Kovaříkové jsou, anebo nejsou příslušníci téže rodiny (příbuzní). Věta V naší třídě budou maturovat dva Novákové a dva Kovaříkové může pokračovat např. větou Kovaříkové jsou dvojčata, ale Novákové příbuzní nejsou. Jen tehdy, chceme-li výslovně vyjádřit příslušnost jedinců k téže rodině, můžeme užít tvaru na -ovi: Bratři Kovaříkové/Kovaříkovi budou po maturitě pracovat v rodinném podniku. Chceme-li vyjádřit, že jedinci téhož příjmení příbuzní nejsou, nemůžeme tvaru na -ovi užít. Je tedy rozdíl, řekneme-li Na setkání přijeli všichni Kovaříkové z celého kraje (= příbuzní i nepříbuzní nositelé tohoto příjmení) a Na sraz přijeli všichni Kovaříkovi (= celá rodina Kovaříkových).