Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Dva, oba

Ve skloňování základních číslovek dvaoba se zachovaly tvary dvojného čísla (duálu) – viz Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí).

V 1. p. číslovky je vyjádřen jmenný rod (dva, dvě, dvě; oba, obě, obě), ve 2. a 6. p. jsou pak pro všechny rody spisovné tvary dvou, obou (nikoli *dvouch, *obouch), ve 3. a 7. p. dvěma, oběma (nikoli *dvoum, *oboum, *dvouma, *obouma, ani *dvěmi, *oběmi). Například: 2. a 6. p. pokuta do výše dvou tisíc korun, životopisy obou kandidátů; sedět na dvou židlích, námitky na obou stranách, 3. a 7. p. sloužit dvěma pánům, dát oběma dětem pamlsky; vyhodit autíčko se dvěma koly, souhlasit s oběma předloženými návrhy.

Ve složených slovech, jejichž první část má význam číslovky dva, dvojí, je možné užít podobu dvoj-dvou- (např. dvojbarevnédvoubarevné šaty, dvojstrannádvoustranná dohoda, dvojmístnédvoumístné sedadlo). U některých slov však výrazně převažuje jedna podoba (např. dvojalbum, dvojdomek, dvojhláska, dvojjazyčný, dvojrole, dvojskif, dvojzápas, dvojzpěv × dvoubrankový, dvouhra, dvouletý, dvoulitrový, dvouměsíční, dvoumilionový, dvoupodlažní, dvouprocentní, dvoutřetinový).